Pozitivní opak slova "bát se" / "mít strach"

[arikiran]

Vidim to tak, ze kazdy ma strach...ale ruzne velky a kazdy treba z neceho jineho

Nema cenu se smat nekomu, ze ma strach z vody a nechce plavat...kdyz zas ja mam strach jit potme do lesa...a ten co se boji vody ...ne

Tvurci cinnost je to...co z vekem bohuzeo mizi...protoze tvurfi cinnost je svobodna ...proto neni vedenim podporovana...a s povdekem z lidi vyplavovana
Deti...neprosle zatim vychovou sou tvurci

Strach je organicky zabudovan do konstrukce cloveka...tomu verim
Nemizi
Jednat odvazne...znamena jednat podle sve vule..i kdyz mam strach...
...xxx...

[vostálník]

akže opakem k pocitu "mít strach" je pro mne pocit " bytí v bezpečí a ve víře v boha (vesmír, realitu, prozřetelnost,...)".
Tuhle disciplínu ještě prakticky úplně nezvládám, ale teoreticky to chápu takhle.

A zdravím

To my ateisté a existencionalisté to chápeme tak,

nemajíce nákou víru a nákýho boha,

že prostě jednou stejně umřeš,

což je asi tak hrozivá situace, jaká zde byla před tím, nežli jsi se narodil...

Takže je zbytečné mít strach,

a tak jediný co máme na práci dát těm pár desítkám let existence jenž je podobna páře nad hrncem nějaký rozumný smysl,

což je samozřejmě trošku problém, poradit si s životem,

jenž jaksi postrádá smysl

a tak si rádi vyzkoušíme všeliké strachy jenž k nám přicházejí díky pudu sebezáchovy,

a rádi se potrápíme Hamletovskou otázkou jestli je lepší být či nebýt, či případně když už být, tak jak být...

Tento směr, respektive jeho propagátoři, neměli jednotné názory, některé myšlenky si i protiřečí, jiné se vzájemně vylučují, proto lze říci, že v existencialismu lze rozlišit několik základních proudů. Tyto proudy uznávaly některé společné myšlenky a cíle, ale ani o nich nelze tvrdit, že by byly vykládány jednoznačně. Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti. V takové „nicotě“ se potom člověk pokouší překonat své zoufalství, dobírá se sebepoznání a sebeuskutečnění, volí si svými činy své bytí jako svobodu, protože člověk je takový, jakého sám sebe chce mít a jakým se činí. Politicky výrazní existencialisté tíhli většinou doleva, ale jejich filosofické názory jsou poměrně pesimistické. Domnívali se, že existence předchází podstatu. Byl kladen velký důraz na aktivitu vůči budoucnosti a sobě, to je dovedlo k popření Boha a tím i křesťanské morálky. Tvrdili, že jediná jistota tohoto světa je smrt.

Zajímavé jsou i názory některých existencialistických filosofů na svobodu, o níž si mysleli, že člověk je k ní prakticky donucen (odsouzen), musí stále mezi něčím volit a vybírat.

Ve svých spisech se zabývali především otázkami existence a tím rozvinuli myšlenky společné pro všechny proudy spojené s tímto hnutím. Existenci považovali za velice individuální stav, který nelze odvodit z ničeho vyššího. Člověk se tedy teprve musí stát tím, čím je, nelze ho vysvětlit věčnými, předem formujícími kategoriemi.

Často dochází ke zdůraznění lidské aktivity, svobody a s ní spojené absolutní odpovědnosti za své rozhodování a konání. Někteří existencialističtí autoři kladou důraz na mezní situace. Časté jsou též nezvyklé, místy až provokativní reakce na některé společenské situace.

Z těchto myšlenek vyplynula závislost bytí na čase, která je pro existencialismus zásadní.

[vostálník]

Ještě by to chtělo nějaký EXISTENCIONÁLISTICKÝ VIDEO,

tak co třeba tohle :

[Pelvan]

Ahoj vostálníku

"Cesta nám přináší štěstí, ne její cíl!"

Jdu-li po cestě, která mi přináší pocit štěstí či naplnění či alespoň trochu smysluplnosti v životě, tak má ta cesta srdce.
V srdci nebo na srdci sídlí centrum naší bytosti, ne v hlavě.
Srdce se ptej, zda to, co se okolo děje, zda to má všechno nějaký smysl či ne.
Vše, co mohu udělat, je jít po cestě a ptát se, zda má ta cesta srdce...
Pokud ano, je to dobré, jsem v relativním bezpečí.

Zdravím

[arikiran]

cesta je cesta..dle mého pojetí...když vede Odněkud- Někam
spojuje Mě....s Cílem..tudíž je to pro mě výborné ji sledovat...nádhera

v pojmu Cesta je tedy implicitně--zakukleně obsažen pojem Cíl

co mě drží na mé Cestě?

já se držím, mé srdce, záměr mysli, kdo ví co

můj MIstr!!!....zaplatpámbu, bo zrovna předevčírem sem to chtěl zabalit a chtěl se na Cestu vykašlat

vnímám to jako roztlačovat lokomotivu....než ji dostaneš na koleje a roztlačíš...je to záhul
ale setrvačnost lokošky je obrovská, když jede tak jede...koleje tě vedou...lokomotiva metelí...nemůžeš minout...
...vxv...

[vostálník]

cesta je cesta..dle mého pojetí...když vede Odněkud- Někam
spojuje Mě....s Cílem..tudíž je to pro mě výborné ji sledovat...nádhera
.........................................................................................

Taky to lze tak chápat,

ale "cesta je cíl" lze chápat i jinak

a snad i lépe,

je to prostě život v přítomném okamžiku,

prožívání života bez plánování a strachování, pouze uvolněná a bdělá pozornost...

Prostě to znamená, že jsi neustále v cíli, i když cestuješ...


Realizace vlastně není nic jiného, nežli "život v přítomnosti ted a tady"

Kdekdo zdůraznuje "bdělost" ale neméně důležitá položka je "uvolněnost"

pouze uvolněné "vědomí" může být bdělé...

[vostálník]

Mám pouze dvě možnosti? milovat či nenávidět?
a co takhle třetí možnost, "nevzrušovat se", nechat to působit ?

Všeliká věc má všeliký čas,

je čas kameny sbírat i čas kameny rozhazovat

a možná přijde i čas, kdy se přestaneš zajímat o kamení a přestaneš s ním manipulovat

nebot ustane touha po zisku...

[Pelvan]

Ahoj vostálníku


Děkuji Ti za reakci

Můj osud se odvíjí podle mých pocitů.
Neidentifikuješ příčiny osudových událostí a unikají Ti tak souvislosti s jejími následky v životě.

Absurdní je, že se někdy na úsvitu křesťanství obrátily některé pojmy naruby.
Posvátné háje šly do háje.
Z "nebe s péčí" se stalo nebezpečí.
Ranní svatí - ti hodní - byli vražděni a hned poté svými vrahy (jejich krvavýma rukama) vynášeni do nebe, co nejdál od toho našeho života vezdejšího.
Vytvořila se uměle přehrada mezi podlým špatným nebezpečným světem TADY a TEĎ zde na zemi a tím správným svatým světem někde v nebi, v tramtárii, prostě někde daleko a jinde.

Zdravím

[vostálník]

Můj osud se odvíjí podle mých pocitů.

A nemohlo by to být obráceně,

že tvé pocity se odvíjejí od tvého osudu (karmy) ?

Kdysi jsem četl zajímavý názor jenž mě překvapil,

že nejlépe rozpustíš svou karmu tak, že uděláš či řídíš se opakem,

tedy jsi-li např. ohnivé znamení je vhodné chovat se jako vodní znamení apd.

tedy v podstatě řídíš se opakem svých pocitů

To má vcelku logiku,

i když vcelku nejprůchodnější jsou pro tebe tvé pocity, tedy třeba jednat jako ohnivé znamení,

tak opačnou polaritou to vyvážíš...

To je v podstatě Jungova psychologie o rozvinutí protikladných orientačních funkcí

rozum a cit, vnímání a intuice (detail a celek)

Absurdní je, že se někdy na úsvitu křesťanství obrátily některé pojmy naruby.
Posvátné háje šly do háje.
Z "nebe s péčí" se stalo nebezpečí.
Ranní svatí - ti hodní - byli vražděni a hned poté svými vrahy (jejich krvavýma rukama) vynášeni do nebe, co nejdál od to našeho života vezdejšího.
Vytvořila se uměle přehrada mezi podlým špatným nebezpečným světem TADY a TEĎ zde na zemi a tím správným svatým světem někde v nebi, v tramtárii, prostě někde daleko a jinde.

S těma umělejma přehradama máš pravdu,

ale faktem je, že "nebe s péčí" prostě znamená "nebezpečí"

tedy když o tebe nebe pečuje, tak jsi neustále v nebezpečí,

nikoliv že jsi v bez - pečí...

Proto také kritizuji Janu za to že neustále se upínáí k neměnnému jež jí přijde bez - pečné

a bojí se nebe - z péčí...

Ve skutečnosti není nic nebezpečnějšího, nežli když pustíš svou vlastní vůli a ztratíš konrolu nad životem...

[vostálník]

Absurdní je, že se někdy na úsvitu křesťanství obrátily některé pojmy naruby

To by snad až tak nevadilo,

stačí to obrátit naruby a ono to získá správný smysl,

jen tam nesmíš nechat tu přehradu která by to rozdělovala,

já s oblibou popisuji realizaci jako poznání, že jsi neustále doma

a měl bych asi dodat, že to zároven znamená být neustále v nebezpečí


Tedy jinými slovy, že to věčné a neměnné

má charakter neustálé změny a pomíjivosti,

tedy že jediná jistota je v tom, že vůbec nic není jisté

tedy je to "nebe - zpečné"

[Jana]

já s oblibou popisuji realizaci jako poznání, že jsi neustále doma

a měl bych asi dodat, že to zároven znamená být neustále v nebezpečí

Tedy jinými slovy, že to věčné a neměnné

má charakter neustálé změny a pomíjivosti,

tedy že jediná jistota je v tom, že vůbec nic není jisté

tedy je to "nebe - zpečné"

Pro koho?

Když nejme ničím a jsme vším?

Jedině snad tím,

že iluzi naletím.

[nop]

.....Absurdní je, že se někdy na úsvitu křesťanství obrátily některé pojmy naruby.
Posvátné háje šly do háje.
Z "nebe s péčí" se stalo nebezpečí.
Ranní svatí - ti hodní - byli vražděni a hned poté svými vrahy (jejich krvavýma rukama) vynášeni do nebe, co nejdál od toho našeho života vezdejšího.
Vytvořila se uměle přehrada mezi podlým špatným nebezpečným světem TADY a TEĎ zde na zemi a tím správným svatým světem někde v nebi, v tramtárii, prostě někde daleko a jinde. Zdravím

Za 2000 let se zapomenulo na starý význam věcí.

a/ v kultovních hájích nebyly procházky milenců, ani skládání básní, ale totemové stromy, které chránily národ či kmen a které dostávaly obětě - duše oběšených nebo prolitou krev zajatců.
Indiáni měli totemy z neživých dřev, ale v Evropě byly totemem zelené stromy. Proto pokácet takový strom bylo vážným oslabením síly národa.
Pak misionář vztyčil dřevěný kříž s mrtvou sochou Ježíše a řekl, že to byla poslední oběť, "jednou pro vždycky" a že už nebudou další oběti.

b/ péče a bez péče jsou slovní shody. Uvedu opačný případ v ruštině.
česky bezpečí je rusky bezopasnosť,
česky nebezpečí je rusky opasnosť.

c/ "Ranní svatí - ti hodní - byli vražděni".
První obětě náboženského vyznání byli židé, kteří se v Palestině hlásili k tomu, že předpokládaný Spasitel - Mesiáš už přišel, že to byl Ješua z Nazaretu a žije.
O tom vedli spory ti, kdo tomu uvěřili s vedením židovského národa, a můžeš o tom číst ve spisku Skutky apoštolů.
Míchal se do toho názor, že svět jaký je pomine a nastane druhý příchod Ježíše, tisíc let jeho blažené vlády a soud nad morálkou všech. Komu svět vyhovoval jaký je, byl proti změnám. Také si někteří mysleli, že Mesiáš skončí panství okupantů Římanů.

d/ V letech cca 200 před Kristem až 200 po Kristu se vyvinul pohled na to, že bohové v mnoha náboženstvích jsou v mnoha případech totožní, jen v národech mají různá jména. A proto když ctíme některé bohy pod jejich rozdílnými jmény, ctíme tytéž bohy ("synkrétismus).
Na př. bohyně lásky je latinská Venuše, řecká Afrodité, maloasijská Aštarot, babylonská Inanna, egyptská Isis, germánská Freya, slovanská Lada atd.

To se nelíbilo židovskému vedení, protože Hospodin není totožný se žádným cizím bohem.
První křesťané ale nebyli nutně synkrétisté, jen v té době byly zde ve společnosti protikladné síly, a zjitřená atmosféra vedoucí až k vraždám.

e/ ve stejné době docházelo k uvědomění o podstatě člověka a Boha, o spojitosti obojího, o čemž hovořil i Ježíš. Podobně skupina gnóstiků hlásala, že je potřebí božské poznání - gnósis - o tom, že podstata člověka je téže podstaty jako ta boží - ovšem bytí není stejné.
Je to poznání, že Átman je bráhman. Místo toho se používala slova "božstvo Člověk", někdy Adam Kadmón.
Proto najdeme v evangeliích dva podobné výrazy - Syn Člověka a Syn Boží. Souvislost uniká pozornosti.

f/ Synkrétisté i gnóstici se nelíbili židovskému vedení - každý není obrácený ani osvícený.
Ti, kdo uvěřili Mesiáši byli často v souladu s gnóstiky. Někteří měli zkušenost s vyšší skutečností. Gnóstici hlásali přeměnu osobnosti a postup duše nazpět vzhůru k Otci.
Tradiční židé byli proti tomu, že by člověk mohl přijít blíže k Bohu. Jednak měli postoj k poslušnému plnění příkazů, jednak věřili, že setkání s Bohem je nebezpečný pro život. Nechci moc citovat, našlo by se citátů dost.

A proto nepřekvapuje příhoda popsaná ve spisku Skutky apoštolů v kapit. 6:
"... 7 I rostlo slovo Boží a rozmáhal se počet učedlníků v Jeruzalémě velmi. Mnohý také zástup kněží poslouchal víry.
8 Štěpán pak, jsa plný víry a moci, činil divy a zázraky veliké v lidu....
(pak při soudu..)
55 On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží.
56 I řekl: Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží.
57 A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj.
58 A vyvedše jej z města, kamenovali [ho.]

dodatek /1/ co bylo nesnesitelné pro některé? srovnávat člověka a Boha, (bytost s Átmanem s bytostí boží)

dod. /2/ literatura o synkrétismu a gnózi:
/2a/ o gnózi: Píseň o perle : tajné knihy starověkých gnostiků / Petr Pokorný , dvakrát, 1986 a 1998

/2b/ o synkrétismu:
Prolínání světů : středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky / Napsal Zdeněk Kratochvíl, vydání 1991.
Pozor na rozdíl: Tomáš Halík také zvolil 2006 název Prolínání světů : ze života světových náboženství , ale to je spíše novinářský report o světě náboženství,
/3/ v časech od minus 200 do plus 200 kvetl u židů ještě proud "terapeutů", protože duše potřebuje také léčit jako tělo, ale o tom více neznám, ani odkazy.

[vostálník]

Pro koho?

Když nejme ničím a jsme vším?

Jedině snad tím,

že iluzi naletím.

[vostálník]

Nemám nic proti ztotožnování s pocity,

je to má oblíbená ego praxe,

ale každej duchovnák by měl vědět, že základem praxe je přestat se ztotožnovat s myslí,

tedy s myšlenkami a pocity,

a to prředevším s pozitivními pocity - touhami

To je dostatečná praxe a dostatečná teorie,

víc není třeba znát...

[Jana]

Potom se zákonitě stane to, že když to tělo a mysl usne spánkem beze snů, jako by se vědomí ztratilo.

No a co ???

No nic. Stane se to.

Vědomí je neustále vědomé a ty jsi nevědomá a spíš...

Ne, tělo a mysl spí, já nespím. Vědomí je ve spánku těla a mysli vědomé. Tudíž jak bych mohla spát?
Říkám, že jdu spát. Říkám, že jsem spala. Ale ve skutečnosti spí jen to tělo a mysl. A já nespím. Díky tomu chápu, že je samadhi ve spánku, bdění a snění stejné.

[Jana]

Jsem tím, kým jsem v hlubokém spánku beze snů, představa, že se při probuzení těla a mysli stávám někým jiným, je jen iluzí. Nemám dvě já, jedno pravé a druhé nepravé.

[nop]

Jsem tím, kým jsem v hlubokém spánku beze snů, představa, že se při probuzení těla a mysli stávám někým jiným, je jen iluzí. Nemám dvě já, jedno pravé a druhé nepravé.

a mohou být dvě ega? Jedno je milé, druhé píše voloviny.

[Návštěvník]

Schizofrénia alebo rozdvojená osobnosť?

Nepochybujem o tom, že vo vašej aktívnej či minimálne pasívnej slovnej zásobe sa vyskytujú slová schizofrénia a rozdvojená osobnosť (odborne: mnohopočetná porucha osobnosti). Pravdepodobne ste sa viacerí stretli s javom, kedy dajme tomu Bystrík označil svojho feláka Vladislava za „schizu“ alebo rozdvojenú osobnosť, aby tak zdôraznil rozporuplnosť jeho správania či myslenia. Vzhľadom na to, že tieto pojmy neoznačujú tú istú poruchu (nie je vhodné ani žiadané ich zamieňať a používať ako synonymá) pripravila som si pre Vás príspevok, po ktorom zistíte, že možno aj vy ste ich používali nesprávne.




MNOHOPOČETNÁ PORUCHA OSOBNOSTI
Je charakteristická tým, že prítomných je viacero osobností, ktoré striedavo preberajú kontrolu nad správaním človeka. Podstatné je, že kontrolu preberá vždy len jedna z nich. Ľudia, ktorí touto chorobu trpia si zvyčajne neuvedomujú prítomnosť viacerých identít , pretože jedna z osobností nemá prístup k spomienkam osobnosti druhej. Navyše tieto identity môžu byť v absolútnom kontraste. Jedna sa správa dospelo, druhá detinsky, jedna je vyzývavá, druhá zas utiahnutá, jedna z nich dominantná a agresívna, druhá zas submisívna a pasívna, jedna je ľavák, druhá pravák (áno aj to je možné). Líšiť sa dokonca môžu i tým, akými chorobami trpia.
Túto - skôr raritnú poruchu - zvyčajne vyvoláva silná trauma či stresová udalosť. Aby som bola konkrétnejšia, povedzme, že osoba A bola v detstve sexuálne týraná rodičom. Aby sa uchránila pred tými silne traumatizujúcimi spomienkami, vytvorí si novú osobnosť (prípadne viacero), ktorá si žije svojím vlastným životom, má vlastný charakter a vlastné spomienky.
Poznámka: U jedincov trpiacich touto poruchou býva častokrát zaznamenaná prítomnosť fyzického či sexuálneho týrania rodičmi v detstve.

Pre lepšie pochopenie tejto choroby prikladám kazuistiku človeka trpiaceho týmto ochorením.

18 ročný muž (odpovede na jednotlivé položky dotazníka, ktorý zisťuje prítomnosť tejto poruchy)

Niekedy mi niečo veľmi dobre ide a inokedy nie som schopný tú istú vec urobiť.
„Upletiem pár košíkov a zrazu neviem, ako sa to robí“.
Od známych sa dozvedám, že robím alebo hovorím veci, na ktoré si ja vôbec nespomínam.
„Často sa mi to deje v noci, hovorím spolubývajúcemu, že je Hitler a podobné veci.“
Pripadám si ako v hmle alebo ako by som bol všetkému vzdialený a veci okolo mňa sa zdajú neskutočné.
„Niekedy vidím veci, ktoré nie sú (piano uprostred izby).“
Pozriem sa na hodiny a uvedomím si, že ubehol nejaký čas a nemôžem si spomenúť, čo sa dialo.
„Sedím pred papierom a mám pocit, je to tak štvrť hodiny, ale ono je o tri hodiny viac.“
Počujem vo svojej hlave hlasy, ktoré nie sú moje.
Ide o hlas matky, alebo i iných, buď sa mi tam odohráva celá konverzácie, alebo mi niečo hovorí.
Zisťujem, že niekam idem alebo niečo urobím a vôbec neviem prečo.
"Prídem za babičkou a ona mi povie, že sme boli dohodnutí na inokedy, na včera alebo na zajtra, a ja neviem prečo som za ňou šiel.“
Niekde sa ocitnem a nepamätám si, ako som sa tam dostal.
"Pozerám, že som na Zličíně, ale pritom som išiel z Anděla na Karlovo námestie.“
Mám myšlienky, ktoré akoby nepatrili mne.
"Ako by to boli myšlienky blízkych osôb, matky napríklad."
Viem zahnať telesnú bolesť.
"Nejde to vždy, ale naučil som sa to. Nejde to u vecí ako puknutá pera, ale u väčších bolestí.""
Nemôžem prísť na to, či sa určité veci skutočne stali, alebo či som o nich iba sníval
či premýšľal.
"Myslím si, že som po sebe umyl riad, ale neumyl, a potom si myslím, že to nie je môj tanier, ale on je."
Pripadá mi, že niečo vo mne samom ma núti robiť veci, ktoré robiť nechcem.
"Zle sa to popisuje, taký pocit, nedá sa to ovládnuť.“
Pristihnem sa, že som mimo svoje telo a pozorujem sa, ako by som bol niekto iný.
"Stáva sa mi, že sa vidím z výšky, dokonca mávam i chuť na seba prehovoriť.
Moje vzťahy s rodinou a s mojimi kamarátmi sa náhle menia a ja neviem prečo.
"Vždy tomu tak s rôznymi ľuďmi bolo, raz sú kamaráti, raz sú na mňa zlí, nerozumiem tomu. Dialo sa to a deje sa to doma i v škole."
Mám pocit, že je vo mne niekoľko iných ľudí.
"Mám ten pocit často a tých „osôb“ je viac Einstein, Švejk, vysokoškolák, dieťa. Najčastejšie používam vysokoškoláka, dokáže obhájiť napr. nejaký výmysel, ale niekedy robím i to „dieťa“. Dodáva, že vie dosť z toho, čo tie jednotlivé „osobnosti“ v ňom hovoria a robia (hovorili a robili),ale niekedy tá hranice nie je ostrá, iba čiastočná.
Cítim, že mi moje telo nepatrí.
"Často sa na seba pozerám a hovorím si, toto nie je moje telo, čo sú to za ruky?"



SCHIZOFRENIA
Pri písaní tohto článku zisťujem, že popísať túto poruchu stručne a zrozumiteľne je pomerne náročné, vzhľadom na jej komplexnosť a rôznorodosť, ale v princípe ide o rozpad mysle. Psychiater, ktorý nás vyučoval minulý semester prirovnal myseľ schizofrenika k rozbitej váze. Rozpadne sa na množstvo črepov, ktoré sa potom doktori snažia opätovne zlepiť dokopy. Zvyčajne prostredníctvom liekov, v horších prípadoch prichádzajú na rad elektrošoky. Prejaviť sa môže už v období adolescencie od 15-25 r. Táto choroba je behom na dlhé trate a jej liečba trvá roky, zvyčajne však celý život.
Schizofrénia je veľmi závažne psychotické ochorenie, v dôsledku ktorého sa vzťah chorého ku skutočnosti mení. Toto ochorenie hlboko narušuje osobnosť človeka a prítomné sú poruchy myslenia, vnímania, emócií, motoriky a kongnitívnych schopností. V dôsledku toho nie je chorý schopný vnímať realitu adekvátne. Prítomnosť a pestrosť príznakov je u každého pacienta iná v závislosti od typu schizofrénie (ktorých je pomerne dosť) , no najčastejšie sa vyskytujú:
· poruchy MYSLENIA- Bludy sú mylné presvedčenia, o ktorých pravdivosti je chorý presvedčený a ovplyvňujú jeho správanie.
o U väčšiny schizofrenikov sú prítomné paranoidné bludy: veria, že ich niekto sústavne prenasleduje, že Patrik Švajda v TN na markíze hovorí o ňom, že Sajfa vo Fun rádiu sa prihovára k nemu, celá FBI ho deň- noc sleduje prostredníctvom kamier, ale sú prítomné i extrémne bludy napr. človek je presvedčený, že je Dracula a preto pije napríklad aj vlastnú krv

poruchy VNÍMANIA- Halucinácie sú chorobné vnemy, bez prítomnosti vnímaného objektu , chorý je presvedčený, že to čo vidí počuje alebo cíti, je skutočné (nie je) a to ovplyvňuje jeho správanie
o pre schizofréniu sú typické sluchové verbálne halucinácie: to je to klasické „ počujem hlas/y v mojej hlave“ ...tie komentujú ich správanie alebo im môžu veľmi nešťastne radiť, napríklad aby ukončili svoj život (typov halucinácii aj vyššie spomínaných bludov je však veľmi veľa a nebudem vás ich delením zaťažovať)

Dezorganizácia myslenia, reči a správania- schizofrenici sú buď hyperaktívni, ich myslenie je zrýchlené, rozprávajú jedno cez druhé, pretože nestíhajú všetky myšlienky spracovávať a tak z toho vznikne slovný šalát, alebo sú naopak utlmení a ich myslenie je spomalené
Poruchy emotivity – emócie schizofrenikov sú nevypočítateľné a zvyčajne sú v rozpore s myslením či správaním chorého.. vyzerá to potom tak, že chorý hovorí o niečom smutnom a popritom sa smeje, alebo sa netvári nijako či rozpráva o pozitívnych či negatívnych veciach
Autizmus- v istých prípadoch nám môžu pripadať títo ľudia ako autisti, pretože sa často stiahnu do svojho vnútorného sveta, v ktorom si filozofujú a nepotrebujú komunikovať s okolím, množstvo schizofrenikov nežije spoločenským životom
Opäť pripájam kazuistiku.

21 ročný muž
Sám klient popisuje svoje detstvo ako nie moc pekné, pretože ho otec bil. Spomína si, že sa v detstve pomočoval, nevie, ako dlho. Absolvoval Stredné odborné učilište, obor tesár, kde sa v 2. ročníku zhoršil stav klienta, podľa jeho slov - „pretože som začal fajčiť marihuanu“. Opakovane hospitalizovaný s diagnózou Paranoidná schizofrénia, prvá hospitalizácia prebehla po prevezení klienta z chirurgického oddelenia. Klient tu bol hospitalizovaný po zrážke s vlakom. Stav nebol príliš vážny, po prijatí bol klient somnolentný, obtiažne spolupracoval a na otázku, prečo to urobil, odpovedá, že „ chcel ísť do vesmíru“ či „že tam boli ufóni“. Podľa údajov rodiny už 5 dní pred prijatím pozorovali zvláštne správanie. Udávali amnézie, neprimeraný kontakt a čuchové halucinácie. Už po dvoch týždňoch sa dostavilo výrazné zlepšenie celkového stavu. Ustúpili sluchové halucinácie. Stále však pretrvávali čuchové vnemy a objavili sa i hypochondrické interpretácie.
Nasledujúca hospitalizácia prebehla v roku 2006, klient bol odoslaný s doporučením ambulantného psychiatra pre relaps základného ochorenia (Relaps je stav, ktorým sa označuje objavenie sa alebo zhoršenie príznakov choroby). K poslednej hospitalizácii klient prichádza sám na začiatku roku 2007 s tím, že potrebuje pomoc. Prakticky od prepustenia z poslednej liečby naňho hovoria ľudia z televízie a hlásatelia z reklamy. Hlasy počuje zreteľne a hovoria mu: „že mám zachrániť svet, že sa blíži koniec sveta, aby som držal celú prírodu v srdci - čo je mi do toho, ja im na to kašlem, vôbec ma to nezaujíma.“ Taktiež udáva pocity ovplyvňovania, má pocit, že sa naňho niekto napojil. „Neviem kto, mám pocit, že mi niekto berie myšlienky.“ Ďalej hovorí, že už týždeň nespal. „Schválne mi jazdia autá pod oknom. Uvažoval som dnes, že by som najradšej už to skončil, skočil pod auto, každý by vedel, že je to samovražda, už som z toho unavený. Lieky som bral pravidelne a drogy vôbec.“
Lekár popisuje príjem takto: K vyšetreniu prichádza sám, oblečený v lyžiarskom oblečení, vcelku upravený, kontakt nadväzuje sám, ale v kontaktu úzkostný. Chvíľami neudrží očný kontakt, orientovaný správne. Odpovede logicky správne, mimika a gestikulácia ochudobnená, myslenie súvislé, paranoidita. V popredí verbálne auditívne halucinácie, emotivita plochšia, bez depresie.
Pacient sa v priebehu hospitalizácie snaží o dodržovanie liečebného režimu, užíva ordinované lieky a v rámci možností sa zapája do terapeutických aktivít. Vplyvom liekov býva unavený. Príčinám svojho ochorenia nerozumie, snažil sa prečítať niekoľko článkov a kníh s tematikou schizofrénie, má však pocit, že mu to ešte viac „zamotalo hlavu“. Informácie získava od svojho ošetrujúceho lekára. Vie, že dodržovanie životosprávy, branie liekov a pravidelné kontroly sú pre jeho stav veľmi dôležité, napriek tomu sa mu ale niekoľkokrát stalo, že mu došli lieky a v nasledujúcich dňoch sa stav veľmi zhoršil. Vyhýba sa drogám a alkoholu. Rodina sa mu snaží pomôcť, zvlášť matka.




Ak sa chcete dozvedieť o tomto ochorení viac odporúčam túto knihu:
http://books.google.sk/books?id=sX0I8Ix ... ka&f=false


Na záver extrasuperrýchly kvíz, ktorý zistí, ako dobre ste čítali a pochopili problematiku tohto článku. Vašou úlohou bude vybrať spomedzi troch možností tú správnu. To, či ste boli úspešní sa dozviete vo videu na konci príspevku.

Osoba 1 (osobe 2): „Ty si ......, jedno hovoríš a druhé robíš.“

A: schizofrenik
B: rozdvojená osobnosť
C: normálny člověk

http://psychoblogujeme.blogspot.cz/2014 ... bnost.html

[petr.v]

Tohle je dost problematické. Jednak mi radíš: "kdykoliv objevíš já, tak se opust," což je likvidace vlastního ega, pak mi zbývá ještě mít ráda

To je dobrá rada především pro tvé ego,

jen ty ji díky svému zblbnutí duchovna nerozumíš,

takže ti to musím přetlumočit,

znamená to jednoduše, že máš přestat tlačit na pilu

a uvolnit se od hovadin jimiž jsi posedlá...

[vostálník]

Jsem tím, kým jsem v hlubokém spánku beze snů, představa, že se při probuzení těla a mysli stávám někým jiným, je jen iluzí. Nemám dvě já, jedno pravé a druhé nepravé.

To by mohlo být tím, že doposud zaměnuješ já za Já,

ona většina lidí si uvědomuje jen to já,

no a sem tam někdo zblbne pod vlivem učení o Já

a prohlásí své já za Já,

což je dost podobné jako se prohlásit za královnu ze Sáby nebo Kleopatru či Napoleona

za božího syna či rovnou za boha...