Jiří Vacek

[arikiran]

tak dnes má známá potvrdila...mluvila s manželkou pana Vacka
pan Vacek spadl, je či byl na LDN...hodně potlučený...chtějí ho přeložit jinam
píše knihu
myslím pěkná ukázka
jak psychika podepřená duchem
navzdory strádání dělá svou práci
...x...

[nop]

Tady je potřeba víc než strčit hlavu do písku a domnívat se, že když osobu nevidím, tak že zmizela. Tady je tvůj velký omyl.

A nebo přestat posuzovat druhé a obrátit pozornost do sebe a zkoumat, kým skutečně jsem, jestli tu osobu je možné v sobě nějak najít, co ji vytváří a jestli to, co ji vytváří, je něčím skutečným, čím je vlastně ta myšlenka je.

Myslím, že v životě se utváří několik rolí, které plníme. My je podle okolností vytváříme a my je plníme. Okolnosti a lidé nám pomáhají.

Mám roli občana, rodiče, pracovníka, baviče a pod.
K plnění těch rolí pak něco aktivizuje osobu (absolutno, zvyky, druzí ... ).

[Jana]

Myslím, že v životě se utváří několik rolí, které plníme. My je podle okolností vytváříme a my je plníme. Okolnosti a lidé nám pomáhají.Mám roli občana, rodiče, pracovníka, baviče a pod. K plnění těch rolí pak něco aktivizuje osobu (absolutno, zvyky, druzí ... ).

Můžeme se na to podívat trochu jinak, role se objeví, zmizí, nahradí ji třeba nějaká jiná role, nebo tady nemusí být žádná role, ale to, kým skutečně jsi, to, kým jen jsi, bez toho,aby ses ztotožňoval s tím, co si o sobě myslíš, je tady stále stejné. To, co je stále stejné a nikdy se nemění, je to pravé Já, o které jde.

[nop]

Myslím, že v životě se utváří několik rolí, které plníme. My je podle okolností vytváříme a my je plníme. Okolnosti a lidé nám pomáhají.Mám roli občana, rodiče, pracovníka, baviče a pod. K plnění těch rolí pak něco aktivizuje osobu (absolutno, zvyky, druzí ... ).

Můžeme se na to podívat trochu jinak, role se objeví, zmizí, nahradí ji třeba nějaká jiná role, nebo tady nemusí být žádná role, ale to, kým skutečně jsi, to, kým jen jsi, bez toho,aby ses ztotožňoval s tím, co si o sobě myslíš, je tady stále stejné. To, co je stále stejné a nikdy se nemění, je to pravé Já, o které jde.

Tak mne napadá, co mne nutí dělat ze sebe zajíce?
Nejspíě přání žít obyčejným životem neškodného tvora, žádný "odvážný bojovník", ani obávaný despota, ani lovec, ale vhodný k uspávání dětí.

[Návštěvník]

Ramana Maháriši o Bohu - Jiří Vacek


Ramana Maháriši velmi málo mluví o Bohu, což vůbec neznamená, že v Boha nevěří.

Ve svém spisku Self-Enquiry (Zkoumání sebe) jej dokonce obšírně definuje jako něco, co se nachází ještě za 4. stavem jako všudypřítomné Nejvyšší Bytí, prostor srdce, čisté vědomí, absolutno, zářící v mysli, blaženost, Já a moudrost.

Ve shodě s ním nazývám Boha nejvyšší Skutečností a mluvím o jeho vlastnostech – vědomí, moudrosti a blaženosti i o jeho moci a lásce. S tím by určitě souhlasil i Maháriši. I když základem Boha je zřejmě vědomí Já jsem, Bůh rozhodně není jen vědomí Já jsem. Jinak by například neplatilo, že Bůh je láska.

Proč o tom mluvím? Protože mnozí hledající zužují duchovní vývoj pouze na dosažení jednoho z principů, jejichž nedílná jednota tvoří Boha.

Tak džňáninové usilovně meditují s vědomím Já jsem, bhaktové se věnují pouze blaženosti z lásky a stoupenci síly rozvíjí pouze sílu, kundalini šakti.

Takový vývoj je jednostranný a nezdravý, a proto se někteří nepoučení stoupenci takových škol chovají nepřátelsky k jiným. Často se také pro přehnané zdůraznění jednoho božského principu zapomíná na Boha jako celek. Pak se Bůh ztrácí jako takový a existuje pouze jen Já, nebo šakti, nebo láska a podobně. Svým způsobem je takové jednostranné pojetí Boha materialismem.

Snad právě proto Ramana Maháriši v knize „Žít podle Bhagavána“ kárá Swamiho Annamalaie jako ateistu a ptá se ho: „Jste ateistou, který nevěří v Boha?“ Po tolika letech pobytu Swamiho v ášramu otázka skutečně podivná. Pak Maháriši pokračuje: „Když člověk nemá víru v Boha, pak se dopouští mnoha hříchů a je to s ním špatné. Ale vy, vy jste zralý stoupenec. Když se mysl stala zralou a v tomto zralém stavu si člověk myslí, že je oddělen od Boha, upadne do stejného stavu jako ateista, který v Boha nevěří“.

Možná, že právě nevíra v Boha je z výše uvedených důvodů příčinou toho, proč se tak mnoho hledajících dopouští mnoha hříchů a je to s nimi špatné, jak Maháriši výslovně uvádí. Víra v Boha, je-li pravá, nás určitě chrání od hříchů, kterých se hledající tak často dopouští. Jedním z nich je určitě i znevažování mistra. Ten, jak jsme poučováni, je Bohem.

V dalším Maháriši zdůrazňuje, že nejsme rovni Bohu, ale jeho částí: „Bůh přebývá v našem srdci jako naše vlastní Já“. Tím Maháriši zdůrazňuje důležitost našeho osobního srdce jako sídla Já. Rozlišuje srdce jako sídlo Já a samotné Já....


Je-li Bůh v našem srdci, pak, když se modlíme nebo rozmlouváme s Bohem, máme se obracet přímo do srdce, ve kterém v nás Bůh sídlí, a tam s ním mluvit nebo se k němu modlit.

Jestliže Bůh sídlí v našem srdci, pak nejvyšší meditace ve stavu nevědomosti je soustředění na duchovní srdce se zastavenou myslí a s vědomím, že se soustřeďujeme na Boha, který je v nás, v našem srdci přítomen....


Bůh není osoba, nic stvořeného, nemá tvar. Není bytostí, byť božskou. Pokud nás někdy poučuje ve snech jako bytost, je tomu proto, že nic jiného nepochopíme.

Prvými projevy Boha v nás jsou hluboký, ale jasný klid a mír, čistá mysl, jasná bdělost, a nikoliv tupá ospalost.

Přicházejí i prožitky blažené lásky, která proudí ze srdce. To již je sám Bůh jako láska, která je nejvyšší blažeností. Není jiná ánanda než láska, která je Bohem.

http://www.jirivacek.cz/index.php?optio ... &Itemid=26

[arikiran]

Peknou knizku o medvidkovi a Tao napsal tusim Benjami Hoff
...xx...

[arikiran]

Co to je Vira
Predstava?

Pro me je Vira zavazek...jit do Neznama a Riskovat..zkratka Verit...Cemusi, co sem si mozna fakt jen vymyslel a vypredstavoval...

Tak, jako bys vse sve bohatstvi, vsechny sve penize odevzdal makleri, ktereho ani neznas

A krasne Poznani je, ze kdyz do toho jdes z cele sve ssily...uprimne Veris....ZACNOU SE DIT VECI!!!

Takze jo...ja Viru doporucuju
...xx...

[petr.v]

Tak, jako bys vse sve bohatstvi, vsechny sve penize odevzdal makleri, ktereho ani neznas

Víra je víra

a

odevzdání je odevzdání...

Můžeš mít na počátku víru, že když vše odevzdáš, tak na tom budeš lépe,

jenže při tom odevzdávání jaksi odevzdáš jak víru tak i snahu o dosažení cíle,

nebot odevzdání

prostě znamená odevzdání (všeho)

i samotného odevzdání odevzdávání...

[ABC]

A krasne Poznani je, ze kdyz do toho jdes z cele sve ssily...uprimne Veris....ZACNOU SE DIT VECI!!!

To je nepochybně velmi dobré pro začátek a to v případě jakéhokoliv konání

(s chutí do toho a půl je hotovo)

ale od určitého stupně poznání pak platí pravý opak,

žádná víra a žádné úsilí a žádné "užívání si"


Jenže,

dost často se zaměnuje nějaký návyk jenž si natrénujeme a pak nám funguje jaksi automaticky

s poznáním,

proto,

je lépe dojít k poznání pomocí jakékoliv "světské" činnosti

(řezání dřeva, mytí nádobí, sport, umění, šoustání ....no prostě to co nás baví)

to, abychom si nevypěstovali "spásonosnou vásánu" co nám pak bude strašit v palici,

ale došli k poznání

wu wei...

[abcdefgh]

A krasne Poznani je, ze kdyz do toho jdes z cele sve ssily...uprimne Veris....ZACNOU SE DIT VECI!!!

To je nepochybně velmi dobré pro začátek a to v případě jakéhokoliv konání

(s chutí do toho a půl je hotovo)

ale od určitého stupně poznání pak platí pravý opak,

žádná víra a žádné úsilí a žádné "užívání si"

To ako prečo by to tu nemohlo byt?

[hahaha]

Může,

ale to neznamená že musí...

Ale když dle něčího názoru musí, no tak musí...

[DEEEF]

ale došli k poznání

wu wei...

Probuzená bytost spočívá ve své přirozené jednotě tzv. stavu wu–wei neboli přirozené činnosti v nečinnosti, čili myšlení v nemyšlení, a vše se již děje spontánně a intuitivně bez potřeby nahlížet na sebe sama či hledat něco okolo sebe, nebo
dualita subjektu a objektu je zcela transcendována a nevyvstává již nikdy subjektivní vjem já ani pocit, že existuje někdo či něco druhého, a jsou tu jen plody neboli drahokamy toho, co bylo zaseto, a vše, co bylo adeptu vlastní, tj. jeho oblíbené písně, se mu vrací ve své přirozené formě.

[arikiran]

víš, Peto, jsem rád, že jsem konečně na začátku...
...xx...

[petr.v]

víš, Peto, jsem rád, že jsem konečně na začátku...
...xx...

Nechceš raději zkusit třeba "chůzi po zábradlí " ???

Je to stejně neužitečný jako duchovní pitominy,

ale má to výhodu v tom,

že si takto nevypěstuješ duchovní vasány a nebude požívat "setrvačnost"


Tedy především k tomu musíš mít nějaký pozitivní vztah a musí tě to bavit,

a navíc to musíš dělat leda pro zábavu, pro zisk se to dělá dost blbě,

jako ziskovka je pak lepší ta duchovnost...

[Jana]

každá myšlenka je "rušivá" a "nepřirozená" asi tak jako kámen hozený do vody,

Rozumím, proto taky Mooji prosil Papadžího, aby mu uřízl hlavu a vložil ji do srdce, protože v tichu srdce žádné myšlenky nijak neruší, v tichu srdce je pořád TICHO, Božskej klid, i při téhle internetové diskuzi.

[arikiran]

dík za rady, Péťo
když vidím úroven tvých příspěvků...to nemyslím zle, jen že nevidím žádný posun k lepšímu...je mi to trochu líto...
chúzi po zábradlí...představ si...už trenuju
samozřejmě metodou malých kroků...tedy tak...že, když du do obchodu....projdu se po obrubníku asi 25cm vysokém a počítám, kolik kroků udělám...výborné cvičení pro rovnováhu...i duchovní
a už mám vyhlídnuté dětské hřiště s palisádou asi 60 cm vysokou
a možná i na to zábradlí dojde, kdo ví

přeju ssílu, zdar a hodně štěstí
...xx...

[Jana]

dík za rady, Péťo
když vidím úroven tvých příspěvků...to nemyslím zle, jen že nevidím žádný posun k lepšímu...je mi to trochu líto......
...xx...

Jak říká Mooji, svět každého z nás je zcela jiný, proto je jasné, že je snový.

Já mám naopak radost z potkávání se tady. Nežádám od nikoho, aby dělal nějaký pokrok, aby se měnil. Stojím jen o to setkání, ne ve snách, v představách, stojím o setkání v tom místě, kde jsme se nikdy od sebe neoddělili, kde jsme tím, kým skutečně jsme.

V tom místě, kde jsme šťastní.

♥

[arikiran]

to sou laskavá a soucitná slova, Jani...jo
až budeš stát v létě nad záhonkem zvadlých rajčat...vzpomen si na ně
ale nevěřím, že bys neucítila žádnou lítost
...xx...

[vostálník]

to nemyslím zle, jen že nevidím žádný posun k lepšímu...je mi to trochu líto...
chúzi po zábradlí...představ si...už trenuju

To je dobře,

tedy v obou případech je to dobře,

v tvém chození po obrubníku a v mém neposunu k lepšímu,

jsem docela rád, když se posunu k horšímu,

nebot to bych vcelku viděl jako žádoucí smysl života...

Víš přece, že jsem zapřísáhlý antiduchovnák,

takže místo k lepšímu se rád posunuji k horšímu...

[arikiran]

a co si pod tím horším představuješ?
ptám se proto, že se říká, že ve všem špatném je něco dobrého...abys potom nedej bože...neskončil... po umorné práci skončit špatně...V LEPŠÍM, O HRŮZO...XXX...