Osvícení versus osvobození
Napsal: ned 01. dub 2012 19:27:51
Myslel jsem si, že osvícení a osvobození jsou dva různé názvy pro jednu věc, ale ani zdaleka.
Osvícení je stav. Je to příjemné buzzy fuzzy lechtání v břichu (ironie), stav ve kterém je veškerá falešná identita rozpuštěna a většina lidí která se do něj dostane v něm usídlí. Je to příjemné hnízdečko míry ve kterém život plyne skrz vás. Je to mír, navždy.
Mluvíte pomaleji, vyhýbáte se radostnému skákání, tvrdému mrdání, chození na fotbal nebo do hlučných klubů plných opilých holek, protože tohle jsou věci egoistické a ty jsou špatnéééé. ŠPATNÉÉ.
Osvobození jde však hlouběji než osvícení. Je to trvalá změna biologického sytému, těla/mysli ve vnímání.
Osvobozený člověk může dělat v životě co chce a jak chce a nemusí NIC. Může se do toho stavu dostat a kdykoliv odejít. Může se do toho stavu ponořit úplně, sledovat všechny myšlenky které se vynoří, může jej zažít plně. Osvobození dovoluje zažít plně všechno. To je svoboda kterou osvobození přináší.
Osvícení je však pouze stav. Tohle je o svobodě, ne o tom být chycený v disneylandu a zároveň odstřihnutý od normálního života, ale o tom mít svobodu k tomu zažít všechno. Svobodu k tomu žít jakkoliv a zažít cokoliv.
Osvobození má málo společného s osvícením, i přesto že jej může obsahovat.
Osvícení je klec. Dokud nejste svobodní není to nic víc než klec. Jo, je to super jak vidíte věci jaký skutečně jsou (do určité míry), ale jste lapeni navždy. Svobodný člověk není.
A tak když vám někdo, kdo viděl skrz iluzi-já začne říkat, že jste debilní idioti zasraní čuráci a že vám sere na hlavu, tak napíšete něco ve stylu: "neosvícený", "ego řádí " nebo "mluvíš k ostatním jako by i oni existovali, to přejde".
A přitom v dalším okamžiku může být v tak hlubokém porozumění jako Buddha nebo Lao Tze.
Říkat o někom, že je osvobozený předpokládá existenci osoby, která je osvobozená nebo naopak. Ale žádná taková není. Viděli jsme, že předpoklad osoby není nic jiného než pěkná pohádka usídlená v hlavě (což opravdu není náhradu za osobu).
Je to tělo/mysl, organismus který je schopen vnímat realitu čistěji bez zbytečného zkreslení.
V těle ani nikde jinde není žádné já. Žádná osoba. Jenom příběh o nějaké.
Myšlenky jsou skutečné, jejich obsah není. Mluvili jsme o tom tady, nástroj přežití.
Osvícení je maximálně krok dopředu, sice je to příjemnější než osvobození, neustálá radost ale ježiši.. není to svoboda.
Svoboda je, když se vyškrábete z rezavého barelu, chytnete se okraj a vyskočíte ven. Svoboda k čemukoliv.
Samozřejmě můžete udržovat svůj příběh a myslet si že to udělá život snazším ale.. vždyť je to úplně nudný. Kdo by chtěl žít jak předtím.
Klidně si můžete opečovávat svůj příběh jestli chcete, ale můžete dělat i lepší věci.
Záleží na vás.
Osvícení je stav. Je to příjemné buzzy fuzzy lechtání v břichu (ironie), stav ve kterém je veškerá falešná identita rozpuštěna a většina lidí která se do něj dostane v něm usídlí. Je to příjemné hnízdečko míry ve kterém život plyne skrz vás. Je to mír, navždy.
Mluvíte pomaleji, vyhýbáte se radostnému skákání, tvrdému mrdání, chození na fotbal nebo do hlučných klubů plných opilých holek, protože tohle jsou věci egoistické a ty jsou špatnéééé. ŠPATNÉÉ.
Osvobození jde však hlouběji než osvícení. Je to trvalá změna biologického sytému, těla/mysli ve vnímání.
Osvobozený člověk může dělat v životě co chce a jak chce a nemusí NIC. Může se do toho stavu dostat a kdykoliv odejít. Může se do toho stavu ponořit úplně, sledovat všechny myšlenky které se vynoří, může jej zažít plně. Osvobození dovoluje zažít plně všechno. To je svoboda kterou osvobození přináší.
Osvícení je však pouze stav. Tohle je o svobodě, ne o tom být chycený v disneylandu a zároveň odstřihnutý od normálního života, ale o tom mít svobodu k tomu zažít všechno. Svobodu k tomu žít jakkoliv a zažít cokoliv.
Osvobození má málo společného s osvícením, i přesto že jej může obsahovat.
Osvícení je klec. Dokud nejste svobodní není to nic víc než klec. Jo, je to super jak vidíte věci jaký skutečně jsou (do určité míry), ale jste lapeni navždy. Svobodný člověk není.
A tak když vám někdo, kdo viděl skrz iluzi-já začne říkat, že jste debilní idioti zasraní čuráci a že vám sere na hlavu, tak napíšete něco ve stylu: "neosvícený", "ego řádí " nebo "mluvíš k ostatním jako by i oni existovali, to přejde".
A přitom v dalším okamžiku může být v tak hlubokém porozumění jako Buddha nebo Lao Tze.
Říkat o někom, že je osvobozený předpokládá existenci osoby, která je osvobozená nebo naopak. Ale žádná taková není. Viděli jsme, že předpoklad osoby není nic jiného než pěkná pohádka usídlená v hlavě (což opravdu není náhradu za osobu).
Je to tělo/mysl, organismus který je schopen vnímat realitu čistěji bez zbytečného zkreslení.
V těle ani nikde jinde není žádné já. Žádná osoba. Jenom příběh o nějaké.
Myšlenky jsou skutečné, jejich obsah není. Mluvili jsme o tom tady, nástroj přežití.
Osvícení je maximálně krok dopředu, sice je to příjemnější než osvobození, neustálá radost ale ježiši.. není to svoboda.
Svoboda je, když se vyškrábete z rezavého barelu, chytnete se okraj a vyskočíte ven. Svoboda k čemukoliv.
Samozřejmě můžete udržovat svůj příběh a myslet si že to udělá život snazším ale.. vždyť je to úplně nudný. Kdo by chtěl žít jak předtím.
Klidně si můžete opečovávat svůj příběh jestli chcete, ale můžete dělat i lepší věci.
Záleží na vás.