malpan píše:Andrew píše:Divím se, že někdo ještě o tom nenatočil film. Kde by to bylo demonstrováno na řadě příkladů, aby to mohl pochopit i běžný člověk. Dodnes netuším o čem je řeč.
rád koukám v neděli večer na ČT2, kde jsou příběhy manželských dvojic několik let po svatbě a pak ještě po 20 letech. Je tu nádherně vidět, jak se ubírá život lidem s různými životními postoji - jak si jej podvědomě plánují. Zrovna minulou neděli to bylo přímo ukázkové...
Sehnal jsem si tedy tento díl.
Depresivní příběh o lidech, kteří prožili nešťastné životy.
Naneštěstí v nich vidím analogii se mnou. Takový strach, zakřiknutí, vytracený život jen když se na ně podíváte. Ve kterém koliv věku v průběhu filmování toho dokumentu.
To já když vidím někoho kdo má tolik odvahy "být šťastný", být plný života, nebýt stažený... s pocitem lehkého zděšení tohle pozoruji a v duchu se ptám ""cožpak si neuvědomuješ všechno to nebezpečí? ještě ti nikdo nikdo pořádně neublížil? jak se dovedeš ubránit, až příjdou ti co ti budou chtít ulížit? dostanou tě za živa. jdeš moc vidět, seš viditelný cíl, dostanou tě, pak to bude teprve bolet.".
Když takové lidi vidím, tak vlastně vidím nalehko oblečený párek vesele se vykračující jako na pláž, když zrovna teď je -20°C, všude bílo, a já zachumlaný do teplého kožichu.
Kožich představuje ochranu v tomto nehostinném světě. Nenavazovat oční kontakt, nikoho si nevšímat, prostě jen jít. Nebezpečí je všudepřítomné. Být ozbrojen a připraven na nepřátelský útok, tahle tajná válka je všudepřítomná, nikde nejsi v bezpečí. V čím menším kontaktu a blízkosti jsi s dalšími lidmi, tím více jsi v bezpečí. Lepší připravenost, preventivní a strategické opatření dávají větší šanci na přežití. Každý představuje hrozbu a může kdykoliv zaútočit. Hodně štěstí.
Jak by někdo mohl být v klidu, když si pořád musí hlídat záda. Válka není hra. Stačí jeden špatný krok...
Já se jenom bráním, každý představuje hrozbu.
