petr.m píše:...Pokud jde o formu, pak se Tomáš jistě s Ježíšem rovnat nemohl, každý z nich měl svou cestu, svůj úkol. Obyčejný člověk se s Bohem jistě rovnat nemůže. Myslím-věřím, že v Člověku se snoubí lidství s božstvím, práce s odpočinkem, a Ježíš i Tomáš nás vede tam, kde ve Světle již není stínů, kde Světlo je Světlem. Milovat Boha a v Bohu je nad všechno lidské odůvodnitelné milování, které staví na něčem (dojmech, rozumu,..).
Ale jaká je ochota jít cestou, zkoumat a učit se tomu, co nám radí "vidoucí" rozum a jaká je schopnost-síla bezprostředního, neuchopitelného MÍT RÁD, jaká ochota-vůle dát se cestou Lásky, učit se, co to znamená MÍT RÁD??? Myslím, že dobrá Víra a Naděje je nám v čase nejdražším průvodcem a učitelem, přivádějícím Sebe k Sobě, Ty k Já.
Petře, píšeš to moc pěkně. Ale můžeme se ještě jednou vrátit k oné citaci:
. Ježíš řekl svým učedníkům: Srovnejte mne s někým a povězte mi, komu se
podobám. Šimon Petr mu řekl: Podobáš se spravedlivému andělovi. Matouš mu řekl:
Podobáš se moudrému filozofovi.
Šimon a Matouš v té chvíli, když se Ježíš ptal, byli ještě stále ve světě tvarů a forem, byli v mysli. Skutečnost poznávali skrz projekci psychosomatiky, skrz intelekt.
Tomáš mu řekl: Mistře, má ústa nemohou vyjádřit,
komu se podobáš.
U Tomáše posuzování skrz intelekt mizelo, intelekt nebyl schopen uchopit skutečnost tak, aby ji mysl mohla popsat. Mizela iluze oddělenosti. Mizela připoutanost k mysli, která "ví", že jediné božské "Já", které je absolutně vším, co existuje, je něčím jiným, než já nebo Ty.
Ježíš řekl: Nejsem tvůj mistr, neboť ty jsi pil z tryskajícího pramene,
který jsem já sám odměřil a opojil ses. A vzal ho, poodešel a řekl mu tři slova.
Ježíš ho vedl do ještě větší hloubky:
"Nejsem tvůj mistr." Ani tenhle rozdíl, tahle role, tahle funkce není skutečností.
" ty jsi pil z tryskajícího pramene, který jsem já sám odměřil a opojil ses."Opil ses mou láskou a mysl klesla do svého zdroje, do srdce, kde není schopná brát iluzi oddělenosti, kterou vytváří projekce osobní mysli, jako realitu.
A vzal ho, poodešel a řekl mu tři slova.
Ježíš řekl Tomášovi tajemství Jednoty. Odešel s ním stranou, protože Šimon a Matouš ještě stále byli v zajetí mysli vytvářející iluzi dvojnosti a nebyli schopni pravdu přijmout.
Když Tomáš přišel ke svým společníkům, ptali se ho: Co ti Ježíš řekl? Tomáš jim odpověděl:
Když vám řeknu jedno ze slov, která mi pověděl, vezmete kameny a hodíte je po mě,
oheň vyšlehne z těch kamenů a spálí vás.
Tady vidíš, že i když mysl klesla do zdroje, kdy nebyla schopná nabízet iluzi dvojnosti jako něco skutečného, byl tady hluboký vhled a porozumění tomu, proč si Ježíš Tomáše vzal stranou. Tomáš si uvědomoval, že to neporozumění tajnému učení by Šimonovi a Matoušovi ublížilo. Nedokázali by přijmout něco, co je v rozporu s jejich intelektem, který "dokáže posoudit" rozdílnost mezi Tomášem a Ježíšem.
Tedy strach, že když opustíme posuzující osobní mysl, poznávání skutečnosti skrz svůj intelekt, a zůstaneme v neposuzujícím srdci otevřeni lásce, že se staneme nemyslícími hlupáky, je naprosto neoprávněný. Naopak, v tichu srdce se otevírá poznávání té nejhlubší moudrosti. Ne díky špekulování, ale díky vhledu.
"...sklon soudit je jednou z hlavních překážek rozvinutí jasného vhledu (poznání)..."Zjednodušeně by se dalo říct, že v lásce všechno zestejní. Ve vědomí srdce, které je otevřeno lásce, je všechno Jedním.
"Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností."
Mooji31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.
A přivedl to před člověka, aby viděl, jak to nazve.........................Jménem Božím, nebo až podle toho, jak to "vidí", podle svého dojmu, zdání???????