Poradna zdarma

teonik píše:pravdivost-upřímnost-spontánnost....

Není i vztek naprosto spontánní? Znamená to tedy, že pravdiví jsme, jen když ho spontánně naplno projevíme?
A co když si ho plně uvědomím a rozpoznám ho jako projev energie Absolutna?
On totiž pak zmizí a není co spontánně projevit

Takže, když se objeví obrana, už nejsme pravdiví ?

Když si ji uvědomím a přijmu ji jako přirozenou reakci, jsem nepravdivý?

bobina píše:

Návštěvník píše:Co je to být pravdivý?
Je možné být pravdivý, když neznám pravdu?

Jak být pravdivý?

Ptáš se, co je to pravdivost. V první řadě je to rozhodnutí přestat si lhát, tj. cokoliv sám sobě nalhávat, což není možné bez toho, abysme si kladli otázky týkající se
vlastních motivací, tedy doopravdických, pravých důvodů toho co právě děláme.
Opravdovostí tak odhalujeme dosud pevně zabydlené lži, poznáváme pravdu o osobě,
bez které se konečné Pravdě přiblížit nelze.

Pravdivost se objeví, když svou potřebu sebeobrany rozpoznám a přijmu. Bez opravdovosti k pravdivosti nedojdu a budu si dál svoje jednání zdůvodňovat různými ušlechtilými motivy - že jednám jen ve prospěch druhých a pod.

orog píše:

Takže, když se objeví obrana, už nejsme pravdiví ?

Když si ji uvědomím a přijmu ji jako přirozenou reakci, jsem nepravdivý?

samozřejmě, že jsem pravdivý, když budu hrát komedii a předstírat, že tu ale žádná obrana není, tak lžu

ale co když si to neuvědomím?

to pak budu pravdivý nebo budu lhát?

Návštěvník píše:když budu hrát komedii a předstírat, že tu ale žádná obrana není, tak lžu

ale co když si to neuvědomím?

to pak budu pravdivý nebo budu lhát?

Může dojít k podobnému sebeobelhávání, když si svou obranu a její doteď nevědomé příčiny uvědomím?
Na druhé straně - jak moc by se smrskla výbava každého ega, když by si všichni svoje nevědomé motivace uvědomili a nechali zprázdnit?
Zbylo by z ega vůbec něco? Kdoví, snad jen pocit samostatné existence
a pak už by jen stačilo, aby zapracoval Goro, a nastalo by trvalé obecné probuzení

Linda píše:

Návštěvník píše:když budu hrát komedii a předstírat, že tu ale žádná obrana není, tak lžu

ale co když si to neuvědomím?

to pak budu pravdivý nebo budu lhát?

Může dojít k sebeobelhávání, když si svou obranu a její doteď nevědomé příčiny uvědomím?
Na druhé straně - jak moc by se smrskla výbava každého ega, když by si všichni svoje nevědomé motivace uvědomili a nechali zprázdnit?
Zbylo by z ega vůbec něco? Kdoví, snad jen pocit samostatné existence
a pak už by jen stačilo, aby zapracoval Goro, a nastalo by trvalé obecné probuzení

počkej Lindo, co když si to ale neuvědomím, budu skutečně přesvědčená o tom, že to nebyla obrana, nehraju vědomě komedii, nepředstírám, prostě si to jen neuvědomím

tak pak lžu? nebo jsem ne - vědomá

lež totiž beru jako vědomé předstírání ...

Návštěvník píše:

Linda píše:

Návštěvník píše:když budu hrát komedii a předstírat, že tu ale žádná obrana není, tak lžu

ale co když si to neuvědomím?

to pak budu pravdivý nebo budu lhát?

Může dojít k sebeobelhávání, když si svou obranu a její doteď nevědomé příčiny uvědomím?
Na druhé straně - jak moc by se smrskla výbava každého ega, když by si všichni svoje nevědomé motivace uvědomili a nechali zprázdnit?
Zbylo by z ega vůbec něco? Kdoví, snad jen pocit samostatné existence
a pak už by jen stačilo, aby zapracoval Goro, a nastalo by trvalé obecné probuzení

počkej Lindo, co když si to ale neuvědomím, budu skutečně přesvědčená o tom, že to nebyla obrana, nehraju vědomě komedii, nepředstírám, prostě si to jen neuvědomím

tak pak lžu? nebo jsem ne - vědomá

lež totiž beru jako vědomé předstírání ...

ještě takhle :

budu upřímná v tom, že si to neuvědomuji nebo budu neupřímná, protože si to neuvědomuji ?

Když si svou sebeobranu neuvědomím, pak

budu si dál svoje jednání zdůvodňovat různými ušlechtilými motivy - že jednám jen ve prospěch druhých a pod.

a můžu být o tom plně přesvědčená. Může ale dojít k podobnému sebeobelhávání, když si svou obranu a její doteď nevědomé příčiny uvědomím? Sebeobelhávání je úplně nevědomé. Naprosto upřímně můžeme být přesvědčení, že jednáme proto a proto, a pak se najednou ukáže, že to ve skutečnosti mělo jiný důvod.

Proto většina toho, co Saša Hendruk říká - a vychází přitom ze zkušenosti - je, jak rozpoznat vlastní nevědomé motivace.

Linda píše:Když si svou sebeobranu neuvědomím, pak

budu si dál svoje jednání zdůvodňovat různými ušlechtilými motivy - že jednám jen ve prospěch druhých a pod.

a můžu být o tom plně přesvědčená. Může ale dojít k podobnému sebeobelhávání, když si svou obranu a její doteď nevědomé příčiny uvědomím? Sebeobelhávání je úplně nevědomé. Naprosto upřímně můžeme být přesvědčení, že jednáme proto a proto, a pak se najednou ukáže, že to ve skutečnosti mělo jiný důvod.

Proto většina toho, co Saša Hendruk říká - a vychází přitom ze zkušenosti - je, jak rozpoznat vlastní nevědomé motivace.

sebeobelhávání může být i vědomé - tedy záměrně vědomé, sice si to uvědomuji, ale přesvědčuji sebe i druhé, že to je jinak ... to je pak záměrná hra a komedie ...

sebeobelhávání může být i vědomé - tedy záměrně vědomé, sice si to uvědomuji, ale přesvědčuji sebe i druhé, že to je jinak ... to je pak záměrná hra a komedie ...

Pak asi záleží jen na míře mé opravdovosti, kdy si to plně přiznám a začnu být ochotný se podívat, z jakého důvodu to dělám

Návštěvník píše:ještě takhle :
budu upřímná v tom, že si to

neuvědomuji nebo budu neupřímná, protože si to
neuvědomuji ?

Jestliže si cosi neuvědomuješ, potom je to prostě tak a uvědmit si dosavadní
neuvědomování lze až s
uvědoměním si tohoto faktu. Alfou a omegou je chtít pravdu,
ať už s ní spjaté "rozjasňování" přinese cokoliv. Upřimný, čili opravdový musí být tedy především náš záměr
a plné odevzdání se tomuto záměru. Výsledky jakéhokoli konání určují naše skutečné motivace.

Nic nechtít, nic nemít a po ničem netoužit

Určitě.

S tím není nijak v rozporu ochota si všímat, které jablko je nahnilé a které ne,
to nahnilé vykrojit a nenastrouhat to halabala všechno do štrůdlu,
stejně jako si všímat a uvědomit si,
která vlastní reakce je nepravdivá

neboli

Jestliže si cosi neuvědomuješ, potom je to prostě tak
a uvědomit si dosavadní neuvědomování lze až s uvědoměním si tohoto faktu.

Doufám že tenhle přístup nepoužíváš při řízení motorky
a že nezavrhuješ rozlišování pravé strany od levé a hlavní silnice od vedlejší,
jako to děláš u rozlišování nahnilých jablek od použitelných
a pravdivosti od prolhanosti

Je lepší vědět, že mé poznání je relativní a neúplné,
nežli jej nazývat nějakou pravdou

vostalpetr píše:Je lepší vědět, že mé poznání je relativní a neúplné,
nežli jej nazývat nějakou pravdou

a to umožní jen ochota neobelhávat sám sebe,

tedy rozpoznat, kdy jsi pravdivý
a kdy něco účelově překroutíš
(tradičně se tomu říká vyčůranost)
abys dokázal, že to víš líp.

I když umění věc otočit
a ze všeho se vylhat
má taky svoje kouzlo co si budem povídat

teonik píše:

Je lepší vědět, že mé poznání je relativní a neúplné,
nežli jej nazývat nějakou pravdou

Schopnost rozpoznávání Pravdy od "mojí pravdy" se dá naštěstí postupně prohlubovat,
a tomu procesu sebe-poznávání můžeme říkat třeba: "duchovní cesta."

i když umění věc otočit
a ze všeho tak se vylhat
má taky svoje kouzlo co si budem povídat

Tohle kouzlo je ve skutečnosti něco jako sebe-proklínání.

Magie myšlení umí přinášet hodně trpké plody
a zmírnit tu jejich trpkost,

to umožní jen ochota neobelhávat sám sebe,

umění věc otočit
a ze všeho tak se vylhat
má taky svoje kouzlo co si budem povídat

Příklad?

Nic nechtít, nic nemít a po ničem netoužit

Návštěvník doplnil, že k tomu je dobré se naučit rozlišovat, co ke stavu nechtění vede a co ne:

Určitě.

S tím není nijak v rozporu ochota si všímat, které jablko je nahnilé a které ne,
to nahnilé vykrojit a nenastrouhat to halabala všechno do štrůdlu,
stejně jako si všímat a uvědomit si,
která vlastní reakce je nepravdivá

a na to

vostalpetr píše:

S tím není nijak v rozporu ochota si všímat, které jablko je nahnilé a které ne

Jo a pak ve jménu pravdy se vytáhne do boje proti schnilým jablkům... ... ...

To je opravdu originální zdůvodnění, proč je rozlišování nežádoucí - že vede k válčení za pravdu

Je lepší vědět, že mé poznání je relativní a neúplné,
nežli jej nazývat nějakou pravdou

přátelé,já jen citoval Petra
protože se mi to líbilo,a jak vidím,líbí se to více lidem
takže dík

Návštěvník píše:

umění věc otočit
a ze všeho tak se vylhat

no co, bez sebeobrany nemáš šanci

http://www.osud.biz/13-06-2012/1332/duc ... t?page=255

Přestaňte se obelhávat

Všichni jsme byli vychováváni v přesvědčení, že musíme někomu něco dokazovat. Že musíme být zábavní, vtipní, přitažliví, že musíme umět na druhé zapůsobit, vyvolat v nich nějakou reakci. Máme strach prostě být jen tak. Jestliže s sebou takové prosté bytí náhodou nese něco magického, může se nám dokonce líbit, ale když se ukáže jako nudné, nezábavné, málo podnětné a stimulující, okamžitě z něj vyskočíme a začneme se stylizovat do nějaké role, začneme hrát nějakou hru.

Přestaňte se takhle obelhávat. Veškerá naše výchova slouží jen k tomu, abychom se naučili zpronevěřovat se sami sobě... A člověk musí všechny tyhle hry prokouknout, jednu vedle druhé, a podstoupit riziko nebýt nikým a ničím. Ale ryzím nikým a ničím. A jestliže vaše bytí nikým a ničím ryzí je, začnete sami sebe prožívat jako nedílnou součást vesmíru, a pak už vám nebude ani za mák záležet na tom, co si o vás myslí ostatní. Budete se cítit naprosto naplnění a v harmonii sami se sebou a se svým životem.

Ukázka z knihy Michaela Barnetta - Umění skočit