Bojím se smrti

[meko]

Ahoj, jmenuji se Honza a mám takový "menší " problém. Bojím se smrti. Bojím se toho, co přijde potom (Jestli vůbec něco přijde).
Samozřejmě jsem si vědom toho, že každý musí jednou zemřít, ale prostě se s tím nějak nemohu smířit, že jednou už tady nebudu. Pokládám si otázku: "co bude až umřu?" anebo "jaké to je umírat?". Nejsem věřící, takže mě bohužel žádné nebe a peklo moc neuklidni. Mám kamaráda, který si prošel klinickou smrtí a když jsem se ho zeptal jaké to je hodně mlžil nechtělo se mu o tom mluvit, což mě moc neuklidnilo. Omlouvam se jestli s tím otravuji, ale už skutečně nevím na koho se obrátit. Za každou odpověď na můj příspěvek budu velice vděčný. Děkuji predem.


Honza 17let

[lklknml]

Ahoj, jmenuji se Honza a mám takový "menší " problém. Bojím se smrti. Bojím se toho, co přijde potom (Jestli vůbec něco přijde).
Samozřejmě jsem si vědom toho, že každý musí jednou zemřít, ale prostě se s tím nějak nemohu smířit, že jednou už tady nebudu. Pokládám si otázku: "co bude až umřu?" anebo "jaké to je umírat?". Nejsem věřící, takže mě bohužel žádné nebe a peklo moc neuklidni. Mám kamaráda, který si prošel klinickou smrtí a když jsem se ho zeptal jaké to je hodně mlžil nechtělo se mu o tom mluvit, což mě moc neuklidnilo. Omlouvam se jestli s tím otravuji, ale už skutečně nevím na koho se obrátit. Za každou odpověď na můj příspěvek budu velice vděčný. Děkuji predem.

No prostě si v prdeli no.
Utěšitelská slova mohou pomoci, jako anestetikum, buď dočasně (což nemusí být špatné), příp. z těchhle léků zblbneš docela.

Opustit staré vnímání světa (tj. i sebe) je svým způsobem smrt, takže to ten tvůj kamarád má zřejmě v hlavě srovnané, protože "nové vnímání" nejde nikterak vysvětlit tomu "starému" (zdeformovalo by to na hlavu k obrazu svému). Není ani tak důležité, co ten tvůj kamarád říká, ale jak se změnil.

Na druhou stranu je dobře, že máš úzkosti, protože to je svého druhu naše záchrana, naše ponuka ke spáse, a bez ní bychom byli ztraceni. Třeba takový Eckhart Tolle by se nikdy nestal duchovním učitelem a nepomohl spoustě lidí, kdyby už od mala netrpěl silnými pocity úzkosti. Tady třeba píše o strachu, nebo tady je jeho anglické video.

[lklknml]

No.., jestli ten jeho obličej vyzařuje klid a mír, které hlásá, tak mám tedy velice deformované vnímání lidského obličeje.

Buddha nehlásal "forma je prázdnota", to si vádžrajánisté vycucali z prstu, s konceptem prázdnoty poprvé přišel až filosofický génius Nágárdžuna (asi 2. st. n. l.).

[lklknml]

mou zkušeností je, že forma je prázdnota

Ale jo, může být. Ale Buddha to netvrdil, protože v jeho době prostě nebyl vyvinut takovýto pojmový aparát, s tím přišel až Nagárdžuna a způsobil tak ve své době filosofické zemětřesení. Nicméně my théravádisté střežíme původní učení Buddhovo jako oko v hlavě, novodobým vymyšleninám ani radši raději nerozumíme.

Prázdnota může být rovněž nevědomá forma, ačkoli si někdo může myslet, jak s tím (intelektuálně) nevyběh. Ale Nagárdžuna zdůrazňuje, že prázdnota je praxe, a ti, pro které je to teorie, jsou dle něho nevyléčitelní.
Navíc to podle mého není způsob osvětlování pro ženu, protože k tomu není disponována (tak jako muž není disponován rodit děti atd.).

Když budeš zkoumat celou tu existenci forem z největší možné dálky, tak zase objevíš stejné světélkující prázdno.

A to ještě nejsi v největší možné vzdálenosti a v největší možné hloubce.

Prázdnota není postavena na smyslovém vnímání.

[lklknml]

A co tenhle ?

No já bych řek dobrý (někde jsou zachovaná i videa). Nesmíš klouzat po povrchu.

[lklknml]

tedy pořádně jej prožít a užít si jej a ztotožnit se ním

If you can speak English, this explanation is a little bit different:
https://www.youtube.com/watch?v=WdzqATcoTFA

[lklknml]

Well, birds aren't a cow.

p.s.
nelze negovat co je ono samo

[Návštěvník]

]

Může existovat štěstí, pokud tady není poznání štěstí ?

nemůže

poznání štěstí lze jen díky poznání neštěstí, jinak by tu byl jen sled různých vjemů, v různé intenzitě a reakce na ně co je štěstí a co je neštěstí, co je dobro a co zlo - vyhodnocuje mysl na základě porovnávání jednoho verzus opak

[malpan]

Ahoj, jmenuji se Honza a mám takový "menší " problém. Bojím se smrti. Bojím se toho, co přijde potom (Jestli vůbec něco přijde).
Samozřejmě jsem si vědom toho, že každý musí jednou zemřít, ale prostě se s tím nějak nemohu smířit, že jednou už tady nebudu. Pokládám si otázku: "co bude až umřu?" anebo "jaké to je umírat?". Nejsem věřící, takže mě bohužel žádné nebe a peklo moc neuklidni. Mám kamaráda, který si prošel klinickou smrtí a když jsem se ho zeptal jaké to je hodně mlžil nechtělo se mu o tom mluvit, což mě moc neuklidnilo. Omlouvam se jestli s tím otravuji, ale už skutečně nevím na koho se obrátit. Za každou odpověď na můj příspěvek budu velice vděčný. Děkuji predem.


Honza 17let

Honzo, stejně, jako kdokoliv z nás, jednoho krásnýho dne tu už nebudeš - stejně jako všechno, co okolo sebe vidíš. Nevíš, kdy to bude, prodloužit ten čas nemůžeš, zkrátit ano...
Můžeš si to představit jako usínání, o kterém se taky říká, že je malou smrtí - jseš si vědom toho, co se s tebou děje a najednou jsi jako vypnutý. Se smrtí je to podobný jen s tím rozdílem, že před samotným vypnutím se ti před očima promítnou zásadní okamžiky ze života. Takový paraelní přenos - během okamžiku. Protože je to paraelně (souběžně), je to jako by měl čas jiný rozměr, protože dosud jsi vnímal svět seriově - jednu událost za druhou...
Smrt není o žádném pekle, ale naopak o návratu domů - proto se umírajícím zklidňuje výraz než vydechnou naposledy.
Pokud je to o bolesti (například u bouraček nebo za války), tak ta je tu jen při spojení s tělem, ale jakmile životodárná energie (duše) opustí tělo, nemůže cítit bolest, protože není čím. Jsme skvěle utvořeni - když je práh bolesti už skutečně nesnesitelný, člověk omdlí, takže ani s tou bolestí si hlavu dělat nemusíš

[Tara]

"Smrt není zlá, jen umírání je těžké" - výrok tuším Jiřího Wolkera...

Samotné absolutní odevzdání se nevyhnutelnosti doprovází velká úleva..., proto to odevzdání, úlevné a snad i úsměvné...., jen "umírání je těžké" - když je tu ztotožnění ještě s tělem a myslí..

Malpanova slova jsou z reality, ze života, ostatní jen interpretované vyčteniny....

[jaosiva1]

Predstav si, ze tu budes jeste 55 let a celou tu dobu se budes bat smrti...
Anebo strach prekonas...jak kvalitnejsi to bude zivot, I kdybys mel zit jen rok?
Zvlast, kdyz tomu zivotu das cil a motiv a chut, zabyvat se dulezitejsimi vecmi nez strachovanim...
...x...

[meko]

Ahoj, jmenuji se Honza a mám takový "menší " problém. Bojím se smrti. Bojím se toho, co přijde potom (Jestli vůbec něco přijde).
Samozřejmě jsem si vědom toho, že každý musí jednou zemřít, ale prostě se s tím nějak nemohu smířit, že jednou už tady nebudu. Pokládám si otázku: "co bude až umřu?" anebo "jaké to je umírat?". Nejsem věřící, takže mě bohužel žádné nebe a peklo moc neuklidni. Mám kamaráda, který si prošel klinickou smrtí a když jsem se ho zeptal jaké to je hodně mlžil nechtělo se mu o tom mluvit, což mě moc neuklidnilo. Omlouvam se jestli s tím otravuji, ale už skutečně nevím na koho se obrátit. Za každou odpověď na můj příspěvek budu velice vděčný. Děkuji predem.


Honza 17let

Honzo, stejně, jako kdokoliv z nás, jednoho krásnýho dne tu už nebudeš - stejně jako všechno, co okolo sebe vidíš. Nevíš, kdy to bude, prodloužit ten čas nemůžeš, zkrátit ano...
Můžeš si to představit jako usínání, o kterém se taky říká, že je malou smrtí - jseš si vědom toho, co se s tebou děje a najednou jsi jako vypnutý. Se smrtí je to podobný jen s tím rozdílem, že před samotným vypnutím se ti před očima promítnou zásadní okamžiky ze života. Takový paraelní přenos - během okamžiku. Protože je to paraelně (souběžně), je to jako by měl čas jiný rozměr, protože dosud jsi vnímal svět seriově - jednu událost za druhou...
Smrt není o žádném pekle, ale naopak o návratu domů - proto se umírajícím zklidňuje výraz než vydechnou naposledy.
Pokud je to o bolesti (například u bouraček nebo za války), tak ta je tu jen při spojení s tělem, ale jakmile životodárná energie (duše) opustí tělo, nemůže cítit bolest, protože není čím. Jsme skvěle utvořeni - když je práh bolesti už skutečně nesnesitelný, člověk omdlí, takže ani s tou bolestí si hlavu dělat nemusíš

No jo, ale to není lehké. Mám takový pocit, že ani ten strach ze smrti tak z bolesti nikdy neprekonam.
Bojím se hlavně toho (to jsem tam zapomněl napsat), že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu znich. Samozřejmě se koukam na většinu výpovědí lidí co zažili klinickou smrt, ale mohl to být jen sen když umírání je skoro jako usínání.

[Návštěvník]

Ahoj, jmenuji se Honza a mám takový "menší " problém. Bojím se smrti. Bojím se toho, co přijde potom (Jestli vůbec něco přijde).
Samozřejmě jsem si vědom toho, že každý musí jednou zemřít, ale prostě se s tím nějak nemohu smířit, že jednou už tady nebudu. Pokládám si otázku: "co bude až umřu?" anebo "jaké to je umírat?". Nejsem věřící, takže mě bohužel žádné nebe a peklo moc neuklidni. Mám kamaráda, který si prošel klinickou smrtí a když jsem se ho zeptal jaké to je hodně mlžil nechtělo se mu o tom mluvit, což mě moc neuklidnilo. Omlouvam se jestli s tím otravuji, ale už skutečně nevím na koho se obrátit. Za každou odpověď na můj příspěvek budu velice vděčný. Děkuji predem.


Honza 17let

Honzo, stejně, jako kdokoliv z nás, jednoho krásnýho dne tu už nebudeš - stejně jako všechno, co okolo sebe vidíš. Nevíš, kdy to bude, prodloužit ten čas nemůžeš, zkrátit ano...
Můžeš si to představit jako usínání, o kterém se taky říká, že je malou smrtí - jseš si vědom toho, co se s tebou děje a najednou jsi jako vypnutý. Se smrtí je to podobný jen s tím rozdílem, že před samotným vypnutím se ti před očima promítnou zásadní okamžiky ze života. Takový paraelní přenos - během okamžiku. Protože je to paraelně (souběžně), je to jako by měl čas jiný rozměr, protože dosud jsi vnímal svět seriově - jednu událost za druhou...
Smrt není o žádném pekle, ale naopak o návratu domů - proto se umírajícím zklidňuje výraz než vydechnou naposledy.
Pokud je to o bolesti (například u bouraček nebo za války), tak ta je tu jen při spojení s tělem, ale jakmile životodárná energie (duše) opustí tělo, nemůže cítit bolest, protože není čím. Jsme skvěle utvořeni - když je práh bolesti už skutečně nesnesitelný, člověk omdlí, takže ani s tou bolestí si hlavu dělat nemusíš

No jo, ale to není lehké. Mám takový pocit, že ani ten strach ze smrti tak z bolesti nikdy neprekonam.
Bojím se hlavně toho (to jsem tam zapomněl napsat), že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu znich. Samozřejmě se koukam na většinu výpovědí lidí co zažili klinickou smrt, ale mohl to být jen sen když umírání je skoro jako usínání.

Jednou jsem už umřela, jako malá, ale tam ti z druhé strany mne vrátili zpět, protože jsem tenkrát ještě cosi tady na zemi nesplnila. ale co to mělo být, stále nevím.
Párkrát jsem byla v narkóze, párkrát v bezvědomí - a v těchto stavech jsem nic nevnímala, byl to pro mne krátký okamžik - jen jsem zavřela oči a pak zase otevřela.
Párkrát se smrt kolem mne mihla, stačila setina vteřiny a nikdy bych si s vámi tady nepsala.

Na té smrti je nejhorší to, že tu zůstávají lidi, co nás mají rádi a také, že po nás zůstanou nedořešené záležitosti a pozůstalí se s tím pak musí sami vypořádat....

[Jarda Malej]

Bojím se hlavně toho, ..že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu z nich.

V takovém případě vytváříš podmínky potřebné k tomu, aby jsi svoje úmysly nerealizoval.
Ale ono se ve tvém případě asi zatím jedná spíše o snění, než o reálné plány.
A strach tu hraje roli výmluvy. Mrkni na to.

Na té smrti je nejhorší to, že tu zůstávají lidi, co nás mají rádi a také, že po nás zůstanou nedořešené záležitosti a pozůstalí se s tím pak musí sami vypořádat....

V každé vteřině našeho života řešíme pouze svoje věci.
I když se někdy může zdát, že se jedná o záležitosti někoho jiného.

[Návštěvník]

Na té smrti je nejhorší to, že tu zůstávají lidi, co nás mají rádi a také, že po nás zůstanou nedořešené záležitosti a pozůstalí se s tím pak musí sami vypořádat....

V každé vteřině našeho života řešíme pouze svoje věci. I když se někdy může zdát, že se jedná o záležitosti někoho jiného.

Popovídáme si o tom tam na druhé straně, až na nás dojde řada.

[Návštěvník]

A vůbec,
nepostihlo někoho z vás čirou náhodou v posledních týdnech nějaké to krvácení z nosu a to zcela bez příčiny?

Hmm?

[Návštěvník]

Já jsem si akorát zapíchnul třísku do prstu...

Na prst jsem se neptala.
Ani na nohu, jestli někdo šlápl na hřebík a propíchl si botu skrz naskrz....

[lklknml]

A vůbec,
nepostihlo někoho z vás čirou náhodou v posledních týdnech nějaké to krvácení z nosu a to zcela bez příčiny?

Hmm?

Mě jo. Ale jenom malounko. Hmm, tak to asi neprojdu.

[lklknml]

vždyt i negování je ono samo

Nemůže negovat, není čím.

[lklknml]

Co se logického myšlení žen týče, právě teď tady vedle mě snídá má sestra, která má vystudovanou matfyz a jejím koníčkem, dokud ji nevzalo duchovno, bývala matika. Tatínek psycholog - odborník na inteligenci - občas zmiňoval její genialitu.

IQ v Nágárdžunově pojetí prázdnoty není směrodatné.