zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...
malpan píše:zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...
možná ti to bude znít studeně, nemožně, ale možností je dost:
- nechtít jej vlastnit, ale dál jej milovat (popřít svou myšlenku, že musíte být spolu i oficiálně - to ale znamená změnu jen u tebe)
- nechtít držet se toho, že kněz nemůže milovat i fyzicky - to ale není moc čisté
- jeho opuštění kněžství pro omezující kněžská pravidla (stejně je nedodržuje) a žití lidské lásky (v náručí boha)
- opustit myšlenku, že nikdy nebude tvůj, ale spíš věřit tomu, že může být tvůj - tedy když budete chtít najít řešení - pochopitelně oba
- ...určitě je jich víc, ale všechny stojí na ujasnění si toho, co skutečně chcete žít
Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.
johanka píše: Nesouhlasim s celibátem.
Jana píše:.Petra píše:Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.
Je velmi nezodpovědné něco takového slibovat. Tak nějak fungují sekty.
Pokud nevíš o čem píšu, tak jsou Tvé komentáře k ničemu.
Jana píše:Johanka nevytvoří nějakou sektu, ale nalezne spojení s Bohem.
malpan píše:zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...
možná ti to bude znít studeně, nemožně, ale možností je dost:
- nechtít jej vlastnit, ale dál jej milovat (popřít svou myšlenku, že musíte být spolu i oficiálně - to ale znamená změnu jen u tebe)
- nechtít držet se toho, že kněz nemůže milovat i fyzicky - to ale není moc čisté
- jeho opuštění kněžství pro omezující kněžská pravidla (stejně je nedodržuje) a žití lidské lásky (v náručí boha)
- opustit myšlenku, že nikdy nebude tvůj, ale spíš věřit tomu, že může být tvůj - tedy když budete chtít najít řešení - pochopitelně oba
- ...určitě je jich víc, ale všechny stojí na ujasnění si toho, co skutečně chcete žít
Jana píše:.Petra píše:Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.
Je velmi nezodpovědné něco takového slibovat. Tak nějak fungují sekty.
Pokud nevíš o čem píšu, tak jsou Tvé komentáře k ničemu.
Johanka nevytvoří nějakou sektu, ale nalezne spojení s Bohem.
.Petra píše:johanka píše: Nesouhlasim s celibátem.
Ale on se pro něj rozhodl. Nikdo ho k tomu nenutil.
Jana píše:Návštěvník píše:
To by musela tu svou lásku ke knězi vrátit Bohu, ať si s tím tedy poradí sám, když to zvoral a nechal toho hambatýho okřídlenýho kluka s lukem ruce. dělat rošťárny a střílet po lidech, co se k sobě vůbec nehodí.. ...
Když se láska obrátí do zdroje, odkud vychází, tedy když se miluje samotná láska, tak se vrací Bohu a dochází při tom k té alchymii, že to, co bylo původně zdrojem trápení, nalézá naplnění.
Verdikt je takový: chceš se věnovat lidem , pomáhat jim ve víře a starat se o ně? Dobrá, vítáme tě,
ale nebudeš mít ženu k sobě.
Jana píše:.Petra píše:Tak to připadá někomu, kdo nezná Boha.
Znamená to, že znáš Boha a proto rozumíš tomu, o čem píšu ?
Rozumíš také tomu, že spojení s Bohem, tedy láska k Bohu, je zdrojem toho největšího možného štěstí ?
Máš tu zkušenost ?
Nebo je pojem Bůh z Tvého pohledu jen představa, která nemá se životem nic společného ?
Při té druhé zkušenosti, která je velmi čerstvá, je to taková oscilace, utrpení, štěstí, utrpení, štěstí, utrpení se krůček po krůčku snižuje a zkracuje, štěstí se krůček po krůčku prohlubuje a prodlužuje.
Jarda Malej píše:Verdikt je takový: chceš se věnovat lidem , pomáhat jim ve víře a starat se o ně? Dobrá, vítáme tě,
ale nebudeš mít ženu k sobě.
Tak pitomou podmínku k tomu aby si lidé mohli pomáhat, dokáže ovšem stanovit jen člověk.
A bůh?
Ten mu umožní její uskutečnění, protože to je zase ten jeho džob.
Jarda Malej píše:Zkráceně se tomu oscilování mezi štěstím a utrpením říká: "lidský úděl."
Dobrá zpráva je, že si tohle pendlování mezi štěstím a utrpením můžeme zkrátit
jakmile pochopíme, že smyslem utrpení je ..naučit se netrpět.
Aves passeri píše:Já tu zkušenost mám a hned dvojnásobnou. To jak se utrpení z lásky, která je nenaplnitelná, dokáže změnit ve štěstí z lásky. Vděčnost z toho, že člověk tu lásku vůbec poznal a mohl prožít. Objeví zdroj, ze kterého může dávat, nemá pak ani důvod trpět tím, že by chtěl něco, co nemůže mít. Vždyť co víc by ještě mohl chtít, než to, co skrze lásku získal??? Při té první zkušenosti se utrpení po x letech přerodilo jen ve vděčnost za tu lásku, která už člověka netrápí, ačkoliv ji k tomu člověku pociťuje stále. Při té druhé zkušenosti, která je velmi čerstvá, je to taková oscilace, utrpení, štěstí, utrpení, štěstí, utrpení se krůček po krůčku snižuje a zkracuje, štěstí se krůček po krůčku prohlubuje a prodlužuje.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník