rosada píše:tento příběh uvádí Mooji na satsangu, zhruba na 37. minutě
...........
Sufijský mistr seděl v meditaci a v té meditaci uviděl, že se nachází u dveří božích. Zaklepal a ozval se hlas: "Kdo je tam?"
Mistr odpověděl: "To jsem já, můj Pane" (ale nebyl pozvaný dále a zkusil to zase)...
Zaklepal a ozval se hlas: "Kdo je tam?"
Mistr odpověděl: "To jsi Ty, můj Pane". Hlas řekl: "Vejdi" ...........
Velmi zdařilá parafráze indického rozhovoru milého s milou (oni moslimové neuznávají nic, co není z Koránu nebo alespoň arabské).
Indická verze (je zcela jistě původní, anšto Upanišády byly už mnoho staletí před útěkem proroka do Medíny):
Milý večer klepe u milé, ona se ptá "kdo je", on odpoví "jsem já" a není mu otevřeno. Opakuje se.
Pak mu napadne odpovědět "já jsem ty" (asi se to v hindí jazyce dobře rýmuje) a je vpuštěný.
Možná, že do našeho jazyka by se mohlo s jazykovým nadhledem říci "my oba jsme tu" (najednou, zároveň, spolu).
To je poučení, že se má chápat "já jsem ty", nebo "ty jsi já", nebo Kiplingova forma "ty a já jsme jedné krve".
=dodatek: v univerzitě v Pátaliputře se uchovávalo přes tisíc Upanišád. Po arabském vpádu v 8. století a ničení památek se jich dochovalo dodnes už jen sto osm.=
)
