Poradna zdarma

Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším. Nevím jak ovlivnit aby se tak nechoval nebo to nějak utlumit. Nemáte někdo radu?

Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším.

A myslíš že když to tak půjde dál, tak toho svého syna budeš milovat čím dál míň
až nakonec ho začneš nesnášet jako toho jeho tátu?

amalie píše:Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším. Nevím jak ovlivnit aby se tak nechoval nebo to nějak utlumit. Nemáte někdo radu?

Nic za to nedáš, když si vyzkoušíš tohle: viewtopic.php?f=122&t=1848&hilit=posu%C4%8F

ahoj

v prvé řadě je třeba se distancovat od toho pocitu-"NESNÁŠÍM.."
TO JE ÚKOL PRO TEBE

a ted napiš vlastnosti-dvě,tři--které se ti nejvíc na obou nelíbí

...x.....

amalie píše:Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším. Nevím jak ovlivnit aby se tak nechoval nebo to nějak utlumit. Nemáte někdo radu?

Ahoj. Zarezonovalo to na podobnou strunu u mě.
Manžel i starší syn jsou berani. Přesní berani. Kdy syn "zviditelňuje zesílené beraní projevy a tendence svého otce.
Vůbec jsem si všimla, že všechny naše (3) děti žijí - zobrazují pro svět i pro nás zesílenou nějakou naši vlastní tendenci, mou nebo manželovu.

Možná to tak vidíte vícero z vás ve svých rodinách...

Nejde o to utlumit nebo nějak umlčet kohokoli tendenci projevu, ani a především našeho nejbližšího.
Jde o to pokusit se ho pochopit.
Mě např. hodně pomohlo nastudovat - nenásilně - charakteristiky všech znamení zvěrokruhu, uvědomit si u toho, koho v kterém znamení znám, poznávám, uvědomit si, že je to jejich předurčení pro tento život a potom také u nejbližších si všimnout - uvědomitsi, že znásobují jen a právě mé nebo manželovy tnedence projevu, cítění, chování...

Znásobují...

A i proto se říká, že naše děti jsou našimi učiteli.... vidím to u svých dětí, a že jim je už přes třicet nebo té nejmladší patnáct...

Všechno směřuje ke "svému" naplnění, svou cestou... a je třeba hodně pochopení a lásky, abychom to viděli a hlavně přijali.

Poslední dobou to vidím i u těch nejmenších v naší rodině, tříletých, kdy se začínají projevovoat jisté určité tendence a i problémy, které jsou příčinou v přístupu jejich rodičů, našich dětí... a vše to vidím a nemohu to jinak vidět, než že sami sebe i díky svým dětem (a hlavně nim) si navzájem pomáháme Domů.

Není to jednoduché a ani to nebude ještě nějakou dobu jednoduché. Přístup - vystupovat z pozice např. rodiče - (učitele, vedoucího....), kdy máme tendenci působit SILOU - zákazy, tresty, křikem, výčitkami atd. a problém bude přetrvávat a také se stupňovat.... ale je to nevyhnutelný proces VZÁJEMNÉ cesty domů.

Jsme tu jeden pro druhého a díky za to.

Nejde o to utlumit nebo nějak umlčet kohokoli tendenci projevu, ani a především našeho nejbližšího.
Jde o to pokusit se ho pochopit. ..

..Jsme tu jeden pro druhého a díky za to.

Návštěvník píše:Ahoj. Zarezonovalo to..
....Jsme tu jeden pro druhého a díky za to.

hezky myšleno

amalie píše:Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším. Nevím jak ovlivnit aby se tak nechoval nebo to nějak utlumit. Nemáte někdo radu?

co řešíš? Řešíš svět okolo sebe, že je takový, jaký je... a nebo sebe a svůj přístup k tomuto okolnímu světu? Ve skutečnosti to s tím vnějším nemá nic společného, je to tvůj vnitřní svět - tvá nesnášenlivost, tvé nepřijetí - kde se v tobě bere? Co s tím budeš dělat?

Moje reakce je přímá, až příkrá, ale v té syrovosti líp uvidíš, že se jedná o reakce tvého způsobu života. Vztah tvoří vždy dva - ty a tvůj partner (jako tvé zrcadlo) a ty nesnášenlivostí rozdmýcháváš oheň, láskou a pochopením jej můžeš uhasit.
Pro lepší pochopení si situaci otoč - jak bys reagovala na to, když bys viděla, že tě (tvůj projev) někdo nesnáší? Každému je nejlíp, když se může chovat přirozeně - svobodně. Když bys tu svobodu musela dusit, protože je pro někoho nepřijatelná, jak by ses chovala? Nesnášenlivost přináší jen nesnášenlivost... Tady platí to Ježíšovo - co zasejete, to sklidíte....

Omlouvám se za otevřenost

malpan píše:.. Každému je nejlíp, když se může chovat přirozeně - svobodně....

když jim je to přirozený, tak myslím, že jo..ale jinak je to jen křeč ne?

irulan píše:když jim je to přirozený, tak myslím, že jo..ale jinak je to jen křeč ne?

jj, rozumíme si

armin píše:

amalie píše:Mám dotaz,můj syn,kterého moc miluju je čím dál víc podobný svému otci,prostě má jeho povahu,vlastnosti které já nesnáším. Nevím jak ovlivnit aby se tak nechoval nebo to nějak utlumit. Nemáte někdo radu?

Problém bude v tom tvém nesnášení. A to je v tvé moci - pochopit a tak změnit své navyklé negativní reakce. Druhého nezměníš.

Měla by se opravdu přizpůsobit, změnit se, ona???
Jestliže její bližní po sobě neuklízejí, tak se má na uklízení vykašlat také, jestli jsou na ni sprostí, tak má na ně být sprostá také, jestli jsou líní, tak si má dát pohov také....berou-li drogy, tak je v tom podporovat a vzít si je také, hrají-li hazardní hry, tak hrát taky, jestli kradou, tak ať chodí krást s nimi....měla by se jim tedy přizpůsobit....tak jsi to armine myslel?

Kdyby to byl býval nepsal armin, tak bych se nijak nenamáhala sem zatím něco psát, dokud tazatelka nedodá nějaké další informace o tom, co se jí vlastně na svých drahých nezamlouvá.
Ale to, co armin napsal, mi k arminovi vůbec nesedí:

armin píše:Problém bude v tom tvém nesnášení. A to je v tvé moci - pochopit a tak změnit své navyklé negativní reakce. Druhého nezměníš.

Zatím se na netu zabýval jen tím, že chtěl měnit jiné, nikoli sebe.

Návštěvník píše:Měla by se opravdu přizpůsobit, změnit se, ona???
Jestliže její bližní po sobě neuklízejí, tak se má na uklízení vykašlat také, jestli jsou na ni sprostí, tak má na ně být sprostá také, jestli jsou líní, tak si má dát pohov také....berou-li drogy, tak je v tom podporovat a vzít si je také, hrají-li hazardní hry, tak hrát taky, jestli kradou, tak ať chodí krást s nimi....měla by se jim tedy přizpůsobit....tak jsi to armine myslel?

jestli chce žít s tím nesnášením,... s těmi, co nepřijímá,... nebo s někým jiným a někde jinde = vše záleží jen na tom, jak se rozhodne. To, kde jsme, je jen výsledkem celé řady po sobě jdoucích rozhodnutí...

malpan píše:jestli chce žít s tím nesnášením,... s těmi, co nepřijímá,... nebo s někým jiným a někde jinde = vše záleží jen na tom, jak se rozhodne. To, kde jsme, je jen výsledkem celé řady po sobě jdoucích rozhodnutí...

Záleží na tom, co se jí vlastně nelíbí. To bohužel zatím nenapsala. kKyby napsala, tak rady mohly být konkrétnější, takto je to jen povídání o ničem.

Ale armin jí hned napsal, že se musí změnit ona, že ten druhý se nezmění. Dosud nevím, kdo ten armin vůbec je, ani jak vypadá, ale z toho, co dosud na net napsal na různá fóra, je zřejmé, že on se s těmi, jejichž povahy nesnáší, vůbec nijak nemazlí, ani se jim nepřizpůsobuje. Takže tu vlastně rozdává rady, podle kterých se sám vůbec neřídí.



.

Hele a co pořekadlo: "Změň sám sebe, změníš svět" ???

Myslíte, že to může fungovat???


Že když já udělám krok zpět, umožním tomu druhému přirozeně udělat krok vpřed??? Že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá??? Že když to příště zkusím s úsměvem a láskou, pochopením pro jinakost druhého, že se i reakce jeho změní?

Nesnáším bordelářství svého děcka, vážně ne. Ale to přece neznamená, že sama začnu být bordelář - schálně , nebo že za něj budu stále jeho bordel uklízet s patřičným emočním napružením. Dá se to i jinak??? A jak, aby se ta "věc" nějak vyřešila. Něco mě štve. mě něco štve. Je to moje naštvání (že ono je bordelář). On je ale napsto v klidu ve svém bordelu, pořádku. On nemá problém. Ten problém mám já, že mě to štve. Co s takovou situací??? Jsou různé možnosti přístupů, ale podle zkušeností domlouvání, vyčítání, křik, uklízení za něj nefungují.
Co dalšího je možné?
Snažit se nevidět. Ale vidím a uvnitř to bobtná.
Proč mám potřebu, aby bylo všechno urovnáno? Já mám tu potřebu. Proč ji mám? Co pro mne uklizený povrch znamená? Co mi supluje?
To už jsou hlubší otázky související se sebereflexí, sebepoznáním hlubších vnitřních vrstev. Záleží na opravodovosti a prohloubení, jestli uvidím odpověď. Možná neuvidím, možná se ani to těchto končin ještě nedostanu. Možná že ta odpověď přijde bleskurychle s položením otázky a pokud přijde, pak s ní i pochopení, proč to zrcadlení. A pokud to jen tak nezahodím a za hodinu zase nepěním nad bordelem pubescenta, jedna malá bitva je vyhrána. U mne...

Jednou jsem poslouchal v rádiu, kde se jisté političky ptaly, zdali není zklamaná a znechucená z toho, že se jí nedaří dosáhnout cílů, které si vytyčila.
Ona odpověděla," Nedaří? Ale ne, tak to není. Víte, můj manžel má takový zvyk, že nechává špinavé prádlo tam kde jej odloží, a tak jsem nacházela smradlavé ponožky po celém bytě. Ještě se mi nepodařilo, aby je dával do koše na prádlo, ale za těch třicet let, co jsme spolu, už se naučil dávat je na jednu hromádku a to je obrovský pokrok a já ho za to moc obdivuji."

Návštěvník píše:Hele a co pořekadlo: "Změň sám sebe, změníš svět" ???

Myslíte, že to může fungovat???


Že když já udělám krok zpět, umožním tomu druhému přirozeně udělat krok vpřed??? Že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá??? Že když to příště zkusím s úsměvem a láskou, pochopením pro jinakost druhého, že se i reakce jeho změní?

Nesnáším bordelářství svého děcka, vážně ne. Ale to přece neznamená, že sama začnu být bordelář - schálně , nebo že za něj budu stále jeho bordel uklízet s patřičným emočním napružením. Dá se to i jinak??? A jak, aby se ta "věc" nějak vyřešila. Něco mě štve. mě něco štve. Je to moje naštvání (že ono je bordelář). On je ale napsto v klidu ve svém bordelu, pořádku. On nemá problém. Ten problém mám já, že mě to štve. Co s takovou situací??? Jsou různé možnosti přístupů, ale podle zkušeností domlouvání, vyčítání, křik, uklízení za něj nefungují.
Co dalšího je možné?
Snažit se nevidět. Ale vidím a uvnitř to bobtná.
Proč mám potřebu, aby bylo všechno urovnáno? Já mám tu potřebu. Proč ji mám? Co pro mne uklizený povrch znamená? Co mi supluje?
To už jsou hlubší otázky související se sebereflexí, sebepoznáním hlubších vnitřních vrstev. Záleží na opravodovosti a prohloubení, jestli uvidím odpověď. Možná neuvidím, možná se ani to těchto končin ještě nedostanu. Možná že ta odpověď přijde bleskurychle s položením otázky a pokud přijde, pak s ní i pochopení, proč to zrcadlení. A pokud to jen tak nezahodím a za hodinu zase nepěním nad bordelem pubescenta, jedna malá bitva je vyhrána. U mne...

Jo to je moc pěkný, znám to. Mam podobný problem, taky bych to chtěla mít doma srovnány a moji chlapi k tomu nemají absolutne zádný vztah. Tak si kolikrát říkám, proc to mam takhle a oni ne..
Ted jsem v tom stadiu, ze s jakýmsi humorem říkám, kdyz chci mít uklizeno, tak si proste uklizim. A kdyz kluci chtějí svíčkovou (o kterou ja zase zrovna zájem nemam), tak at si ji uvaří......a ono to najednou nějak jde

Návštěvník píše:Nesnáším bordelářství svého děcka, vážně ne. Ale to přece neznamená, že sama začnu být bordelář - schálně , nebo že za něj budu stále jeho bordel uklízet s patřičným emočním napružením. Dá se to i jinak??? A jak, aby se ta "věc" nějak vyřešila. Něco mě štve. mě něco štve. Je to moje naštvání (že ono je bordelář). On je ale napsto v klidu ve svém bordelu, pořádku. On nemá problém. Ten problém mám já, že mě to štve. Co s takovou situací??? Jsou různé možnosti přístupů, ale podle zkušeností domlouvání, vyčítání, křik, uklízení za něj nefungují.

Ono se to srovná v ten den, kdy si bude chtít domů přivést svou lásku a předvést mu, kde a jak bydlí...ten den uklizeno u děcka v pokojíku bude.

vostalpetr píše:Inu stačí je poslat do prdele, a hnedka je vidět, jak jsou průtokoví,

Když všechny nasereš, jestli pak naopak není průtoková ta prdel.