Poradna zdarma

Ahoj, zdravím všechny hledající i nalézající.
Jsem tu nová, snažím se trochu zorientovat, snad nic nepopletu.
Prosím o radu, či vhled do mé současné situace, se kterou se trápím.
Bylo mi nabídnuto pracovní místo v jednom z relaxačních studií s podmínkou, že stávající pracovní místo u konkurence musím opustit (pracuji na živnost).
Nastoupila jsem na místo pracovnice, která je vážně nemocná s onkologickým onemocněním (v současné době podstupuje chemoterapii a léčbu), a která nedávala o sobě zaměstnavateli vědět. Zaměstnavateli došla trpělivost a kontaktovala mne.
Po týdnu se pracovnice ve studiu objevila, poděkovala mi za "zástup" a řekla, že do měsíce nastupuje zpátky. Nečekala jsem to ani já, ani zaměstnavatel.
Problém je v tom, že klienti, kteří na službu přišli za mnou, se již nechtějí vrátit k původní nemocné paní, protože moje služby jim vyhovují více.
Pracovnice odejít nechce, zlobí se, že mám její klientelu (zčásti) a obírám ji tím o peníze. Zaměstnavatelka si nás chce nechat obě, že se budeme střídat.
Tahle práce s lidmi (masáže, terapie, práce s lidmi) mne baví, po letech hledání smysluplné práce (začínala jsem v kanceláři jako ekonom) se stala mojí velkou zálibou, potěšením a cítím, že i posláním.
Sama jsem vážně nemocná a cítím, že práce s lidmi, je i mojí cestou k sebe-uzdravení (ne jen ve fyzické rovině).
Mám pocit viny vůči původní pracovnici..... Proč?
Zároveň cítím i hněv sama na sebe, že se nedokážu postavit za svoji práci a bojovat, mám chuť ze zaměstnání odejít. Prostě.... tápu sama v sobě...
Prosím někoho, kdo by mi podal pomocnou ruku a ukázal cestu, nebo položil důležité otázky, abych se touto situací dokázala nějak prokousat...
Děkuji za Váš čas.... Kiki

Ahoj,

Máš radši cizí pracovnici nebo svou práci?
Kdyby sis mohla vybrat, kdo se zázračně uzdraví, byla by to ona nebo Ty?

Ahoj Honzo,
děkuji za tvoji reakci a podnětné otázky...
Mám raději svoji práci, než tu paní... i když s ní soucítím, kvůli její nemoci.... jen mi do toho chodí pocit viny, že jsem jí ublížila.... tomu nerozumím.. a proč potřebuji ujištění, že jsem jí tím, že pracuji jinak (a lidem se to líbí) než ona, neublížila?
A zázračné uzdravení? Přála bych si, abych to byla já...
Hezké video
:-)

Ale přiznám se, že ta druhá otázka mne děsí (čím víc o ní přemýšlím)...
z té možnosti volby se mi udělalo trochu zle a teď si opravdu nejsem jistá, zda moje odpověď byla pravdivá... :-(
protože by to znamenalo, že druhá zemře? ?

Proč by to mělo znamenat, že někdo zemře?
Jsou přece i hodné čarodějky.

Problém je v tom, že klienti, kteří na službu přišli za mnou, se již nechtějí vrátit k původní nemocné paní, protože moje služby jim vyhovují více

(pracuji na živnost)

Nic tě nenapadá?

Same, děkuji, ale jsem bezradná ..... (živnost?)
Nebo nechci?

kiki píše:Same, děkuji, ale jsem bezradná ..... (živnost?)
Nebo nechci?

Možná za tím vším je něco nenápadnýho. Motivace k /jakýmu(?)/ způsobu života.
Jakože jsou tu základní otázky; co že vlastně od toho živobytí čekám vs. co, mám dojem, že se mi dostává?

Myslím, že pocit viny není namístě.
pokud by vaše služby klientům vyhovují více, tak by váš odchod poškodil taky je.
Takže vaše setrvání poškozuje vaši kolegyni.
Váš odchod vás, vaše klienty, vaši zaměstnavatelku, které to takto asi taky lépe vyhovuje.
Zkuste se na to podívat z tohoto pohledu.
Je ještě něco jiného než pocit viny důvodem proč odejít?

Děkuji všem...

Přiznám se, že představa, že jí všechno předám, co jsem sama vystudovala (kurzy nejsou levné a čas strávený studiem), ve mne vzbuzuje nesouhlas. Jsem proto špatná?
A hlavně, dost sil mne stálo stát si za svým přáním dělat tuhletu práci, když mne rodiče za to odsoudili, partner mi nevěřil.
Přála bych si uzdravit se...
Já asi vlastně nevím, co se to ve mně odehrává.. chjo.. :-(

Sam píše:

kiki píše:Same, děkuji, ale jsem bezradná ..... (živnost?)
Nebo nechci?

Možná za tím vším je něco nenápadnýho. Motivace k /jakýmu(?)/ způsobu života.
Jakože jsou tu základní otázky; co že vlastně od toho živobytí čekám vs. co, mám dojem, že se mi dostává?

Co čekám od tohoto živobytí?
Pokud budou lidé spokojení s mojí prací, že bude mít pro ně smysl, že mohu takto lidem pomáhat, pak bude i ta práce pro mne mít smysl, tak to cítím, že mne to naplňuje.
Co se mi dostává?
Ano, pocit naplnění.

Tak si ho užívej.

Je to pocit závislý na někoho naplnění...

Tedy dočasný.

kiki píše:

Sam píše:

kiki píše:Same, děkuji, ale jsem bezradná ..... (živnost?)
Nebo nechci?

Možná za tím vším je něco nenápadnýho. Motivace k /jakýmu(?)/ způsobu života.
Jakože jsou tu základní otázky; co že vlastně od toho živobytí čekám vs. co, mám dojem, že se mi dostává?

Co čekám od tohoto živobytí?
Pokud budou lidé spokojení s mojí prací, že bude mít pro ně smysl, že mohu takto lidem pomáhat, pak bude i ta práce pro mne mít smysl, tak to cítím, že mne to naplňuje.
Co se mi dostává?
Ano, pocit naplnění.

Jestli dobře rozumím tomu co píšeš, tak zákazníci jsou spokojeni s tvou prací. Dál z toho co píšeš usuzuju, že jsi vlastníkem živnostenského listu ve stejným oboru v jakým současně pracuješ. Pracuješ tedy na živnost, ale prostřednictvím nějaké firmy, která ti vypočítává výplatu, daně, dovolenou, atd. A v této firmě nyní řešíš dilema ohledně pracovnice, které tak trošku šlapeš do zelí.

Proto mě na úvod zajímalo, jestli náhodou neuvažuješ stát se v tomto povolání, které umíš a které tě naplňuje, svým vlastním pánem. [?]

Děkuji za reakce,
Same, já jsem svým vlastním pánem...
Paní majitelka toho relaxačního studia, kam dojíždím, když jsou naobjednaní klienti, mi jednou zavolala, jestli bych u nich nepracovala, když budou mít klienti zájem, protože její pracovnice onemocněla a nevědělo se, jak to s ní bude dál.
Sama mám svoje ještě doma, kde pracuji, jen doma to není vytížení na 100%. Jen částečně.. Tak jsem nyní ráda, že mám ještě něco navíc..

Návštěvník píše:Tak si ho užívej.

Je to pocit závislý na někoho naplnění...

Tedy dočasný.

Tohle je moc zajímavé........ Děkuji za podnět...
Naplňuje mne ta práce samotná, ale když trošku zavrtám, ano, pocit uspokojení zmizí, když vyvstane nejistota, zda byl zákazník spokojen.....