co potom?

[Soňa]

Dobrý den všem,měla jsem 6letý vztah,který jsem ukončila,protože vztah nešel dál a jí začaly bít "hodiny"...Našla jsem si přítele po internetu(okolí) a bylo to nádherné!!!!.
Před 2 lety jsem si koupila byt a seznámila se s NÍM. Nakonec se nastěhoval ke mně a už tenkrát jsem si nevšímala některých věcí(nevenčil mého Miláčka-psa,pořád na něho nadával,občas záchvat hněvu v podobě automatu, návštěva hospod v nekoneč.návratech atd..).Jenže zamilovanost je slepá a já se rozhodla otěhotnět. Přišla na svět nádherná holčička,díky které se můžu radovat z každého dne. V bytečku mu to bylo malé,tak jsme koupili dům na vesnici(proti mé vůli,ale hádejte se.).Dům jsme si opravili společnýma silama,ALE..
Život na vesnici vyhovuje jen mu,ne mě!!! Od té doby,co jsme tady se pořád hádáme.Změnil se. Dcerka a já jsme tady "zavřeni" a má nás tam,kde chtěl a ON?
Je to voják,takže si stejně dělá co chce. Nevím,jak to popsat,ale je to psych.týrání. Nespíme spolu rok-prý až se k němu začnu chovat jinak..a vlastně všechno je prý o tom,že jak se budu chovat já,bude se chovat i on. Holky já nevím...,měla jsem byt,auto,psa a svobodu rozhodování a teď mám největší štěštíčko v životě-malou a práznej ustrašenej život. Kvůli malé jsem pořád usměvavá,ale uvnitř umírám...
Asi jsem to tady trošku dopletla,ale je toho tolik...,každopádně dům prodáváme a on si myslí,že koupíme opět něco spolu a ve městě,že se všechno uklidní...,ale já nevím....prosím napiště mi svůj názor...díky

[rosada]

Poslouchej sama svůj názor, názor té, která umírá tam uvnitř. Nepřemýšlej o tom, jak by mělo, co by mělo být. Ale jen to co chceš ty. Možná, že se tato zkušenost zdá být těžkou, hroznou, nepříjemnou, ale otevírá ti prostor pro kontakt sama se sebou a už to jak jsi psala tu otázku je důkazem toho, že ty víš jaká je tvá hodnota. Udělej to co ty (jen ty) považuješ za to, co tě přivede ke štěstí. Největší dar, který můžeš své malé dát je šťastná matka.

[Soňa]

Díky!

[Vyc]

Doporučuji jedině upřímnost - bez očekávání vítězství či souboje (jde především o překonání strachu a hledání kompromisů)
kdo uteče vyhraje - platí jen pro ty co baví utíkat, Škoda jen že jsme schopní se opravdu otevřít často až jsme zahnáni do kouta (převážně sebou samím) druhá strana nám svým přístupem ač destruktivním často velice pomáhá pozměnit předsudky.
Máme tu dobu spíše vylepšování nežli nových vynálezů či oběvů.
Jakákoli bude Tvá reakce - bude vždy správná - podporující vyrovnávání reality ať na jedné či druhé straně (či obou).
Přeju krásné žití právě ti človíčku.

[teonik]

ahoj
já doporučuju bojovat
(proti mé vůli,ale hádejte se.)....
nechceš bojovat za svá práva,nechceš se hádat---paxe ani navenek nic nezmění

utéci
bojovat
hrát mrtvého
podřídit se
použít lest

a hlavně-vidět,at už si vybereš cokoliv,všechno jako hru,nikoli jako horor,který ve vás obou vzbuzuje nenávistné pocity

z mé zkušenosti:
já se tím,že jsem vše přítelkyni odkýval a se vším souhlasil,dostal pomaloučku pod pantofel...vybírala mi i trenýrky,které jsem si měl obléct...v rámci změn,které se mnou začaly probíhat,jsem pocítil touhu osvobodit se i v partnerském vztahu...a taxem si postavil hlavu,jednou,dvakrát,byly i hádky...ale partnerka mi záhy povolila uzdu a já se cítil volněji..dokonce myslím,že si mě začala i trochu víc vážit a už pro ni nejsem jen popletený filosof...

[orog]

Upřímností riskujeme, že se začneme dostávat i do situací, které si teď svou diplomacií a sebestylizací, t.j. neupřímností držíme pěkně od těla, automaticky a nevědomě. Reakce okolí by totiž mohly v nás začít probouzet i všelijaké pocity, které teď jen nenápadně určují, jak zareagujem, a jsou hlavní příčinou dojmu samostatně existujícího "já". Vyvstávají ve vědomí jen jako neurčité pozadí, proto se nedají pozorovat tak jako jednotlivé myšlenky.

Jo, upřímnost znamená jít s kůží na trh a to se nedá, dokud to uvnitř k ní nedozraje. Egu to nedovolí jeho bytostná potřeba být pěkně mimo dostřel - až do chvíle, kdy "já" začne opravdu kapitulovat, se vším všudy. Ale je dobré si to aspoň uvědomovat.

Pak se dá občas i rozpoznat, co určuje, proč tak či onak zareagujem - potřebu

utéci
bojovat
hrát mrtvého
podřídit se
použít lest

a rozpoznat to jako Hru Vědomí - viz dzogchen

Dokud si to u sebe neuvědomuju, můžu užívat dzogchen na myšlenky až do alelujá a celkem nic se nezmění

[Návštěvník]

Tomu zřejmě Hendruk říká opravdovost

[vigilant]

Tomu zřejmě Hendruk říká opravdovost

Zřejmě ne tomu pozorování myšlenek až do alelujá
ale rozpoznat a uvědomit si

co určuje, proč tak či onak zareagujem

Uvědomit si, jaký pocit v nás - a za nás - rozhodnul a způsobil, že jsme se rozhodli pro útok, nebo pro lest, nebo že se podřídíme...

[vigilant]

a rozpoznat to jako Hru Vědomí - viz dzogchen

No a pak tedy jako CO POTOM ?

Rozpustil jsi všechny svý pocity, at už blbý nebo dobrý

To většinou nastane jen na okamžik, než vyvstane další pocit, který se buď rozpozná nebo nerozpozná. Vasánové naprogramování nás ovlivňuje, kdykoliv probíhá dění, a navyklé sklony v nás průběžně vyvolávají podvědomé reakce na to, co se děje. Rozpustit se dají ty reakce, které se ve vědomí rozpoznají. Tedy pokud máme zájem. A ten se objeví nebo neobjeví. Dokud na to dlabem, hra na ego běží, jak je naprogramovaná.
Dalo by se říct podle Boží vůle

[orog]

Dokud si to u sebe neuvědomuju, můžu užívat dzogchen na myšlenky až do alelujá a celkem nic se nezmění

Co se má změnit ?
Má se změnit situace, nebo můj náhled na situaci ?
Řekl bych, že situace zůstane stejná,
v tomto případě furt budu bydlet na vesnici s blbcem co se mnou nechce za trest spát,
jen se s tím prostě netrápím,
a jsem vcelku blaženej bez ohledu na situaci v níž se nacházím

Mooji říká: "Myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí jako vlny hrající si na hladině oceánu. Nech ať vše přichází a odchází samo od sebe, to je pro vlny přirozené. Oceán, voda, vlny – vše jedno a to samé. Zůstaň pouze jako svědek. "

Dzogchenem se rozpoznává "Oceán, voda, vlny – vše jedno a to samé." Když pocit = vlna není rozpoznaná vědomím, pak si ho u sebe neuvědomuju a

můžu užívat dzogchen na myšlenky až do alelujá a celkem nic se nezmění

Že se nic nezmění tady znamená, že budu dál dělat mluvčího svým pocitům, které nerozpoznané mimo dohled vědomí vytvářejí tzv. ego.

Proto podle "KÜNŽI A VLASTNÍ ZKUŠENOST"

"samoosvobození myšlenek a vášní není snadnou záležitostí. V případě těla a smyslů se musíme snažit více pracovat s bdělou pozorností, musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat... Toto je osvobození prostřednictvím prosté bdělé pozornosti a vyžaduje úsilí používat bdělost, abychom nenásledovali myšlenky a vášně."

Z toho vyplývá, že

Vasánové naprogramování nás ovlivňuje, kdykoliv probíhá dění, a navyklé sklony v nás průběžně vyvolávají podvědomé reakce na to, co se děje. Rozpustit se dají ty reakce, které se ve vědomí rozpoznají.

[vigilant]

Vysvětlení bude asi dost jednoduché.
Dokud máme potřebu vzrušeně propagovat v diskusích svůj názor, můžem si o druhé a první úrovni nechat jen zdát

[Návštěvník]

Jj, jen to co neberem zas tak vážně můžem u sebe dobře pozorovat

[Honzam]

Aby se ze samsáry stala nirvána, je potřeba ještě 5. krok - vynoření draka z oceánu. V jeho těle jsou všechny myšlenky vysvobozené jako jeho tělo a oceán zůstane bez vln.

[Honzam]

Podrobnosti o vynoření jsou zde:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mu%C4%8Dalinda
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=67&t=376&start=350
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=67&t=376&start=360

[Honzam]

Aby se ze samsáry stala nirvána, je potřeba ještě 5. krok - vynoření draka z oceánu. V jeho těle jsou všechny myšlenky vysvobozené jako jeho tělo a oceán zůstane bez vln.

No to určitě,
univerzální vědomí je vlastně univerzální samsára (ego)
a tím oceánem bez vln je vlastně ten nek. prostor vědomí, bytí, blaženosti a světla,
takže uvědomění si sebe sama jako TOTO VŠECHNO,
pak vede k uvědomění si sebe sama jako TO

Oceán bez vln je nekonečný prostor temnoty nevědomí (Anatman) a v něm je drak jako vědomí.
Uvědoměním sebe sama jako draka Slunce (Brahman) přestane svítit jako nekonečné světlo (Atman) a stane se andělem.

[Honzam]

Když Slunce přestane pozorovat odlesky svého světla ve vodě, oceán zanikne a zůstane svítící drak. Tak se sen o oceánu změní ve skutečného draka zakousnutého v hypofýze místo v epifýze.

[orog]

TŘI ÚROVNĚ PRAKTIKOVÁNÍ:

Vzhledem k úrovni praktikujícího rozlišujeme tři druhy osvobozování vyvstávajících myšlenek či vášní.

Pokročilý praktikující dokonale chápe základ (künži), který je zdojem sansáry a nirvány a kde je sansára i nirvána dokonalá. Abychom osvobodili myšlenky, nemusíme nic dělat, protože v tomto stavu neexistuje žádné posuzování. Zcela jsme se integrovali s prvotním stavem, takže nás v jednání nic neomezuje. Takové osvobození je prvotním neboli samopovstávajícím samoosvobozováním. V tomto stavu se myšlenky i vášně spontánně, bez úsilí samoosvobozují, jakmile vyvstanou. Je to stav úplné realizace dzogčhenových mistrů, kteří chodí, mluví, jedí a dělají vše bez jakéhokoliv rozptýlení.

Na druhé úrovni, která přísluší středně pokročilým praktikujícím, se osvobozujeme prostřednictvím sebepozorování, když vyvstane smyslový vjem či vášeň, jako je na příklad vztek. V tomto případě vyvíjíme úsilí, neboť chceme integrovat. Když se rozčílíme, snažíme se setrvat v kontemplaci, nebo se snažíme pozorovat vášeň a osvobodit ji. Vášeň osvobodíme, zjistíme-li, že skutečnou podstatou vášně je prázdnota. Pozorovatel a pozorovaná vášeň se ve stejném okamžiku rozpustí, my spočineme v tomto spojení a snažíme se vidět věci takové, jaké jsou, místo to, abychom se nechali ovlivnit vášní. Tento druh osvobození nazýváme osvobozením po vyvstání. Vyžaduje úsilí pozorování a rozpoznávání vášně.

Na třetí úrovni praktikujícího nejnižších schopností je velmi obtížné integrovat kontemplaci. Také samoosvobození myšlenek a vášní není snadnou záležitostí. V případě těla a smyslů se musíme snažit více pracovat s bdělou pozorností, musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat. Když se vášeň objeví, můžeme s ní pracovat na příklad tak, že se sami sebe ptáme, zda jsou pro nás a pro ostatní její důsledky prospěšné či zhoubné. Pouhé uvědomění, že povstala vášeň, jako na příklad vztek, nestačí, protože když se rozčílíme, snadno zapomeneme na všechny svoje plány, jak se vztekem pracovat. Musíme rozpoznat, že vášeň je iluzorní jako sen, a musíme být neustále bdělí a pozorní. Toto je osvobození prostřednictvím prosté bdělé pozornosti a vyžaduje úsilí používat bdělost, abychom nenásledovali myšlenky a vášně."

Je to pěkně popsané. Začíná to tím, že se pokoušíme všimnout si, co právě vyvstává v naší mysli, a neztotožňovat se s myšlenkami a pocity, ale moc nám to ještě nejde. Člověk každou chvíli ulítne, něco preferujeme a když to proběhne jinak, cítíme odpor... S tím máme všichni dost zkušeností :-)

Průběh sádhany závisí na karmě a na opravdovosti sebevzdávání, kterým se otevíráme Milosti. Prohlubováním bhakti a džnány se postupně rozvíjí další, druhý stupeň, bdělost a pozornost se už nenechá tak úplně strhnout sebeztotožňováním iluzorního já s obsahy vědomí. Když se bdělost vytrvalou praxí rozlišování a sebeodevzdáváním dál prohlubuje, čím dál častěji se rozpoznává podstata všech pocitů i myšlenek jako prvotní Energie. Z návyku být bdělý se tak pomaličku stává zvyk, mysl je čím dál častěji sama od sebe sattvická.

Nakonec, jak popisuje Mistr dzogčhenu, nastane plné samoosvobozování: zmizí sebeztotožňování a posuzování, nastane spontánní bdělost, vědomí je trvale jasné a čiré, Podstata se přímo rozpoznává v podobě všech vyvstávajících myšlenek a pocitů. Vyvstávající obsahy i tvar, ve kterém vyvstávají, se vnímají nekonečným prázdným Vědomím uvnitř nekonečného prázdného Vědomí jako Jeho vlastní pohyby.

[Návštěvník]

Zajímavá je tahle informace:

Vášeň osvobodíme, zjistíme-li, že skutečnou podstatou vášně je prázdnota. Pozorovatel a pozorovaná vášeň se ve stejném okamžiku rozpustí

= zmizí pozorovatel i pozorované, tedy i pozorování

http://www.pozorovatel.com/kniha-pozoro ... _97589/10/

[orog]

Číst je určitě dobré, taky toho mám hodně načteného. Ale ani přístup "jedna unce praxe je víc než tuna teorie" není k zahození. Teprve tím se ukáže, že všechny ty jógy nejsou něčím pečlivě pospojovaným dohromady. Že jsou to popisy jednotlivých aspektů celkového přístupu k sobě a k dění, který skutečně rozpouští připoutanost k projevenému. Nakolik to funguje, se pozná snadno - podle toho, jak připoutanosti ubývají a naopak přibývá bezdůvodná spokojenost i v takových podmínkách, které by před časem vyvolaly obrovský stres, se všemi biologickými i psychickými reakcemi.

Vedení Mistrů je opravdu velká pomoc, to můžu potvrdit z vlastní mnohaleté zkušenosti.

Ale jasně že je potřeba se v tom napřed zorientovat a nastudovat si, k čemu ten který jogický směr vede. Nejsme reinkarnovaní mistři, abychom došli k probuzení sami od sebe, jako Mahariši :-)

[praktik]

protože nek. prostor vědomí, světla a blaženosti prostupuje naprosto vším,
tak automaticky všechno transformuje ve vědomí, světlo a blaženost,
tudíž takto transformuje i tvé tělo či těla,
a protože vasány jsou uloženy v tělech, tak je rozpouští - transformuje....

To ano, ale děje se to jen během kontemplace nek. prostoru vědomí, světla a blaženosti.
A když se ve zbývající době ztotožňujeme s vasánama, znovu se tím posilují.
Bez bdělosti to, co transformací ubylo, zase narůstá, a tak pořád