od Tara » ned 04. říj 2015 19:51:37
V PEVNÉ LASKAVOSTI, V LASKAVÉ PEVNOSTI (Igor Chaun, 4. 10. 2015)
Přátelé, někteří stále nechápete, "co se mi stalo". Jakou zkušeností jsem s migranty prošel. Tak tedy ještě jednou. Probudilo se ve mně srdce. Ano, samozřejmě že máme právo i povinnost se proti migrantům chránit a bránit! Ale ne s horkou hlavou a se studeným srdcem. Myslím, že je třeba to dělat právě naopak. S chladnou hlavou a se srdcem vřelým, otevřeným. Nekřičet, neštěkat na sebe, nevybírat si negativní zprávy a nesdílet programově strach a obavy. Je třeba se upevnit v PEVNÉ LASKAVOSTI, V LASKAVÉ PEVNOSTI. Teprve tím naplňujeme smysl a učení se "být lidskou bytostí". A tedy důvod, proč jsme nyní ČLOVĚKEM. To je pochopení, ke kterému jsem došel... Je zřejmé, že ne všechny duchovní souvislosti, které tohle provázejí, teď každý člověk pobere... Ale ať naplno zazní, že nám mnohem víc ubližuje nenávist, kterou MY teď VŮČI SOBĚ projevujeme, podezřívavost a strach a nevraživost, které šíříme do veřejného prostoru (a zpětně do sebe nevědomky nasáváme), právě ona "NENÁVIST OD POČÍTAČE", kterou mnozí generují a šíří, NEŽ CELÁ TATO UPRCHLICKÁ INVAZE...
Ubližuje nám nezpracovaný strach a hnus, který jsme v sobě objevili, naše nezkušenost a nepřipravenost, díky kterým reagujeme na situaci v úleku, v panice a zášti.
Někteří mi píšete, že moje mise má pokračovat, že teď mám jet natáčet uprchlíky a existující už islámské menšiny do evropských měst. To není moje mise. Nejsem ten, kdo má obsáhnout celý problém. Já si jel ověřit, zda moje původní myšlenka, jestli k nám přichází skrytá islámská ARMÁDA V CIVILU, je pravdivá. Tohle jsem totiž nejdřív vypustil - taktéž v xenofobním hnutí mysli - ze zápecí domácího počítače, v podobě "naléhavého videa" doplněného účelově vybranými fotografiemi...
Vydal jsem se tedy na cestu a projeli jsme se slovenským kamarádem Peterem sedm zemí, mířili jsme dolů na jih, proti proudu jejich cesty, proti jejich přílivu… A čím déle jsme situaci poznávali, tím nám bylo jasnější, že situace vůbec není černobílá, a tím více se ozývalo naše lidství - a otevíralo se naše srdce. … Neviděl jsem armádu - viděl jsem LIDI. Včetně spousty rodin, žen a dětí. A dostalo se mi i skvělé lekce od českých dobrovolníků, kteří se domluvili přes FB a na své náklady a z vlastní vůle přijeli pomáhat a organizovat situaci, zejména na srbsko-chorvatském pomezí… (Viz naše videa.) Vyjadřuju jim respekt a poděkování, že mi zase na chvíli umožnili „být hrdý, že jsem Čech“.
Jsem si jistý, že sil, zkušeností i možností jak ochránit Evropu, od politických rozhodnutí až po další opatření, včetně nasazení policie a armády, máme stále dost. Že náš potenciál je obrovský. Jde však o to, abychom to dělali v klidu a v PEVNOSTI, nikoliv ve strachu a v nenávisti. A ve vzájemných destruktivních náladách a nadávkách. Abychom tato opatření uplatnili s vědomím vlastní hodnoty a síly. Aby naše chování a rozhodnutí nebyly vedeny strachem a nižšími pudy, ale laskavou důstojností, vyvěrající z vědomí naší síly a převahy, pokud uplatníme evropskou zkušenost, tradici a sílu proti primitivnímu náboženství či nesmyslným představám, iluzím a požadavkům části uprchlíků - o možnostech jakési nafukovací Evropy coby ekonomického ráje pro každého...
Jsou to lidské bytosti. Ale nevejdou se sem všechny... A je také zřejmé, že s některými bude problém. Už je. A že se někteří budou muset vrátit domů. Ale není to armáda islámská, je to armáda lidská... A je proto třeba nejen se chránit, ale i pomoci... A NEJEN POMOCI, ALE I SE CHRÁNIT! Tohle vyvážit je úkolem dnešních dnů. Nejen úkolem politiků, šéfů států, pohraničníků a policie, ale každého z nás - v našich hlavách, v našich srdcích… To je ten hlavní a největší úkol, a možná důvod toho všeho…
Takové je moje poznání a přesně o tohle jsem se s vámi chtěl v posledních dnech podělit. Tak se vyvíjel můj názor od videa „ARMÁDA V CIVILU?“, vystřeleného 19. září z domova od PC (a které jsem za dva dny stáhl), až po vlastní cestu za migranty přes sedm evropských zemí. A přivezení autentických reportáží, které už můžete najít na GoschaTV1 na Youtube. Děkuju všem, kteří nám přitom pomohli. Nic víc, nic míň... - Pokud se původní video někde šíří, jako autor s tím nesouhlasím, ale vím, že zcela tomu nezabráním. Má odpovědnost ale už to není... Přebírají ji na sebe ti, kdo to dělají... - V červnu tohoto roku jsem sám ušel Svatojakubskou pouť, 440 kilometrů severním Španělskem do Santiaga de Compostela. Nedostavily se hned nějaké hřivny, ale možná to byla PŘÍPRAVA a nyní přichází POCHOPENÍ...
Ano, změnil jsem svůj „názor“. Ale co je to názor? Nic víc, než úhel pohledu z místa, na němž se PRÁVĚ TEĎ myšlenkově nalézáme. Pokud jakkoli postoupíme, změní se přirozeně i názor. Změna názoru (postoje!), tedy věřím, že není slabostí, ale přirozeností, je součástí a důsledkem pohybu našeho lidského vývoje. Neměnnost názoru je naopak projevem strnulosti a myšlenkové či duševní zkamenělosti a křeče.
Události, které jsem při tom zažíval, mi opět potvrdily, že „skryté světy a souvislosti“ opravdu existují a s tím naším (s námi) plynule prolínají, a že zájem různých duchovních entit a bytostí o nás není smyšlenkou, ale REALITOU, faktem, skutečností, i když vědou dosud nezjištěnou. Při publikování videa ARMÁDA V CIVILU, kterým jsem nevědomky přiživil strach, se mi doslova přizavřela má osobní skulina, průzor k vyšším duchovním světům, z nich se učíme čerpat a do nichž jsme při příchodu na Zemi přirozeně napojeni… A naopak se začaly objevovat bytosti temna, přilákány stavem mého vědomí, klesající vibrací v důsledku strachu a hněvu, a otevírající se tak možností „spolupráce“. - Bylo to děsivé … a pravdivé, a dokonce i na dálku nezávisle potvrzené jinými vnímavými lidmi. To jsou ony DUCHOVNÍ SOUVISLOSTI našich životů, které jsem výše naznačil, ale které mnozí dosud považují za pohádky či báchorky. Jsou ve skutečnosti stejnou realitou Země a vesmíru, jako již objevené a do vzorců spoutané zákony elektromagnetismu, gravitace či zachování energie. A je vlastně smutné, že dávní obyvatelé naší země i takzvané primitivní národy to vždy věděli a pracovali s tím, zatímco naši vědci a akademici, kteří nás vynesli do kosmu i do neviditelného světa kvantové fyziky, tohle zatím nevědí či popírají... Ale tuším, že někteří to tuší... :-)
Jak už říkám ve videu z vystoupení na Lávce – pomyslný svatý Petr se nás u nebeských bran nebude ptát, zda jsme „uhájili hranice“, ale zda jsme otevřeli svá srdce. Ne v zášti uhájená hranice, ale SEBEOBRANA v pevnosti, v laskavosti a s otevřeným srdcem … je vstupenkou do nebe.
Co je to „nebe“? - Jiné, vyšší sféry bytí. Jiné možnosti, jiné úkoly, jiná učení a zkušenosti, ale Bohu a Světlu už o stupínek blíž…
Šíříme někteří hnus a strach a myslíme si, že si tím pomáháme, že se tím navzájem posilujeme a šturmujeme do boje. Ve skutečnosti se tím ničíme, lidsky i duchovně. A vábíme k sobě ty „temné“. To už vůbec není legrace… A na rozdíl od situace s migranty jde doslova o život… Oddělujeme se od Zdroje, od Světla, které nemá hranice ani zášť, ale jen věčně proudící tok moudrosti a lásky… A my jsme žáci v této vesmírné škole, nyní lidé, jakkoliv na to zapomínáme a dočasně se při pobytu na Zemi identifikujeme POUZE se svým jménem, tělem a osudem (národem, rasou), se svými instinkty a náladami. Zapomínáme NA VYŠŠÍ SOUNÁLEŽITOST SE SILAMI DOBRA A LÁSKY, které nás sem vyslaly. Na vyučenou. Jak obstojíme, jak postoupíme…
Věřte přátelé, že kdybych jen jednu jedinou věc měl o smyslu života dosud pochopit a nahlas říci: bylo by to, BEZ LÁSKY A BEZ SRDCE TO NEJDE… Přestože nám „chladný rozum“ velí bubnovat na plechový bubínek ega, hranic, zášti a oddělenosti… Uf.
Z tohoto úhlu pohledu začínám situaci s uprchlíky nahlížet nikoliv jako krizi, ale jako příležitost a výzvu.
Děkuju a hezkou neděli přeje Igor
Kdo souhlasí s tímto textem, prosím o jeho šíření a sdílení.