Poradna zdarma

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

má smysl jít s tím v souladu ... a netlačit na pilu - tedy naslouchat tomu co je v nás zraněno a být k tomu citliví, stejně jako když bereme miminko do náruči

návštěvník J píše:

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

má smysl jít s tím v souladu ... a netlačit na pilu - tedy naslouchat tomu co je v nás zraněno a být k tomu citliví, stejně jako když bereme miminko do náruči

Ano. A co člověka přiměje, aby tomu začal naslouchat? Bolest větší než ta, která se skrývá za potřebou uzavírat se.

vigilant píše:

návštěvník J píše:

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

má smysl jít s tím v souladu ... a netlačit na pilu - tedy naslouchat tomu co je v nás zraněno a být k tomu citliví, stejně jako když bereme miminko do náruči

Ano. A co člověka přiměje, aby tomu začal naslouchat? Bolest větší než ta, která se skrývá za potřebou uzavírat se.

tak se dnes už potřetí vracíme k mystériu starý dobrý a bezpečný cestě bolesti

Nejprve je nutné sebepoznání, a z něho plyne práce na sobě. Přijde-li nějaké pěstování duchovna bez sebepoznání a sebekritiky, pak se toho chytí ego, které se tím touží zkrášlit. Pak - čím vyšší duchovní zájem, tím rozbujelejší egoismus, pýcha.

Sebepoznání, ano. Se sebekritikou ale bývá spojené sebeodsuzování a často i pocity viny.

Je mi bližší zkoušet rozpoznávat i svoje kritické reakce, když se objeví, a to jak vzhledem k sobě, tak k druhým. Když se taková reakce neosobně přijme a ustane ztotožnění s ní, pochopení se tím neztratí. Současně se ale neposílí zvyk kritizovat a odmítat.

Návštěvník píše:

Nejprve je nutné sebepoznání, a z něho plyne práce na sobě. Přijde-li nějaké pěstování duchovna bez sebepoznání a sebekritiky, pak se toho chytí ego, které se tím touží zkrášlit. Pak - čím vyšší duchovní zájem, tím rozbujelejší egoismus, pýcha.

Sebekritika to není dobře použité slovo. Podle mě by tam lépe pasovalo sebereflexe. sebekritika, stejně jako kritika je doménou ega. Přílišná sebekritika pak vede k přiškrcení života a k živení mysli.