Poradna zdarma

Návštěvník píše:Ideální řešení?

Spory jsou založené na kombinaci prvků:
* tchyně ovládá hospodářství mladých bez dotazu tak suveréně a samozřejmě jako to její doma,
* tchyně neumí a nechce nechat mladé spravovat to jejich podle mladých, ergo uznání aby si to řídili sami je pro takovou tchyni nemožné, ona je zaslepená přesvědčením, že má na ovládání nárok a to její řešení je jediné správné řešení,
* tady není možná dohoda, protože ten, kdo se považuje za silnějšího necítí respekt ku druhému,
* řešení přinese vzpoura vůči despotovi, nebo počkat až diktátor zemře a plakat za krásnou neuskutečněnou šanci smíření.
=
cituji Marxe: vládnoucí třída se nevzdá dobrovolně moci bez boje.

řešení...?

Řešení začíná pochopením, že nemá smysl reagovat na druhého vnitřním odporem a chtěním, aby se choval jinak, protože to ho v jeho chování jen utvrdí.

Zlepšení celé situace může přinést jen změna našich vlastních reakcí.

Jak k té změně dojít? Skutečným zájmem o to, co ji uvnitř v nás blokuje. Ochotou se tím zabývat a nacházet i další možnosti, jak celou situaci vnímat.

Návštěvník píše:
Co s tím? Nepochybně by pomohlo najít v sobě ochotu začít přijímat svou tchyni takovou, jaká je,

Asi tak hrozná nebude. Snacha se s ní už nechce stýkat a tchýně i manžel to akceptují. Ale snaše se to nelíbí. Proč to tedy vůbec navrhovala? Manipulace? Snaha tchyni urazit a ponížit? Úsilí dostat vše pod vlastní kontrolu? Pořád s něčím nespokojená?
Asi by nebylo na škodu navštívit nějakou manželskou poradnu.

Návštěvník píše:Manžel je tedy už řadu let jako mezi dvěma mlýnskými kameny, ženu i maminku má rád, proto pro něj tahle situace musí být hodně těžká... obzvlášť trvá-li už tak dlouho. I když to nedává zevně najevo. Tím hůř, protože všechny ty nepříjemné zkušenosti z vašich vzájemných reakcí se v něm hromadí a nakonec to může v něm vyvolat pocity, které už nezvládne... s bůhvíjakými důsledky ...

Pravděpodobně si bude obou méně a méně vážit a i jeho láska k nim se zmenší, když vidí, že ho ani jedna nemá ráda tolik, aby se kvůli němu snažila vytvořit nějaké příměří,

Návštěvník píše:
řešení...?

Řešení začíná pochopením, že nemá smysl reagovat na druhého vnitřním odporem a chtěním, aby se choval jinak, protože to ho v jeho chování jen utvrdí.

Zlepšení celé situace může přinést jen změna našich vlastních reakcí.

Jak k té změně dojít? Skutečným zájmem o to, co ji uvnitř v nás blokuje. Ochotou se tím zabývat a nacházet i další možnosti, jak celou situaci vnímat.

Poznání, že není možné druhé měnit, maximálně sám sebe.
Vizualizace by nebyla na škodu - co nejčastěji si představovat, že je mezi mnou a tchýní vše ok, že spolu dobře vycházíme. Ale pokud je můj cíl nad tchýní vyhrát a prosadit se, tak je tím naprogramované dlouhodobé popřípadě celoživotní trápení.

Písmo říká mladým: „cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vodilo ...“

představme si také opačnou situaci, slova ku starším: „respektuj dítko své, aby se mu dařilo...“

Jednou přišel také posel:
prorok Malachiáš 4: 5 (Hospodin říká): Aj, já pošlu vám Eliáše proroka, ...
6 Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich...

a můžeme si přát podobně:
obrátit srdce matek k dcerám a snachám a srdce mladých žen ke starším ženám.

můžeme si přát podobně:
obrátit srdce matek k dcerám a snachám a srdce mladých žen ke starším ženám.

Viktorii pomůže, když si to budeme přát?

Návštěvník píše:můžeme si přát podobně:
obrátit srdce matek k dcerám a snachám a srdce mladých žen ke starším ženám.

Viktorii pomůže, když si to budeme přát?

ve výrazu "obrátit srdce otců k synům" se projevuje myšlení patriarchální společnosti, kde se na přání ženy skoro nic nedbá.

Jak by se dalo vyjádřit komplexněji?
1/ doplnit druhé pohlaví ( srdce matek k dcerám )
2/ vyměnit taxativní vyjmenování dvou pohlaví (srdce otců k synům a srdce matek k dcerám ) za souhrnější pojmy: srdce rodičů k dítkám a srdce mladých ke generačně starším,

Jestli Viktorii pomůže, když si to budeme přát, to je asi možné, použije-li se něco, co bych nazval " magie lásky".

Zatím se můžeme učit myslet komplexně a doplnit co třeba. Je to fuška. Někdy se dojde k feminismu, jindy ke změně stavby věty.

Na př. v Bhagavát gítě je výraz, že mysl muže má sklon rozvětvovat se. Správně by mělo být "lidská mysl".

Nop:

a můžeme si přát podobně:
obrátit srdce matek k dcerám a snachám a srdce mladých žen ke starším ženám.

Jestli Viktorii pomůže, když si to budeme přát, to je asi možné, použije-li se něco, co bych nazval " magie lásky".

..........

Přeji si, aby se obrátilo srdce matek k dcerám a snachám a srdce mladých žen ke starším ženám.

Viktorie, pomohlo to?

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; teprve pak se v nás může objevit skutečný zájem o to, co je možné v sobě rozpoznat a transformovat, aby se situace změnila k lepšímu.

Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; teprve pak se v nás může objevit skutečný zájem o to, co je možné v sobě rozpoznat a transformovat, aby se situace změnila k lepšímu.

PS. Nejde jen o vědění, jde přímo o změnu vlastních zkušeností.

Jak hluboká může taková změna být i ve vnímání všeho existujícího, píše např. tady http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste Ivan Odilo Štampach.

Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Já to vidím jako snahu najít správnou cestu - cestu ke spokojenosti všech zúčastněných.

Tak ne teoretizovat o tom, co si přát?

.Petra píše:
Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Tím je míněno ulpívání na pouhém teoretizování, které člověku plně stačí k osobnímu uspokojení a vede k posilování toho, co by se dalo nazvat "vědoucí osobní já".

.Petra píše:
Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Já to vidím jako snahu najít správnou cestu - cestu ke spokojenosti všech zúčastněných.

Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; teprve pak se v nás může objevit skutečný zájem o to, co je možné v sobě rozpoznat a transformovat, aby se situace změnila k lepšímu.

Příjemnou zábavou (míněno ironicky) je také doplňování textů psaných před lety muži, kteří jakoby neviděli, že se lidé skládají také ze žen.
Tedy když se píše "obrátit srdce otců", by žena nemusela své srdce obracet, jestliže ta žena není otcem. Pro ženu pohoda a relax.

Vážná je otázka: jsem-li správný v nezbožném prostředí, stačím zlepšit situaci pro ostatní?

Ulpívání na pouhém teoretizování má za následek, že člověk který pořád jen teoretizuje, pod vlivem všech svých nerozpoznávaných motivací si vybírá ze všech dostupných informací jen to, co jemu samému vyhovuje, aniž tuší, proč se tak pod vlivem všech svých podvědomých motivací rozhodl. To, co si vybral, pak považuje za obecně platné, za správné, a s tímhle přesvědčením posuzuje i všechno a všechny kolem.

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; .....

PS. Nejde jen o vědění, jde přímo o změnu vlastních zkušeností.

Jak hluboká může taková změna být i ve vnímání všeho existujícího, píše např. tady http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste Ivan Odilo Štampach.

-poznámky ke Štampachovu článku:
konkrétně k pojmu Tyran na nebesích a k radosti, když se trápí druhý.

1/ V církvi se odráží doba a její zmatky. Ten Tyran na nebesích (Pantokrator, doslova Vševládce) je reakce církve v prostředí bojů se šlechtou, aby si církev udělala mezi feudály místo k žití.
Kostel stavěl feudál na jeho půdě za jeho peníze a kněze (duchovní) považoval proto za své poddané až do doby vzniku „farské soustavy“ v X. století, když se podařilo ustálit vědomí, že kněz je poddaný biskupa.
Pantokrator (Vševládce, nikoliv tyran) na fresce připomínal feudálovi „je někdo mocnější než ty“.
2/ radost z trápení jiného je součástí myšlení té doby a škodolibosti lidí vůbec

Věřte mi, že já bych si přála mít se svou tchýní dobrý vztah.
Nemyslím si, že má důvod mě nesnášet, udělala jsem a stále dělám pro jejího syna hodně. Náš vztah s manželem není vůbec typickým a bohužel jsem měla tu "příležitost", že jsem musela překonat nelehké věci, aby jsme byli tam, kde jsme. I to je tchýni málo, kdy ona bude spokojená???? Nenapsala jsem vše, co mi provedla a provádí, vše, co se mi nelíbí, to není ani možné takto vylíčit. Vztah, který teď s ní mám, se postupně vyvíjel, celých 8 let, a to do špatného.
Vaše rady, že vše začíná nejprve u mě, že mám změnit nejprve sebe a pak se to zlepší, nedokážu přijmout, resp. se jimi řídit. Opravdu s čistým svědomím si myslím, že moje tchýně nemá žádný důvod mě nesnášet. Kdekoli jinde, v jiné rodině by mě uvítali s otevřenou náručí. S ostatními kamarády, známými, rodinou, kolegy v práci atd. nemám vůbec žádné problémy, asi mým charakterem to tedy nebude... Nikdo se ke mně nechová tak hnusně jako ona. A proč? Protože je chyba ve mně? Já jsem toho názoru, že svého syna miluje opičí láskou, nezdravou láskou, kterou ho ničí, potřebuje ho ovládat, manipulovat, žádná manželka by jí nebyla dost dobrá, bude spokojená jen tehdy, když její syn zůstane u ní doma, ikdyž on z toho bude nešťastný (vždy je pak pro mě zvláštní, že když je její syn na návštěvě, nikdy ho neobejme, nedá mu pusu, dokonce se stává, že uteče do jiného pokoje a telefonuje si se svým druhým synem, nikdy mu neřekla, že ho ráda vidí, případně že by ho pozvala na návštěvu, že ho chce vidět, vždy to jsou jen intriky)...Todle přece já změnou svého myšlení neovlivním. Ona musí pochopit, že její syn má svůj život a na prvním místě bude JEHO RODINA - jeho manželka a jeho děti.
Přece takhle to za normálních okolností funguje, děti se postaví na své nohy, založí rodinu, ale nikdy to neznamená, že jejich rodiče přestali existovat. Ve většině rodin to jde skloubit, proč je to takový problém u mě?

Jak hluboká může taková změna být i ve vnímání všeho existujícího, píše např. tady http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste Ivan Odilo Štampach

Vědomí jako prosvětlené bytí

U tohoto bezprostředního prožitku vědomí jako bezčasého prosvětleného bytí, jež je zdrojem veškeré zkušenosti a skutečnosti, kosmické, tělesné i duševní nemusí vždy jít o ostrou kritiku náboženství. Může jít o přiznané výpůjčky například z buddhismu, s oblibou především sótó zenu a jeho rychlé cesty, a také z indické advaita védanty. Ti, kdo to činí, se však obejdou bez orientálních rekvizit. Oceňují tyto zdroje pro jejich radikalitu a metodickou důslednost.

Angličan Rupert Spira (*1960), povoláním hrnčíř, se při svých seminářích obejde bez indického kulturního koloritu, nemá potřebu se dovolávat hinduistických linií tradice (parampara). Mluví prostě o neduální kontemplaci, o životě v přítomnosti, bezprostředním vědomí sama sebe (the true Self). Jde mu o revoluční prolomení omezeného ega, onoho stínového já, které nás odděluje od skutečnosti. Ukazuje, jak každý můžeme zažít jednotu subjektu a objektu.

Američan Steven Gray (*1962) přijal indické jméno Adyshanti (znamenající Prvotní mír). Prošel východními směry a spojil podobnou bezprostřední zkušenost s křesťanstvím, avšak bez opory v konkrétní církvi. V knize Resurrecting Jesus: Embodying the Spirit of a Revolutionary Mystic (Sounds True: Incorporated, 2014) čteme, jak ono všepronikající Vědomí, zažité zprvu jako prázdnota (ode všech objektů), může být prožíváno jako Plnost. Duch revolučního mystika tak může být vtělen a Ježíš může být znovu vzkříšen.

Immediatismus se pozvolna ujímá i v českém prostředí. Vedle zmíněné publikace Sama Harrise vyšla před třemi roky kniha Adyashantiho pod českým názvem Pád do milosti s podtitulem Cesta k vnitřnímu probuzení (Praha: Synergie, 2014).

Čeští příznivci takové duchovní praxe o sobě dávají vědět prostřednictvím webového zdroje Vědomí přítomnosti. Najdeme tam odkazy na kompletní českou publikaci pod názvem Život v přítomnosti zdarma ke stažení v elektronické podobě, která je výborem českých překladů textů dvanácti autorů, které můžeme označit jako immediatisty. Dále tam najdeme odkazy na jiné překlady kratších textů včetně úryvků z knih tohoto okruhu, pozvánky na setkání a kurzy a na videozáznamy z nich...

http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste

Viktorie píše: Ona musí pochopit

Ona nemusí vůbec nic. Čím dřív to pochopíš, tím dřív se se svou situací srovnáš a najdeš pro sebe řešení.

.Petra píše:
Viktorie píše: Ona musí pochopit

Ona nemusí vůbec nic. Čím dřív to pochopíš, tím dřív se se svou situací srovnáš a najdeš pro sebe řešení.

Poradna zdarma

Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně

Re: Tchýně