Lída píše:Petr píše:to vubec neznamena, ze po kazde zaciname znovu. Prakticky ja si to predstavuji tak, ze zaciname z toho stavu vedomi, co uz vsechny nase inkarnace maji odzito. Neni potreba zemrit, aby se vsechny nase zkusenosti a prozitky prenesly do nefyzicna. Nase vnitrni ja je proziva okamzite s nami a neceka na to az my se vratime do nefyzicna, aby jsme mu rekli, co se tu delo a co jsme prozili. Tj. v jakykoliv moment, kdy se z naseho ja "oddeli" dalsi inkarnace, tak ma dostupne cele vedomi.
Taky to tak vidím. V podstatě jde o zákon o zachování energie. Probírali jsme ho kdysi ve fyzice na gymplu a mně tehdy došlo, že energie našeho myšlení, která se dá měřit na EEG, je něco konkrétního, co působí na okolní svět jako výrobce určitých událostí - no a ty dopady přece musí taky fungovat podle zákona akce a reakce. Připadala jsem si jako cvok, když mi napadlo, že není možné, aby si potom člověk jen tak umřel a ta energie se už neodrazila k němu zpátky, když ji vyslal. Podle všech přírodních zákonitostí by se měl rodit znovu a znovu. Moc se mi později ulevilo, když jsem se dozvěděla, že převážná většina světových náboženství tak či onak akceptuje ideu znovuzrozování a lidi to tedy už dávno intuitivně chápou v souladu přírodními zákony.
Karmu tedy vnímám jako pouhé uplatnění zákona o zachování energie (z energie konkretizované v mentálním tvaru se nemůže nic ztratit, bude vytvářet další a další modifikace s tendencí projevit se i fyzicky, dokud se to nezprázdní a nerozpustí). Ten zákon v sobě zahrnuje - podle principu akce a reakce - zpětné odrazy energií, které jsme vyslali. Zákon karmy tedy ne jako odčiňování předešlých životů a napravování vin, ale jako výslednice všech dříve námi projevených energií. Mohlo by to probíhat tak, že po smrti fyzického těla se onen soubor informací „já“ postupným rozpouštěním jemnějších obalů dál komprimuje do jakési semenné informace (Indové tomu říkají dharma dotyčného jedince), uložené v JÁ jako zárodek budoucího „já“, které se může za příhodných okolností znovu rozvinout. Je to děj analogický k tomu, jak to probíhá v celé přírodě: do nepatrného semene nějaké rostliny se zhustí všechny informace, které ji charakterizují, a ze semene dubu pak vyroste dub a ze semene břízy bříza. Noví jedinci tak vyrůstají jako pokračování předchozích energií, které je vytvarovaly, každý ve chvíli, kdy pro něho nastanou vhodné podmínky. Každý lidský zárodek „já“ si vybírá rodiče, geneticky odpovídající jeho současné aktivované dharmě, a tak se do jeho genů dostane to, co potřebuje ke svému získávání zkušeností. Konkrétní podmínky, při nichž startuje vývoj nového „já“, by se daly přirovnat k zatřepání kaleidoskopem: sklíčka v něm jsou stále stejná, ale pokaždé vytvoří nový obraz. Nabízejí se tak nové možnosti, jak používat svou kolekci energií a získávat tak další zkušenosti.