povaha

[Návštěvník]

Proč bych také neměl mít učitelský ambice a nepoučovat druhý ???

Nikdo tady netvrdí, že bys neměl mít učitelský ambice. Pokud nevidíš učitelské ambice a poučování jako něco, co je lepší nemít, tak ti nedělají žádný problém.

S tím prostě Zulu při svém trénování druhých musí počítat,
že ji na hlavu naseru hromadu kravských hoven,
když už to takto chce mít...

Mají to mít ostatní jinak, než ty ? To, co u tebe není problém, by měl být u druhého problém?

Je potřeba chovat brouky ve vlastní hlavě ?

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?" Tansan klidně opáčil: "Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?".

[Návštěvník]

Pokud nevidíš učitelské ambice a poučování jako něco, co je lepší nemít, tak ti nedělají žádný problém.

Co je lepší,
mít nebo nemít ???

A máš nebo nemáš ?

Vzhledem k tomu, že někteří považují to "mít" za duchovní,
tak prostě říkám, že nemít
že je to jen tendence mysli....

Ty je nemáš mít ? Zulu je nemá mít ? Bůh je nemá mít ? Sen je nemá mít ? UV je nemá mít ?
Kdo je nemá mít ?

[Návštěvník]

Já mám všechno

Ty je nemáš mít ? Zulu je nemá mít ? Bůh je nemá mít ? Sen je nemá mít ? UV je nemá mít ?
Kdo je nemá mít ?

To si musíš takhle projít krok za krokem,
kde nemají být nebo lépe kde nejsou

Pokud se chceš ptát kdo tak se ptej kdo


My teoretici se ptáme kde,
praktici kdo

Kdo reaguje a proč ?
Kdo píše a proč ?
apd.

Největší tendence má UV - stvořilo si z ničeho hmotný svět a andělské světy a božské světy a pekla a planetu zemi a na ní člověka, aby si mělo s čím hrát.
Co jsou proti tomu osobní tendence těch, co to tu čtou....nula, nicka....

[quarnum]

Možná, že by bylo užitečné napřed přečíst knihu: Brenda Shoshannaová : Proč muži opouštějí ženy
Jde o dosti dobré vysvětlení "jak to mezi lidmi chodí".
Z charakteristiky:
Kniha o vztazích mužů a žen v podobě příběhů, kdy muži - reprezentanti problémových vztahů - vyprávějí své osudy a peripetie týkající se milostného a partnerského života. Příběhy doplňují výklady různých psychologů a terapeutů a závěrečná poučení, věnovaná zvlášť ženám a zvlášť mužům, jak předcházet popisovaným komplikacím. Text navíc oživují citáty.
Jednotlivé kapitoly jsou členěny tematicky podle problémů, které se ve vztazích mužů a žen vyskytují. Závěr knihy uvádí metodu pro vytvoření správného partnerského vztahu.

[quarnum]

jestli chce žít s tím nesnášením,... s těmi, co nepřijímá,... nebo s někým jiným a někde jinde = vše záleží jen na tom, jak se rozhodne. ..

Záleží na tom, co se jí vlastně nelíbí. To bohužel zatím nenapsala. kKyby napsala, tak rady mohly být konkrétnější, takto je to jen povídání o ničem.....

Mnohdy může být řešením se s rodinným okolím moc nemazlit a .. pokud se jedná o nezdárného potomka, ho vyhnat z domu do světa.....

No, bys to bral za tvrdý konec... Ale jak by ses rozhodoval, kdybys byl jako ona matkou? To není jako rozejít se s mužem, matka je něco na celý život...

[Návštěvník]

To není jako rozejít se s mužem, matka je něco na celý život...

To je neštěstí matek. Své ego rozšíří i na potomka a už se pak od něj nedovedou oddělit, ani když už je dospělý. Jejich dítě je vždy nejlepší a nejhodnější ze všech, nedají na ně dopustit. A to na některé nezdárné, zejména syny, může mít zhoubný vliv. Proto je ve výchově synů důležitá také role přísnějšího - objektivnějšího otce.

Takto vidíš i svou matku?

[Návštěvník]

To není jako rozejít se s mužem, matka je něco na celý život...

To je neštěstí matek. Své ego rozšíří i na potomka a už se pak od něj nedovedou oddělit, ani když už je dospělý. Jejich dítě je vždy nejlepší a nejhodnější ze všech, nedají na ně dopustit. A to na některé nezdárné, zejména syny, může mít zhoubný vliv. Proto je ve výchově synů důležitá také role přísnějšího - objektivnějšího otce.

Otcové zase ulítávají na nekritickém zbožňování svých dcer, které jim v jazyce živočišné ukazují, co měli doma před x lety a dobíjejí je (aniž by si to uvědomovali) silou- láskou, touhou, energií, co měli oni sami za mlada...

Zůstat "svůj" - armice, všimni si uvozovek, znamená vidět. Uvědomovat si sklony, tendence a hlavně příčiny. A když to vidíš, znamená to, že to vidíš i u sebe, a právě u sebe, i když je to zpočátku lehčí vidět u těch druhých.
A co stím, co vidíš, děláš, je zase další věcí, od které se odvíjí následné.... Může se kritizovat, ukazovat: podívej, ty jednáš tak a tak, protože to máš proto a proto, může se nabádat ke změně, zlepšení azase záleží jak. Slova jsou silným médiem, ale není nad vlastní příklad. To mi připomnělo scénu, kterou jsem dnes pozorovala v práci. Jako třetí, přítomná osoba. Pozornost. Stály naproti sobě dvě osoby a o něčem se spolu bavily. Už postoj těch osob, jejich mimika hodně napovídala, jak to která má. není podstatné, o čem se bavily, ale podstatné je, že jedna z nich stála schoulená, s nahrbenými zády a druhá stála rovně. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale ta, co stála rovně, se ještě více vzpřímila, narovnala, jakoby gymnastickým pohybem srovnala, napřímila záda, vyrovnala lopatky a ta druhá osoba, která do té chvíle měla záda shrbená, ramena schoulená do oblouku se také narovnala. Řeč probíhala plynule dál, ale toto se v ten okamžik stalo... Bylo to úchvatné pozorovat a možná si toho všimla jak ta první osoba, tak ta druhá, k čemu došlo...

Je pravda, jak píše armin, že po čase se ta druhá osoba se scholenými rameny znovu vrátí do svého navyklého postoje... a ten samozřejmě není jenom o postoji fyzického těla, ale kopíruje postoj toho člověka ke světu, k tomu, s čím se setkává...

[Návštěvník]

Zůstat "svůj" - armine, všimni si uvozovek, znamená vidět. Uvědomovat si sklony, tendence a hlavně příčiny.

Možná by se dalo říct, zůstat ve středu, ve středu bytí. Být jen samotnou inteligentní pozoroností, pozorováním.

Kdo tento bod zná, ví, jak je zde harmonicky milo. Stačí se vychýlit na jednu nebo druhou stranu (za účelem posílení vlastn osobní hodonoty) a tento boj je nenávratně ztracen, překryt kraválem, bojem, emocemi ziskuchtivého ega.

V jednom živém snu mi byla tato zkušenost dána prožít. Vychýlení z bodu středu bylo velice bolestivé.

Bohužel většina z nás přežívání v krajině napravo nebo nalevo od středu a více či méně od něho považuje za běžný zpsob žití, nezná nic jiného. Těmto krajinám mimo střed je krajna osobní. Krajina osobního dosahování, konatelství, hrer na nějakou hodnotu, vyjímečnost, zisk. A samozřejmě se takové jednání (myšlení, žití) i projevuje svými charakteristickými příznaky. Má své charakteristické znaky. Jedním slovem by se daly označit jako přítomný boj.

[Návštěvník]

Tento BOD je nenávratně ztracen... nevýhoda nepřihlášených, bez možnosti opravy..., ale souvisí s bojem, to už myšlenky utíkaly dopředu :-)

[malpan]

Hele a co pořekadlo: "Změň sám sebe, změníš svět" ???

Myslíte, že to může fungovat???


Že když já udělám krok zpět, umožním tomu druhému přirozeně udělat krok vpřed??? Že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá??? Že když to příště zkusím s úsměvem a láskou, pochopením pro jinakost druhého, že se i reakce jeho změní?

Nesnáším bordelářství svého děcka, ... ale podle zkušeností domlouvání, vyčítání, křik, uklízení za něj nefungují.
Co dalšího je možné?
Snažit se nevidět. Ale vidím a uvnitř to bobtná.
Proč mám potřebu, aby bylo všechno urovnáno? Já mám tu potřebu. Proč ji mám? Co pro mne uklizený povrch znamená? Co mi supluje?
To ... pak s ní i pochopení, proč to zrcadlení. A pokud to jen tak nezahodím a za hodinu zase nepěním nad bordelem pubescenta, jedna malá bitva je vyhrána. U mne...

zlato, je to prosté:
pokud chceš něco udělat s tím rozdílem mezi vámi ve vnímání "pořádku", pak zjisti, jak to má on. Přestaň uklízet a zjistíš, jestli mu ten narůstající binec vadí, pak s největší pravděpodobností něco uklidí nebo začne zjišťovat, proč to pohodlné samouklízení přestalo fungovat. Je tedy nyní jen jeho výhodou, že máš ten "práh pořádkumilovnosti" někde jinde a to je samozřejmě pohodlné (může a nemusí mu to pomoct otevřít oči)... Může se ti ale stát, že ten jeho práh je tak daleko, že to neuneseš... a začneš uklízet.
Až už se ta situace začne řešit i druhou stranou (dosud jsi měla problém jen ty), pak máš možnost domluvy pravidel. Zatím nemá důvod, proč by měl slyšet, že si má něco uklidit, když ty to stejně uděláš.
Takže ještě jednou - zatím máš problém jen ty. Přestaň řešit svůj problém a dočasně jej odlož. Ve správný čas přijde i řešení Neber to jako manipulaci, ale jako hru sama se sebou, jestli to zvládneš. Kdyby to byla manipulace, pak bys jej nutila do uklízení - takto mu dáš jen šanci vidět věci jinak. Nenuť jej, dej mu svobodu si k tomu přijít.

zjistíš, jak hluboce pravdivé je: "Změň sám sebe, změníš svět" - stačí změna přístupu


P.S. "Snažím se nevidět" je křeč, která se stejně jednou někde vyvalí

[nop]

...Přestaň uklízet a zjistíš, jestli mu ten narůstající binec vadí, pak s největší pravděpodobností něco uklidí nebo začne zjišťovat, proč to pohodlné samouklízení přestalo fungovat...

.
Docent Koukolík popsal, co se děje, když malé dítě upustí lžičku (u stolu, v kočárku a td.).
Nastanou dvě věci:
1) lžička cinkne,
2) matka ji podá dítěti zpět.
Opět může lžičku upustit. A nastanou dvě věci:
1) lžička cinkne,
2) matka ji podá dítěti zpět.
Takže matka a dítě nepochopí, že jsou zde dvě rozdílná kritéria:
a) u matky jde o nápravu něčeho, k čemu nemělo dojít a ona doufá, že se tak již nestane,
b) u dítěte jde o zábavu o kterou má zaručeně postaráno a matka v tom hraje roli jistoty procesu.
Neporozumějí vzájemně povaze děje, každý ji hraje jinak, dítě jako zábavu, matka jako výjimku.
U matky může dojít ke stavu, který bych nazval "trpělivost se zaťatými zuby a v liché, avšak mylné naději",
u dítěte může dojík k situaci, kdy je pokáráno slovem (což nepochopí) nebo fyzicky plesknutím po ručce (což zase nepochopí - proč to tak najednou vzalo nepochopitelný obrat, když si dosud tak hezky hráli).

[Návštěvník]

"Změň sám sebe, změníš svět" - stačí změna přístupu

Ano, zlato, tak to je

[Návštěvník]

P.S. "Snažím se nevidět" je křeč, která se stejně jednou někde vyvalí

I toto platí, zlato. Díky za vypíchnutí podatatného z příspěvku, na který reaguješ.