Stav našeho těla ovlivňuje psychika

[Návštěvník]

Jan Hnízdil: Porozumět signálům těla je důležité

Co je to psychosomatika?

Psychosomatika není žádný revoluční objev. Je to návrat ke zkušenosti a moudrosti rodinných doktorů. Takový doktor znal rodinu, děti, jejich vztahy, povahy, způsoby chování. Když k němu přišel pacient, dokázal nemoc zasadit do souvislostí jeho života. Porozuměl mu a vnímal ho komplexně, psychosomaticky. V současné době má navíc k dispozici moderní diagnostiku a léky.

Jak poznám, že mám psychosomatický problém?

Poznáte to tak, že je vám špatně. Dělení nemocí na psychosomatické a jiné neuznávám. Všechny nemoci jsou psychosomatické, protože každý člověk je psychosomatický, každý má tělo i duši. Stres oslabuje imunitu, to vytváří podmínky pro vznik infekcí nebo nádorů. Ty pak zpětně ovlivňují psychiku. U každé nemoci je nutné posuzovat nejen objektivní nálezy, ale i stavy duše, životní souvislosti. O zdraví rozhoduje nejen rovnováha mezi tělem a duší, vztah k sobě, ale i vztahy k bližním a k životnímu prostředí.

Jaké psychosomatické problémy jsou v dnešní době nejčastější?

Za naprostou většinou nemocí je stres. Od ekzému přes úzkosti a deprese až po rakovinu.

Klíčovým slovem psychosomatické medicíny je somatizace. Znamená ztělesňování složité neřešené životní situace. Člověk má nějaké životní starosti, je ve stresu, neví si rady. To, co není schopen změnit ve svém životě vědomě, začne postupem času dělat tělo na nevědomé úrovni za něj. Začne za něj stonat. Typickým způsobem: bolestí hlavy – má toho plnou hlavu, vysokým tlakem – je pod tlakem, bolestí zad – naložil si víc, než unese, pálením žáhy – leze mu to krkem. To, co nedokáže vysvětlit nejmodernější medicína, skvěle vystihují stará lidová přísloví.

Jak psychosomatika funguje a jak nás dokáže léčit?

Kouzlo psychosomatiky je v její jednoduchosti. Vysvětlení nemocí je skutečně velmi jednoduché. To, co je složité, je změna chování a způsobu života pacienta. Žádné zázraky nedělám ani neslibuji. Jen pacientovi vysvětlím, jakou informaci mu tělo nemocí sděluje, kde dělá chybu, poradím, co má změnit, aby se uzdravil. Pak už je to na něm. Když ale zjistím, že by nemoc vlastními silami nezvládl, doporučím mu léky. Snažím se je ordinovat jen krátkodobě, aby mu pomohly odrazit se ode dna. Využít jejich účinku k životní změně, po které tělo volá.

Co je častou příčinou psychosomatického onemocnění?

Nemoc je nastavené zrcadlo. Říká nám: Takový jsi, takovým způsobem a v takových podmínkách žiješ. Zastav se, zamysli se nad sebou, tímto způsobem už dál žít nemůžeš. Není nic pravdivějšího než nemoc. Záleží jen na pacientovi, jestli má odvahu se do zrcadla podívat, nebo jestli začne pravdu potlačovat léky. Léčit se, až do úplného vyléčení. Tím ale nijak nezpochybňuji úžasné možnosti současné medicíny. Vyzkoušel jsem je sám na sobě. Když jsem si poranil meniskus kolene, pomohla mi artroskopie. Když jsem důsledkem pracovního stresu vyčerpal svoje síly a dostal zánět dutin, zachránila mě antibiotika.

Může si za každou nemoc člověk sám?

Ano. Za většinu nemocí si může člověk sám. Nemoc je vlastně porucha chování. Člověk je nemocný, protože se nezdravě chová. Velkou roli v tom hraje síla myšlenky a autorita lékaře. Jestliže do ordinace přijde člověk s bolestí kyčle, bývá bez dlouhého vyptávání odeslán na rentgen. Tentýž objektivní nález pak může lékař interpretovat dvojím způsobem – psychotraumaticky, nebo psychoterapeuticky. Ten první vypadá asi takhle: Člověče, máte tam artrózu jako hrom. S tím už toho moc nenadělám, dám vám obstřik, předepíšu prášky, na čas vám to uleví, ale do dvou let to vidím na endoprotézu. Pacienta tímto sdělením zdeptá, demotivuje, odstartuje v jeho chování vědomé i nevědomé procesy směřující k tomu, že si do dvou let pro endoprotézu poslušně přijde. Nález na rentgenu, pokud není skutečně dramatický, ale můžete pacientovi sdělit i takhle: Artrózu tam sice máte, ale není to úplná katastrofa. Pokud se o kyčel začnete starat, jezdit na kole, plavat, rozcvičovat, zajedete si do lázní nebo k moři, shodíte pár kilo, může vám ještě spoustu let dobře sloužit. A třeba se endoprotéze úplně vyhnete. Tímto způsobem pacienta uklidníte, poradíte mu a mobilizujete ten neúčinnější lék, který existuje – samouzdravné schopnosti.

Může si tedy člověk nemoc sám vyléčit?

Jen do jisté míry a do jisté doby. Každá nemoc začíná funkčními obtížemi. Jestliže jsme třeba ve stresu, tělo na to reaguje přechodným zvýšením tlaku. Když stres poleví, tlak zase klesne. Pokud ale žijeme ve stresu delší dobu, tlak zůstane zvýšený a cévy a srdce na to reagují trvalými změnami. Ty mohou vést k infarktu nebo mozkové mrtvici. Organické změny už jsou nevratné, bez léků se pak člověk neobejde. Důležité proto je porozumět signálům těla včas, ve fázi poruchy funkce. Ta se ještě dá napravit.

Myslíte si, že má každá nemoc i nějaký svůj pozitivní důvod či přínos pro člověka? Záleží na tom, jak ji zpracuje. Knížku Příběhy obyčejného uzdravení jsem poskládal z příběhů pacientů, kteří to dokázali. Přišli za mnou s nemocí, brali léky a já jim vysvětlil, kde dělají v životě chybu. Oni ji odstranili, uzdravili se a léky už neberou. Krásným způsobem popsal svůj příběh mladý pacient s rakovinou krve. Zakončil ho slovy: Čeká mě ještě dlouhá cesta. Cítím ale, že už jdu konečně správným směrem. Věřím, že jednou budu mít možnost bez nadsázky prohlásit: Rakovina mi zachránila život.

Co je tedy hlavním posláním této knihy?

Přiblížit lidem, jak obyčejná a jednoduchá je medicína, které se věnuji. Příběhy jsou proložené rozhovory s neobyčejnými lidmi, kteří mi nějak vstoupili do života, nebo jsem do života vstoupil já jim. Mimo jiné se spisovatelem Michalem Vieweghem, psychiatrem Radkinem Honzákem, etnologem Mnislavem Zeleným Atapanou, filozofem Stanislavem Komárkem, životním poradcem Janem Konfrštem a dalšími. Příběhy i rozhovory mají pacienty inspirovat, dát jim návod a naději, že zvládnout se dá i těžká nemoc.

Ptáte se svých pacientů i na psychologické otázky? Co u nich zjišťujete?

Mám opačný problém než většina lékařů. Lidé jsou přesvědčení, že jsem zvědavý na všechny podrobnosti jejich osobního života, křivdy, závisti, trápení, že mi to musí všechno vypovědět. Na to nemám kapacity, nemohu připustit, aby mě pacient zahltil. Když se chystá rozpovídat, okamžitě ho zastavím a řeknu mu: Abych se zorientoval ve vašem stonání, domluvíme se. Položím vám jednoduchou otázku, prosím jednoduchou odpověď. Potřebuji jen základní informace. Když ale zjistím, že je potřeba jít do hloubky, nabídnu pacientovi péči našeho psychologa.

Mohou být u některých nemocí příčiny zakořeněné už z dětství a výchovy?

Až léty praxe jsem zjistil, jak důležité je pro pochopení nemocí mých pacientů znát povahové vlastnosti rodičů, vztahy původní rodiny. Od té doby pokládám všem pacientům otázky typu: Jakou povahu mají váš otec a vaše matka? Jaký s nimi máte vztah? Jak spolu vycházejí vaši rodiče? Jakým způsobem vás rodiče vychovávali? Jestliže mezi rodiči vládne napětí, matka je úzkostná a otec cholerický, pak dítě neustále stresují. Přísnou výchovou ho zase stavějí do pozoru. Napětí si děti přenášejí do dospělosti. Nikdo už jim ale nezavelí: Pohov! A vědomě se samy uvolnit neumějí. Napětí se postupem času začne projevovat řadou zdravotních a sociálních problémů: neklidem, poruchami chování, oslabenou imunitou, bolestmi hlavy, problémy ve škole a podobně. Pochopit je pak lze pouze v souvislostech vztahů původní rodiny.

Jaké myšlenky a jaké věty rodičů vůči dětem mohou být obzvláště nebezpečné?

Rodiče by měli dávat dětem dostatek lásky a pozornosti. Zase ale ne moc. Současně by je měli vést k samostatnosti a nezávislosti. Každý extrém škodí. Mám spoustu dětských pacientů, kteří jsou obětí hyperprotektivní úzkostné matky. Rodiče by si ale měli také dávat pozor na to, jak se před dítětem chovají, jak spolu mluví. Nevěřila byste, jak to děti vnímají a prožívají. Šestiletá holčička s oslabenou imunitou mi pověděla, že jí dělá starost, aby rodiče vyšli s penězi. Vzali si hypotéku, jsou z toho ve stresu a před dcerou to neustále řeší. Jí to trápí a je z toho nemocná. To zase zvyšuje stres rodičů. A tak pořád dokola.

http://www.biorevue.cz/zdravi/jan-hnizd ... sEbxWch2os

[Návštěvník]

[Návštěvník]

MUDr. Jan Hnízdil:

„Příběh zázračného uzdravení mi vyprávěl pacient. Jeho pětasedmdesátiletou matku paní doktorka před sedmi lety poslala do nemocnice na vyšetření s podezřením na rakovinu prsu. Syn se šel zeptat lékaře na výsledek. „Je to nejzhoubnější typ rakoviny s metastázemi do mízních uzlin a plic. Operace nepadá v úvahu. Od ozařování bych toho moc nečekal. Doba přežití nebude vyšší než půl roku. Připravte se na nejhorší“, řekl mu pan doktor.“

Matka o výsledku vyšetření nevěděla. Syn zašel na pokoj a řekl jí: „Mami, nic ti není, jen tady zabíráš postel pacientům, kteří jsou vážně nemocni, zabal si, jedeme domů.

Matka naplnila jeho proroctví. Žije dodnes. Rakovině i lékařům navzdory."

http://www.kanal22.cz/clanky/knihy-a-li ... emoci.html

[miroslav]

MUDr. Jan Hnízdil:

„Příběh zázračného uzdravení mi vyprávěl pacient. Jeho pětasedmdesátiletou matku paní doktorka před sedmi lety poslala do nemocnice na vyšetření s podezřením na rakovinu prsu. Syn se šel zeptat lékaře na výsledek. „Je to nejzhoubnější typ rakoviny s metastázemi do mízních uzlin a plic. Operace nepadá v úvahu. Od ozařování bych toho moc nečekal. Doba přežití nebude vyšší než půl roku. Připravte se na nejhorší“, řekl mu pan doktor.“

Matka o výsledku vyšetření nevěděla. Syn zašel na pokoj a řekl jí: „Mami, nic ti není, jen tady zabíráš postel pacientům, kteří jsou vážně nemocni, zabal si, jedeme domů.

Matka naplnila jeho proroctví. Žije dodnes. Rakovině i lékařům navzdory."

http://www.kanal22.cz/clanky/knihy-a-li ... emoci.html

Buď se stal zázrak, nebo si doktor spletl papíry s výsledky

[Návštěvník]

Víra tvá tě uzdravila.

Ne? :-)

[Návštěvník]

MUDr. Jan Hnízdil:

„Příběh zázračného uzdravení mi vyprávěl pacient. Jeho pětasedmdesátiletou matku paní doktorka před sedmi lety poslala do nemocnice na vyšetření s podezřením na rakovinu prsu. Syn se šel zeptat lékaře na výsledek. „Je to nejzhoubnější typ rakoviny s metastázemi do mízních uzlin a plic. Operace nepadá v úvahu. Od ozařování bych toho moc nečekal. Doba přežití nebude vyšší než půl roku. Připravte se na nejhorší“, řekl mu pan doktor.“

Matka o výsledku vyšetření nevěděla. Syn zašel na pokoj a řekl jí: „Mami, nic ti není, jen tady zabíráš postel pacientům, kteří jsou vážně nemocni, zabal si, jedeme domů.

Matka naplnila jeho proroctví. Žije dodnes. Rakovině i lékařům navzdory."

http://www.kanal22.cz/clanky/knihy-a-li ... emoci.html

Buď se stal zázrak, nebo si doktor spletl papíry s výsledky

Je to přirozený, přírodní proces, který nebyl narušený přesvědčením pacientky. Přestala mít strach, začala si být jistá, že to nic vážného není, byla v naprosté pohodě.

Zvýšily se vibrace všech systémů a subsystémů těla, včetně buněk - od nejnižší vibrační úrovně, kterou v těle jeho navyklé a často neuvědomované postoje k dění automaticky vyvolávaly, až po stav, kdy čím dál víc buněk i orgánů vibrovalo vysoko a začaly se proto automaticky chovat “zdravě.” To bude zřejmě příčina i všech tzv. zázračných uzdravení, u kterých lidi doteď nedokázali pochopit, proč k nim došlo.

Je možné se o tom dočíst v knihách Dr.Hawkinse, který se touto problematikou dlouhodobě zabýval a měl možnost si ověřovat její důsledky i ve své nemocniční praxi. Potom, co se sám uzdravil z celé řady chorob, které jeho kolegové označili za nevyléčitelné, naučil ty kolegy, kteří o to měli zájem, vyléčit i případy, kdy byla diagnostikována rakovina v neléčitelném stádiu.

Z čeho všeho se postupně uzdravil píše Dr.Hawkins ve své knize Healing and Recovery:

Jelikož jsem měl tak velký seznam nemocí, musel jsem je všechny napsat, abych si je zapamatoval, protože polovinu z nich bych byl zapomněl, i když některé z nich trvaly po mnoho let. Například jsem měl duodenální vřed, který se nedal vyléčit. Prošel jsem všemi tradičními léčebnými procedurami, psychoanalýzou a celou řadu věcí; začalo to už na lékařské fakultě.

O dvacet let později jsem stále ještě měl vřed, a nejen to, byl to jiný druh vředu, který dělal díry v dalších částech mého dvanácterníku. Hrozila perforace a krvácení a opakovaně to způsobovalo zánět slinivky břišní. Také jsem měl zánět tlustého střeva s krvácením a s divertikulitidou. Divertikulitida byla ve skutečnosti tak zlá, že jsem několikrát skončil v nemocnici na transfuzi, málem jsem vykrvácel k smrti.

Kromě toho jsem měl migrény, které byly neléčitelné. Do jisté míry pomáhala psychoanalýza, setkal jsem se s neurology i s proslulými světovými odborníky, ale nepomohlo mi to od migrény, která údajně souvisela i s mnoha alergiemi. Byl jsem také přecitlivělý na látky obsažené v atmosféře. Nemohl jsem chodit na místa, která byla před několika týdny ošetřena těkavými látkami, protože stačila jediná částečka z milionů částic ve spreji, aby vyvolala migrénu.

Kromě toho jsem měl také Raynaudovu chorobu, která oslabovala průtok krve do mých končetin, začínala ohrožovat mé prsty gangrénou, způsobovala zhoršování krevního oběhu v rukách i nohách, které byly neustále studené. K tomu všemu jsem měl dnu a vysokou hladinu kyseliny močové. Samozřejmě jsem byl kvůli tomu na dietě. Měl jsem dnovou artritidu a v zadní části svého auta si jsem vozil hůl a léky. Dovedete si představit, jaké je zvedat ze zadní části vozu hůl, když se náhle objeví záchvat dny s bolestí, která je zcela paralyzující? Ta hůl byla v mém autě po mnoho let.

Ve stejné době jsem měl těžkou hypoglykémii. Nemohl jsem jíst cukr, sladkosti nebo škroby. Takže vzhledem ke všem těm alergiím, vředům, divertikulitidě, ostatním gastrointestinálním problémům, zánětu slinivky břišní a občasným žlučníkovým záchvatům existovalo ve skutečnosti jen velmi málo věcí, které jsem mohl jíst. Když jsem občas zašel do restaurace, jediná věc, kterou jsem si mohl bezpečně dát, byl hlávkový salát. Nemohl jsem jíst rajčata, protože semínka by mohla zhoršit divertikulitidu, která si v minulosti vyžádala hospitalizaci a krevní transfúze. Měl jsem také padesát liber nadváhy. (Později popíši, jak jsem zvládl tento problém.)

Bylo to špatné s gastrointestinálním traktem; s oběhovým systémem; se zažívacím systémem; s hormonální rovnováhou; s chemickým složením krve, včetně zvýšené hladiny cholesterolu a kyseliny močové; plus migrénami. Všechny tyhle věci ukazovaly na stres a zátěže v centrálním nervovém systému a na zhoršené fungování autonomního nervového systému. Navíc jsem měl pilonidální cystický nádor, který by za normálních okolností vyžadovat chirurgický zákrok, ale pomalu spontánně mizel.

Později došlo k těžkému srdečnímu selhání kvůli nerozpoznané Gravesově chorobě (poruše štítné žlázy), pro kterou byla předepsána operace nebo ozařování, to jsem ale odmítl. Vyšetřením hrudníku byl zjištěn nádor v pravém horním plicním laloku. Byla provedena biopsie, ústící v kolaps a pneumotorax (nahromadění vzduchu nebo plynu v prostoru obklopujícím plíce). Biopsie ukázala, že léze byla formou ptačí tuberkulózy, já jsem odmítl brát doporučovaných pět antibiotik v hodnotě 10.000 $ měsíčně, protože tak jako tak měly nízký léčivý účinek. Léze plic pomalu mizela bez jakéhokoli fyzického léčení. Porucha srdeční funkce se zlepšovala, stejně jako pneumotorax. Funkce štítné žlázy se nakonec vrátila k normálu bez operace nebo ozařování. Navíc, když jsem dělal tesařskou práci, došlo k amputaci levého palce a na chirurgii to dali do pořádku bez anestezie, stejně jako opakující se tříselnou kýlu, také bez anestézie. Chronicky recidivující neřešitelné duodenální vředy zmizely po třech ošetřeních akupunkturou.

Všechny výše uvedené nemoci a chirurgické zákroky se zpracovávaly a řešily popsaným upouštěním od odporu v každém okamžiku, rušením systémů přesvědčení a naprostým odevzdáváním se Boží Vůli. K vyléčení toho všeho došlo bez narkotik nebo anestetik. Celá řada nemocí byla důsledkem karmických sklonů, které vyplavaly na povrch intenzivní duchovní prací, což urychlilo jejich počáteční vynoření, později ale usnadnilo jejich zdánlivě zázračné uzdravení a zmizení.


Pro případné zájemce: část této knihy je v originále publikovaná tady

https://books.google.cz/books?hl=cs&id= ... ng&f=false

Pokud by měl někdo zájem o knihy Dr. Hawkinse, vyšlo jich v českém překladu už několik a postupně vyjdou i další. Vydává je nakladatelství PRAVDAJE https://www.pravda.je/knihy

[Návštěvník]

Ó, Bože, kéž bych i já byla vysvobozena z bolesti pohybu. Zablokovaná pravá noha, kyčel. Sotva se ploužím. :-)

[Návštěvník]

Již delší dobu i u nás přibývají ověřené informace odborníků o samoléčitelských schopnostech organizmu, umožňujících uzdravení i z chorob, které klasická medicína považuje za nevyléčitelné.

Neurolog David Servan-Schreiber, otec tzv. "medicíny emocí", vysvětluje ve své knize "Uzdravení bez léků a lékařů" příčiny, proč tomu tak je. David Servan-Schreiber je věhlasnou mezinárodní autoritou v oblasti kognitivní neurologie a neurobiologie emocí. Založil a vedl středisko komplementární medicíny při Pittsburské univerzitě. V současné době působí jak v USA, tak ve Francii.

Schreiber během svého výzkumu došel k závěru, že uvnitř mozku se ukrývá ještě jeden mozek - "mozek emoční", který kontroluje veškeré funkce ovlivňující naši psychiku. Emoční mozek řídí vše, co se podílí na psychické, ale z velké části i na fyzické pohodě: srdeční činnost, krevní tlak, hormony, zažívací ústrojí a dokonce i imunitní systém. Poruchy zdraví jsou právě důsledkem špatného fungování emočního mozku. Metody, které autor předkládá a jejichž účinnost dokládá četnými příklady z vlastní zkušenosti, jsou založeny na přirozených samoléčících mechanismech, které v sobě může každý člověk zmobilizovat.

Říká: "Za dvacet let studia medicíny a praxe zejména na velkých západních univerzitách, ale také u tibetských lékařů a indianských šamanů jsem objevil určité metody, které se osvědčily mým pacientům i mně samému. K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že nejsou totožné s těmi, kterým jsem se učil na univerzitě, tedy že nejde o léky ani o psychoanalýzu."

[Návštěvník]

A tady to vysvětluje Dr. Hnízdil:

http://www.biorevue.cz/zdravi/jan-hnizd ... x0IvGcnaot

[Návštěvník]

Michel Odoul: Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč

Naše tělo mluví. Jen mu musíme umět naslouchat. Bolesti a choroby, které postihují naše tělo, nejsou dílem náhody či ranami osudu, nýbrž přesnými signály, že se nám do životní cesty postavila nějaká překážka. Michel Odoul, zakladatel Francouzského institutu šiacu a znalec východních léčebných tradic, v nichž tvoří fyzické tělo, mysl a duch jeden celek, se ve své knize Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč obrací na všechny, kdo hledají klíč k porozumění nemocem a bolestivým příznakům svého těla. Alergie, bolesti v krku, záněty, cysty, bederní ústřel, migréna, bolesti uší, nadváha, ischias, křeče, závratě, oční cho­ro­by, anorexie, bulimie, rakovina atd., to vše jsou projevy napětí, nesouladu, nerovnováhy, nevědomého rozporu či potlačovaného konfliktu, kterými se naše nitro snaží promluvit. Tělo každého z nás vypovídá (ba přímo křičí) o tom, čím trpíme v hloubi sebe samých. Odoulova kniha, které se ve Francii prodalo přes pět set tisíc výtisků, nás učí řeči těla rozumět. Učí nás pochopit psychoenergetické mechanismy, jejichž poruchy jsou zdrojem nemocí a brání nám v plném rozvoji.

Když se naučíme vnímat člověka (a tedy sebe sama) jako propojený celek, kde „vše souvisí se vším“, zjistíme, že vazby a spojitosti mezi tělem, tělesnými orgány a jejich funkcemi na jedné straně a psychikou na straně druhé, nejsou žádná magie, ba ani ezoterika, ale že jde o čistě biologické vyjádření našeho stavu. Klíčem k tomuto pochopení je právě tato kniha.

(obsah a úvod knihy k nahlédnutí zde: http://www.rybkapub.cz/fotky12944/fotov ... h-uvod.pdf )



http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/11-1 ... reknu-proc

[Návštěvník]