Zdeněk píše:Pelvan píše:
někdy příště
Možná sis měl Tolleho poslechnout pozorněji .
Utrpení je nejkratší cesta k osvícení. I např. Tolle (atpod.) velmi trpěl už od raného mládí. Ježíš říká: Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sester, ano i té duše své, nemůže býti mým učedníkem.
Vidíš to, jaké máš štěstí. Nebo ho potřebuješ ještě více?
Nechápu Ježíše, k čemu by mi to bylo dobré, abych snad nenáviděl svoje blízké, protože mi neuměli vytvořit šťastné a veselé dětství a nenaučili mne ani základy citové gramotnosti.
Dalo mi velkou práci je přestat nenávidět a odpustit jim jejich chyby a omyly.
https://www.youtube.com/watch?v=SFl4pKU ... 538.608774
Jak říkal Jiddu Krishnamurti:"Všichni jsme citově zranění a neustále zraňovaní." A mám dojem, že velká náboženství včetně křesťanství mají z tohoto našeho zraňování radost. On se takový citový deprivant mnohem lépe ovládá a oblbuje, nežli sebevědomý a spokojený a vyrovnaný člověk.
Není mou ambicí být Ježíšovým učedníkem, když nemohu být jeho přítelem.
Tolle jistě v mládí trpěl, ale nevím, zda je to utrpení nutné k dosažení vnitřní vyrovnanosti, nejsem si tím jistý. A cestu k té vyrovnanosti máme každý trochu jinou a ne všichni ji úspěšně projdou až do cíle
Se obávám a zdravím