Pelvan píše:Ahoj Honzo
Omlouvám se, ale nerozumím Ti. Proč se staráš o to, co vydržím nebo co čekám nebo proč se vůbec tolik staráš o druhé.
Pokud máš problém, je na místě být trochu sobcem a starat se sám o sebe.
Druzí se s tím už nějak vypořádají, to už není Tvoje starost.
Zdravím
Pelvane, tohle je Tvoje téma, tak bych to měl respektovat a brát na to ohled. Takže, když napíšeš, že to tu umřelo, asi čekáš něco jiného než mé domlouvání rande s Janou
a vložil jsi do toho energii pro něco jiného.
Kdybych se staral sám o sebe, bylo by mi to jedno a nechal bych Tě se vypořádat s tím ubíráním života na vlákně jiným lidem hledajícím pomoc. Mně to ale jedno není, protože je tu ten přenos, kdy jsi jako pro mě něco velmi cenného (dítě pro matku) a proto mi záleží na tom, abys měl prostor pro věci, které bys rád nabídl druhým a nechci v tom překážet.
Já ten svůj problém vidím spíš v tom, že tím sobcem svým způsobem stále jsem. Pořád si říkám, jak by to bylo hezké si třeba měsíc nebo rok od těch porodů a nošení dětí odpočinout. Vůbec nemám soukromí, pořád jsem vědomě společně s další bytostí, a ještě stále si říkám, že žít tohle dál pořád dokola bez přestávky, je masakr, jakkoliv je to krásné a naplňující, a jen se modlím, aby to bez lidského těla bylo o něco pohodlnější. Je možné, že se tomu časem mé lidské tělo úplně přizpůsobí a mužské myšlení úplně podřídí, a pak se to úplně srovná.
Matčinu náruč tvoří něha, v níž děti spí hlubokým spánkem. - Victor Hugo