meko píše:No jo, ale to není lehké.
Mám takový pocit, že ani ten strach ze smrti tak z bolesti nikdy neprekonam.
Bojím se hlavně toho (to jsem tam zapomněl napsat), že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu znich. Samozřejmě se koukam na většinu výpovědí lidí co zažili klinickou smrt, ale mohl to být jen sen když umírání je skoro jako usínání.
Není to lehké z jediného důvodu: jsi přesvědčený o tom, že to není lehké, proto ti to takto funguje
Strach obecně (nemusí to být jen ze smrti) není potřeba překonávat. Stačí jej (situaci) pochopit, nebránit se jí. Představ si to jako překážku na cestě - tu potřebuješ "překonávat" tak dlouho, dokud ti nedojde, že to není problém, že se to dá obejít... nebo přeskočit... nebo na ní budeš balancovat jako na kladině a trénovat svou rovnováhu... - ale není potřeba se zaobírat tím, že je to překážka. Vždyť nevíš, jestli při jejím obcházení nepotkáš pěknou holku... přeskok tě může inspirovat ke sportování... u balancování si můžeš uvědomit, že bys chtěl dělat nějaká vystoupení pro děti... nebo, nebo, nebo - všechno je to jen o tom, jak se na věci díváš. O tom, že umřeme se rozhodlo už při oplození vajíčka spermií - všechno, co má svůj začátek, musí mít i svůj konec ...A věci, které nedokážeš změnit, tak ty nestojí ani za pozornost
Každý z nás - včetně tebe - neudělal dosud všechny věci, co udělat chtěl. Už jako dítěti se ti určitě stalo, že tě máma domů naháněla k jídlu a ty jsi nedohrál s klukama fotbal, nedostavěl sněhuláka, nedokreslil obrázek, nenašel plný koš hub... atd a přesto žiješ a neubylo tě, žádná tragédie se neodehrála.
Čím víc plánů budeš mít, tím je vyšší pravděpodobnost, že se na všechny prostě nedostane. Je to velice jednoduchá matematika nebo logická úvaha. Pokud teda chceš něco stihnout, pak vybírej, která z těch přání to budou. Je lepší si ty jednotlivé zážitky užít, než u každého myslet, že už bys chtěl být jinde, aby ti něco neuteklo. Tak jsi myšlenkama stále někde v budoucnosti a nedokážeš si užívat to jediné, co skutečně můžeš žít - a to je přítomný okamžik