Jak najít, co hledáš

[Návštěvník]

Život je hledání - nepřetržité hledání, zoufalé hledání, beznadějné hledání, hledání něčeho, co nevíte, co je. Zakoušíte hluboké nutkání hledat, avšak nevíte, co hledáte. Existuje jistý stav mysli, v němž vám nic z toho, čeho dosáhnete, nedodá uspokojení. Zdá se, že lidským osudem je pocit marnosti, protože vše, co získáte, ve chvíli, kdy to získáte, ztratí svůj význam. Začněte hledat znovu.
Hledání pokračuje, bez ohledu, zda něčeho dosáhnete, či nikoliv. To, co máte, nebo nemáte, je vedlejší - hledání pokračuje tak jako tak. Hledají chudí, hledají bohatí, hledají nemocní, zdraví, mocní, lidé bez moci, hloupí i moudří - a nikdo přesně neví co.
Tomuto hledání - co je a proč existuje - je nutné porozumět. zdá se, že v lidské bytosti, v lidské mysli, existuje mezera. Zdá se, že v samé struktuře lidského vědomí se nachází díra, černá díra. Stále do ní něco odhazujete a tyto věci se ztrácejí. Je to, jako by tuto díru nic nenaplňovalo, jako by nic nepomáhalo k jejímu naplnění. Je to velmi horečné hledání. Hledáte v tomto světě, hledáte na onom světě. Jednou se to snažíte nalézt v penězích, moci, slávě, podruhé v Bohu, blaženosti, lásce, meditaci, či modlitbě.Hledání však pokračuje. Vypadá to, že člověk je hledáním posedlý.
Hledání vám nikdy nedovolí, abyste se nacházeli tady a teď, protože vás vždy vede někam jinam. Hledání je projekce, touha, představa, že to, co potřebujete, se nachází někde jinde - že to existuje, ale že to existuje někde jinde a nikoliv tam, kde jste vy. Zcela jistě to existuje, avšak ne v tento okamžik - nikoliv nyní, ale někdy jindy. Nachází se to jinde, v jiné době, nikdy ne tady a teď. Dotírá to na vás, postrkává vás to a popotahuje. Přivádí vás to k čím dál tím většímu a většímu šílenství. Dohání vás to k nepříčetnosti. A nikdy to nedojde naplnění.
Kdysi jsem slyšel tento příběh o velké súfijské mystičce, která se jmenovala Rabia al-Adawia:
Jednou večer, když zapadalo slunce a jen již spoře osvětlovalo cestu, lidé našli Rabiu, kterak sedí na silnici a něco hledá. Byla již stará, měla slabé oči a špatně viděla. Sousedé ji tedy chtěli pomoci. Zeptali se: "Co hledáš?" Rabia odvětila: "To je vedlejší. Hledám - jestliže mi můžete pomoci, pomozte mi." Lidé se zasmáli a odpověděli: "Rabio, zešílela jsi? Říkáš, že naše otázka je vedlejší. Jak ti však máme pomoci, jestliže nevíme, co hledáš?"
Rabia pravila: "Dobrá tedy - jen abych vás uspokojila - hledám jehlu." Lidé jí začali pomáhat, ale okamžitě jim došlo, že silnice je obrovská a jehla nepatrná. Proto se jí zeptali: "Řekni nám prosím, kde přesně jsi svou jehlu ztratila - řekni nám přesnou, konkrétní polohu - protože jinak je to velmi obtížné. Silnice je široká, a můžeme tak hledat a hledat donekonečna. Kde jsi tu jehlu ztratila?
Rabia odvětila: "Opět se ptáte na něco nepodstatného. Jak to souvisí s mým hledáním? Lidé se zastavili a řekli: "Ty jsi zcela jistě zešílela! Rabia pravila: "Dobrá - jen abych vás uspokojila - ztratila jsem ji ve svém domě." Lidé se otázali: "Proč ji potom hledáš zde?"
Říká se, že Rabia odpověděla: "Protože tady je světlo, zatímco v mém domě světlo není."
Tato alegorie je velmi významná. Zeptali jste se někdy sami sebe, co vlastně hledáte? Zkusili jste o to, co je předmětem vašeho hledání, hluboce meditovat? Nikoliv. Dokonce i když to, co hledáte, občas nejasně a mlhavě tušíte, nikdy to není přesné, nikdy to není konkrétní. Zatím se vám to nepodařilo definovat.
Pokusíte-li se to definovat, pak čím víc to budete definovat, tím silněji budete pociťovat, že hledat nemusíte. Hledání může pokračovat jen ve stavu nejasnosti, ve stavu snění. Jestliže nejsou věci zřejmé, pokračujete prostě ve svém hledání, hnáni nějakou vnitřní potřebou a tlačeni vnitřním nutkáním. Jedno je vám jasné: potřebujete hledat. Je to vnitřní potřeba. Nevíte však, co hledáte. A pokud nevíte, co hledáte, jak to můžete nalézt?
Je to zastřené - myslíte si, že řešení se nachází v penězích, moci, slávě či váženosti. Pak se ale podíváte na lidi, již jsou vážení, kteří jsou mocní, a hned spatříte, že i oni hledají. Spatříte pohádkově bohaté lidi, ale i ti hledají. Hledají až do konce svého života. Bohatství ani moc vám tedy nepomohou. Hledání pokračuje navzdory tomu, co máte.
Musíte tedy hledat něco jiného. Tato jména, tyto nálepky - peníze, moc, sláva - existují jen proto, aby uspokojily vaši mysl. Pomáhají vám pouze získat pocit, že něco hledáte. Toto něco je stále nedefinované, je to jen velmi nezřetelný pocit.
Prvním krokem opravdového hledače - hledače, který se stal trochu pozorným a bdělým - je definovat hledání, jasně formulovat to, co to je. Jeho první krok je, že to vynese ze snícího vědomí, s hlubokou pozorností se s tím střetne, bezprostředně to prozkoumá. postaví se tomu. Okamžitě tak začne docházet ke transformaci. Jestliže začnete své hledání definovat, začnete o něj ztrácet zájem. Čím více jej definujete, tím menší bude. a jakmile zřetelně poznáte, co hledání je, náhle se rozplyne. Hledání existuje jen tehdy, jestliže nejste pozorní.
Zopakuji to ještě jednou: hledání existuje jen tehdy, jestliže spíte. Existuje, jen pokud nejste vědomí. Hledání existuje pouze ve vašem nevědomí. Hledání je nevědomím vytvářeno.
Ano, Rabia má pravdu. Uvnitř není světlo, a protože ve vašem nitru není světlo není světlo ani vědomí, hledáte samozřejmě venku, poněvadž vám to tam připadá jasnější.
Všechny naše smysly jsou nasměrovány ven. Oči se otevírají ven, ruce se pohybují, rozpřahují vně, nohy se pohybují navenek, uši naslouchají vnějšímu hluku, zevním zvukům. Vše, co můžete použít, se otevírá směrem ven. Všechny naše smysly jsou extrovertní. Začínáte hledat tam, kde vidíte, cítíte a dotýkáte se. Světlo smyslů směřuje ven a hledající se nachází uvnitř.
Je nutné, abyste tuto dichotomii pochopili. Hledající se nachází uvnitř, avšak proto, že venku svítí světlo, začne být ctižádostivý a snaží se tam nalézt něco, co by ho naplnilo. K tomu nikdy nedojde. Nikdy k tomu nedošlo. Nemůže k tomu dojít už kvůli přirozenosti věcí - jestliže totiž nehledáte hledajícího, veškeré hledání je nesmyslné. Dokud nepoznáte, kdo jste, veškeré hledání je marné, protože neznáte toho, kdo hledá. Jak se můžete pohybovat správným směrem, ve správné dimenzi, aniž byste znali hledajícího? To je nemožné. Věci by měly postupovat krok za krokem.
Tyto dva body jsou velmi důležité: za prvé si zcela ujasněte, co je váš cíl. Neklopýtejte v temnotě. Zaměřte svou pozornost na cíl: co skutečně hledáte? Někdy se totiž snažíte najít jednu věc, a hledáte přitom zcela něco jiného. Potom nebudete naplněni ani v případě, že uspějete. Viděli jste lidi, kteří mají úspěch? Můžete nalézt někoho, kdo by selhal ve větší míře? Úspěšný člověk je na konci pokaždé vržen sám k sobě a pak prožívá pekelná muka, poněvadž promrhal celý svůj život. Hledal a hledal, riskoval všechno, co měl. Teď dosáhl úspěchu a jeho srdce je prázdné, duše postrádá smysl.
Na prvním místě tedy musíte zjistit, co přesně hledáte. Na tom trvám, protože čím více zaměříte zrak na předmět svého hledání, tím více se počne tento předmět rozplývat. Budou-li na něj vaše oči zcela zaměřeny, nebudete mít najednou co hledat. Váš zrak se okamžitě začne obracet směrem k vám. Jestliže neexistuje předmět hledání, pokud se všechny předměty rozplynuly, nastává prázdnota. V této prázdnotě dochází k přeměně, k obrácení se do nitra. Najednou začínáte pozorovat sami sebe. Ve chvíli, kdy není co hledat, vzniká nová touha - touha poznat toho, kdo hledá.
Najednou jste si uvědomili, že už nyní zbývá poznat jedinou věc - "Kdo je tento hledající v mém nitru? Co je za tou energií, která touží hledat? Kdo jsem já?" - dochází ke transformaci. Všechny hodnoty se najednou změní. Začnete se pohybovat směrem do nitra. Rabia už nesedí na silnici a nehledá jehlu, jež se ztratila někde v temnotě její vlastní duše.
Jakmile se začnete obracet do nitra... Na začátku je to velmi temné, Rabia má pravdu, je to velmi, velmi temné.Někdy, když vstoupíte do domu či pokoje z prosvětlené silnice, kde pálí slunce a je velmi jasno, připadá vám váš pokoj velmi temný. Vaše oči už uvykly jasnému, zevnímu světlu. Je-li velmi jasno, zornice se zúží. V temnotě se zornice musejí uvolnit, v temnotě je zapotřebí větší štěrbiny. Při světle stačí malá štěrbina. Takto funguje fotoaparát a takto funguje i vaše oko. Fotoaparát byl zkonstruován podle toho, jak funguje lidské oko.
Vstoupíte-li tedy náhle zvenku do svého domu, připadá vám temný. Jestliže se však na chvíli posadíte, temnota se pozvolna rozplyne. Dům se projasní, vaše oči si zvyknou. Meditace není nic jiného, než přizpůsobení zraku, upravení vaší schopnosti vidět, vašich očí.
Temnota pozvolna přestane být temnou. Začnete vnímat, jak vás zaplavuje jemné světlo. A jestliže ve svém pohledu do nitra vytrváte - vyžaduje to čas - začnete v něm postupně a pomalu vnímat nádherné světlo. Není to agresivní světlo jako sluneční svit. Toto světlo je spíše jako zář měsíce. Neplane, neoslepuje, je velmi chladné. Není žhavé, ale velmi soucitné, velice uklidňující. Je to balzám.
Jakmile si na vnitřní světlo zvyknete, pozvolna shledáte, že jeho zdrojem jste vy sami. Hledající je hledaným. Spatříte, že poklad se nachází ve vašem nitru a že celý problém spočíval v tom, že jste se poklad snažili nalézt venku. Hledali jste jej ve vnějším světě a on po celou dobu ležel ve vašem nitru. Celou dobu se nacházel zde, uvnitř.
Všechno je vám k dispozici, ve stejné míře jako Budhovi, Ball Šemovi, Mojžíšovi, či Mohamedovi. pokud jde o poklad, nejste chudší, Bůh nikdy nestvořil chudého člověka. K tomu nedochází. Nemůže k tomu dojít, protože Bůh vás stvořil z vlastní bohatosti. Jak by mohl stvořit chudého člověka? Jste jeho hojností, jste součástí existence. Jak byste mohli být chudí? Jste bohatí, nesmírně bohatí. Jste bohatí stejně jako příroda sama.
Díváte se však špatným směrem. Váš směr je chybný. proto vám to uniká. A není to tak, že byste v životě neuspěli - můžete dosáhnout úspěchu. Stále však budete lidmi, kteří selhali. Nic vás neuspokojí, protože ve vnějším světě nemůžete dosáhnout ničeho, co by se vnitřnímu pokladu, vnitřnímu světlu a vnitřní blaženosti mohlo rovnat.

Z knihy Důvěrnost - Osho

[vostálník]

u každé činnosti platí,

že pokud ji děláme s láskou a intenzivně,

dojdeme do bodu,

kdy se ona činnost začne dít sama sebou a my nemusíme tlačit na pilu...


Proto taky Picsso říká :

Já nehledám, já nalézám


a to je pěkná věc

V této prázdnotě dochází k přeměně, k obrácení se do nitra. Najednou začínáte pozorovat sami sebe. Ve chvíli, kdy není co hledat, vzniká nová touha - touha poznat toho, kdo hledá.

[Návštěvník]

Co když jste již všeho dosáhli?


OSHO - Láska a ego


"Pokud byste měli k dispozici vše, co by vám jen okolní svět mohl nabídnout, pokud jste docílili všeho, co jste si umanuli, co jste si jen mohli vysnít, mohla by se zdát sebevražda jediným řešením, jak ukončit ten vnitřní neklid, který vás stále nutil něčeho dosáhnout. Protože, co když jste dostali vše, po čem jste ve vnějším světě prahli? Co potom? Co pak?”

...jeví se být sebevražda jediným řešením...

Meditace ve vás může probudit vnitřní bohatství. Sebevražda je poté nepředstavitelná. I kdybyste chtěli sami sebe zničit, žádný způsob tu není. Vaše Bytí je nezničitelné. A poznat tuto nesmrtelnost znamená zažít hluboké osvobození - od smrti, nemoci, stáří. Všechny věci přicházejí a odcházejí, vy však zůstáváte nedotčeni, nepoškozeni. Vaše vnitřní zdraví je mimo jakoukoliv nemoc. A je to ZDE, jen čeká, abyste ho objevili. "

[quarnum]

Co když jste již všeho dosáhli?
.....
"Pokud byste měli k dispozici vše, co by vám jen okolní svět mohl nabídnout, pokud jste docílili všeho, co jste si umanuli, co jste si jen mohli vysnít, mohla by se zdát sebevražda jediným řešením, jak ukončit ten vnitřní neklid, který vás stále nutil něčeho dosáhnout. Protože, co když jste dostali vše, po čem jste ve vnějším světě prahli? Co potom? Co pak?”

...jeví se být sebevražda jediným řešením..."

Take pomahat druhym mužeš. nevzrušeně a bez vášně,

jinak sebevražda je ještě nějake chtění. Bez chtění pomoci tomu kdo to potřebuje, to je cesta Ježíše i bodhisatvy ("jak ty chceš...")

[Návštěvník]

Ptal jsem se sám sebe: „Kdo jsem?“ Je nemožné spočítat kolik dní a nocí jsem strávil tímto dotazováním. Intelekt mi dával odpovědi, které jsem slyšel od jiných lidí anebo které vycházely z podmínění. Všechny byly zapůjčené, bez života. Nepřinášely žádné uspokojení. Lehce na povrchu zarezonovaly a pak zmizely. Nedostaly se k vnitřnímu bytí. Z hloubi se neozvala žádná ozvěna. Přišlo mnoho odpovědí na tuto otázku, ale žádná nebyla ta správná. Tyto otázky mne nezasáhly. Nemohly dosáhnout úrovně otázky. Pak jsem uviděl, že otázka vycházela ze středu, ale odpovědi se dotýkaly jen periferie. Otázka byla má, ale odpovědi přicházely z vnějšku – otázka přicházela z nejvnitřnějšího bytí, odpovědi byly vnuceny z venku. Tento vhled se stal revolucí. Objevila se nová dimenze. Odpovědi intelektu byly bezvýznamné. Vůbec nebyly důležité. Iluze byla rozbita. A jaká to bylo úleva! Bylo to, jako by zavřené dveře byly náhle rozraženy – tma se naplňovala světlem. Intelekt poskytoval odpovědi – a to byla chyba. Kvůli těmto falešným odpovědím, nemohla vzniknout odpověď skutečná. Pravda se drala na povrch. V hloubi vědomí hledalo semínko cestu na povrch, aby se dostalo ke světlu. Intelekt byl překážkou. Když se toto vyjasnilo, odpovědi začaly mizet. Znalost získaná zvenčí se začala vypařovat. Otázka se dostávala ještě hlouběji. Já jsem nic nedělal, jen jsem dál pozoroval. Dělo se něco nového. Byl jsem neschopen slova. Co zbývalo dělat? Já jsem byl, nanejvýš, prostě pozorovatelem. Reakce periferie mizely, vytrácely se, přestávaly existovat. Střed teď začal více naplno rezonovat.

„Kdo jsem?“ Mé celé bytí pulzovalo touto žízní.

A jaká divoká bouře to byla! Každý dech se v tom chvěl a otřásal.

„Kdo jsem?“ - jako šíp, tato otázka proklála vše a dostala se dovnitř.

Pamatuji si – jak palčivá žízeň to byla! Můj život se proměnil v žízeň. Vše hořelo. A jako plamen – otázka plála v popředí: „Kdo jsem?“

Překvapivé bylo, že intelekt byl úplně tichý. Nekonečný proud myšlenek byl zastaven. Co se stalo? Periferie byla úplně klidná. Žádné myšlenky, žádné podmínění z minulosti. Zbývalo jen já – a to bylo také otázkou. Ne, ne – já sám jsem byl otázkou.

A pak výbuch. V jedné chvíli vše bylo transformováno. Otázka odešla. Odpověď přišla z neznámé dimenze. Pravda přijde skrze náhlý výbuch – ne postupně. Nemůže být donucena k tomu, aby se ukázala. Přijde. Prázdnota je řešením – ne slova. Být bez odpovědí – je odpovědí. Někdo se včera zeptal – a někdo se ptá každý den - „Co je odpovědí?“

Já říkám: „Pokud to zmíním, nebude to mít žádný smysl. Význam a smysl spočívá v tom, že si to člověk uvědomí sám.“

Osho: Semínka moudrosti.

[Návštěvník]

Nejvyšší vědomí - o smrti


"Pravda není otázkou většiny nebo menšiny. Pravda vždy patří jedinci, nikdy davu. A dav to rozezná teprve v okamžiku loučení - ale to je už pozdě."
-- Osho

"Milovaný Osho,
Když jsem šla na tento diskurz, moje srdce se třáslo strachem, cítila jsem se jako bych měla umřít. Cítila jsem smrt velmi blízko. Později, už na diskurzu jsem cítila obrovskou radost pocházející z nějakého neznámého zdroje.
Jsou právě tohle dvě strany lásky k tobě? Nebo je to něco jiného? Prosím komentuj."

Chaitanya Bharti, smrt je vždycky blízko. Je jako tvůj stín. Měla bys být bdělá, protože tě následuje od prvního okamžiku tvého života až po jeho konec. Smrt je stejný proces jako život a vždy jsou pohromadě, jako dvě kola u vozu. Život nemůže existovat bez smrti a smrt se neobejde bez života.

Naše mysl má chorobnou touhu, aby existoval jenom život, ne smrt. My vůbec nevnímáme existenci, pořád se držíme naší bláznivé tužby. Každá touha namířená proti přírodě je šílená. A tato touha žije v každé živé formě, nejen v člověku. Také stromy se bojí smrti, ale stromům může být odpuštěno. Stromy nejsou vědomé bytí, jsou nevědomé - jen přespávají.

Ale vy už jste trošku vzhůru. Vy můžete cítit přítomnost smrti. V tuto chvíli se otevírá možnost hlubšího porozumění, že život a smrt jsou nečinné síly. Život je pozitivní pól (jako v elektrice), smrt ten negativní, ale nemohou být rozděleny.

Říkáš: "Když jsem šla na diskurz, moje srdce se třáslo strachem, cítila jsem se jako bych měla umřít." Ti, kteří jsou bdělí, ví, že smrt může přijít každým momentem, malý moment a ty můžeš odejít.

Tahle bdělost ti pomůže prožít každou chvilku tak hluboce jak je to jen možné, protože smrt může uříznout tvé kořeny aniž by tě informovala. Bez jakékoli předchozí zprávy, že přichází. Prostě přijde. Ty budeš jenom vědět, že se to stalo. Ale to není největší průšvih. Největší průšvih je, když máš šanci a příležitost a nežiješ - pak budeš jenom odkládat.

Život je příležitost. Smrt je konec šňůry. Pokud porozumíš smrti tvůj život se stane intenzivní a totální. Ale místo porozumění smrti se tím necháváš zavalit. Z toho důvodu se tvé srdce třese strachy. A strach se ti ve skutečnosti nesnaží pomoci, strach ti jenom zastře tvoji mysl. Ze strach nevyjde porozumění.

Takže kdykoliv cítíš strach, nastává obrovská příležitost k pochopení, že život je chvilkový, pomíjivý, že život je něco jako sen. Jak jsou reálné vaše sny , když spíte - ve skutečnosti reálnější než než vaše zážitky, když jste vzhůru.

Neměli by jste o tom nikdy přemýšlet, ale když jste bdělí můžete jen pochybovat: " Pravděpodobně to co vidím, je jenom sen." Já můžu být sen, vy můžete být sen, celý tohle naše posezení se může odehrávat jako sen . Brzy budete probuzení a řeknete:" Panebože! Tohle byl jenom sen".

Je tu možnost, pokud jste probuzení , pochybovat, podezřívat realitu, která vás obklopuje. Ale když spíte, nemůžete ani pochybovat o existenci snu.To je reálné, to je reálnější než realita sama.

Už jste někdy pochybovali o nějakém snu? Už jste někdy přemýšleli o tom, že pravděpodobně to, co vidíte je jenom sen? V ten moment, kdy jste zapochybovali, jste se probudili a sen okamžitě skončil. Sen může pokračovat jenom tehdy, když jste totálně zaspali, tak hluboce, že ve vás nevyvstávají žádné pochybnosti a žádné podezřívání.

Ale těm, kteří pochopili obojí, život a smrt jako dva aspekty reality, sen a takzvaná realita vašeho stávajícího vědomí jim nepřijdou v základu až tak odlišné. Jednou vstanete jako každé ráno a sen života skončí, jednoho dne, už po smrti, vstanete do jiné reality a všechno co bylo doposud reálné - třeba po sedmdesát let - se stane pouze snem. A ve vašem vědomí po tom nezůstane ani stopa.

Smrt je stálou připomínkou: "Já můžu přijít kdykoli. Buď připraven." A kde je ta příprava? Příprava znamená žít život tak totálně, tak intenzivně, tak prudce, s tím, že až smrt přijde, tak vy si nebudete stěžovat, už tu nebude žádná zášť. V tu chvíli budete absolutně připraveni, protože váš život byl totální, teď už znáte všechna jeho mystéria- a už není důvod dál žít.

Smrt přijde přesně v pravý čas, ve chvíli, kdy už na ni sami budete myslet. Já prohlašuji, že smrt se strefí přesně do okamžiku, kdy už si sami budete myslete "Už toho bylo dost".

Smrt přijde a vy pochopíte, že život byl prožit totálně, a teď už není žádný důvod dál dýchat a dál se probouzet a spát - protože nic nového se už nestane. Teď už je všechno minulost a není žádná budoucnost.

V takovéhle chvíli je smrt vítaným hostem. A dokud nebudete připraveni přivítat smrt, vězte, že jste propásli život. Ti, kteří cítí smutek a strach ze smrti, jsou lidé, kteří zmeškali vlak.

V našem podvědomí stále promeškáváme vlak. Ten vlak se pohybuje každou minutu, přímo před vámi, ale vy ho stále zmeškáváš.

Musím vám povědět o třech profesorech. Všichni patřili k Filosofickému Institutu. Všichni tři stáli na nádraží a o něčem hovořili. Přišli vyprovodit jednoho z nich a rozloučit se před dlouhou cestou. Byli tak zabraní do rozhovoru, že si nevšimli, když jim začal ujíždět vlak. A právě ve chvíli, kdy jim před očima ujížděl poslední vagón a všichni se probrali. A všichni se rozběhli. Dva naskočili do vagónu, ale ten poslední nemohl.

Nějaký starý muž, poslíček na nádraží, viděl celou tu scénu. Zbylý profesor tam smutně stál a starý muž povídá: "Nepochopím, že jste zmeškal vlak, ale buďte bez obav, za dvě hodiny jede další.
Profesor odpověděl: "Já se nestrachuji o sebe, ale o mé kolegy co nastoupili do vozu. Oni přišli, aby vyprovodili MĚ . Ale to byl takový spěch - vše se odehrálo tak rychle ...

Tohle je náš stav. To se může stát komukoliv právě proto, že naše činy vycházejí z nevědomí. To, že se vaše srdce chvěje strachy není nic jiného než neporozumění. Dokud vás bude smrt rmoutit, cokoli zažijete bude pravdivé pro všechny, každý moment, dokud nezemřete. Nebude to pravdivé pouze pro ty, co už mrtví jsou.

V jedné věci jsou mrtví lepší než vy: nemohou nikdy zemřít - nemají strach, nechvěje se jim srdce. Jenom si lehnou do hrobů a odpočívají. Nic se jim už nestane.

Ale tak dlouho, jak vy budete žít je možnost smrti opravdová. Jen obavy nejsou opravdové, ale dění je absolutně opravdové.

Co na tom záleží, jestli zamřete za sedm dní, sedm let nebo sedmdesát let? Jedna věc je jistá: že se připravujete na smrt. Život není něco, co můžete neustále promeškávat. Jinak v okamžiku vaší smrti pocítíte největší hrůzu a bolest, nejhlubší agónii z promeškání celé příležitosti, jež vám byla dána. A existence nabízí hojnost, ne hrůzu.

Nejste dost bdělí aby jste využili příležitosti k transformaci sami sebe v něco věčného, nesmrtelného, v něco, co vás postaví mimo dosažení smrti. Ve strachu ze smrti není pomoci.

Jestliže víte, že vás smrt následuje, přišel čas, aby jste hledali hluboko v sobě ten bod, který je za smrtí. My nazýváme ten bod SATCHITANANDA: pravda tvého bytí, nejvyšší vědomí vašeho života a obrovské požehnání vašeho stávání se květinou.

Také jsi řekla, že když jsi seděla na diskurzu "cítila jsi nekonečnou radost z nějakého neznámého zdroje".n Na tom není nic mystického. Přišla jsi na diskurz chvějící se, obklopená strachem ze smrti a tady jsi spatřila smích a slyšela hudbu a stala jsi se jednou z komuny. Zapomněla jsi na své malinké ego a jeho strach ze smrti. Cítila jsi hlubokou harmonii se všemi, kteří jsou tady přítomni.
Tato harmonie byla zdrojem tvé radosti, ne žádný neznámý zdroj. Tato harmonie je zdrojem tvé nekonečné radosti a tato harmonie je také zdrojem tvé lásky ke mně.

Není to nic neznámého, je to něco čistého a ty musíš být o něco více vědomá. Pak ti tato čirost dá vodítko k věcem, které se ti stávají ve tvém životě. Ale ty nevíš ani odkud přicházejí, ani kam jdou. Všechno to vypadá jako nedorozumění. Ale s tvou harmonií, láskou a radostí roste porozumění.

[arikiran]

hledání je fajn, i když někdy se zdá, že dlouho trvá a ne každý se s tím vypořádá...
jo, nevím co hledám, ale když to najdu, tak už vím, že to je to, co jsem hledal...a najít to můžu každý den, bo já na rozdíl od vás nehledám konec, ale jen pokračování..lepší a lepší......
.......

[Návštěvník]

„Sex je základní energií…

Jóga říká: bojuj s touto energií.

Tantra říká: použij ji, proměň ji.“



Téma přináší mnoho otázek. Jedna z nich zní:



OSHO, jaký je rozdíl mezi tradiční jógou a Tantrou Nebo mezi nimi žádný rozdíl není?


Tantra a jóga se od základu liší. Obě směřují ke stejnému cíli, avšak jejich cesty se nejen liší, jsou i ve vzájemném protikladu. Proto je třeba vztahu mezi jógou a tantrou dobře porozumět. Jóga je procesem vedoucím k poznání základů existence, je metodologií a technikou, ale není filosofií. Stejně jako v tantře, také v józe záleží na akci, metodě, technice. Praktikování obou – jógy i tantry – vede k poznání základů existence, ale cesty jsou odlišné. V józe je třeba bojovat, je to cesta válečníka. Tantra nebojuje vůbec. Naopak, spíše se člověk musí nechat unášet, ale plně si to uvědomovat. Jóga je potlačování s plným uvědoměním, tantra je oddávání se s plným vědomím.

Tantra říká: můžeš být takový, jaký jsi, nic není vůči mně v protikladu. Jsem cestou k růstu. Není žádného protikladu mezí tebou a realitou. Jsi její součástí, a tak žádný zápas, žádný konflikt, žádný protiklad k přirozenosti není nutný. Musíš použít přirozenost, musíš užít všechno, co jsi, aby ses mohl dále vyvíjet.

V józe musíte bojovat se sebou samým, abyste postoupili dále. V józe jsou svět a mokša, vy jakými jste, a vy, jakými byste mohli být – to jsou dvě odlišné věci (mokša – vysvobození z koloběhu vtělení). Podle její rady tedy bojujte, potlačujte, a rozpouštějte to, čím jste, a tak můžete dosáhnout toho, čím byste být mohli. Vyústěním vývoje na cestě jógy je smrt. Musíme zemřít pro to, co bylo vaší výchozí realitou, abyste se mohli znovu narodit v nové přirozenosti. V očích tantry je jóga hluboká sebevražda, musíte zabít původní, přirozené já svého těla, instinkty, přání – všechno.

Tantra říká: přijmi sebe takového, jaký jsi. Je to hluboké přijetí. Nevytvářej mezeru mezi sebou a skutečností, mezi světem a nirvánou. Nevytvářej vůbec žádné mezery. Pro tantru takové mezery neexistují. Žádná smrt není zapotřebí. Žádná smrt není zapotřebí pro tvé znovuzrození, je třeba spíše transcedence. A pro tuto transcedenci použijte sebe.

Výchozím bodem tantry je sex, základní energie, s níž a jejím prostřednictvím jste se narodili. Nejen ty základní, ale všechny buňky vašeho těla, jsou svým způsobem pohlavní, a tak se lidská mysl otáčí neustále okolo sexu. Pro jógu je nevyhnutelné bojovat s touto energií. Soubojem s vaší přirozeností vytvoříte nové, kvalitativně odlišné centrum. Čím více se snažíte, tím více jste integrováni v tomto novém centru.

Vnitřní konflikt se sexem ve vás vytváří novou fázi, novou krystalizaci. Potom sex nebude již tou vaší původní energií. Vytvoříte v sobě novou energii, která je se sexem v konfliktu. Prvotní energie bude stále vstupovat do vašeho původního centra bytí, ale vstupem do nově vědomě vytvářeného centra vaší existence se změní.

Tantra vychází z využití přirozené energie sexu a nebojuje s ní. Přeměňuje ji a radí: neuvažujte nepřátelsky, buďte k ní přátelští. Je to vaše energie, není to hřích, není to špatnost. Každá energie je mentální. Může být použita proti vám, může být použita ve váš prospěch. Můžete z ní udělat blok, překážku, můžete jí ale také použít jako odrazový můstek. Správně použita se stává přátelskou, v opačném případě se stává vaším nepřítelem. Není to, ani ono. Je čistou, indiferentní silou.

Způsobem, jakým disponuje člověk sexem, činí u něho jeho nepřítele. Jednoduše se v něm rozptýlí. Pohled jógy je opačný než pohled elementárního myšlení, které je prostřednictvím vlastních žádostí rozkládáno. Proto je nutné, aby jóga vyzývala k odstranění žádostivosti. Máte ji vyloučit a vytvořit novou integritu bez ní.

Tantra místo konfliktu nabízí smíření, radí: pozoruj a vnímej žádostivost. Nevytvářej žádné napětí. Přijde-li žádost, vnímej ji s plnou pozorností. Ve chvíli, kdy se vám to podaří úplně, podařilo se vám ji přeměnit. Zůstali jste mimo ni.

Jóga má silný vliv, protože je pravým opakem elementárního myšlení. Mysl může snadno porozumět jazyku jógy. Víte, jak vás sex rozkládá, jak vás rozložil a jak se stále točíte kolem něj jako otrok, jako loutka. Znáte ho z vaší vlastní zkušenosti. A jak když jóga řekne, abyste proti němu bojovali jste ihned schopni porozumět takové výzvě. Je to jednoduchá výzva jógy.

Tantra nemůže působit tak snadno. Jeví se to obtížné. Jaký vztah zaujmout k žádosti, abychom jí nepodlehli? Jak zůstat v sexuálním aktu pozorní s plným vědomím? Toho se mysl obává, zdá se jí to nebezpečné. Ve skutečnosti zde žádné nebezpečí nehrozí. Tento pocit nebezpečí ve vás vytváří všechno to, co o sexu víte vy sami. Znáte se. Víte jak podvádět sebe sama. Víte dobře, že vaše mysl je vychytralá. Můžete sice přebývat v žádosti, v sexu, ale můžete současně podvádět, že to děláte s plným vědomím. To je důvod proč cítíte nebezpečí. Důvod není v tantře, je ve vás. Na rozdíl od toho výzva jógy povstává z vás, z hloubky vaší mysli, z vaší sexem potlačené, sexem hladovějící, sexem zlenivělé mysli.

Hlavním východiskem pro volbu jógy jako cesty k osvícení je rozum, který však sám je v nepořádku. A právě pro tento nepořádek má jóga větší pole působnosti. Pro skutečné pochopení tantry je nezbytné kvalitnější lidství se zdravým sexem, přirozeným, normálním. Současný člověk není ani normální ani přirozený. Je absolutně nenormální, nepřirozený, v jistém smyslu je skutečně šílený. Ale protože jsou si všichni velice podobni, nemáme možnost to pocítit. Šílenství se stalo natolik normální, že nebýt šílený může vypadat jako nenormální. Oni k nám nepatří. Tato naše normálnost je však nemocí.

Takové „normální“ smýšlení dává józe možnost působit na naše vědomí. Berete-li sex přirozeně bez jakékoliv filosofie, berete-li ho stejně jako své ruce nebo oči, je-li úplně akceptován jako přirozená věc, potom vás může oslovit tantra, a pouze v takové případě může být pro mnohé užitečná.

V posledních desetiletích se mění vztah lidí k sexu a lze říci, že dny tantry opět přicházejí. Dříve či později se rozšíří tantra poprvé masově, protože doba dozrála k tomu, aby byl sex brán přirozeně. Může se stát, že tato exploze přijde právě ze západu protože Freud, Jung, Reich pro ni připravili půdu. Oni se sice nezabývali tantrou, ale vytvořili filozofický a psychologický základ pro to, aby se mohla vyvíjet i u nás.

Západní psychologie došla k závěru, že základní lidská „nemoc“ se nachází někde blízko sexu, že základní nedostatečnost dnešního člověka má sexuální orientaci. Nebude-li tato sexuální orientace rozpuštěna, nemůže člověk být přirozený. Člověk se totiž stal nenormálním pouze pro svůj postoj k sexu, ne pro sex samotný.

Není třeba k němu zaujímat postoj. Potom zůstáváte přirození. Jaký postoj zaujímáte například ke svým očím? Přisuzujete jim hříšnost nebo svatost? Jste pro své oči nebo proti nim? Vidíte? Žádný postoj! To je důvod, proč jsou vaše oči normální. Zaujměte nějaký postoj, myslete si, že oči jsou hříšné, a hned vzniknou obtíže. „Dívání se“ bude stejně problematické jako sex. Potom byste se rádi někam podívali, budete toužit po tom, abyste se mohli dívat kolem sebe. Jakmile otevřete oči, budete však cítit vinu, budete vědět, že jste udělali něco nesprávného, zhřešili jste.

Rádi byste možná zabili fyzický nástroj zraku, rádi byste zničili své oči. Ale čím větší bude touha je negovat, zbavit se jich, zničit je, tím více na ně budete zaměřeni. Potom může dojít k absurdní činnosti. Rádi byste se ještě více dívali a současně se budete cítit stále více vinni. Právě to se stalo se sexualitou.

Tantra říká: přijmi vše, co je v tobě. Toto je její základní sdělení – totální přijetí, smíření. Pouze jeho prostřednictvím můžete růst. Potom použijte všechny energie, které máte. Jak je můžete použít? Přijměte je, a potom naleznete, co tyto energie jsou. Co je to sex? Co znamená tento fenomén? Nejsme s ním vyrovnáni. O sexu víme mnoho věcí, jež jsme se dozvěděli od jiných, mnohé není vůbec naší zkušeností. Můžeme se nechat unést sexuálním aktem, ale s myslí poznamenanou naším přístupem, pocitem viny. Něco je třeba udělat a odložit tento náklad. Sexuální akt sám o sobě není aktem lásky a nemůžete v něm být zcela šťastni. Ale nemůžete ho opustit. Čím více se ho snažíte opustit, tím se stává přitažlivějším. Čím více ho chcete negovat, tím více se cítíte jím pohlcováni.

K sexu se nesmí přistupovat tak, jako bychom ho chtěli negovat, jinak tento přístup, tato samotná tendence negovat a rozkládat, může rozložit mysl a cit. Ty jediné jsou schopny porozumět. Takovou negací by se stalo, že sex bude žít dál, ale nebude v něm již žádný cit. Potom ovšem nemůžete porozumět. Pouze hluboké vcítění může vést k pochopení čehokoliv. Sexu můžete správně porozumět, jen máte-li k němu stejný vztah jako má básník ke květinám. Cítíte-li vinu uprostřed květin, můžete sice procházet zahradou, ale vaše oči a hlavně vaše srdce budou zavřené. Budete spěchat – vše se bude odehrávat ve zmatku. Nakonec vás to bude nutit vyjít z té zahrady ven. Jak si ji ale potom chcete plně uvědomit?

A tak tantra radí: přijmi všechno, co jsi – i sex, velké mystérium mnoha multidimenzionálních energií. Přijměte je a vznášejte se s nim v hlubokém procítění, s pozorností, láskou a s pochopením. Každé vaše přání se bude stávat prostředkem jak do nich vstoupit. Stane-li se energie vaším pomocníkem, potom je tento náš skutečný svět rájem a toto reálné tělo posvátným chrámem, svatým místem.

Jóga je negací, tantra je stvrzením. Jóga uvažuje v termínech duality, to je podstatou slova jóga. Znamená složit dvě věci dohromady spřáhnout je. Ale jakmile jsou zde dvě věci, je tady dvojnost.

V tantře neexistuje dualita. V případě, že by existovala, nebylo by možné vytvořit jednotu. Mohli byste to jakkoliv zkoušet, dvojnost by přetrvávala. Kdyby tantra obsahovala dualitu, pak by ji nebylo možné odstranit.. Ať byste se o to snažili sebevíc, přetrvávaly by stále dva elementy. A konflikt bude pokračovat, dualismus bude pokračovat.

Podle tantry dualita není, jen se to tak jeví. Tak proč dávat přednost neskutečnému? Proč pomáhat rozrůstání dualismu? Rozpusťte tento základní moment! Buďte jednotou. Stanete se jí prostřednictvím přijetí, ne bojem. Akceptujte svět a všechno, co je v něm obsaženo. Neztotožňujte se s uměle, izolovaně vytvořeným myšlenkovým centrem, protože pro tantru toto centrum není nic jiného než ego. Nevytvářejte ego, jen si stále uvědomujte každou vaši zkušenost. Budete-li bojovat, bude ego přítomno. Proto je těžké nalézt jogína, který není egoista. Jogíni mohou stále mluvit o neeogoismu, ale neegoističtí být nemohou. Jejich bytostná existence vytváří ego. Zápas je jeho zdrojem. Bojujete-li, jste s vytvářením ega svázáni. A čím více bojujete tím více je ego posilováno. Je-li tento zápas doveden do vítězného konce je dosaženo nejvyššího ega.

Proto tantra odmítá konflikt s realitou a nedává tím egu příležitost k růstu. Budeme-li se snažit porozumět tantře, vznikne mnoho problémů, protože pro nás tam, kde není boj, existuje pouze požitkářství. Nepřítomnost konfliktu pro nás znamená požitkářství a z toho povstanou obavy. Poddali jsme se životu a … nedošli jsme nikam. Ale pro tantru není oddání se životu požitkářstvím v tom smyslu, jak si ho představujeme. Podle tantry je potřeba oddat se úplně, ale musíme být při tom pozorní. Zlobíte-li se, tantra nebude proti hněvu a neřekne: nezlobte se. Tantra bude od vás chtít, abyste se zlobili s plnou pozorností a byli si toho vědomi. Tantra není proti hněvu, je jen proti duševní ochablosti. To je tajemství metody. Jste-li pozorní, hněv je transformován. Stane se slitováním.

Tantra nepovažuje hněv za vašeho nepřítele. Je ve skutečnosti zárodkem slitování. Energie, která dává život hněvu, transformována se stane soucitem. Když s ním ale budete bojovat, potom nezbude žádná energie, která by dala vzejít slitování. Jenom hněv může být transformován ve slitování. Kdybyste dosáhli absolutního úspěch v potlačování – což je naštěstí nemožné – potom by zmizel i sex. Naneštěstí by ovšem zmizela také láska, protože zemře-li sex, nebude tu již žádná energie, která by v ni přerostla. Zůstali byste sice bez sexu, ale také bez lásky. Tím se vytrácí celý smysl transformace, protože bez lásky není božství, bez lásky není uvolnění a bez lásky není ani svobody.

Tantra dává možnost přeměňovat tyto dvě energie. Zaujmete-li odmítavý postoj k okolnímu světu, odmítáte současně nevědomky i nirvánu, protože právě jen tento svět sám je do ní transformován (nirvána – stav nejvyšší blaženosti). V takovém případě se člověk staví proti základním energiím, jež jsou elementárním zdrojem všeho. Proto učení tantry radí nebojovat, ale naopak být přátelský ke všem energiím, jež jsou nám k dispozici. Vítejte je. Buďte vděčni za to, že máte zlost a sex, važte si i své lakoty. Buďte za ty dary vděčni protože jsou vašimi skrytými zdroji. Mohou být transformovány, mohou být vámi rozpoznány. Je-li sex transformován, přichází láska. Jed se vytratil, ošklivost se vytratila.

Semeno není samo o sobě pěkné, ale když se přemění ve výhonky a květiny, jeho krása vyjde na povrch. Neodsuzujte semeno, protože současně s ním odsuzujete i květy. Prohlížíme-li je, není nic vidět, ale zárodek krásy je přítomen. Bez semen nelze dosáhnout květů. Proto je možné přisuzovat stejnou krásu jim i květům. Je-li dosaženo smíření, láskyplného porozumění a shovívavosti, je oddání se osudu bytostně přijato, a nakonec i myslí tolerováno.

K hlubokým odhalením tantry patří i skutečnost, že všechno, co začnete odmítat, stane se vaším nepřítelem. Začnete-li považovat za svého nepřítele například lakotu, zlost, nenávist, sex, stanou se z nich vaši nepřátelé. Chcete-li se toho vyvarovat, berte je tedy jako božské a přistupujte k nim s otevřeným srdcem.

Tantra vyvinula mnoho technik pro transformování energie sexu. Učí přistupovat k sexuálnímu aktu tak, jako kdyby to byl posvátný obřad, jako kdyby to byla prosba, meditace. Snažte se pocítit jeho posvátnost. Proto se v každém chrámu v Kadžuraho, Puri, Konaraku nacházejí plastiky sexuálního aktu – maithun. Sexuální akt na stěnách chrámů se zdá nelogickým zejména pro křesťany, vyznavače islámu či džinisty. Zdá se to nemyslitelné, protismyslné. Jak může být chrám Boha spojen s takovými sochami? Na vnějších zdech kadžuražského chrámu je vytesán v kameni snad každý myslitelný způsob sexuálního aktu. Proč? Tohle přece nemá v kostele žádné místo a v našich myslích už vůbec ne. Křesťané si neumí představit stěny kostela s kadžuražskými plastikami. Nemožné!

Moderní hinduisté se také cítí vinni, protože myšlení moderních hinduistů je rovněž formováno křesťanstvím. Oni jsou hindu-křesťané, a to je zlé. Být křesťanem je v pořádku, ale být hindu-křesťanem je nesmyslné. Proto se cítí vinni. Jeden hinduistický vůdce, Purshottamdas Tandan, dokonce navrhoval, aby tyto chrámy byly zničeny. Říkal, že k nám nepatří! Skutečně, nepatří k nám, protože tantra nebyla hlavním proudem. Tím byla jóga a pro jógu je sex v chrámu v Kadžurahu nepřijatelný. Musí být odstraněn!

Tantra radí, abychom sexuální akt prožívali jako bohoslužbu v posvátném chrámu. Proto byl pohlavní akt zobrazován na zdi svatyň. Oni říkali, berte sexuální akt tak, jako byste vstupovali do kostela. Když potom vstoupíte do svatyně, musí zde být sex, stává se tak součástí vaší mysli, můžete takto pocítit, že svět a božství nejsou dva protichůdné elementy, ale jeden. Nejsou protikladné, jsou jen opačnými polaritami pomáhajícími jedna druhé. Oba výrazy mohou vlastně existovat jen díky této polaritě, protože pod nimi je ukryta jednota. Popřeme-li svět, popřeme současně božství.

Pro tantru je svaté všechno. Zapamatujte si to, pro tantru je všechno posvátné, není nic, co by svaté nebylo. Podívejte se na věc takto. Pro nevěřícího člověka není svaté nic. Pro takzvaně věřícího je něco svaté, něco není. Pro tantru je svaté vše.

Před několika dny byl u mě jeden křesťanský misionář, který řekl: „Svět vytváří Bůh“. Zeptal jsem se ho: „A kdo vytváří hřích?“ On na to odpověděl: „Ďábel“. Tak jsem se ho zeptal: „Kdo tedy vytváří Ďábla?“ Byl v úzkých a nakonec řekl: „Samozřejmě, že Ďábla vytváří také Bůh“. Ďábel tvoří hřích a Bůh tvoří Ďábla. Kdo je potom tedy skutečný hříšník, Ďábel nebo Bůh? Dualistická koncepce vede vždy do takové absurdity.

Bůh a Ďábel nejsou pro tantru dva elementy. Skutečně, tantra nezná nic, co by bylo možné nazvat slovem Ďábel. Všechno je božské, všechno je svaté. A to se jeví jako ten správný výchozí bod, ten nejhlubší. Je-li na tomto světě něco, co není svaté, odkud se to bere a jak to může existovat?

Jsou tu jen dvě možnosti. První je alternativa ateisty, který říká, že vše je nesvaté, potom je všechno v pořádku. On je adualista, na světě nevidí žádnou svatost. Druhou alternativou je přístup tantry – všechno je svaté. Opět adualismus. Ale všichni mezi těmito dvěma alternativami, také ti takzvaní věřící lidé nejsou skutečně věřící – ani věřící, ani nevěřící. Tím, že zaujímají smíšený postoj, jsou vždy v konfliktu. Celá jejich teologie se jen pokouší dosáhnout konce, kterého dosáhnout nemůže.

Kdyby jen jediná buňka na tomto světě, jediný atom nebyl svatý, potom by se celý svět dostal mimo svatost, protože jak by mohl tento atom existovat ve světě, který je svatý. Jak by mohl! I ten poslední element je podporován celkem. Být, to znamená být podporován celkem. Je-li jen jeden nesvatý element podporován všemi svatými prvky, kde je rozdíl? Celý svět je svatý – bezpodmínečně, nebo svatý není. Není žádná prostřední cesta.

Tantra považuje za svaté vše! Proto jí nemůžeme správně rozumět. Je to nejhlubší nedualistický přístup, můžeme-li to vůbec nazývat přístupem. Ve skutečnosti to není možné, protože jakýkoliv přístup je vázán na dualitu. Středem zájmu tantry je čistá energie, živá jednota.

Jsou dvě cesty k poznání – jóga a tantra. Tantra nemůže mít tak silný vliv, protože tu je naše mysl, která je deformovaná. Kdykoliv se ale vyskytne někdo, kdo je uvnitř zdravý, v němž není chaos, objeví krásu tantry. Jen v takovém případě může porozumět tomu, co je tantra. Jóga na nás může snadno působit, snadno nás oslovovat právě proto, že existuje naše neklidná mysl. Zapamatujte si, je to výlučně vaše mysl, která tvoří všechno přitažlivým, nebo nepřitažlivým. Jsi to ty, který působíš, ty jsi rozhodujícím faktorem.

Oba přístupy jsou odlišné. Neříkám, že se nemá používat jóga. Je použitelná také, ale ne té interpretace, která je v současnosti ve světě nejvíce rozšířena. To, co je nyní pod jménem jóga nejrozšířenější, nemá správný obsah. Je to vaše interpretace jógy, která je výsledkem činnosti současného nezdravého myšlení.

Jóga může být spolehlivou cestou k základům, ale jen tehdy, když je vaše mysl zdravá. Například Mahavira je na cestě jógy, ale on ve skutečnosti nepotlačoval sex. Je s ním hluboce obeznámen a stal se mu zbytečným. Proto byl odložen. Buddha je na cestě jógy, ale on žil prostřednictvím světa. Je s ním hluboce obeznámen. Nebojuje.

Když jednou něco poznáte, jste od toho oproštěni, uvolněni. Prostě to odložíte, jako když listy padají ze stromu. Není to odřeknutí, není v tom obsažen žádný boj. Podívejte se na Buddhovu tvář. Nevypadá jako tvář bojovníka. On nebojoval. Je tak uvolněný. Je opravdovým symbolem relaxace, žádný konflikt.

Podívejte se na vaše jogíny. Vnitřní konflikt je na jejich tvářích zřejmý. Uvnitř mají mnoho neklidu. Právě nyní sedí na sopkách. Můžete se podívat do jejich očí, do jejich tváří a ucítíte to – kdesi v hloubi se hýbají potlačené konflikty. Nepřekonali je.

Ve zdravém světě, kde každý žije svůj život autenticky, individuálně, nenapodobuje druhé, žije svůj vlastní život na své cestě, tam jsou schůdné obě metody – tantra i jóga. Jeden se může učit hluboké citlivosti, která vede k dokonalosti, druhý může postupovat až tam, kde se většina přání stává zbytečnými a jsou odkládána. Jóga může vést k cíli také jako u mne, jóga vede do stejného světa jako tantra, pamatujte si to.

Potřebujeme zdravou mysl spontánního člověka. V takovém světě, kde je člověk přirozený, může být vodítkem tantra i jóga. V naší neurotické, takzvané „společnosti“ to nebude ani jedno. Obvykle používaná jóga nemá správný obsah – žádosti ji učinily nepoužitelnou. Ještě se neodloučily a musíme je přemáhat. Volíme ji jako techniku potlačování. Volíme-li tantru, bude to vychytralost, hluboký podvod, abychom si užili. S deformovanou myslí nepohne jóga ani tantra – obě povedou v takové situaci k podvodu. Zdravá mysl, zejména sexuálně zdravá mysl je potřebná, i zde. Potom si můžete vybrat jógu či tantru.

Existují dva typy lidí rozdílné podstaty se základem mužským a ženským – není to otázka biologická, ale psychologická. Pro ty, kteří mají tento základ mužský – agresivní, temperamentní, extrovertní, pro ty je cestou jóga. Pro ty, kteří mají ženský základ – receptivní, pasivní, nenásilný, pro ně je cestou tantra.

Je možné říci, že pro tantru má velký význam ženský princip: matka, bohyně Kalí, Tára a dévi Bhairáví. V józe nikdy neuslyšíte žádné jméno ženského božstva. Tantra má ženská božstva, jóga mužská. Jóga je energie vycházející, tantra je energie směřující dovnitř. V moderních psychologických termínech můžete říci, že jóga je extrovertní, tantra introvertní. Vše závisí na osobnosti. Máte-li introvertní osobnost, potom pro vás není boj. Jste-li extrovert, potom ano.

Jenomže my jsme tak zmatení. Proto nic nepomáhá. Naopak všechno rozčiluje a každý lék přivodí nové obtíže.

Neříkám, že pomocí jógy nemůžete růst. Já zde jen dávám přednost tantře, protože začínáme být schopni porozumět, co vlastně znamená.

[Jana]

[Návštěvník]

BUDHŮV DECH


Štěstí nezávisí na tom, co chcete nebo kým jste, ale na tom, co si myslíte. (Buddha)

Dýchání je velmi mocný a účinný přístup v terapii. Existují mnohé školy dechu: metody s důrazem na katarzi, expresi emocí a pak také více integrativní metody, které jdou více do nitra. Dýchání je také skvělým nástrojem meditace. Náš dech je vždy nyní, nikdy není v minulosti, nikdy není v budoucnosti. Což je v kontrastu s naší myslí, které se pořád zabývá buď minulostí anebo budoucností. Vipassana a Zazen využívají toto pochopení již po velmi dlouhou dobu. Bohužel mnoho škol Vipassany a Zazenu se stalo hodně rigidní. Věnují hodně pozornosti „správné formě,“ oddělují muže od žen, vytvářejí umělou a rigidní atmosféru. A toto vůbec neodpovídá učení Buddhy. Buddha vyzařuje klid a uvolnění, není tam žádná rigidita, je tam čisté vědomí.



Osho k tomu řekl:
A když říkám: pozoruj – NESNAŽ se pozorovat, jinak budeš opět v napětí a začneš se koncentrovat na dech. Prostě se uvolni, zůstávej uvolněn a dívej se… co jiného totiž můžeš dělat? Ty jsi tu, není co dělat, vše je přijímáno, nic není popíráno, odmítáno, žádné úsilí, žádný boj, žádný konflikt, dýchání jdoucí do hloubky – co můžeš dělat? Prostě pozoruj. Pamatuj, jen prostě pozoruj. Nevkládej žádné úsilí do pozorování. Toto Buddha nazval VIPASSANA – pozorování dechu, vědomí dechu – nebo SATIPATTHANA – rozpomínání se, uvědomování si životní energie, která se pohybuje v dechu. Nesnaž se hluboce nadechovat, nesnaž se nadechovat a vydechovat, nedělej nic. Prostě se uvolni a nech ať je dech přirozený – ať se pohybuje sám, ať přichází sám – a mnohé bude pro tebe přístupné.



Osho: Starodávná hudba v borovicích
Když začneme pozorovat náš dech jako meditaci, stane se nástrojem, který nás udržuje v přítomném okamžiku, znovu a znovu nám připomíná, abychom zůstávali tady a teď, když nás naše mysl odláká do minulosti anebo do budoucnosti. Bez jakéhokoli úsilí, jen díky rozpomenutí se, zůstáváme více a více v okamžiku nyní. Sedět vzpřímeně určitě pomáhá, abychom neusnuli, ale není potřeba žádná rigidita. Pokud se potřebuješ pohnout, tak přizpůsob svoji pozici. Když jsi nemocný, můžeš meditovat i v leže v posteli. Pozorování dechu je meditace, kterou můžete přenést kamkoli. Pozorování dechu má ještě jeden další úžasný vedlejší účinek. Když zůstáváme přítomni tady a teď, pak přerušíme neustálý proud znovuvytváření myšlenek a pocitů skrze obrazy, které si promítáme ve svém nitru. Promítáme si většinou nevědomě různé často děsivé, bolestivé či ohrožující zkušenosti z minulosti do budoucnosti. Tyto obrazy vytvářejí pocity a také fyzické vjemy a symptomy v našem těle. Tyto pak obvykle začneme vnímat v určitou chvíli, vnímáme to jako by se to „dělo” nám. Pravdou je, že my samy si nevědomě znovu vytváříme tyto manifestace skrze naše nevědomé snění naší mysli. Zůstávání v tady a teď přeruší dodávku paliva pro tento proces. Toto je obzvláště důležité pro všechny lidi, kteří zažili nějaký druh traumatizace ve svém životě. Když dojde k traumatu, pak zůstává v těle určitý zamrzlý náboj, zůstává v nervovém systému a to pak přispívá k novému vytváření snů a pocitů, filmů, které jsou spojeny s traumatem a jsou promítány na budoucnost. Pozorování dechu jako meditace tě udržuje v tady a teď a tak přerušuje proud projekcí. Výsledkem toho je, že se cítíš lépe emocionálně i fyzicky. Pravidelná praxe pozorování dechu je to nejlepší, co může traumatizovaný člověk pro sebe dělat, aby si ulevil od dopadu traumatu na jeho život. Být přítomen celému cyklu dechu - nádech, pauza, výdech, pauza – je to, co přeruší cyklus nevědomého znovuvytváření. Anebo když to vyjádřím jinými slovy, zastaví to kola karmy. Zůstávej přítomen různým částem dýchání. Zůstávej přítomen plynutí dechu a života.



Osho k tomuto řekl:
Buddha objevil úplně jiný pohled: jen pozoruj dech – dech vstupující dovnitř, dech vycházející ven. Jsou tu čtyři body, které pozorujte. Tiše sedět a jen pozorovat dech, cítit dech. Přicházející dech je prvním bodem. A pak na chvíli se dech zastaví – velmi krátká chvíle – na setinu sekundy se zastaví; to je druhý bod pozorování. Pak se dech otočí a vychází ven; to je třetí bod pozorování. A pak opět, když je dech úplně pryč, na chvíli se zastaví – to je čtvrtý bod pozorování. A pak opět začne dech přicházet… toto je cyklus dechu.

Pokud dokážeš pozorovat všechny čtyři body dechu, budeš překvapen, v údivu nad zázrakem takového jednoduchého procesu – protože mysl toho není účastna. Pozorování není kvalitou mysli; pozorování je kvalitou duše, vědomí; pozorování vůbec není mentálním procesem. Když pozoruješ, mysl se zastaví, přestane být. Ano, na začátku mnohokrát zapomeneš a mysl opět přijde a začne hrát své staré hry. Ale kdykoli si vzpomeneš, na to, že jsi zapomněl, není potřeba posilovat lítost anebo vinu – jen se vrátit zpět k pozorování, znovu a znovu se vracet k pozorování svého dechu. Pomalu, pomaličku méně a méně mysli to narušuje.

Osho: Dhammapada – cesta Buddhy

[Návštěvník]

Někdy člověk má pocit, že se mu vytratila radost, vůle, síla a klid ze života. Skutečností je, že tyto aspekty života, aspekty Esence, stále existují a my jsme jen ztratili kontakt s nimi. Na této skupině se právě věnujeme těmto čtyřem kvalitám, vyživujeme je a otevíráme se, aby přítomnost Esence - něčeho, co nás přesahuje - se mohla projevovat v našem životě. Dále tyto kvality se budeme učit rozpoznávat a rozlišovat mezi silou skutečnou a silou falešnou, mezi vůli skutečnou a vůli falešnou apod.

Esence - aspekt síly

Síla jako aspekt esence má mnoho podob. Je podobná ohni. Někdy vzplane- to když v nenadálé situaci přesně člověk ví, co má dělat a bez přemýšlení dokáže bleskově zareagovat. Jindy hřeje jako teplo uhlíků – když člověk bez rozlobení klidně řekne ne a každý to cítí. Bohužel většinou člověk používá falešnou sílu, která vychází z osobnosti. Sílu, která vyžaduje úsilí, snahu, urputnost, agresivitu, drsnost. Když člověk používá falešnou sílu, má pocit, že musí vše vydržet, být tvrdý, zastrašovat a kvality jako citlivost, otevřenou, upřímnost jsou považovány za slabost. Avšak falešná síla vyčerpává a jak je člověk tvrdý na své okolí, tak je tvrdý i sám k sobě, potlačuje své potřeby a přání.

K tomu abychom opět mohli navázat kontakt se silou jako aspektem Esence se musíme vydat tam, kde jsme tento kontakt ztratili. Síla se v našem životě poprvé začíná manifestovat kolem věku jednoho roku, tedy v období, kdy dítě začíná chodit. V pokud potřeba dítěte po pocitu jednoty, splynutí a bezpečí nebylo doposud s matkou nasyceno, bude se bránit od matky odejít a bude se jí ještě více držet a svou vlastní sílu odmítne. V jiném případě pokud matka byla příliš zahlcující pro dítě, dítě uteče za silou do světa, ale tím přijde o kontakt a splynutí s matkou. Nastává vnitřní konflikt mezi těmito dvěma potřebami – potřeba blízkosti a potřeba síly (svobody). Avšak na úrovni esence žádný konflikt mezi jejími aspekty neexistuje. V jednu chvíli je tu síla, v jiné láska, splynutí, v další vůle.

Esence - aspekt vůle

Vůle jako aspekt esence je jako velká klidná řeka tekoucí neustále vpřed. Odhodlání, ochota být věrný sám sobě, své pravdě a stát si za tím.

Stejně jako u ostatních aspektů Esence, také u vůle je to naše osobnost, která překrucuje skutečnou podobu Vůle. Naše osobnost z Vůle často dělá něco tvrdého, orientovaného na budoucnost. Okamžik nyní je obětován pro budoucnost -kam bylo rozhodnuto, že se chceme dostat. Toto není Vůle, aspekt Esence, ale náhražka, berlička která nám dává směr a naději, že to v budoucnosti bude lepší.

Opravdová Vůle je o tom zůstávat pravdivý sám sobě. Když jsme v kontaktu s Vůlí, pak víme, co je pro nás důležité a jsme ochotni jít naším směrem a potkávat se s výzvami a obtížemi, aniž bychom to vzdávali. Hlavní je, že víme, co je pro nás důležité – nezáleží tolik na tom, jak rychle se tímto směrem pohybujeme. Opravdová Vůle neobětuje okamžik nyní pro budoucnost, také neobětuje náš směr, ani co je pro nás důležité pro nyní. Když je Vůle přítomná, jsme otevřeni k tomu potkat se s našimi pocity, nejistotami a zároveň zůstaneme v kontaktu s tím, co je pravdivé hluboko v nás. Mohli bychom to také nazvat odhodlání k tomu stát za svou pravdou.

Když jsme v tomto stavu, můžeme být otevřeni světu, aniž bychom byli manipulováni nebo rozptylováni. Starodávná moudrost Zenu se stává pravdou – „I cesta tisíci mil začíná jediným krokem a končí jediným krokem.“

Esence - aspekt radosti

Radost je přirozenou součástí lidské bytosti. Většina z nás však na ni úplně zapomněla nebo si ji netroufá prožívat. Uvěřili jsme, že radost přichází zvenčí (od partnera, po nějakém úspěchu atd.). Při spirituálním hledání potkáváme různá úskalí a bolesti, což nás může snadno odradit. Je těžké proniknout na své životní cestě do hlubších úrovní bez prožitků radostných dobrodružství.

Žij v radosti,
v lásce,
i mezi těmi, kteří nenávidí.

Žij v radosti,
a zdraví, i mezi nemocnými.

Žij v radosti,
v míru,
i mezi těmi, kteří se trápí.

Žij v radosti,
bez majetku,
jako ti, co září.

Vítěz zasévá nenávist,
protože ten, který prohrál trpí.
Zanech výher a proher
a najdi radost.

Není většího ohně než je vášeň,
není většího zločinu než je nenávist,
není většího smutku než je být oddělen,
není větší nemoci než je hlad,
a žádná jiná radost není stejná jako radost svobody.

Radost, spokojenost a důvěra
jsou tvým největším vlastnictvím
a svoboda tvou největší radostí.

Podívej se dovnitř.
Buď tichý.
Osvobozen od strachu a připoutanosti,
poznej sladkou radost této cesty.

Jaká radost, podívat se na probuzené
a být ve společnosti moudrých.

Jak dlouhá cesta je pro člověka
cestujícího s hlupákem.
Ale kdokoli, kdo následuje ty, kteří jsou na cestě,
objeví svou rodinu a je naplněn radostí.

Následuj ty, kteří září,
moudré, probuzené, milující,
protože oni ví, jak pracovat a předvídat.

Následuj je,
stejně jako následuje měsíc cestu hvězd.

(Dhammapada)

[Návštěvník]

Radost má tři úrovně. První je potěšení. Potěšení je tělesné. Druhé je štěstí. Štěstí je v mysli. Třetí je blaženost. Blaženost je duchovní. Všichni ale sdílí jednu skutečnost a to je skutečnost radosti. Radost přeložená do jazyka těla se stává potěšením, radost přijímaná tělem se stává potěšením. Radost přijímaná myslí se stává štěstím. Radost, která není přijímaná ani myslí and tělem – je přijímaná mimo tělo, mimo mysl – se stává blažeností. Existují tři vrstvy radosti.

Radost je jedinou realitou.
Radost je Bůh.
Radost je matérie, ze které je stvořena existence.

Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Nezatracuj ji. Pokud je tělesná, no a? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš a cítíš radost, užíváš si jídlo – je to Bůh – polykáš jej. Když držíš ruku ženy anebo muže, přítele či přítelkyně, kohokoli, s velikou láskou – pak cítíš v energii svého těla vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec v energii těla, když jsi rozechvěn – pak jako elektřina něco vibruje, oživuje tě – něco, co způsobuje, že se cítíš více živý než kdy před tím – to je radost. Je to Bůh přicházející skrze tvé tělo. Když posloucháš krásnou hudbu, cítíš se neskutečně šťastný – to je radost skrze tvou mysl. Díváš se na květ, aniž by ses jej dotýkal, aniž bys zapojoval svou mysl – pak přijde chvíle, kde je blaženost – jemné, tiché požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.

(Tantrická transformace)

[Návštěvník]

Esence - aspekt klidu

Klid přirozeně přijde, když najdeme svou vnitřní pravdu a když máme odvahu ji uznat. Dokud naše vnitřní skutečnost bude na nějaké úrovni v konfliktu s vnějším životem - bojuje s ní, chce ji změnit, odmítá ji anebo věří tomu, že musí získat určitou věc - pak samozřejmě klid nemůže přijít. Klid přijde, když má člověk jasno a zná svou vlastní pravdu. Vnější život možná není takový, jaký by byl pravdivý pro nás, ale pro vnitřní klid stačí, když uznáme naši vlastní pravdu.

Řekněme, že něco vně nepasuje k tvé vnitřní pravdě. Možná to nebudeš schopen hned změnit, ale když ti to bude jasné a když svou pravdu vyjádříš – pak ti to přinese klid. Ty jsi svou pravdu vyjádřil.

Nebo řekněme, že se ti někdo líbí. Ty toho člověka neznáš a tak jsi nejistý, jak toho člověka oslovit, co říct. Když ukážeš svůj zájem, vytvoří se klid a to i když ten druhý zájem mít nebude. Žil jsi svou pravdu, nic už v tobě nezůstalo. Žádné postranní myšlenky, žádné pochyby, žádné vnitřní dohadování se, žádné kalkulace. Nedostal jsi, to co jsi chtěl. Možná budeš na chvíli smutný nebo se budeš cítit odmítnutý. Ale už zároveň s tím v tobě bude růst i něco jiného. Klid totiž nezávisí na tom, jestli člověk dostane to, co chce. Závisí na tom, jestli jsme tím, kým jsme. Čím hlouběji dokážeme vidět a žít to, kým jsme, tím více se může klid manifestovat v našem životě.

A pak přijde chvíle, kdy se naše osobní pravda potkává s objektivní pravdou - s dimenzí, která vůbec není spojená s naším osobním příběhem a životem. Najednou se stáváme součástí věčného proudění energie, která stále plyne dál. S touto úrovní se potkáváme zřídkakdy a pokud se s ní potkáme, tak obvykle není úplně jednoduché vnímat, co to opravdu je.

Zajímavé je, že jednou z větších překážek k tomu, aby mohl klid být přítomen, je náš strach ze smrti. Klid je totiž přímo spojen s prostorem a prostor s prázdnotou. Zde naše osobnost se všemi mechanismy pro přežití začne panikařit. Při tom, vše co je potřeba, je jen trochu podpory k tomu, abychom mohli jet na vlnách emocí a čekat až opět vlna zmizí v oceánu – a oceán tam je neustále a bude tu i dál. Je to na nás. Můžeme se dívat na vlny anebo se můžeme dívat na oceán jako na celek, s veškerou jeho hloubkou. Pak přirozeně přijde klid.

Vnitřní klid přichází, když vidíme, co je a co není. Abychom mohli žít vnitřní klid, je třeba upustit od zažitých představ a konceptů a začít prožívat svět přímo. Vidět pravdu je velkou pomocí na cestě k vnitřnímu klidu. Naše subjektivní pravda tohoto okamžiku je bránou k pravdě objektivní a ke klidu. Vnitřní klid přichází, když je naše vnímání jasné.

„Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Neodsuzuj. Že je tělesná, tak co? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš, cítíš určitou radost, tak si užij své jídlo. Jídlo je bohem a ty ho polykáš. Když držíš ženu nebo muže za ruku, nebo přítele nebo kohokoli jiného, s velikou láskou a tvým tělem projede energetické vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec ve tvé energii těla; pokud jsi rozhýbán – jako elektřina – něco vibruje, obnovuje, osvěžuje tě. Cítíš se více živý než kdykoli předtím. Tak to je radost, Bůh, procházející tvým tělem. Když se při poslouchání hudby cítíš nadmíru šťastný, to je radost v mysli. Když se díváš na květinu, aniž by ses jí dotýkal a aniž bys zapojil svou mysl, přijde chvíle blaženosti – jemné, tiché, hluboké požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.“

(Tantrická transformace)

Klid má jen jednu chuť, která je naprosto vynikající – konečná chuť samotné existence. Musíte jen nechat odejít vše, co ruší – vše co vytváří rozruch – vše, co vytváří napětí, úzkost, utrpení; nemusíte dosáhnout cíle – to si pamatujte.

Klid je už hluboko uvnitř vás. Klid je to, z čeho jste stvořeni. Je to vaše vědomí, vaše bytí.

Ale takové je úplné šílenství lidí, že z klidu začnou dělat svůj cíl, začnou toužit po klidu. A to je největší dilema hledajícího člověka. Člověk musí pochopit tuto kontradikci. Nemůžete chtít klid, protože to chtění je rušením. Po čem člověk touží, či co chce, to je jedno. Můžete toužit po klidu, můžete toužit po moci, můžete chtít peníze nebo můžete toužit po meditaci – to je jedno – protože přirozenost touhy je pořád stejná. Je to napětí, její cíl je v budoucnosti a klid je v přítomnosti.

Klid není napětí. Klid je uvolnění stav puštění se. Ani touha po klidu tu není. Není tu žádná touha, žádná ambice, protože člověk již pochopil tu jednoduchou aritmetiku – že každá touha je konfliktní a každá ambice tě odvádí od tebe samotného.

Ve chvíli, kdy opustíš všechny touhy, všechny ambice – najednou se ocitneš sedět v klidu v chrámu svého bytí.

( Rebel)

[Návštěvník]

Osho: OBJEVUJE SE NOVÝ ČLOVĚK

Podoba nového člověka není ještě jasná, avšak horizont rudne a brzy zde bude slunce. Je ranní mlha a podoba nového člověka není zřetelná, ale přece jen je několik věcí je o novém člověku křišťálově jasných.
A to je nesmírně důležité, protože od těch dob, co se opice stala člověkem, člověk zůstal stejný. Obrovská revoluce je na cestě. Půjde daleko hlouběji, než revoluce, která se přihodila, když opice začaly chodit po zemi a staly se lidskými bytostmi.
Tato revoluční změna vytvořila mysl, tato změna vnesla dovnitř psychologii. Nyní nastane další, daleko významnější změna, která vnese dovnitř duši, a tak člověk nebude pouze psychologickou bytostí, ale rovněž bytostí duchovní.
Žijete v jedněch z nejživějších časů vůbec.
Podle mě je toto nové vědomí nejdůležitější věcí, která se dnes děje. Rád bych vám o tomto novém vědomí něco řekl, o jeho orientacích a jeho charakteristikách, protože vy tomu máte pomoci vyjít z lůna ven - protože vy tím musíte být. Nový člověk nemůže přijít odnikud, musí přijít skrze vás. Nový člověk může být zrozen pouze skrze vaše lůno. Musíte se stát lůnem.

Sbohem starému

Jestliže nový člověk uspěje, starý bude muset odejít. Starý člověk může žít jen tehdy, když je novému bráněno přijít. Nyní tomu nemůže být bráněno, protože to není pouze otázka příchodu nového člověka do existence, je to otázka přežití celé země, vědomí samotného, samotného života. Je to otázka života a smrti. Starý člověk došel k naprosté destruktivnosti. Starý člověk dosáhl konce svých možností. Nyní není žádná možnost života se starým konceptem člověka, jedině smrt.
Starý člověk se připravuje na globální sebevraždu. Starý člověk hromadí atomové bomby, vodíkové bomby, aby spáchal kolektivní sebevraždu. Je to velmi nevědomá touha. Raději než dovolit být novému člověku, by rád starý člověk zničil celou záležitost.
Musíte porozumět, musíte ochránit nové, protože nové nese s sebou celou budoucnost. A člověk došel ke stupni, kde je možný obrovský kvantový skok.

Milování světa

Starý člověk byl jino-světský, starý člověk byl proti světu. Starý člověk vždy hleděl k nebesům. Starý člověk se zajímal více o život po smrti než o život před smrtí. Zájmem nového člověka bude TENTO život, protože je-li postaráno o tento život, onen bude vyplývat sám od sebe. Jedinec se s ním nepotřebuje trápit, jedinec na něj nepotřebuje myslet.
Starý člověk se příliš zabýval Bohem. Tento zájem vycházel ze strachu. Nový člověk se nebude zajímat o Boha, nýbrž bude žít a milovat tento svět a z této lásky zakusí existenci Boha. Starý člověk byl spekulativní, nový člověk se chystá být existenciální.
Starý člověk může být přesně popsán v upanišadovém tvrzení: neti-neti, ne toto, ne toto. Starý člověk byl negativní - život-negující, život-odmítající. Nový člověk bude život-potvrzující: iti-iti, toto a toto. Zájmem starého člověka byl onen svět, zájmem nového člověka je tento, protože z tohoto se onen rodí, a jestliže se stanete příliš zaujatý oním, minete oba.
Tento okamžik musí být prožit ve své totálnosti. Tento okamžik musí být prožit ve své spontánnosti, s žádnými a priori (pozn.př.předem; zaujatě, s předsudkem) ideami. Starý člověk nesl již připravené odpovědi. Byl napěchován filozofií, náboženstvím a všemi druhy nesmyslů.
Nový člověk bude žít život bez jakéhokoli a priori závěru na něj.

Svoboda od "ismů"

Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.

Láska je příchuť

Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.

Užívání si života

Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíš říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažžení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.

Proti ortodoxii

Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěma slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.

Být rebelem

Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!

Žádná vypůjčená morálka

Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.

Vášeň pro zemi

Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materialistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.

Náboženství v přírodě

Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.

Žádná politika

Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tady teď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.

Autentičnost je radost

Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.

Tekuté struktury

Starý svět zůstával bez individuality. Nenáviděl individualitu, měl rád pouze ovce, davy - lidi chovající se stejným způsobem, kde každý následuje stejnou rutinu a stejné struktury. Nový člověk bude mít všechny druhy možností. Nový člověk bude milovat tekuté struktury. Bude lidský, bude respektovat lidské bytosti. Jeho respekt bude téměř zbožný.
Nový člověk bude muset najít nové formy společenství, důvěrnosti, intimity, sdílení záměrů, protože stará společnost nezmizí okamžitě. Bude otálet, bude navádět ke všem druhům boje proti nové společnosti - jak se vždycky děje. Má tak mnoho nezadatelných práv, nemůže to jít snadno. Půjde to jedině tehdy, když se pro ni stane nemožné setrvat v existenci. Předtím než stará společnost odejde nový člověk bude muset vytvořit nové druhy komun, nové druhy rodin, nová společenství blízkosti, intimity, sdílení záměrů.

Láska ne manželství

Nové vědomí nebude mít co do činění s institucemi jako je manželství. Nový člověk bude mít přirozenou nedůvěru k manželství jako instituci. Vztah muže a ženy má pro něj hlubokou hodnotu, pouze když je rostoucím, proudícím vztahem pro oba. Bude si málo vážit manželství jako formality nebo slibů trvalosti, které se ukazují jako vysoce nestálé. Bude milovat okamžik a prožívat ho v jeho totálnosti.
Manželství nemá žádnou budoucnost. Láska má budoucnost.
V minulosti nebyla láska realita, realitou bylo manželství. V budoucnosti láska bude skutečností a manželství se bude stávat více a více neskutečné. V minulosti se lidé vdávali jeden za druhého, od té doby se postupně začali mít rádi a milovat.
V budoucnosti se lidé budou milovat a mít rádi jeden druhého, pouze pak budou žít společně. V minulosti nejprve přišlo společné soužití, a přirozeně, když žijete společně, vzrůstá náklonnost, vzrůstá závislost. Byl to potřebný jev. Manžel potřeboval manželku, manželka potřebovala manžela, a potom děti potřebovali, aby rodiče byli spolu. Byl to, více či méně, ekonomický fenomén; ale nevycházelo to z lásky.
Budoucnost pozná odlišný druh vztahu, který je založen čistě na lásce, a který bude trvat v existenci pouze dokud bude trvat láska. A nebude touha po jeho stálosti, protože v životě není nic stálé; pouze plastické květiny jsou stálé.
Opravdové růže se rodí ráno a odchází večerem. A to je jejich krásou: jsou překrásné, když přicházejí a jsou překrásné, když jejich okvětní lístky začínají uvadat. Jejich život je překrásný, jejich zrození je překrásné, jejich smrt je překrásná, protože je zde živost. Plastická květina se nikdy nerodí, nikdy nežije, nikdy neumírá.
Manželství bylo v minulosti plastickou květinou. Nové vědomí nemůže mít žádný respekt k manželství. Bude muset vytvořit nový druh intimnosti - přátelství. A bude se muset naučit žít s nestálým fenoménem lásky a všeho ostatního.

Život s nestálostí

Potřebuje to kuráž, žít s nestálostí života, protože se pokaždé něco mění, musíš se pořád měnit. Jedinec chce zůstat stálý - vypadá to bezpečněji, více zabezpečené. To je tak, jak žil starý člověk. Starý člověk nebyl dobrodružný; celý jeho zájem byla bezpečnost. Nový člověk bude mít dobrodružného ducha; jeho zájmem nebude bezpečnost, jeho zájmem bude extáze.
Jedinec bude schopný a dostatečně odvážný říct: "Nevím, ale zajímám se o vědění. A jsem připraven vejít do jakékoliv dimenze, do jakéhokoliv dobrodružství." Nový člověk bude připraven riskovat. Starý člověk byl velmi obchodnický, nikdy připraven riskovat. Riziko bylo anatéma; jeho cílem byla bezpečnost.
Ale s bezpečností začínáte umírat. Je to pouze v dobrodružství, nepřetržitém dobrodružství, kde život roste k vyšší a vyšší plnosti, kde dosahuje k vrcholkům Himalájí.

Nedůvěra k autoritám

Nový člověk bude spontánní, nepředvídatelný, ochotný riskovat pro nové, mluvit a konat divoce a výstředně. Bude věřit, že všechno je možné a cokoliv může být vyzkoušeno. Nebude lpět na známém, bude vždy přístupný neznámému i nepoznatelnému. A nebude se obětovávat pro jakoukoliv budoucnost, protože nebude idealistou. Nebude se obětovávat pro jakékoliv abstraktní ideje, ideály, ideologie.
Bude mít důvěru ve vlastní zkušenosti a hlubokou nedůvěru k celé vnější autoritě. Nový člověk bude důvěřovat pouze své vlastní zkušenosti. Pokud něco nebude znát, nebude tomu důvěřovat. Žádná vnější autorita nemůže pomoci novému člověku. Nikdo nemůže říci: "Když to říkám, tak musíš věřit. Protože jsme vždycky věřili, tak musíš věřit. Protože naši předkové věřili, tak musíš věřit. Protože je to psáno ve védách a bibli, musíš věřit."
Nový člověk nebude mít co do činění s takovými nesmysly, nový člověk bude věřit, pouze když ON sám ví.
To je opravdová důvěra - důvěra v jedincovy vlastní možnosti, jedincův vlastní potenciální. Nový člověk bude respektovat sám sebe. Věřit ve vnější autority je neuctivé vůči vlastnímu bytí.
Toto je podle mě nejdůležitější jev, který se dnes děje. Do existence přichází nový člověk. První paprsky jsou už na horizontu. Připravujte se na přijetí nového člověka. Připravte se. Staňte se hostitelem hosta, který je právě teď s to zaklepat na vaše dveře v jakékoliv chvíli. A to je to, o čem je celá sannyas: příprava na přijetí nového člověka.
Bude to skvělé dobrodružství přijmout nového člověka. Bude to také riskantní, protože se to starému nebude líbit.
( The Secret of The Secrets, Vol.1)

[Jana]

Osho - 32 let jsem byl absolutně ničím

[Návštěvník]

[miroslav]

Já mám zkušenost, že je hlavně důležité uvědomit si, když někam něco dávám, že to tam dávám (abych si to zapamatoval). Nejlépe dávat věci na své obvyklé místo. Pak je větší pravděpodobnost, že najdu, co hledám. Jinak je to detektivka

A co se týče osvobození, Pravdy, Realizace, tak je nesmysl to hledat neboť se to nedá najít. Najít se ale dá, co nás znesvobodňuje a co tu Pravdu zakrývá.

[Houba]

Nikdy jsi nic nehledal?
Nikdy jsi po ničem netoužil? Nikdy jsi nehledal způsob, jak touhu naplnit?

[miroslav]

Vždy jsem hledal, toužil a také jsem nacházel a nacházím a většinou jsem i dosáhl toho, po čem jsem toužil.

[Návštěvník]

Vždy jsem hledal, toužil a také jsem nacházel a nacházím a většinou jsem i dosáhl toho, po čem jsem toužil.

Píšeš v minulém čase, tzn., žes již všeho dosáhl, našel, již netoužíš, nehledáš?