.Petra píše:
Z tvého pohledu se ti může jevit, že mluvíš to samé co oni.
Vůbec nejde o to, mluvit jako někdo, ale jde o to, aby se v nás probudila přirozenost štěstí pravého Já. Nějaké dosahování dokonalosti, nesmrtelnosti nebo nezrozenosti je pitomost. Naše přirozenost je dokonalá, nesmrtelná, nezrozená.
Ale jednou ti dojde, že to tak není. Potom snad i poznáš ten neutrální stav, o kterém mluví Ramana. Není v něm ani potěšení, ani utrpení, za to bezmezný mír. Tento mír ti velmi chybí. Tento mír je totiž to pravé štěstí.
Tohle je neutrální stav mysli, Péťo, tohle poznává každý meditující. Tohle poznání může být okamžité, ale vezme si to nějaký čas, než
se mysl stabilizuje v srdci. Pak ten mír je ve všem. Nikde, v nikom a v ničem Ti nechybí. V každém poznáváš své vlastní míruplné Já, svůj vlastní klid, svou vlastní hlubinu moře a vlnky na hladině Tě nijak nezneklidňují, nijak ten klid neruší, každý je pro Tebe stejnou hlubinou, nikoliv neklidnou vlnkou.
Není ve mně, Péťo, nejmenších pochyb, čím tahleta samotná existence je. To samotné Bytí je blahem, štěstím, krásou, láskou.
Jenže dokud mysl vidí v duchovnu nějakou prestiž a dosahování nějakých úrovní, tak tohle, co tady je, je jí málo. Chce něco víc. Nestačí jí být žitým Životem, rovnou chce být svým pomníkem, mrtvou sochou.
To štěstí pravého Já, které tady září v hlubokém spánku mysli beze snů, je naprosto naplňující, dokonalé, nicméně, když se probudí mysl a objeví se s ní svět, vše ostatní je přidáno.
Může obléknout roli žebráka i krále, může zápasit o život (který je věčný), může prožívat cokoliv mysl vymyslí, může snít své sny a v hlubokém spánku beze snů se vracet Domů.
![Happy :)](./images/smilies/ab.gif)