Re: Tchýně
Napsal: stř 25. říj 2017 15:22:47
Je mi jasné, že ona si toto myslí, koresponduje to i s její povahou. Pokud bych to měla brát z jejího pohledu, tak já být v její kůži - tedy já osobně a s mým myšlením - bych nedospěla ve vztahu k takové snaše do takového vyhroceného vztahu, neměla bych důvod, naopak, byla bych vděčná, že si můj syn vybral takovou manželku, která ho podržela i při těch nejtěžších chvílích jeho života a byla bych si vědoma toho, že hodně hodně hodně díky ní se syn vrátil zpátky.
V této fázi vztahu mi rozum říká, že obě bychom si měly promluvit a nastavit pravidla. Já jsem ale emotivní a tvrdohlavý člověk, takto se ke mně chová nejméně 5 let a když vidím, kam až to může zajít za takové časové období, nevidím vůbec světlo na konci tunelu, žádné šťastné řešení. S tchýní se nedá mluvit, žádný problém si neuvědomuje, její chování vůči mně jí přijde naprosto v pořádku, naopak neví, jak lépe by se ještě ke mně měla chovat. Pokud je s námi nějaký další nezúčastněný člověk, dělá ze sebe herečku, přetvařuje se, jak může, případně mě za mými zády pomluví a já zas vypadám jako ta špatná. Ví, že se mi nějaké věci nelíbí, řeknu jí to já i manžel, nerespektuje ani jednoho z nás a dělá, co chce - jak s takovým člověkem jednat?? Nevím...Kvůli všemu tomu, jak se ke mně chová, jí opravdu nedokážu přijít na jméno. Co od ní čekám je asi to, že se mi za své chování omluví, slíbí mi, že mě bude respektovat, dodržovat má pravidla v mé domácnosti, neútočit na mou osobu a pomlouvat mě před cizími a hlavně to, že mi poděkuje za to, co všechno jsem udělala pro jeho syna, čehož jsem se do dneška nedočkala.
Musím trochu polemizovat s tím, že tchýně a tchán tady budou pořád - a to v myšlení mého manžela, sám manžel naše sváry nese špatně, mrzí ho to, prozatím je na mé straně. Samozřejmě má rád své rodiče, ale miluje i mě. Když se postaví na jednu strany, ví, že ublíží druhé,což ho zase ničí. Je proto otázka, jak dlouho to může ještě takhle vydržet. Manžel nemá rád konflikty, bagatelizuje je a myslím, že si ani neuvědomuje vážnost takové situace. Pravidelné telefonáty 2x v týdnu a každodenní maily od jeho matky ho dokážou zvyklat.
V této fázi vztahu mi rozum říká, že obě bychom si měly promluvit a nastavit pravidla. Já jsem ale emotivní a tvrdohlavý člověk, takto se ke mně chová nejméně 5 let a když vidím, kam až to může zajít za takové časové období, nevidím vůbec světlo na konci tunelu, žádné šťastné řešení. S tchýní se nedá mluvit, žádný problém si neuvědomuje, její chování vůči mně jí přijde naprosto v pořádku, naopak neví, jak lépe by se ještě ke mně měla chovat. Pokud je s námi nějaký další nezúčastněný člověk, dělá ze sebe herečku, přetvařuje se, jak může, případně mě za mými zády pomluví a já zas vypadám jako ta špatná. Ví, že se mi nějaké věci nelíbí, řeknu jí to já i manžel, nerespektuje ani jednoho z nás a dělá, co chce - jak s takovým člověkem jednat?? Nevím...Kvůli všemu tomu, jak se ke mně chová, jí opravdu nedokážu přijít na jméno. Co od ní čekám je asi to, že se mi za své chování omluví, slíbí mi, že mě bude respektovat, dodržovat má pravidla v mé domácnosti, neútočit na mou osobu a pomlouvat mě před cizími a hlavně to, že mi poděkuje za to, co všechno jsem udělala pro jeho syna, čehož jsem se do dneška nedočkala.
Musím trochu polemizovat s tím, že tchýně a tchán tady budou pořád - a to v myšlení mého manžela, sám manžel naše sváry nese špatně, mrzí ho to, prozatím je na mé straně. Samozřejmě má rád své rodiče, ale miluje i mě. Když se postaví na jednu strany, ví, že ublíží druhé,což ho zase ničí. Je proto otázka, jak dlouho to může ještě takhle vydržet. Manžel nemá rád konflikty, bagatelizuje je a myslím, že si ani neuvědomuje vážnost takové situace. Pravidelné telefonáty 2x v týdnu a každodenní maily od jeho matky ho dokážou zvyklat.