popisuje jednoduché a účinné prostředky, jimiž lze nechat být - upustit od toho, co znemožňuje osvícení a osvobození od negativity. Během mnoha desetiletí autorovy klinické psychiatrické praxe bylo primárním cílem hledat nejefektivnější způsob ke zmírnění (odstranění) lidského utrpení ve všech jeho rozmanitých podobách. Ukázalo se, že vnitřní mechanismus odevzdání je velký praktickým přínosem a je popsán v této knize.
Předešlé knihy Dr. Hawkinse jsou zaměřené na pokročilé stavy vědomí a osvícení. V průběhu let se tisíce studentů vyptávaly na praktickou techniku, jejíž pomocí lze odstranit vnitřní zablokování spokojenosti, láskyplnosti, radosti, úspěchu, zdraví a nakonec i osvícení. Tato kniha poskytuje mechanismus, umožňující tyto bloky pustit.
Mechanismus odevzdávání, který Dr. Hawkins popisuje, lze provádět uprostřed každodenního života. Kniha je stejně vhodná pro všechny stránky lidského života: pro fyzické zdraví, kreativitu, finanční úspěch, emocionální léčení, seberealizaci v zaměstnání, vztahy, sexualitu, i pro duchovní růst.
Je to neocenitelný zdroj pro všechny profesionály, kteří pracují v oblasti duševního zdraví, v psychologii, medicíně, svépomoci, léčbě závislostí, i duchovního rozvoje.
http://www.amazon.com/Letting-Go-The-Pa ... 1401945015
Tyto holistické přednášky byly prvně předneseny různým organizacím, zaměřeným na rekonvalescenci, a lékařům z nejrůznějších prostředí. Důraz je kladen na uzdravení v jeho plném významu – na uzdravení citově-mentální, fyzické, psychické i duchovní. „Vyléčit“ znamená stát se celistvým, v protikladu k ošetřování, které je omezené a krátkozraké. Autor čerpá z rozmanitého klinického prostředí, ve kterém více než 50 let působil jako vedoucí osobnost v oblasti psychiatrie. To a jeho vlastní duchovní vývoj vedly k sérii více než osmi knih na téma lidského vědomí jako takového. Naše společnost žije v neustálém stresu, úzkosti, strachu, v bolestech, depresích, starostech a závislostech. Tato kniha je věnována zmírňování lidského utrpení v jeho různorodých projevech. Opravdu se uzdravit znamená „stát se celistvým“ na všech úrovních.
http://www.amazon.com/Healing-Recovery- ... R.+Hawkins
Zkoumá projevy a omezení vlastní egu a podává detailní vysvětlení plus instrukce, jak je překročit. Rozšiřuje pochopení úrovní vědomí, tak jak jsou prezentovány obecně uznávanou Mapou vědomí. Kniha se zaměřuje na jednotlivce a studuje existenciální subjektivní blokování pokroku v uvědomování, na každé úrovni uvědomění. To vede k progresivnímu duchovnímu uvědomění a do vyšších úrovní, umožňujících na každé úrovni konkrétní kroky vedoucí k transformaci, jež jsou přípravou pro pokročilé stavy, jakými je samo osvícení. Analyzováním nejrůznějších překážek a rovin, které mají být transcendovány, se samy odhalují některé principy, které podporují duchovní vývoj. Tato kniha je proto spíše praktickým manuálem než obsáhlou analýzou.
http://www.goodreads.com/book/show/2331 ... sciousness
Jak člověk může projít spirituální oblastí a posunout se za utrpení, k prožívání míru a Boží lásky, k překročení iluze a k uskutečnění stavu osvícení? V tomto souboru inspirujících pasáží z díla Davida Hawkinse se čtenáři připomíná iluzornost povahy osobního já (identifikace s egem/myslí) a přímé cesty, vedoucí k překročení slepých uliček ega/mysli. Toto kapesní vydání je určeno zejména pro dnešního velmi zaměstnaného duchovního studenta, inspirovat ho ke kontemplaci a reflexi během přestávek v práci, když se prochází po lese, během klidných okamžiků v kavárně, v letadle, s partnerem – v jakémkoliv prostředí, kde se právě nachází. Rozpouštění ega, uskutečňování Já je spolehlivým průvodcem na aspirantově výpravě za vyšší pravdou.
http://www.amazon.com/Dissolving-Ego-Re ... 1401931154
Dokončuje a dále objasňuje pravou podstatu a jádro stavu označovaného jako „Osvícení“. Jsou to především návody k použití pro toho, kdo je opravdově oddaný spiritualitě, a odhalení informací, známých jen těm, kteří pro dosažení Realizace Božství překročili ego. Je to vnitřní cesta od já k Já. Subjektivní stavy mystika jsou velmi zajímavé, ale v historii nebyly nikdy objasněny v míře, představené v tomto polo-autobiografickém objasnění, které poskytuje i prostředky, jimiž lze rozpoznat jejich vzácný výskyt, a popisuje tak podstatu charakteristik spirituální Pravdy. Bez církevních doktrín nebo náboženských systémů víry se čistá podstata veškeré duchovní Pravdy zjevuje ve své ryzosti s bezprecendentní jasností.
http://www.amazon.com/Discovery-Presenc ... 0971500762
Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti.
Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?
•Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.
•Z úrovně viny (30) si říkáme: "je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky."
•Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to "zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic."
•Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.
•Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii - dřív, než spáchá nějaký zločin!
•Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?
•Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!
•Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.
•Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si - "vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu." Máme chuť něco s tím udělat.
•Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. "Vždyť nikomu nijak neubližuje."
•Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.
•Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.
•Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.
•Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.
•Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.
Co se stane, když se k tulákovi přiblížíme? Pravděpodobně bude reagovat na naše vyzařování v tomto přítomném okamžiku. Možná uteče, možná se rozzlobí, možná mu uděláme něčím radost. Zkrátka - bude zrcadlit náš stav vědomí tady a teď - jako všichni okolo nás.
http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html
Mysl se účastní popírání, aby bránila svou "správnost" - to vyvolává zatvrzelost a odolnost vůči změně, která zabraňuje průměrnému vědomí postupovat vpřed více než o pět bodů za život. Velkým skokům v úrovních vědomí vždy předchází negace klamu, že "já vím". Často jediný způsob, jak člověk může dosáhnout této ochoty změnit se, je "dosažení dna", totální prohra při obraně vlastního názorového systému. Světlo nemůže vstoupit do zavřené bedny, katastrofa může znamenat i možnost vstupu do vyšší úrovně vědomí. Jestliže se na život díváme jako na učitele, pak se jím stává. Ale dokud se nestaneme skromnými a životní lekce nevyužijeme jako brány k růstu a vývoji, které nám byly nabídnuty, jsou tyto lekce marné.
Jsme svědky, pozorujeme a zaznamenáváme zjevné procesy zkušenosti. Ale ve vědomí samotném se ve skutečnosti nic neděje. Vědomí pouze registruje, co je prožíváno... Mysl, která je pozorována, se stává skromnější a začíná ustupovat od svých nároků na vševědoucnost - a tehdy může úroveň vědomí růst. Se skromností přichází schopnost smát se sám sobě a být stále méně obětí mysli.
Hawkinsova kniha
Letting Go: The Pathway of Surrender
Nechat být: cesta vzdávání se (odevzdávání)
popisuje jednoduché a účinné prostředky, jimiž lze nechat být - upustit od toho, co znemožňuje osvícení a osvobození od negativity. Během mnoha desetiletí autorovy klinické psychiatrické praxe bylo primárním cílem hledat nejefektivnější způsob ke zmírnění (odstranění) lidského utrpení ve všech jeho rozmanitých podobách. Ukázalo se, že vnitřní mechanismus odevzdání je velký praktickým přínosem a je popsán v této knize.
Mechanismus odevzdávání, který Dr. Hawkins popisuje, lze provádět uprostřed každodenního života.
http://www.amazon.com/Letting-Go-The-Pa ... 1401945015
Jelikož jsem měl tak velký seznam nemocí, musel jsem je všechny napsat, abych si je zapamatoval, protože polovinu z nich bych byl zapomněl, i když některé z nich trvaly po mnoho let. Například jsem měl duodenální vřed, který se nedal vyléčit. Prošel jsem všemi tradičními léčebnými procedurami, psychoanalýzou a celou řadu věcí; začalo to už na lékařské fakultě.
O dvacet let později jsem stále ještě měl vřed, a nejen to, byl to jiný druh vředu, který dělal díry v dalších částech mého dvanácterníku. Hrozila perforace a krvácení a opakovaně to způsobovalo zánět slinivky břišní. Také jsem měl zánět tlustého střeva s krvácením a s divertikulitidou. Divertikulitida byla ve skutečnosti tak zlá, že jsem několikrát skončil v nemocnici na transfuzi, málem jsem vykrvácel k smrti.
Kromě toho jsem měl migrény, které byly neléčitelné. Do jisté míry pomáhala psychoanalýza, setkal jsem se s neurology i s proslulými světovými odborníky, ale nepomohlo mi to od migrény, která údajně souvisela i s mnoha alergiemi. Byl jsem také přecitlivělý na látky obsažené v atmosféře. Nemohl jsem chodit na místa, která byla před několika týdny ošetřena těkavými látkami, protože stačila jediná částečka z milionů částic ve spreji, aby vyvolala migrénu.
Kromě toho jsem měl také Raynaudovu chorobu, která oslabovala průtok krve do mých končetin, začínala ohrožovat mé prsty gangrénou, způsobovala zhoršování krevního oběhu v rukách i nohách, které byly neustále studené. K tomu všemu jsem měl dnu a vysokou hladinu kyseliny močové. Samozřejmě jsem byl kvůli tomu na dietě. Měl jsem dnovou artritidu a v zadní části svého auta si jsem vozil hůl a léky. Dovedete si představit, jaké je zvedat ze zadní části vozu hůl, když se náhle objeví záchvat dny s bolestí, která je zcela paralyzující? Ta hůl byla v mém autě po mnoho let.
Ve stejné době jsem měl těžkou hypoglykémii. Nemohl jsem jíst cukr, sladkosti nebo škroby. Takže vzhledem ke všem těm alergiím, vředům, divertikulitidě, ostatním gastrointestinálním problémům, zánětu slinivky břišní a občasným žlučníkovým záchvatům existovalo ve skutečnosti jen velmi málo věcí, které jsem mohl jíst. Když jsem občas zašel do restaurace, jediná věc, kterou jsem si mohl bezpečně dát, byl hlávkový salát. Nemohl jsem jíst rajčata, protože semínka by mohla zhoršit divertikulitidu, která si v minulosti vyžádala hospitalizaci a krevní transfúze. Měl jsem také padesát liber nadváhy. (Později popíši, jak jsem zvládl tento problém.)
Bylo to špatné s gastrointestinálním traktem; s oběhovým systémem; se zažívacím systémem; s hormonální rovnováhou; s chemickým složením krve, včetně zvýšené hladiny cholesterolu a kyseliny močové; plus migrénami. Všechny tyhle věci ukazovaly na stres a zátěže v centrálním nervovém systému a na zhoršené fungování autonomního nervového systému. Navíc jsem měl pilonidální cystický nádor, který by za normálních okolností vyžadovat chirurgický zákrok, ale pomalu spontánně mizel.
Později došlo k těžkému srdečnímu selhání kvůli nerozpoznané Gravesově chorobě (poruše štítné žlázy), pro kterou byla předepsána operace nebo ozařování, to jsem ale odmítl. Vyšetřením hrudníku byl zjištěn nádor v pravém horním plicním laloku. Byla provedena biopsie, ústící v kolaps a pneumotorax (nahromadění vzduchu nebo plynu v prostoru obklopujícím plíce). Biopsie ukázala, že léze byla formou ptačí tuberkulózy, já jsem odmítl brát doporučovaných pět antibiotik v hodnotě 10.000 $ měsíčně, protože tak jako tak měly nízký léčivý účinek. Léze plic pomalu mizela bez jakéhokoli fyzického léčení. Porucha srdeční funkce se zlepšovala, stejně jako pneumotorax. Funkce štítné žlázy se nakonec vrátila k normálu bez operace nebo ozařování. Navíc, když jsem dělal tesařskou práci, došlo k amputaci levého palce a na chirurgii to dali do pořádku bez anestezie, stejně jako opakující se tříselnou kýlu, také bez anestézie. Chronicky recidivující neřešitelné duodenální vředy zmizely po třech ošetřeních akupunkturou.
Všechny výše uvedené nemoci a chirurgické zákroky se zpracovávaly a řešily popsaným upouštěním od odporu v každém okamžiku, rušením systémů přesvědčení a naprostým odevzdáváním se Boží Vůli. K vyléčení toho všeho došlo bez narkotik nebo anestetik. Celá řada nemocí byla důsledkem karmických sklonů, které vyplavaly na povrch intenzivní duchovní prací, což urychlilo jejich počáteční vynoření, později ale usnadnilo jejich zdánlivě zázračné uzdravení a zmizení.
Upuštění od očekávání
Carl Jung psal o fenoménu zvaném ´synchronicita´, který by se mohl také nazvat ´souběžnost´, aby vysvětlil výskyt událostí, které se intelektu jeví jako vzájemně nesouvisející. Když se stále víc a víc odevzdáváme, tento druh zkušeností se stává běžným jevem. Názorným příkladem tohoto jevu je následující zkušenost.
Byl jsem ředitelem malé společnosti s asi padesáti zaměstnanci. Jednoho slibného mladého muže jsme udělali vedoucím jedné z divizí naší společnosti. Ukázalo se ale, že ten muž je velmi nezralý. Místo aby za všechno, co se pro něj udělalo, projevil vděčnost a spolupracoval, začal se chovat pompézně, náročně a poněkud paranoidně. Prohlásil, že se chystá vtrhnout na příští zasedání představenstva a vyvolat pořádný rozruch svými vášnivými obviněními a požadavky. I když by se všechna jeho obvinění dala snadno vyvrátit, celá ta záležitost zněla jako hrozná zkušenost, pokud by k ní mělo dojít. Se svým vyhrožováním se celé dny projevoval naprosto nenávistně.
V den zasedání správní rady, které mělo být ve 13 hodin, jsem jel po dálnici a myslel jsem na něj s hněvem. Najednou jsem to všechno nechal být, úplně jsem ho odevzdal. Začal jsem vidět to vyděšené dítě v něm a začal jsem mu posílat lásku. Všechny moje obavy zmizely, cítil jsem k němu sympatii a láskyplnost. Podíval jsem se na hodinky, bylo 12:30.
Když jsem přijel do kanceláře, sekretářka mi řekla, že ten muž přišel do kanceláře a sdělil jí, že celou tu záležitost odvolává, že na poslední chvíli změnil názor. Zeptal jsem se jí, kdy vešel do kanceláře. Řekla, že pozorně sledovala čas, protože zasedání rady mělo brzy začít. Když jí sděloval oznámení o změně svého nitra, podívala se na hodinky. Bylo přesně 12:32.
Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují.
http://www.amazon.com/Letting-Go-The-Pa ... 1401945015
Zatím co běžné mentální fungování by mohlo představovat neustálou snahu něčeho ´dosáhnout´, duchovní poznání je zcela bezúsilné, pasivní a spontánní. Přijímá se, místo aby se ho dosahovalo. Je to obdobné, jako když utichne zvuk: tichost se objeví sama od sebe. Člověk toho nemůže dosáhnout usilováním nebo snažením. Prostřednictvím mentální aktivity vzniká možnost něco ovládat; v odhalení žádná kontrola neexistuje. Nulové ovládání/kontrolování je možné, když tu není nic, co by se mělo ovládat/kontrolovat, a když neexistuje žádný způsob, jak aplikovat ovládání, i kdyby to možné bylo. S tím, co je bezformové, nelze manipulovat.
*
Místo přesvědčení, že jsme mysl, začneme vidět, že tu je mysl – a že tím, co má myšlenky, přesvědčení, pocity a názory, je mysl. Nakonec můžeme dospět k pochopení, že všechny naše myšlenky jsou pouze vypůjčené z velké databáze vědomí a nikdy nebyly naše vlastní.
Převládající myšlenkové systémy se obvykle přijímají, vstřebávají, dochází k sebeztotožnění s nimi; během doby jsou nahrazované novými nápady, které pro nás začaly být atraktivní. Když přestáváme přisuzovat hodnotu těmto pomíjivým názorům, ztrácejí schopnost nás ovládat. Prožíváme stále hlubší osvobození od nich, stejně jako od mysli. Tím se zase prohlubuje nový zdroj spokojenosti; dozrává potěšení ze samotné existence...
"Člověk nemůže osvícení ´dosáhnout´, není tu ani žádné osobní já, na které by se tento stav mohl aplikovat a tím méně který by mohlo udržovat coby kvalitu nebo atribut. Cestou k osvícení je jen odevzdávání překážek, které stav realizace znemožňují. Osobní já se tudíž nestane osvíceným, místo toho odpadne a je nahrazeno dosud překrývaným, skutečným neosobním Bytím.
Fenomén osvícení je analogický k záření slunce, když byly odstraněny mraky. Sluneční zář se nedá 'získat´, ´vynutit´ "nebo ´dosáhnout´, to všechno je lineární chápání, důsledek egem/myslí předpokládané příčiny a následku.
Jas a vyzařování nelineární Božské energie, podstaty všeho, co existuje, jsou autonomní, jsou důsledkem upuštění od lineárních/egoistických postojů a emocí, které jeho poznávání brání.
Díky pochopení a přijetí povahy ega se ego překročí a nakonec, potom, co byly odevzdány všechny jeho postoje a z nich vyplývající dualita, zkolabuje a zmizí. Ego nedosáhne osvícení, namísto toho zmizí a nahradí ho transcendentní Skutečnost. Realita Já vyzařuje sama od sebe coby zjevení, realizace a osvícení, stejně jako slunce zazáří, když mraky zmizí. Lze to popsat jako stav, který nahradil předchozí stav vědomí."
Duchovní vývoj a problém se zvláštností
Někdy se omezenost osobního ega překročí, ego je ale chytré a snaží se přežít využíváním duchovních konceptů; vzniká tak to, co je známé jako ´duchovní ego'. Může se projevovat pocitem, že je lepší než ostatní, že je méně znečištěné, nebo že má vyšší vibrace. Domýšlivost ega je někdy prostě skrytým přání, aby bylo považováno za ´duchovní´. Další pastí duchovní marnivosti je intelektuální sebepovyšování, což se projevuje hromaděním velkého množství informací, údajů a podrobností o náboženských a duchovních skupinách a o tom, jak se během doby vyvíjely. ´Vědět o duchovní pravdě´ není ale totéž jako ´poznávat ji´, natož pak ´stát se jí´.
Záruky, které na cestě člověka chrání před objevujícím se pokušením, sestávají z předvídavosti a pokory, z vděčnosti, a co je důležité, z respektování. Člověk začne být vděčný za pravdu, za to, co přináší, a respektuje její původ. To všechno také respektuje možné nástrahy a pokušení, ke kterým může dojít; proto se tento respekt objevuje i pozorností k těmto omezením. Pokora je paradoxně kvalitou respektu. Je také moudré respektovat i ego samotné, protože bez jeho úsilí po celá dlouhá období by člověk neměl možnost žít dostatečně dlouho, aby se mohl pokusit ho překročit. Považovat ego za svého nepřítele, kterého je třeba přemoci, znamená nepochopení. Užitečnější je přijmout ho jako domácího mazlíčka a rozpouštět ho soucítěním. Ať už bylo ego v minulosti jakékoliv, stejně jako štěně to prostě líp neumí. Odsuzovat ho znamená uvíznout v polaritě / dualitě ´dobro versus zlo´; užitečnější je pohlížet na něj jako na omezení.
K tomu, co je pro nás důležité nebo povzbudivé, cítíme připoutanost.
Když jsme postaveni tváří v tvář tomuto faktu, může nám to otevřít oči a přivést nás k rozpoznání základní povahy naší připoutanosti a vztahů, anebo můžeme znovu popřít evidentní skutečnost a abychom kompenzovali svou ztrátu, s urputností zintenzivňovat svůj dosavadní pohled.
Součástí zvládnutí potřeby popírat nevyhnutelnost ztráty je rozpoznání svých neuvědomovaných pokusů o manipulaci. Aby se mysl vyhnula ztrátě, snaží se ve své představivosti vyvinout určitou taktiku. Ta může mít podobu rozhodnutí stát se ´lepším´, nebo tím, kdo pracuje poctivěji, je čestnější, vytrvalejší nebo loajálnější.
Ve vztazích to může vzít na sebe podobu přespříliš kompenzovaného chování. Začneme se projevovat s neutuchající oddaností, láskyplností a pozorností, místo abychom se v sobě dostali ke kořenům příčin, proč máme potřebu tak jednat.
Je to systém iluzí, který sám sebe posiluje. Právě to mají mudrcové na mysli, když říkají: "Všechno, co prožíváme, jsou naše vlastní myšlenky, pocity a názory, které promítáme do světa."
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků