Návštěvník píše:Nervy v hajzlu, sere mě, chovám se jak hulvát. A v afektu jí řeknu něco hnusnýho, co ani nemyslím vážně. Pak je mi to líto, ale to už je pozdě. Co dělat abych to neudělal? Jak ovládat svůj vztek? Jak se krotit? Mám strach, že když v sobě budu vztek dusit, tak mi budou po těle vyskakovat boule jak Homerovi Simpsonovi a pak mi rupne v bedně a vyvraždím celý město. Máte nějakou metodu sebeovládání? Jak držíte svůj vztek na uzdě?
Choď na místa, která sama uklidňují, k lesní studánce, mezi tiché skály a snad najdeš i jiné scenérie. Cvič to , raději dlouhodobě.
Místa s jemným šumem mohou vylaďovat a také pomoci otevírat čakry : když vítr táhne korunami, hlavně v borovém lese, žbluňkání bystřin, šum moře na pobřeží, hukot velkých řek na kamenech. A současně to vylaďuje filosoficky.
Zarathuštra přišel na poznání, když meditoval „na velkých kamenech mezi proudy řeky“.
Barvy také působí, třeba i na stěně před Tebou nebo viděné na šatech.: modrá uklidňuje (někdy až k apatii, ale to u Tebe nebude ten případ), též fialová a šedá.
Hnědá působí klidně a uzemňuje. Růžová a oranžová jsou naopak vhodné pro zvýšení živosti (flegmatikům a pesimistům). Žlutou nedoporučuji, ta povzbudí tvořivost a zvedne náladu a Ty potřebuješ uklidnit dopředu.
Červená působí sice pozornost, ale po půl hodině už otupuje (neplatí to pro ženy, ty se mohou na červenou dívat celý den a povzbuzuje je, proto ji tolik nosí).
Bílá rozjasňuje a střízlivě oduševňuje.
Doporučit lze také kombinace : bílá s modrou, slabě fialová s bílou, jen nepoužívej k tomu žlutou. Světle zelená (seladon) jemně podporuje, a v Japonsku se používá pro jemné povzbuzení k životu. Tobě by ale asi neškodila.
Viz také užitečnou směrnici, doporučenou normu pro stavby : Směrnice pro barevnou úpravu pracovního prostředí, ČSN 01 2725, je to norma doporučená (ne nutně předepsaná) a najdeš ji v některé technické knihovně nebo v prodejně norem.
A ještě svědectví K. Minaříka (z knihy Kéčara). V jednom období, kdy by vyrušovaný něčím zvenku, zašel do kostela, a zbavil se našeptávání a protivných vlivů nižších bytostí. Když vyšel ven, zase cítil jejich vyrušování. Tak občas zacházel v tom období do kostela tam tiše pobýt.
Kaisen, mistr sotó-zenu chodil do katedrály ve Wroclawi a nacházel tam Prázdno. Později v Paříži také navštěvoval katedrálu a nacházel tam „jiné Prázdno“, jak sám řekl.