Probuzení
Napsal: čtv 06. srp 2015 7:35:29
"Pravda je nekonečná, vždy a všudypřítomná.
Proto je i právě tam, kde jsi."
[Mooji čte dopis:] Drahý Mooji, je osvícení, jednou dosaženo, trvalý stav?
Je osvícení, jednou dosaženo, trvalý stav?
Několikrát v životě jsem měl zkušenosti satori,
ale pak utrpení přišlo zpět.
Shunyam.
Ano.
Je osvícení trvalé?
Pojďte...
Děkuji. Velmi dobře Shunyam.
Je osvícení, jednou dosaženo, trvalý stav?
Kolem tohoto vzniká tolik nedorozumění,
zkoušeli jsme znovu a znovu tento bod objasnit.
Protože, všude, kam ve světě jdete,
tato otázka přichází. Vidíte?
Protože lidé říkají - jak jste v psaní pokračoval:
Několikrát v životě jsem měl zkušenosti satori
nebo zkušenosti probuzení - jak lidé říkají -
a pak - po tomto se mysl vrací zpět.
Říkáte - utrpení se vrací. Utrpení a mysl je ta samá věc.
Takže, co se pak vlastně stane?
Možná to není trvalý stav. Vidíte?
Není to trvalý stav, když je to zkušenost mysli.
Není to trvalý stav, když je to zkušenost osoby.
Není to trvalé, vidíte?
Bylo by to pociťováno jako záblesk.
Co nazýváme osvícením
není pro ego, ale od ega.
Svoboda od ega. Ne svoboda pro ego.
A nějak - jednou dosaženo...
Je osvícení, jednou dosaženo, trvalý stav?
Když to jednou poznáte jasně.
Protože důležité je, jaká je vaše pravá pozice vnímání.
Vnímání je pro mě klíčový termín.
Všechno, co se pro vás objevuje,
ať už je to ve formě myšlenky nebo objektů,
vzpomínky, představy, času - cokoli, co se pro vás objevuje,
vyžaduje nakonec vás - jako pozorovatele a uvědomovatele toho.
Jste u kořene vnímání.
Bez vás není žádné vnímání, žádný svět,
nic k vidění, nic k nahrávání, nic k zapamatování,
nic, s čím se ztotožňovat.
Všechno závisí na vás - jejich pozorovateli.
A chci pokračovat:
Co může existovat ve vašem vědomí, čeho si nejste vědomi?
Všechno, co cítíte, že víte,
co jste ochutnali skze smysly nebo skrze mysl,
se stalo pro vás.
Vy jste zakoušeči toho. Vy jste ti, kteří se z toho těší.
Jste pozorovateli toho. Dokonce i teď.
Tato konverzace, tato slova -
jak daleko...jak moc jsou pociťována nebo rezonují uvnitř vás?
Jste dokonce i za tím.
Jste si toho vědomi.
Všechno tohle víte. Všechny tyto věci víte.
Takže
Pokud jste ten, kdo je pozoruje - toto je moje otázka...
Vy jste ten, kdo pozoruje všechno, cokoli.
Moje otázka je - můžete být vy pozorován?
Vy jste ten, kdo vnímá. Vnímáním nebo pozorováním míním tu samou věc.
Že jsi toho vědomi.
Objevuje se to před vámi. Jste svědky toho. Všech těchto lidí,
času a prostoru, smyslů, mysli, vzpomínek,
všechno referuje vám.
Vy jste pozorovatel toho.
V jistém smyslu je tohle běžný pocit.
Jste ten, kdo pozoruje všechno.
Vy, který jste pozorovatelem všeho - včetně svého vlastního těla
a funkcí svého těla a mysli.
Tento poslední pozorovatel - může být pozorován?
Pak tohle musíte zjistit.
Jak dlouho vám to vezme?
Má tento pozorovatel nějaký tvar? Je to muž či žena?
[T:] Vzpomínám si, když jsem měl tuto zkušenost pocitu Já -
je to jako pocit, kde není více oddělení mezi mnou a Existencí. Je to jako...
[M:] Ano.
[T:] Byl jsem jakoby v proudu se životem, kde nejsou žádné pochybnosti, žádné problémy, nic, jen splynutí se vším...
[M:] Víte, co tam nebylo?
[T:] Nevím.
[M:] Víte, co tam nebylo?
Že tato zkušenost byla tak čistá?
Vy jste tam nebyl - jako mysl.
Nebyl jste tam jako tento: "Já se rozhodnu něco dělat, já něco chci..." - to tam nebylo...
[T:] Ano. Nakonec tam má mysl nebyla. [T:] Ano. ano.
[T:] Ale, když tam není moje mysl, jsem moc šťastný.
[M:] Ano, ano.
Vidíte teď ten rozdíl mezi tím, když nejste vaše mysl?
Nejste vaše mysl.
Protože, když tam mysl není, jsem naprosto šťastný.
Kdo je toto "já", které je naprosto šťastné, když tam není mysl?
Vidíte? Když tu mysl nebyla, bylo tu naprosté štěstí.
Teď říkáte - mysl je tady.
Vy tu nejste?
[T:] Já jsem tady a v tomto momentě jsem tu více svým srdcem.
Nejsem tu moc myslí. Jen zkouším "pít", co přichází.
[M:] Jste tady. Říkáte - mysl tam nebyla a já jsem byl naprosto šťastný.
Teď - já jsem tady a mysl je tady.
Mysl je tu také. Já jsem tu také. Ok?
Jakým způsobem vás mysl ruší?
[T:] Oh, moje mysl může zasahovat tolika způsoby....
[M:] Mysl nemůže zasahovat, když - jak jsem předtím říkal -
dokonce i ten nejlepší prodavač na světě vám nemůže nic prodat, když to nekoupíte.
Cítíme, že jakmile je tu mysl, má tu nejvyšší autoritu, nejvyšší moc.
To není pravda.
Pokud vás mysl drží tisíci pažemi,
ale vy to neopětujete - v tom je něco silného.
Jak mysl získává sílu?
Mysl znamená myšlenky - jak se myšlenky stanou silnými?
Jak? Samy o sobě nemají žádnou sílu.
Žádná myšlenka nemá sama o sobě sílu.
Myšlenka má jen takovou sílu, kterou získá od vás.
Vaše víra jí dává sílu, jinak nemá žádnou sílu.
Všechny myšlenky jsou si rovné - beztížné.
Ale vaše víra jim dává sílu a moc.
V tomhle musíme mít jasno. To si musíme uvědomit.
Myšlenka nemůže myslet sama sebe.
Myšlenka nemůže přežít bez kontaktu s vámi.
Žádná myšlenka není samostatně činná.
Závisí na vašem kontaktu, na vašem zájmu. A pak může růst a být něčím.
Chci říct ještě jednu věc - mysl není schopna cítit (není vnímající).
Rozumíte, co tím myslím? [T:] Ne.
[M:] Není vnímající znamená, že není zdrojem existence.
Nemá vůli. Mysl nemá vůli.
Není tu něco jako mysl přemýšlející: "A, dnes ti chci zkomplikovat svět."
Není tu žádná taková věc.
Dokonce i tomuto věříte. A dáváte tomu život.
Mysl - jako měsíc - vlastně - existuje krásný příklad, srovnání:
Mysl podobná Měsíci a vy podobní Slunci.
Říkají, že měsíc nemá sám o sobě žádné světlo.
Jeví se to tak, ale je to jen odražené světlo od Slunce.
Nádherný příklad.
Mysl nemá sama o sobě žádné světlo. Nese odražené světlo z Já.
Ale i tak - protože nějak, mysticky, záhadně se zdá, že mysl jedná nezávisle na vás.
Zdá se, že mysl jedná nezávisle na vás.
Chci, abyste poznali - a vy to poznáte - že mysl nemá žádnou sílu!
Mysl nemá žádnou sílu, má jen sílu víry.
Mysl nemá žádnou moc.
Jistým způsobem je mysl nevinná - mohu říct dokonce i tohle.
Všechna její síla je získávána od vás.
Vy jí dodáváte energii ve formě víry.
Tohle je, proč pro vás jedna myšlenka může být tak rušivá,
ale pro někoho jiného to není vůbec nic.
Takže tohle je důkaz, že myšlenka nemá pravou autoritu.
Protože, pokud by myšlenka měla skutečnou sílu,
měla by tu samou sílu pro každého. A to nemá.
Síla myšlenky je v mysli "myslícího."
Chtěl jsem jen tohle říct. Vidíte?
Pokud vy neřeknete - předpokládejte, že se mysl třese jako strom ve větru.
Uvnitř je tsunami myšlenek.
Víte, že i tak můžete být v úplném míru?
[T:] Ano, teoreticky ano.
[M:] Ví to někdo nejen teoreticky? Ano.
Můžete se podívat okolo. Je tu pár lidí, kteří ví,
že dokonce, i když se mysl třese "vuufff", vy můžete být v naprostém míru.
Jak je to možné?
Protože pro mnoho lidí - jen co mysl udělá: "Bu!", jdou: "Aaaaah.."
Ale pro některé mysl může být - cokoli chce hrát - ale nemá pro Bytí žádný význam.
[T:] Ne, vyjádřil jsem se špatně. Také vím, že když mě má mysl atakuje,
mohu dělat spoustu věcí...abych ji neposlouchal. [M:] Ano. A funguje to?
[T:] Znám několik technik. Ano, funguje to. [M:] Ano.
[M:] Ale má to jen dočasný účinek?
[T:] No, funguje to v momentě, kdy je to důležité. [M:] Ano.
Stane se to trvalým, jakmile je vám jasné, že mysl sama o sobě je iluzorní.
K tomu dojdete.
Ale vy cítíte: "Oh, moje mysl na mě útočí." To je ale také víra.
A vy uvěříte v její existenci.
Vaše přesvědčení "mysl mě atakuje" je víra, která dává další sílu mysli.
[T:] Ano, ale já to cítím. [M:] Ano.
[T:] Není to pouze víra nebo přicházející myšlenka. [M:] Ano.
[T:] Přichází útok myšlenky a pak možná spolu s tím přichází i emoce, protože...
[M:] Zkuste tuhle věc - pokud přijde myšlenka, jako hurikán myšlenek, emoce přijdou -
neříkejte, že by neměly chodit.
Přijměte tento přístup. Nechte je přijít. Je to naprosto v pořádku.
Kdo říká, že by neměly přijít?
Ale neříkejte: "Tohle znamená, že nejsem, kdo jsem."
Neříkejte: "Tohle mě odvádí od Pravdy."
Protože tohle jsou silné myšlenky na přidání tomu darebákovi (mysli).
Nechte všechno přijít. Nechte všechno hrát.
Ale já budu v tomto vztahu existovat jen skrze své oči. Budu jen pozorovat.
Tohle je velmi jednoduchá rada. Funguje vždy.
Nechte to dít. Nechte to stát se.
Protože váš boj - snaha tomu zabránit - vlastně dodává mysli další energii.
A když nedostane tento typ energie, vaši reakci,
nemá, kam jinam jít, než opět odeznít do ticha.
Spojujete se s tím na základě svého postoje - jako oběťi mysli.
To nějak udržuje sílu, kterou mysl zdánlivě má.
[T:] Problém nastane více, když jsem ve vztahu,
když vám někdo něco říká nebo se něco děje ve vztahu s někým jiným
a nemůžete pokaždé říct: "Ok, počkej minutku. Zkontroluji, kde jsem, sám sebe, a pak ti odpovím...je to jako..."
[M:] To není, co říkám.
To není, o čem mluvím.
V určitém bodě vašeho pozorování, někteří lidé dokonce i ve velmi krátkém čase -
při blubokém ověřování uvnitř sebe sama - přijdou ke konečnému uvědomění:
Tohle já nejsem.
A po tomto už se nestarají, jestli se mysl chová takhle nebo ne. Není to opravdu důležité.
A nějak jsou i nadále ve vnitřní samotě, v jakékoli situaci.
Bude to tak. V každé situaci. Jestli jste ve městě nebo na venkově
nebo u moře nebo v horách, s mnoha lidmi nebo sami. Bude to stejné.
Tato vyrovnanost bytí.
To je účel tohoto sebepozorování.
To je, kam vás to přivede.
Ne jen něco jako lék tišící bolest - pro tento moment.
Ale příležitost k vytrvalému pozorování a naprostému ujasnění, dokud tato amnézie (ztráta paměti) neskončí.
A ono to skončí.
Stalo se to tady a děje se to u jiných bytostí, skončí to.
Darebák dojde nějakého konce.
Protože nic z toho, o čem mluvíte, tu s vámi nebylo od začátku.
Přišlo to po vás, je to druhořadé, není to původní, vám vlastní. Jsou to "přídatky."
Stejným způsobem mohou odejít.
A pokud jste měli zkušenosti, nějaké momenty nebo někteří lidé dokonce i týdny, měsíce -
období velmi lehce plynoucího Vědomí,
jako byste procházeli Rudým mořem a všechno se před vámi s lehkostí otevíralo -
to je také Milost, to jste viděli...
Proč by to nemělo být plynulé? Můžete zjišťovat...Proč to není trvalé?
Protože nějak stále - když mysl přijde zpět - stále tam najde "já". A může vyjednávat.
Toto "já" samo o sobě také není reálné.
Ale vy - Vědomí - rozvíjíte náklonnost pro tuto druhotnou identitu,
pro osobnost, pro představu, kterou o sobě máte.
A je to představa, kterou o sobě máte, která bojuje s dalšími představami, které o sobě má.
Kam odtud půjdeme?
[T:] Ano, já...vaše slova jsou opravdu drahocenná. A vezmu si je s sebou.
[M:] Víte co? Někdy můžete - a mnoho lidí tady - jsem si jistý -
mělo velmi pozoruhodné zkušenosti - vy říkáte satori, jiní zážitky probuzení...
mnoho lidí o tom mluvilo, zkušenosti jako tyto...
Zde vás také neustále přivádím do jistého vyrovnaného vidění.
Nejen výbušné nebo emocionální vidění, ale také velmi vyrovnané vědomé pozorování. Potvrzení.
Jestli to dojde do nějakého emocionálního, výbušného poznání, což se může stát,
nebo jestli to pokračuje jako proces "pozvolného vaření", postupného poznávání
a pálení všeho braku, všeho povrchového hluku - to vše se spálí.
Někteří lidé to zažívají odlišně - cítí, že celé jejich bytí je v ohni.
A já říkám - štěstí pro vás.
Vaše bytí hoří, nemám pro vás teď žádné techniky. Pomalu shořte. To je v pořádku.
Jiní - váš způsob je být stále velmi vědomí, pozorně poslouchat,
prověřovat uvnitř, kam jste byli poukazováni a potvrdit to sami pro sebe.
Překrásné.
Dojde to konce - tenhle boj.
Tenhle boj musí skončit.
Nemůžete být hledající celý život.
Jestliže něco hledáte, pak - co vás brzdí?
A také to, co hledáte - jak daleko to od vás je?
Takže, jaký může být problém?
Kdyby vaše skutečné Já bylo ve vedlejším měste, pak můžeme říct:
"Poslouchej, musíš jet tímhle autobusem a pak jít tam
a někdo tě potká u brány, vezme tě dovnitř a představí tvému Já..." Ok?
Ale jak daleko je od vás toto Já dokonce i teď?
Mysli se to bude zdát ve skutečnosti snadnější - tohle je, co mysl chce!
A dovolte mi říct - tohle je, co mysl chce.
Mysl je velmi šťastná, když jí dáte nějakou strukturu a řeknete:
"Půjdeš tam, uděláš tohle...10 x zahneš, projdeš pod mostem,
vylezeš na horu, 3 roky budeš sedět v téhle jeskyni, pít jen vodu a pomerančový džus a ...."
Miluje všechny tyto věci, protože cítí: "Ano, něco dělám a dostávám se někam."
Ale všechno tohle si vybíráte.
Kdyby mohla být mysl postavena před dvě volby:
Buď cíl nebo cesta - vždy si vybere cestu.
Protože se bojí cíle. Protože cíl znamená konec tohoto dualistického myšlení.
Takže někdy tohle je, proč miliony budou následovat cestu říkající:
"Dělej tohle, dělej tamto...100 km, chvíli zůstaň tady,
udělej nějaké kliky, jdi do dalšího bodu..." Cokoli...
A toto přímé vidění, které vás odkazuje -
protože se říká, že Pravda je nekonečná - to znamená, že je všudypřítomná, vždy.
Takže proto je právě tam, kde jste.
Pak - proč musíte vykonat cestu, abyste ji našli? Proč ji nemůžete vidět?
Pak zjistíme, proč.
A to vám ušetří hodně let chození z jednoho místa do druhého,
vybírání dalších druhů cvičení...
A možná mysl na chvíli potřebuje nějaké cvičení.
A dokonce i sebedotazování - to je ve skutečnosti cvičení.
Je tu neustálé ověřování, kontrolování..
Protože mysl vám bude vždy dávat směr sever, jdi na sever a pak na jihozápad.
Vždy bude něco dělat, proto to musíte prověřit a podívat se - je tohle pravda?
A kdo je ten, kdo je svědkem těchto směrů? Tohle nejsem já.
A potvrzovat a potvrzovat, dokud tato tendence - být nepozorný - nevyhoří.
Jednoduché jako toto.
Mysl bude vždycky potřebovat mapu, cestu.
A pro nás všechny se zdá být jednodušší následovat cestu,
říct: "Ok, teď alespoň vím, že jsem na cestě, teď se nazývám takhle
a dělám tohle a to mi vezme 3 měsíce nebo cokoli...
a pak dostanu certifikát a půjdu do části II."
Tak to je. Ale tady jste byli odkazováni přímo:
Vy jste sama Pravda, kterou hledáte s pomocí mysli.
A samotné hledání se musí dít také myslí.
Ale když je tato Pravda objevena, poznáte, že to byl sen.
Nemůžu vás vytrhnout ze sna - někdy jste vytrženi ze sna
a dojde k poznání. Možná na krátkou dobu - to se děje...
Ale také vám nemůžu neustále dávat metody a metody,
protože Milost na vás pracuje ze všech stran - jen tím, že tu jste.
Zjišťujete, že dochází k přesměrování vašeho myšlení, které se děje jen skrze Milost.
Je tu odpadávání povrchových zájmů - jen skrze Milost.
Je tu intuitivní rozpoznání vaší prostornosti - to se také děje jen skrze Milost.
Koupete se v Milosti.
Někdy vyvstane velmi mocně - zaměřit svou pozornost a směr,
ale tato pomoc přichází skrze životní sílu, skrze další energie,
které vám pomáhají - právě teď uděláte tohle.
V jiném momentě to vezme jinou formu.
Teď je to jen přijmout vše tak, jak to je. Nedotýkáte se ničeho.
Všechno je jen, jak to je.
V jiném momentě se cítíte na modlitbu. To je způsob, jak chce vaše srdce vyjádřit vděčnost.
Chcete říct: "Nahraď mě Tebou."
V jiném momentě všechno popřete. Nic neexistuje,
dokonce ani tento, kdo říká: "Chci toto..." také neexistuje.
Všechny tyto nálady na vás přijdou. Všechny využijte.
Všechny jsou zrcadla, ve kterých Já poznává sebe sama.
Takže, jistým způsobem, se mysl chce naučit plavat skrze internet. Sledovat programy.
Ale abyste mohli plavat, musíte být ve vodě.
Jste ve vodě a znovu se navracíte k uvědomění svého původního Bytí.
Máme trochu času.
[T:] Zítra odjíždím Mooji a... [M:] To může být dost času.
[T:] Oh, ano.
[M:] Ten, kdo přichází a odchází, není ani ve skutečnosti ten, kdo jste.
Příchod a odchod se děje pro tělo, to se bude dít.
Vy jste svědkem příchodu a odchodu.
Jste nepohybující se Pozorovatel - všech příchodů a odchodů.
Ok, uvidíme.
[T:] Děkuji. [M:] Děkuji.
"Koupete se v Milosti." (Mooji)
Dojde to konce - tento boj.
Tento boj musí dojít konce.
Nemůžete být hledajícím celý život.
Když něco hledáte, pak - co vás brzdí?
A také - to, co hledáte - jak daleko je to od vás?