vostalpetr píše:Mě jen zajímá, jak to, co píšu, působí na ostatní a jaké představy to u nich vyvolává.
Někdy tomu rozumím,
někdy si myslím že tomu rozumím,
někdy ne...
Podle mne všechny podobné stavy mají být nějakým způsobem překročeny.
Ale jakým to fakt nevím, co třeba zkusit tu "sebevraždu" a umřít ještě jednou ?
To už fungovat nebude. Nemůžu se jako matka "zabít".
Ta křídla jsou velké blaho a nemám důvod je překračovat, přestože jako pohyb forem existuji jednodušeji bez té mateřskosti, ale i jako křídlatá matka se cítím fajn.
Já jsem ty stavy chtěl překročit. Proto jsem taky v době, kdy jsem si sebe nedokázal uvědomovat, dělal hodně átmavičáru - "bylo dobré ji dělat", i když jsem vůbec neexistoval.
Pak mě ani ten had trčící ze zad moc nezajímal, když už jsem byl a myslel jsem si, že to třeba přejde. Úlet to doopravdy začal být v listopadu 2011, když se zabořil do čela. S Janou jsme se před začátkem poradny domluvili, že tady popíšu své zkušenosti, kdyby někdy někoho něco podobného potkalo. V současné době si nemyslím, že by tohle někomu reálně hrozilo
Už jsem se na to tady před rokem ptal. Ví někdo něco bližšího o tvrzení, že jediným nebezpečím na duchovní cestě je, když kundaliní "vyleze" solarem? Proč? Co se stane?