Pozitivní opak slova "bát se" / "mít strach"

[vostálník]

Jsem tím, kým jsem v hlubokém spánku beze snů, představa, že se při probuzení těla a mysli stávám někým jiným, je jen iluzí. Nemám dvě já, jedno pravé a druhé nepravé.

a mohou být dvě ega? Jedno je milé, druhé píše voloviny.

To snad zvládne i jedno ego,

prostě jen píše milé voloviny....

[Jana]

[Pelvan]

Ahoj

Pochopil jsem tu krajinu posedlou tmou tak, že ve tmě se bojíme.
Bůh v Bibli řekl "budiž světlo". Kdybychom prohlédli, zjistili bychom, kdo s námi manipuluje.
Možná bychom se ve světle poznání přestali bát.
Možná bychom se ale nepřestali bát, možná bychom se roztřásli hrůzou a hnusem nad podobou těch manipulátorů. Nevím.
Jsme vlastně takové marionety:
"Marioneta je loutka ovládaná shora tenkými provázky. Loutkář, který ovládá marionetu, se nazývá manipulátor. Manipulátoři jsou buďto skryti či odhaleni publiku,"
Kdo jsou ti naši manipulátoři?
Bylo by dobré, kdyby to byl Bůh?
A čí Bůh by námi manipuloval?
Je Bůh Bible i náš Bůh? Teď, jako Čech, se ptám, zda je to Bůh Čechů nebo alespoň evropanů?

Jistě to vypadá, že námi manipuluje pomocí médií někdo jiný než Bůh. I když, pokud by byl Globální Prediktor nějaké židovské tajné společenství a to by následovalo pokynů židovského Boha...
Kdoví? Možné je v podstatě všechno...

Je to na té důvěře v toho nebo v to něco, co (kdo) každého z nás vede.
To (toho někoho), co (kdo) nás vede, máme každý nějak jinak a někdo nemá nic (nikoho).
Peníze je podobné jako nic, zlato je jen o malý kousíček víc než nic.

Zdravím

[Jana]

Ahoj

Pochopil jsem tu krajinu posedlou tmou tak, že ve tmě se bojíme.
Bůh v Bibli řekl "budiž světlo". Kdybychom prohlédli, zjistili bychom, kdo s námi manipuluje.
Možná bychom se ve světle poznání přestali bát.
Možná bychom se ale nepřestali bát, možná bychom se roztřásli hrůzou a hnusem nad podobou těch manipulátorů. Nevím.
Jsme vlastně takové marionety:
"Marioneta je loutka ovládaná shora tenkými provázky. Loutkář, který ovládá marionetu, se nazývá manipulátor. Manipulátoři jsou buďto skryti či odhaleni publiku,"
Kdo jsou ti naši manipulátoři?
Bylo by dobré, kdyby to byl Bůh?
A čí Bůh by námi manipuloval?
Je Bůh Bible i náš Bůh? Teď, jako Čech, se ptám, zda je to Bůh Čechů nebo alespoň evropanů?

Jistě to vypadá, že námi manipuluje pomocí médií někdo jiný než Bůh. I když, pokud by byl Globální Prediktor nějaké židovské tajné společenství a to by následovalo pokynů židovského Boha...
Kdoví? Možné je v podstatě všechno...

Je to na té důvěře v toho nebo v to něco, co (kdo) každého z nás vede.
To (toho někoho), co (kdo) nás vede, máme každý nějak jinak a někdo nemá nic (nikoho).
Peníze je podobné jako nic, zlato je jen o malý kousíček víc než nic.

Zdravím

Ve tmě je možné se bát všeho možného, kdejakého stínu, ale když se rozsvítí světlo, tak se obvykle zjistí, že není se čeho bát.

Co se Boha týče, co vycházet jednoduše z Bible?

8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
(Jan 4,8-16)

A skutečná láska Ti nemůže nijak ublížit, nemá zájem s Tebou manipulovat, dává Ti prostor, svobodu si přitáhnout do svého života všechno, čemu jsi ochoten věřit.

A největším majsterštychem, bych řekla, je, Bohu se přiblížit tím, že se jednoduše staneme také láskou.

[Pelvan]

Ahoj



Pokusím se zde o popsání vědomého zkoumání vlastní jsoucnosti svého bytí.



Vycházím z předpokladu, že k pocitu strachu existuje jeho pozitivní protipól - pocit důvěry.

Polaritu svých pocitů (strach a důvěru) mohu nahradit polaritou těmto pocitům odpovídajících stavů své mysli - neklid a klid mysli.

Stav mé mysli se pohybuje mezi těmito krajními stavy, mezi napjatým neklidným chaosem myšlenek na jedné straně a uvolněným bezmyšlenkovým klidem na straně druhé.

Vůlí a svým vědomým rozhodnutím nelze uvolněného klidu mysli dosáhnout.

Žijeme v uspěchané době, spěch již sám o sobě je projevem neklidu a stresu v našem životě.

Jak mám tedy uvést svoji mysl do klidu?

Není to pro většinu z nás záležitost tak jednoduchá, abychom se z běžné nervózní roztěkanosti do klidu dostali jedním skokem.

Celý proces uklidňování mysli by se dal analogicky přirovnat k postupnému chladnutí mysli, kdy horká mysl plná chaotických myšlenek postupně vychládá do klidného bezmyšlenkového stavu.



Eduard Tomáš v jedné své magnetofonové kazetě proces "vychládání" mysli popsal v následovných etapách:



"1. Vyciťuji MÍR bytí v pozadí svých myšlenek (v mezerách mezi jednotlivými myšlenkami). Ponořuji se do tohoto míru vědomí bytí.

2. Věnuji LÁSKU a ODDANOST vnitřnímu míru."

Tohle pozitivní naladění sama na sebe je asi rozhodující faktor úspěchu celého procesu.

"3. Táži se: "Kdo pociťuje tento mír?" Uvědomuji si POZORNOST, která pociťuje mír.

4. Za osobní složkou pozornosti nacházím NEOSOBNÍ POZORNOST, která je živá.

5. Uvědomuji si, že toto neosobní vědomí je v naprostém KLIDU.

6. Vědomé vnímání tohoto všudypřítomného živého bytí je spojeno s pocitem BLAŽENOSTI."



Toto vnímání klidu a míru za myšlenkami by se dalo připodobnit ke vnímání Boha v sobě.



Nečekaně se mi díky tomuto poněkud zdlouhavému postupu vynořil další možný aspekt pozitivního pocitu, který by mohl být dalším hledaným pozitivním protipólem k pocitu strachu.



Je to pocit blaženosti.



Zdravím: "Blahoslavení chudí duchem."





PS

Právě mne napadlo, že se tato blaženost může projevit i při vnímání pozitivních pólů jiných pocitových dualit. Například, když se dokáži dostat ze svého vzteku a naštvanosti do pocitu přijetí, může to být zároveň spojené i s blaženými pocity.

Tím by se mi mí běžní rodinní prudiči dostali do role mých vynikajících duchovních učitelů.

Nemusím chodit na žádné buddhistické zazeny a mám i tak výživnou duchovní praxi všedního dne.

[Jana]

Díky.

[Pelvan]

Ahoj

Nop sem napsal před časem následující zajímavý údaj:
"b/ péče a bez péče jsou slovní shody. Uvedu opačný případ v ruštině.
česky bezpečí je rusky bezopasnosť,
česky nebezpečí je rusky opasnosť."

Nejsem rusofil, ale ta opasnosť mi připomíná opasek, to je asi něco jako ohraničenost či oddělenost.
Takže nebezpečí je rusky chápáno jako oddělenost od celku.
Bezpečí je neoddělenost od celku. Neoddělenost pozitivně řečeno je asi splynutí s celkem nebo přijetí celku.

Zdravím

[nop]

Ahoj

Nop sem napsal před časem následující zajímavý údaj:
"b/ péče a bez péče jsou slovní shody. Uvedu opačný případ v ruštině.
česky bezpečí je rusky bezopasnosť,
česky nebezpečí je rusky opasnosť."

Nejsem rusofil, ale ta opasnosť mi připomíná opasek, to je asi něco jako ohraničenost či oddělenost.
Takže nebezpečí je rusky chápáno jako oddělenost od celku.
Bezpečí je neoddělenost od celku. Neoddělenost pozitivně řečeno je asi splynutí s celkem nebo přijetí celku. Zdravím

Jazykové ošemetnosti nás mohou zavést, když zajdeme moc daleko.

Příklad: česky pomněnka (pomni na mne, vzpomínej na mne),
slovensky nezábudka, od zabudnúť = zapomenout,
anglicky forgot-me-not to je zapomenout-mne-ne.

Opasek je od pás, nosí se okolo pasu, s opasností (nebezpečím) necítím souvislost,
spíše je tu spása, pást ovečky, což je pro mne nejasné či zmatkové.

Ze starých slov někdy koukají kořeny velmi staré.
Strach je slovo v češtině i v ruštině, ale strachovanije je v ruštině pojištění.
Zkratka Gosstrach je gosudarstvennoje strachovanije, neboli Státní pojišťovna.
Pojišťovny mají o nás starost = bojí se o nás, mají strach o nás.

V litevštině a lotyštině se uchovala slova velmi stará, mající souvislost až se sánskrtem.
Od společného pradávného jazyka se nejvíce odklonila čeština, vzhledem na geografickou blízkost jiných jazyků neslovanských, se kterými se Slované setkávali.
Něco se převzalo, i od Keltů jako železo nebo motyka, ani necítíme, že jsou keltská.

[arikiran]

To...co zbylo v slovanskych jazycich ze staroslovenstiny...ve filologickych slovnicich nalezneme jen stezi...
Kdo chce trochu proniknout do etymologie, doporucuji tartaria.sk
...vxl...

[Návštěvník]

Zkratka Gosstrach je gosudarstvennoje strachovanije, neboli Státní pojišťovna.
Pojišťovny mají o nás starost = bojí se o nás, mají strach o nás.

To těžko

Žijí z toho, že všem nabízejí "Nemějte strach, my vás pojistíme!"

Vydělávají na strachu těch ostatních.

A z čeho má strach pojišťovna? "Kdyby se lidi nebáli, přijdem na buben!" (další hezké české úsloví).

[Pelvan]

Ahoj nope

spíše je tu spása, pást ovečky, což je pro mne nejasné či zmatkové.

Takže nebezpečí = opasno = naše spása.

To by mohlo znamenat, že v nebezpečí je naše spása?
No, všechno je možné. Je fakt, že v čím větším nebezpečí člověk žije, tím více přemýšlí o své spáse.
Je to trochu záhada ta ruská opasnosť, chtělo by to nějakého Rusa, aby nám to slovo vysvětlil.

Zdravím

[Pelvan]

Ahoj vostálníku

vostálník » stř 09. bře 2016 23:45:03

Je to pocit blaženosti.

No to máš tedy pěknej průser,...

Eduard Tomáš o tom pocitu blaženosti říkal, že se dostavuje při vnitřním zklidnění jenom zpočátku, stává se to jenom začátečníkům.
To znamená, že se nesmíme k pocitu blaženosti nějak vázat či připoutávat.
Neměli bychom se obecně vázat k ničemu, ke vztahům, k příbuzným a přátelům, ale ani k hmotným nebo duchovním statkům.
Neměli bychom se logicky ani vázat k nějakým svým pocitům a emocím.

Můžeme si definovat strach jako pocit, který je produkován nepozornou neklidnou myslí.
Můžeme tedy předpokládat, že opakem strachu bude pocit, který je produkován pozornou klidnou (čistou, prázdnou) myslí.
Problém je v tom, že prázdná mysl je prázdná, tedy je bez myšlenek a pocitů.
Opakem pocitu strachu je tedy patrně (ne)pocit či spíše stav klidné pozornosti.

Zdravím

[vostálník]

Je to jak říkáš,

faktem ovšem je, že když se ti ten pocit blaženosti pěkně rozvine obzvláště v tom srdci,

tak pěkně strhává pozornost a že je to velmi příjemné,

když tě to srdíčko tak pěkně hřeje...


Ale dá se to vždy překontrolovat tou metodou neti neti,

a pak dojdeš k tomu, co zde píšeš...

[nop]

To...co zbylo v slovanskych jazycich ze staroslovenstiny...ve filologickych slovnicich nalezneme jen stezi...
Kdo chce trochu proniknout do etymologie, doporucuji tartaria.sk ...vxl...

Ten odkaz TARTARIA je skvělý.
V dějinách bylo mnoho poškozeno i zničeno.
Avšak dodatek:

Pravda se má říkat celá a všem. Jsou námitky proti pokřesťanštění a to opravdu palčivé.
Mělo by se ale brát do úvahy několik faktorů.

Křesťanství znamenalo také ukončení pravidelných obětí zvířat i také odstranění lidských obětí, protože se uvádělo, že Kristus umřel „jedenkrát pro všechny časy“, a jiné oběti netřeba. Skončil také keltský „lov lebek“ význačných osob v sousedství.
Války neskončily, ale to není věc víry, ale věc hormonů mužů a chamtivosti. Války byly před křesťanstvím i pak.
Tak na př. markýz Gero vyhubil v X. století celé kmeny Polabských Slovanů na Labi, tedy v Německu, s uvedením, že nechtěly přijmout novou víru. Zachoval se tak jako moslimové, když zabijí toho, kdo nepřijme islám. To ale není v souhlase s učením Ježíše, ale svévole.

Křesťanství bylo proti pomstě, čímž kontrastovalo s Talmudem a místo toho hlásalo ahinsu a přerušení linie pomsty odpuštěním.

Potírání jiných věr a ničení památek a písemností je opravdu zavrženíhodné a nekulturní. Ale to není křesťanské. Je to důsledek praxe v židovství, které nesnášelo jiné zdroje, praktiky a znalosti. Zbyly jen slovanské legendy o sudičkách a zbytky poučení o světě a duši v pohádkách. To „kácení model“ je ze židovství.
První generace křesťanů byli původně židé. Drželi se toho, že císař není živoucí bůh, odmítali mu poctu a byli biti z důvodu vzpoury proti osobě císaře. Tak vznikli první „mučedníci“ ještě v římské říši.

V kulturní oblasti se vyskytl nový jev pro lidi ze Střední Evropy a to je stůl (známý už Římanům) a tradice jíst vsedě za stolem, ne jíst vsedě na zemi se zkříženýma nohama.

[Jana]

Eduard Tomáš o tom pocitu blaženosti říkal, že se dostavuje při vnitřním zklidnění jenom zpočátku, stává se to jenom začátečníkům.
.

Možná by bylo dobré, kdybys sem, Pelvane, dal rovnou nějakou citaci s odkazem, aby nevznikla nějaká mýlka.

Můžeš se také podívat na jeho jiné citace, aby se to, co říká, objevilo v širším kontextu, například:

"Ba ani nejsme smysly, ani egem a jeho myšlenkami, ba ani pránickým dechem, protože jsme čistým vědomím a čistou existencí a také blažeností. V tomto stavu žije správný mystik - v úžasné pohodě. Je schopen pracovat jako jiní, a to do všech konsekvencí, které život přináší, a nikdo o jeho mystice nemusí ani vědět. Může ho prozradit jen dobrá nálada, tolerance a případně poněkud zvláštní lesk jeho očí. To je všechno. A přitom se duchovně prohlubuje od moudrosti k moudrosti. Nestálo by vám to za pokus?... Anebo vašim čtenářům? Návodů je teď všude dost.



... Když člověk omezí mysl, která stále vyráží na povrch, a když ji ponoří do srdce, pak se ego, to jest myšlenka já, rozpustí ve svém vlastním zdroji, takže po ní nezůstane ani stopa. A to je poznání. Vše, co existuje, se pak jeví jako projev svrchovaného Bytí, Vědomí a Blaženosti. Člověk vidí, jak úzce je spojen se vším. Kdyby aspoň tohle lidé věděli, to jest zažívali, přestaly by války a vůbec nesváry na celém světě. Mystikové to vědí, ale je jich málo. A tak řekněte sám: je tohle výsledek bláznovství, nebo je v tom alespoň trochu moudrosti?


Lidé si cení především lidského rozumu, který se odráží zejména ve vědě. Věda odmítá připouštět věci, jež nelze vědecky dokázat. Omezuje se tím, nebo jinou cestu zvolit nemůže?. "
http://svetlojelaska.blog.cz/1202/ego-n ... uard-tomas

Vědomí je trvale a nerozlučně spojeno s tímto vnitřním, živým tichem bytí a blaženosti, ale normálně si je neuvědomujeme. Může si je však uvědomit, kdykoliv se mu zachce, třeba teď, neboť tam je jeho pravý domov.
http://www.moje-pravdy.cz/z-jinych-zdro ... -nemedituj

Co je na józe hlavní, když ne poznání? Cvičení a meditace? Proměna osobnosti? Všechno dohromady. A poznání především. To rozhodně ano. Ale ne poznání, jak ho chápete vy. Krátká nahlédnutí do minulosti nebo budoucnosti tohoto střípku vesmíru je nicotnost proti poznání samé podstaty světa. Proti splynutí s touto podstatou a pochopení, že je pramenem našeho života, míru a blaženosti.
slunecnyzivot.cz/2013/03/eduard-tomas/

"Svatý život Učitele Milarepy nepotřebuje větší slávy. Sláva a mír budou však dány tomu, kdo někdy jen uslyšel jeho svaté jméno. A ten, kdo jeho přítomnost bude chovat hluboko v sobě samém, vejde s ním jistě do Říše blaženosti, slavného Nub déva čhen. Jakákoliv bytost, která i kdykoliv v pozdějších letech bude plna vůle k pohroužení do zkušenosti pravdy a která zaslechne byť jen pouhé vyprávění o osudech jeho života, bude ihned osvobozena od zlého myšlení a každé matoucí překážky na duchovní cestě. Nejvyšší odměny však dojde jistě ten, kdo se v tyto pravdy, osudy a příběhy plně pohrouží celým svým lidským srdcem. ÓM MANI PADME HÚM."
http://www.avatar.cz/milarepa-p-36.html

Ptáš se ale, jak žít v TEĎ?
Je to jednoduché: mysli a jednej tak, jako bys v něm už byl. A nejen jako bys byl jím samým. Nadjá žije v TEĎ a ty jsi přece Nadjá.
Odvrhni náhle jména a tvary věcí, zejména svého těla a už tím ses vlastně ocitl v TEĎ. Přestaň být vázán časem, alespoň na chvíli, na malý okamžik, a zažij náhle TEĎ! Vžij se do toho, že už Pravdu máš, buď o tom přesvědčen a pevně tomu věř. Není to ve skutečnosti nepravda, ty však o Pravdě nevíš. Vžij se do toho, že o ní náhle víš!
Je to autosugesce, ale ty ji můžeš přetvořit v Pravdu Skutečnosti. Nezůstávej stále začátečníkem, když můžeš pokročit.
TEĎ je jediná skutečnost.
Vypátrej, odkud tento okamžik přišel a kam jde. Co je před ním a co za ním? Je bez času! Blaženost je zdrojem okamžiku TEĎ. Snaž se pochopit (a odhalit) tento zdroj a zůstat v něm.
Neboj se zůstat bez času. Je to, jako bys právě zemřel a přitom zůstal živ nesmrtelný.
Do současnost čili do TEĎ se můžeš dostat také tichým pozorováním dechu. Dýcháš v současnosti, v TEĎ. Tj. v přítomnosti. Dýchej přirozeně. Pevným soustředěním se na dech odpadne myšlení na minulost a budoucnost a ty budeš žít TEĎ.
Eduard Tomáš – 108 Meditací
http://www.zuzanaadam.cz/eduard-tomas-zij-v-ted/

104. Zažil jsem velikou blaženost.
Tak jen jdi dál a podruhé se podívej, kdo ji vlastně zažil. To je ten, kterého hledáš, ne blaženost.
http://ladyloba.blog.cz/1402/nektere-z- ... ard-tomase


Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém vlastním osudu, že dřív nebo později přichazí utrpení. Pokročilejším dřív, méně pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klid, štěstí a spokojenosti.

Protože Boží vůle působí, a to vždy odstředivým směrem: ke klidu, blaženosti a míru, je spása lidské duše první věcí, resp. předním úkolem každého člověka. Je až trapné pozorovat, jak málo si tuto skutečnost lidé uvědomují. Jak jsou nepřetržitě zaměstnání vším možným: zábavou, sportem a nejvíc výdělečnou činností. A přece nic z toho není vlastní příčinou jejich disharmonie. Příčinou je názor: Jsem to já, kdo je činný. Kdybychom tento názor opustili a dovolili své mysli prodlévat v klidu jejího vlastního, neosobního jáství, a to zkoumáním sebe sama, nic by nám nemuselo překážet ani v meditacim ani při práci.
https://atlara.wordpress.com/2011/04/25 ... t-v-klidu/

Pozornost vás osvobodí od úsilí.
Nesmíte to však dělat s úsilím, neboť byste byli znovu chyceni.
Dokud je prožívající, je i utrpení.
Abychom se dostali nad utrpení, je třeba úžasné pozornosti, která osvobodí mysl od vědomí sebe sama.
Sebepoznání musí být objevováno od okamžiku k okamžiku.
Jakékoliv úsilí o dosažení úspěchu navozuje v mysli malichernost.
Je nutné stát se nezaujatým svědkem všeho, co se odehrává – kdo zažívá tuto blaženost, je za živa osvobozen.
http://www.naturoporadna-hk.cz/meditace ... omase.html


Jak to dělá: Nijak. Přesně tím, že je. Že je vším, co je. To je její činnost bez činnosti. Je to prostě kladná, živá Existence všeho i Vědomí všeho, ale i blaho a štěstí všeho.
Proč také blaho a štěstí? Právě pro tu neosobnost, právě pro tu nesmírnou Prázdnotu, která je bez obav, starostí a strachu. Pro svoji neuchopitelnost a nepředstavitelnou jemnost. Právě pro tyto „vlastnosti“, které však nejsou vlastnostmi, ale jen Prázdnem, je Pravda naprostou božskou Svobodou. Nadindividuální Svobodou, která je základem, principem veškeré blaženosti všech individuí.
JOGA VELKÉHO SYMBOLU, Eduard Tomáš

https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q= ... 3086,d.bGs

[vostálník]

[Návštěvník]

http://ladyloba.blog.cz/1402/nektere-z- ... ard-tomase

[Návštěvník]

tohle je taky dobré:

114. Co je lepší? Soustředění na duchovní srdce, nebo átmavičára?
Chápeš-li duchovní srdce jako Já, je to jedno a totéž. Myslíš-li jím něco jiného, je lepší átmavičára.

[Jana]

Je to pocit blaženosti.

...naše podstata je vědomím blaženosti..

Mezi pocitem blaženosti a vědomím blaženosti je asi taková rozdíl, jako mezi pocitem, že prší a vědomím, že prší.

Pocit není nic špatného, ale je to subjektivní záležitost, vztahovaná k individualitě, poznávaná skutečnost je vědomá, není to subjektivní záležitost.

[vostálník]

tohle je taky dobré:

114. Co je lepší? Soustředění na duchovní srdce, nebo átmavičára?
Chápeš-li duchovní srdce jako Já, je to jedno a totéž. Myslíš-li jím něco jiného, je lepší átmavičára.

Duchovní realizace je spontánní nevědomý proces

a jediné co si lze uvědomit z toho procesu

jsou vasány...