vostálník píše:Bohužel si vůbec ty tlaky neuvědomujeme,
a už vůbec zde není možnost uvědomit si nějaký tlak (záměr a touhu) pokud se s ní ztotožníme coby duchovní touhou...
Co tedy umožňuje, aby se naše vnitřní výtvory překrývající přirozený stav, ve kterém "jsme zbaveni strachu a všech potřeb a cílů ..." přestaly dotovat energií? Vypadá to na pohled strašně jednoduše - ale jen na pohled. Protože to znamená přestat skákat na špek všem navyklým "zájmům" o duchovno kvůli potřebě být takový nebo makový nebo dokonce vnímat se jako osvícený - i snahám zbavit se všeho nežádoucího, aby...
(tedy ve skutečnosti kvůli zájmu o to, co se tím dá získat. A kdo že to může získat? )
Být k celé té pozitivní i negativní vnitřní ZOO tiše pozorný... uvolněně, bez odporu se to pozoruje (včetně nenápadných breberek, co se tváří "já nic, já muzikant", a přitom se chystají vyrazit za nějakým ušlechtilým cílem, který je přitahuje, nebo se rozhodnou něčeho se v sobě zbavit... ) Nezáleží na tom, jestli se to daří, nebo ne... je to jedno, děje se, co se děje a jak se to děje... no a to je všechno.
Když se ta milá cháska tiše, pokojně v té osobě pozoruje... nedostává nažrat.
Aby přežila, potřebuje se co nejčastěji krmit zaujetím, spojeným s touhou... která vzniká z potřeby něčeho dosáhnout... a to může zařídit jen osobní já, kterému neustále něco chybí nebo přebývá, a proto to chce dát do pořádku...