Diskuze

[Návštěvník]

Brad Warner měl blog. Napsal článek a pod tím článkem vždycky vznikla diskuze. Která by mohla být zajímavá, ale bohužel tam víc než polovina lidí chodili jen chytračit nebo plivat. .

Jaký k tomu mají důvod?

[Pavel]

Brad Warner měl blog. Napsal článek a pod tím článkem vždycky vznikla diskuze. Která by mohla být zajímavá, ale bohužel tam víc než polovina lidí chodili jen chytračit nebo plivat. .

Jaký k tomu mají důvod?

Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme. To se týká nejen těla ale i myšlenek. Pokud dělám rovnítko mezi myšlenkami a mnou samotným, jsem vždy emočně zaangažován, když někdo moje myšlenky zpochybňuje. Síla emoční odezvy a míra ztotžnění s emocemi , které vyvstávají jako druh obranného mechanismu, mohou vyústit do agrese. Síla agrese je podmíněna osobnostním kadlubem, který určí konečný projev: sarkastická poznámka, argument ad hominem, apod.

Pokud považuji myšlenky za myšlenky a ne za moje myšlenky; emoce za emoce a ne za moje emoce, mohu spočinout jako nezaujatý pozorovatel třeba i internetové diskuse. Bůh mi buď k tomu nápomocen.

[Návštěvník]

Bohužel to odrazuje od účasti ty, kteří něco opravdu znají z vlastní zkušenosti.

[Návštěvník]

Pokud bychom měli na mysli vlastní zkušenost jako duchovní zkušenost,
tak potom nějak moc nelpíš na tom co kdo říká a co ty sám říkáš

Jo, a taky vidíš i na ostatních, jestli už procházejí zkušeností, která rozpouští osobu, nebo jestli buď s kraválem, nebo mazaně a úskočně prosazují a obhajují jen to, co právě považují za nejlepší - emoční tělo ega, které ty výroky podbarvuje. A taky se dá vypozorovat, že úměrně tomu, jak ubývá potřeba druhému něco dokazovat, ubývá i emocionální náboj pod tím, co píšem. Nedá se to zfixlovat, všichni se odkopem.

Například nevím, jak dalece je Jana osvícená nebo není, a nijak zvlášť mě to ani nezajímá, ale z jejích reakcí je znát skutečná uvolněnost a pohoda, nesnaží se něco prosazovat nebo tlačit, aby někoho přesvědčila. To je hodně vzácný jev a v diskusích se tím liší dost nápadně od většiny ostatních. To si ovšem uvědomuje hlavně ten, kdo si už jednotlivých projevů svého emočního tělo všímá a dovede si představit, jak by sám na některé diskusní příspěvky zareagoval, být na jejím místě :-)))

[Návštěvník]

Bohužel to odrazuje od účasti ty, kteří něco opravdu znají z vlastní zkušenosti.

Nojo, pořvávání a překřikování je asi moc nebaví.

[Návštěvník]

obvyklá situace tady:

po jedné stránce bylo téma ,a myslím že velmi pěkné,zapomenuto a klábosí se o tomtéž,co bychom našli na jakékoli další debatě,at už má v nadpisu,že je o bohu,zenu či špenátu--

takhle myslím se efektivnost debaty blíží 0 a úroven poradny klesá,což se musí projevit
.......................

Na druhé straně tady se jedná o veřejnou diskusi dvou lidí, mezi kterými právě probíhá rozporování a obhajování určitého tvrzení. Pak - pokud do diskuse vstoupím - je podle mě poctivé i tohle respektovat. Jinak chtě nechtě vzbudím dojem, že nesouhlasím s rozporujícím, tudíž ani s důvody, které uvádí.

Veřejná diskuse se liší od rozhovoru dvou lidí, které zajímá totéž, a nezbývá než to brát jako fakt. Je to nový sociální jev a má různá úskalí. Pokoušet se tu vážně diskutovat je vždycky vstup na tenký led, protože protiargumenty jsou často jen odreagováváním osobních sympatií a antipatií. V diskusích je často důležitější, kdo něco říká, než to, co říká. Podle toho vypadají reakce oponentů, jsou nesouhlasné, i když oponent sám před časem napsal totéž. Diskusní fóra jsou prostě jistý druh džungle, chvilky, kdy je možné se věnovat určitému tématu, bez osobních konotací, jsou vzácné.
Já jsem dost realista a když taková chvilka nastane, těší mě to, ale celkově mě to učí brát věci, jaké jsou

[teonik]

pavel:

Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme.

já se ztotožnuji s pavlem
........................

[Návštěvník]

To stojí celé za zopakování:

Brad Warner měl blog. Napsal článek a pod tím článkem vždycky vznikla diskuze. Která by mohla být zajímavá, ale bohužel tam víc než polovina lidí chodili jen chytračit nebo plivat. .

Jaký k tomu mají důvod?

Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme. To se týká nejen těla ale i myšlenek. Pokud dělám rovnítko mezi myšlenkami a mnou samotným, jsem vždy emočně zaangažován, když někdo moje myšlenky zpochybňuje. Síla emoční odezvy a míra ztotžnění s emocemi , které vyvstávají jako druh obranného mechanismu, mohou vyústit do agrese. Síla agrese je podmíněna osobnostním kadlubem, který určí konečný projev: sarkastická poznámka, argument ad hominem, apod.

Pokud považuji myšlenky za myšlenky a ne za moje myšlenky; emoce za emoce a ne za moje emoce, mohu spočinout jako nezaujatý pozorovatel třeba i internetové diskuse. Bůh mi buď k tomu nápomocen.

[teonik]

peto ahoj

tvá drsná metoda...máš přehled kolika lidem si jí pomohl?

a kolik odsad díky ní zdrhlo s děsem v očích?

seš drtič...rozdrtíš,co ti příde pod ruku..ale z rozemletým už dál nepracuješ,respektive ani nedáš tomu šanci na rekonstrukci anžto to uteče..

mi se ted stalo něco podobného na fejsu,rozdrtil sem maníkovi iluze a on se s fejsu odhlásil

a beru to jako svou prohru

tak hodně štěstí,Peto,přeju nám všem...

[nop]

peto ahoj
...tvá drsná metoda....rozdrtíš,co ti příde pod ruku..ale z rozemletým už dál nepracuješ,respektive ani nedáš tomu šanci na rekonstrukci anžto to uteče..
...

Nejen on, tady svého času dominoval Goro, který učil chápat, že "ty nejsi ty", ale rekonsrukci něčeho kladného pak nenabídl.
Někdy jde o omyly na základě slov, pod kterými si představují lidé rozdílné věci. Nedávno byl na fóru Jitřní Země takový povzdech, že v blogu u Marty Janssen byla poznámka "Marta vám rozbije veškeré koncepty" a bylo to o osvobození od nepotřebných myšlenek a zábran. Ale na někoho to působilo jako blok a neotevřel se vlivu Marty. Seděl tam zbytečně - kvůli svému chápání slova.
Petr je nepolapitený. Neohne se, nepřizpůsobí se, neomluví se, nesoucítí s lidmi, mele svou notu. S úsměvem se tě pokusí oblafnout a ublafat dalšími otočkami hada okolo stromku či dalším kličkováním jako zajíc. Co mu kritického řekneš, to ti vrátí s tím, že prý dělá zrcadlo pro uvědomění lidí. Osobně se usmívá jako příjemný člověk, ale to co dělá to je slovní hra a sám si zdůvodňuje voleje. Až se změní, může to být úleva, protože on si namáhá duši neustálou hrou a ani o tom neví, že si ztěžuje svou samsáru.
Když spočine v klidu, přestane se honit za větrem, náhle se ukáží tvořivé síly spočívající v klidnosti, v dlouhodobé klidné práci na sobě místo honění míčků bez konce.

[Návštěvník]

To stojí celé za zopakování:

Brad Warner měl blog. Napsal článek a pod tím článkem vždycky vznikla diskuze. Která by mohla být zajímavá, ale bohužel tam víc než polovina lidí chodili jen chytračit nebo plivat.
Jaký k tomu mají důvod?

Podle mě máme sklon bránit všechno s čím se ztotožňujeme. To se týká nejen těla ale i myšlenek. Pokud dělám rovnítko mezi myšlenkami a mnou samotným, jsem vždy emočně zaangažován, když někdo moje myšlenky zpochybňuje. Síla emoční odezvy a míra ztotžnění s emocemi , které vyvstávají jako druh obranného mechanismu, mohou vyústit do agrese. Síla agrese je podmíněna osobnostním kadlubem, který určí konečný projev: sarkastická poznámka, argument ad hominem, apod.

Pokud považuji myšlenky za myšlenky a ne za moje myšlenky; emoce za emoce a ne za moje emoce, mohu spočinout jako nezaujatý pozorovatel třeba i internetové diskuse. Bůh mi buď k tomu nápomocen.

[Návštěvník]

Brad Warner měl blog. Napsal článek a pod tím článkem vždycky vznikla diskuze. Která by mohla být zajímavá, ale bohužel tam víc než polovina lidí chodili jen chytračit nebo plivat. .

Jaký k tomu mají důvod?

je velmi snadné odpovědět na otázku, kterou jiný položí

je velmi snadné překroutit něčí slova tak, že to zcela změní jejich původní význam

je velmi snadné někoho zesměšnit

je velmi snadné někoho přesvědčit o té "své" pravdě

...

co když ale člověk neodpoví tam, kde se odpověď očekává?

potom může vzniknout pozoruhodná mezera

prostor pro něco nového

prostor pro něco tajemného

prostor pro něco moudrého

http://zivotni-energie.cz/forum-elegant ... skuze.html

[vostal petr]

Bůh mi buď k tomu nápomocen.

Vypadá to, že ti moc nápomocen tedy není,

když tomudle tématu věnuješ pozornost...

Ale nakonec, lidi maj problémy s kdečím a proto tomu věnují pozornost...

[vostal petr]

co když ale člověk neodpoví tam, kde se odpověď očekává?

Tak pak asi končí diskuze...

[Návštěvník]

od Pavel » úte 08. led 2013 11:01:08

...Pokud považuji myšlenky za myšlenky a ne za moje myšlenky; emoce za emoce a ne za moje emoce, mohu spočinout jako nezaujatý pozorovatel třeba i internetové diskuse. Bůh mi buď k tomu nápomocen.

od vostal petr » ned 29. dub 2018 19:08:33

Bůh mi buď k tomu nápomocen.

Vypadá to, že ti moc nápomocen tedy není,

když tomudle tématu věnuješ pozornost...

[hehehe]

Veřejná diskuse se liší od rozhovoru dvou lidí, které zajímá totéž, a nezbývá než to brát jako fakt. Je to nový sociální jev a má různá úskalí. Pokoušet se tu vážně diskutovat je vždycky vstup na tenký led, protože protiargumenty jsou často jen odreagováváním osobních sympatií a antipatií. V diskusích je často důležitější, kdo něco říká, než to, co říká. Podle toho vypadají reakce oponentů, jsou nesouhlasné, i když oponent sám před časem napsal totéž. Diskusní fóra jsou prostě jistý druh džungle...

a kdo není dostatečně vybavený tesáky a drápy, má holt smůlu

[Návštěvník]

Emoce, boj, kdo z koho, inu.... :-)

(Ale je to určitě lepší než mrtvolno, tak jen tak dál, probojovat se k Pochopení, přijetí, životu)....

[Návštěvník]

Emoce, boj, kdo z koho, inu.... :-)

(Ale je to určitě lepší než mrtvolno, tak jen tak dál, probojovat se k Pochopení, přijetí, životu)....

Jasně. Existují ale i další možnosti, které se nemusejí vnímat jako mrtvolno.

K zamyšlení
Příspěvek od Tara » pon 25. lis 2013 10:38:10

Ztišením vstupujeme do neprojeveného - klidového aspektu nás samých, což přináší úplně nový náhled na Život. Stejně jako má oceán jiný náhled na sebe, než jaký mají vlny náhled na oceán. Podobně také bude mít oceán jiný náhled na vlnu, než jaký je náhled oné vlny na sebe samu.

Pro představu si můžete zkusit projektovat svoji mysl do některé z těch vln na oceánu. Nyní má jedna z těch vln vaše všední myšlenky. Představte si to. Jakou mají hodnotu? Co myšlenky jedné vlny mohou ovlivnit? Co na nich záleží?

Třeba je tam existencionalistická vlna: "ach jo, jsme neodvratně hnány ke břehu, všechny umřeme, není žádný onen svět, život je nesmyslný" ... to je existencionalistická vlna. Hned vedle je duchovní vlna: "jednoho dne ascendujeme všichni z oceánu a půjdeme tam, kde to bude sakramentsky lepší než tady!" A těch zbylých devadesát devět procent vln se prostě bude hádat mezi sebou. "Hej ty tam, já jsem lepší než ty!" A pak jsou třeba skupiny vln - "my jsme americké vlny, jsme ty nejlepší!" Nebo: "my jsme buddhistické vlny!"

... Nepřipadá vám to šílené? Neděláme právě tohle neustále? Nemá to naprosto smysl! Je to jen tlachání. Nic to neovlivní.. A tohle šílenství je to, čím většina lidí definuje sama sebe i svůj vlastní život ..

A pak tam je vlna, která běží po povrchu oceánu a hledá osvícení. Hledá svůj zdroj. Je to něco jako konečná forma šílenství. Je zde vlna, která je složená z vody a snaží se navrátit zpět k vodě.

Jen si to představte, jak některé vlny sedí na tom oceánu a mají nohy složené do preclíku, zkoušejíc se vrátit k vodě. Představte si, že se jdete koupat k moři a vidíte tam tyto vlny složené do preclíku, snažící se být klidné. A vy byste na ně volali: "ahoj, co děláte?" A ony by vážně říkaly: "hledáme oceán!" A vy na to: "a kolik času to vezme?" .. "Nevíme, ale tahle preclíková pozice nám pomůže.."

Chci jen říci, že jsme absolutní komedianti. Sami sobě děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'. Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo, jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam se musíme dostat, je to jediné co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání ustane a pak teprve je možné rozpoznat z čeho se skládáme. Že čisté Bytí, čiré Vědomí je podstatou naší existence.

A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat, náhle či postupně, že TOHLE JE ONO, že JÁ JSEM, že já jsem TO ... Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý, probuzený Prostor. Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je !!

Popravdě, oceán si o vlnu nedělá starosti. Ví, že se nemá kde ztratit. Může se vlnit přes celý oceán, ale nikdy neopustí oceán. Může mít po cestě nějaké srážky, nějaká šplouchnutí, může přestat existovat, což se všem vlnám nakonec neodvolatelně stane ... dokonce i velké vlny tsunami nakonec skončí. Ale žádná vlna se nemůže dostat mimo Život, mimo oceán. Ani nemohou umřít, jen se prostě ... utiší.

Adyashanti*

viewtopic.php?f=273&t=2899

[Návštěvník]

Veřejná diskuse se liší od rozhovoru dvou lidí, které zajímá totéž, a nezbývá než to brát jako fakt. Je to nový sociální jev a má různá úskalí. Pokoušet se tu vážně diskutovat je vždycky vstup na tenký led, protože protiargumenty jsou často jen odreagováváním osobních sympatií a antipatií. V diskusích je často důležitější, kdo něco říká, než to, co říká. Podle toho vypadají reakce oponentů, jsou nesouhlasné, i když oponent sám před časem napsal totéž. Diskusní fóra jsou prostě jistý druh džungle...

a kdo není dostatečně vybavený tesáky a drápy, má holt smůlu

Skutečně velcí jsou ti, kteří netrpí komplexy méněcennosti. Jsou tedy velcí tak jak jsou (menší, větší a jsou se svojí velikostí (v přeneseném slova smyslu) spokojení - ani si nějakou svoji velikost neuvědomují.

Reagoval jsem jen na trpaslíky, kteří bývají na duchovních fórech mezi těmi nejaktivnějšími a z každého duchovně zaměřeného fóra dělají něco jako předváděčku své rádoby velikosti.

A tedy když už použiji obrazný pojem trpaslík, tak je dobré i vysvětlit, co tím mám na mysli.

http://sladicko.cz/komplex-menecennosti ... ebevedomi/