O štěstí

[Návštěvník]

Chcete být šťastní? Buďte vděční.



Vděčnost je prostě úžasná záležitost a přitom je zadarmo. Když budete za něco vděční, zlepší se vám nálada a začnete si víc všímat toho dobrého. Nemůžete být vděční a naštvaní zároveň. Že nevíte, jak na to? Jednoduše

1) Přestaňte si stěžovat, přeprogramujte mozek
Češi už několik let po sobě obsazují většinou druhou příčku ve výzkumu společnosti Gallup v otázce nejvíc pesimistické země v EU. Moc jsem se pobavila nad těmi komentáři typu: Tak zase jsme to nevyhráli, ani ten pesimismus neumíme udělat pořádně a předběhli nás Řekové.

Až se zase příště přistihnete, jak pořád hledáte, co je špatně, co vám chybí a proč nemůžete být spokojení, tak se zastavte a zamyslete. Opravdu si takhle chcete kazit náladu? A je to opravdu tak důležité, abyste se tím nechala tak ovládat? A nejsme náhodou naučení vždycky hledat to špatné? “No dobře, máš jedničku, ale co to mínus, tady jsi to kousek přetáhla” (chápete, co tím myslím?).

Neumíme ocenit druhé a neumíme ocenit sebe. A ten negativismus, to české brblání na cokoli se nám dostal dost nezdravě pod kůži a do našich hlav.

Dobrá zpráva je, že při troše snahy se to dá změnit. Na Facebooku občas na mě vyskakují reklamy - Výzva: Týden bez stěžování si. Schválně, dali byste to? Teď nemyslím, že nemáte být smutní, když se stane něco smutného, ale snad mi rozumíte, co chci říct - přestat remcat nad nepodstatnými věcmi, závidět, pomlouvat druhé - škodíte tím akorát sami sobě.

Včera jsem viděla na youtube video, kde Cher říkala moudro své maminky:” Pokud na tomhle nebude záležet za pět let, tak na tom nezáleží.”



2) Deník vděčnosti
Klasika, kterou už jste určitě někde četli. Nemusíte psát každý den (ale je to lepší). Pokud nevíte, kde začít, já začínám vždycky tím, že děkuju, že jsem zdravá, moje rodina je v pořádku, a pak už to jede samo

Bude to možná znít jako klišé, ale zdraví pro mnoho lidí není samozřejmost, pokud máte, kde bydlet, mám co jíst, otočíte kohoutkem a teče pitná voda, můžete si občas koupit něco pro radost, máte kamarádku, které důvěřujete, tak jste na tom lépe než většina obyvatel planety (stačí si pustit zpravodajství).

Bohužel nebo bohudík, jakmile začnete takhle přemýšlet a měnit svůj život, budete se muset zamyslet nad tím, s kým se stýkáte, nad lidmi ve vaše okolí. Ano, mám na mysli ty toxické "energetické upíry", kterým nebude nikdy nic dobré a stěžování, litování a pomlouvání patří mezi jejich koníčky.

3) Učte vděčnosti i děti
Buď večer po přečtení pohádky nebo u večeře si s dětmi říkáme, co se nám na dnešním dni líbilo, za co jsme vděční - stačí najít aspoň jednu věc.

4) Do sklenice s ním
Další možností je psát si úspěchy, radosti a věci, za které jste vděční na lístek, ten vhoďte do velké sklenice nebo krabice a třeba na Nový rok nebo když máte splín, si je všechny přečtěte. Může to být opět rituál pro celou rodinu.

5) Oceňujte druhé, chvalte je a sebe také
Když se vám něco podaří, pochvalte se, vy sama nejlíp víte, kolik vás to stálo sil. Upřímně, od srdce také začněte chválit a děkovat druhým, stačí ocenit maličkost - Děkuju, že jsi tohle zařídil, Děkuju, že jste si tohle uklidili…

Zkrátka buďte aktivní a nuťte svůj mozek, ať si všímá celý den, za co můžete být vděční a po čase už vám to přijde jako přirozená věc.
https://www.zenysro.cz/blogy/osobni-roz ... -internetu

[Jana]

[Jana]

Když se ponoříte do svého vlastního oceánu,

vše se najednou stane snadným, snadným, snadným,

šťastným, radostným, otevřeným,

protože nemáte strach

...Je to pravda, nelichotím vám,
říkám vám pouhou pravdu.

Vše se stane krásným

[Jana]

Všechna ta slova probuzených říkají vlastně to samé,

zvou do toho štěstí, krásy a lásky kterými jsi:

"Pojď a procitni zpět do své krásy a půvabu!"

Je to takovým štěstím, když jsi šťastný, když jsi šťastná!

[Návštěvník]

Změna vnímání lidí kolem nás je recept na zlepšení nálady.



Jak si zlepšit náladu
Život je jedna velká emocionální událost plná vzestupů a pádů. Mít po celou dobu špatnou náladu však není příjemné a spousta z nás má proto hned několik zaručených receptů pro její zlepšení.

Dělejte radost nejen sobě, ale i druhým
Někdo si rád zajde na hodinu jógy, jiný si nalije sklenku vína nebo sní kousek čokolády. I když všechny tyto aktivity mohou naši náladu zlepšit, nový výzkum naznačuje, že abychom se cítili dlouhodobě lépe, měli bychom se soustředit na lidi kolem sebe a přát jim to nejlepší.


Douglas Gentile
(profesor psychologie na Iowa State University)

„Prokazovat laskavost druhým snižuje úzkost, zvyšuje hladinu štěstí a podporuje pocit vzájemného propojení,“ říká profesor psychologie na Iowa State University Douglas Gentile. Gentile se svým výzkumným týmem zjistil, že tato strategie je velmi jednoduchá, nezabere moc času a je velmi snadno začlenitelná do každodenního života.

3 techniky pro zlepšení nálady
Gentile testoval výhody tří různých technik určených ke snížení úzkosti a navýšení pocitu štěstí a pohody. V rámci výzkumu obcházeli vysokoškolští studenti budovu univerzity a po dobu 12 minut praktikovali vždy jednu z následujících strategií:

1. Láska a laskavost
Studenti pozorovali kolemjdoucí a v duchu si opakovali: „Přeji si, aby tato osoba byla šťastná.“ Studenti byli od výzkumníků zároveň povzbuzování, aby své myšlenky brali vážně a v hlavě si vizualizovali své přání.

2. Vzájemné propojení
Při pohledu na ostatní lidi studenti přemýšleli, jak jsou mezi sebou vzájemně propojení. Měli přitom myslet na své pocity, které mohli s lidmi sdílet.

3. Snížení společenského srovnání
Studenti pohlíželi na lidi kolem sebe a přemýšleli o tom, že jsou tito lidé daleko lepší než ti, se kterými se doposud setkali.

Nechyběla ani kontrolní skupina
Studie zahrnovala také kontrolní skupinu. Tito studenti se měli dívat na kolemjdoucí a zaměřit se přitom na jejich zevnějšek. Sledovali oblečení, make-up a doplňky. Všichni studenti byli před i po procházce dotazováni a výzkumníci měřili úroveň jejich úzkosti, štěstí, stresu, empatie a propojenosti. Výsledky studie uvedl Journal Of Happiness Studies.

Nejvíce zabodovala láska a laskavost
Výzkumníci srovnávali každou ze tří technik s kontrolní skupinou a dospěli k překvapivému zjištění. Studenti, kteří praktikovali strategii lásky a laskavosti a přáli si, aby se ostatní lidé cítili dobře, byli šťastnější, spřízněnější, empatičtější a mnohem méně znepokojení. Skupina praktikující vzájemné propojení byla více empatická a vzájemně propojená. Snížení společenského srovnání však neprokázalo žádný přínos a dopadlo mnohem hůře než zbylé dvě techniky.

Přirovnávání příliš neboduje
Studenti, kteří se přirovnávali k ostatním, se cítili méně empaticky a spjati s druhými než studenti, kteří ostatním přáli štěstí a lásku. Ačkoliv předchozí studie ukázaly, že sociální srovnávání zhoršuje naši náladu, sami vědci zjistili pravý opak. „Snížení sociálního srovnání je v jádru konkurenceschopnou strategií,“ řekl další z výzkumníků Sweet. „Neznamená to sice, že nemůže mít žádný přínos, ale konkurenční myšlení je spojeno se stresem, úzkostí a depresí.“

Výzkumníci dále pozorovali, jak různé typy lidí reagují na předešlé techniky. Očekávali, že lidé, kteří jsou přirozeně všímaví, mohou mít ze strategie lásky a laskavosti větší prospěch. Také předpokládali, že narcističtí lidé mohou zažívat těžké chvíle při myšlence na štěstí druhých. Výsledky ale byly velmi překvapivé. „Tato jednoduchá praxe je cenná bez ohledu na váš typ osobnosti,“ řekl Sweet. „Myšlenky na dobro druhých snižovaly všem studentům hladinu úzkosti a naopak zvyšovalo pocity štěstí, empatie a sociálního propojení.“

Pozitiva a negativa sociálních sítí
Výzkumní pracovníci se domnívají, že výsledky studie naznačují, že zlepšení nálady za spoluúčasti sociálních médií je stejně riskantní jako používání sociálních médií ke srovnávání se s druhými lidmi. „Je téměř nemožné neporovnávat se s druhými lidmi na sociálních sítích,“ tvrdí Gentile. „Naše studie toto netestovala, ale všichni občas sklouzneme k žárlivosti, závisti, hněvu či zklamání z toho, co vidíme na sociálních sítích a to celkově narušuje náš pocit pohody.“

„Srovnávání funguje dobře, když se něco učíme nebo děláme určité rozhodnutí,“ říká Gentile. I děti se učí pozorováním druhých a srovnáváním svých výsledků se spolužáky. Pokud jde však o vnitřní blahobyt a pocit štěstí, srovnávání není tak účinné jako láska, která hladinu spokojenosti zvyšuje neustále a přináší nám do života to pravé štěstí.
https://www.womanonly.cz/zmena-vnimani- ... f=strossle

[Návštěvník]

Psycholog Dalibor Špok: Existují dvě zásadní pasti, které nám nedovolují prožívat štěstí



Dokážete nějakým způsobem definovat štěstí? Lze to vůbec?

Pevné definice v psychologii nemáme. Já za štěstí nepovažuji jen aktuální pocit radosti, ale daleko spíše umění žít. Je škodlivé, pokud chápeme štěstí jen jako důsledek naší vnější situace nebo dokonce náhody. Štěstí je dlouhodobý stav lidské duše a zároveň schopnost takový stav nastolit. Samozřejmě se nejedná o to, že bychom v takovém stavu zažívali neustálý pocit blaženosti. Ale je to stav, kdy k pocitům spokojenosti dochází častěji a cítíme je hlouběji. Je to stav, kdy tyto pocity umožníme.

Jaké jsou největší pasti bránící šťastnému životu?

Existují dvě zásadní: Za prvé, je to považování štěstí za něco vnějšího, jen okolnostmi podmíněného, na čem nemám svůj psychologický podíl. Za druhé, pak past sociálního srovnávání, na kterém chci svůj pocit spokojenosti budovat. Soused má fabii, proto si musím pořídit lepší auto, a budu spokojený; jsem pyšný na své děti, protože jsou chytřejší než děti mé kamarádky; cítím sebehodnotu, protože vydělávám více než zbytek mé rodiny apod. Takové zdroje štěstí jsou mělké a nestálé. Díky nim se dostáváme do nekončícího kolotoče. Až si soused koupí lepší auto, budu opět nešťastný. Když se ukáže, že mé děti nejsou zase tak chytré, bude mé štěstí narušeno. Když ztratím práci a svůj příjem, propadnu se do deprese, protože nemám na čem stavět svou sebehodnotu. Sociální srovnání je užitečné, ale nemůžeme budovat především na něm.

Podle některých průzkumů vychází najevo, že nejméně šťastně se lidé cítí ve vyspělých společnostech, zatímco nejšťastnější jsou například v chudičké Nigérii. Čím to podle vás je?

Takové výzkumy neznám a silně bych o nich pochyboval. Naopak, mezinárodní výzkumy well-beingu (pocitu štěstí) ukazují, že tento pocit jasně souvisí s ekonomickou vyspělostí země. A to je jistě pochopitelné. Máte-li jistotu určitého příjmu, fyzického bezpečí, fungujícího zdravotnictví, míru, sociální podpory, dostupnosti jídla a vody, je váš pocit ze světa jiný, než když vše toto je neustále ohroženo. Mnozí u nás žijeme v romantickém mýtu, že tito chudí lidé „nejsou zkažení civilizací“, proto „netouží po automobilech a telefonech z reklam“, a proto jsou vlastně šťastní. Ano, možná netouží po automobilu z reklamy, ale v životě jim chybí něco daleko zásadnějšího: dostatek jídla, představa lepší budoucnosti pro děti nebo fyzického bezpečí před bojovníky z vedlejšího regionu. Jindy takový povrchní závěr učiníme z letmého setkání s cizinci, kteří se zrovna usmívají někde na tržišti na naší exotické dovolené. A tak si představujeme, že se prousmívají celým životem. To je zjednodušující postoj, který může mít jen ten, kdo se nikdy neseznámil s životy ve skutečné chudobě a beznaději. Nepředstavujme si tedy prosím, že chudý člověk třetího světa má automaticky ke štěstí blíže než my. Ale ani to, že každý člověk ze zemí třetího světa je stižen takovou chudobou.

Existuje tedy mezi ekonomickou vyspělostí země a pocitem štěstí jasný lineární vztah?

To zase ne. Malý jednopokojový byt vám přinese nesrovnatelně více štěstí, než žádný byt a život pod mostem. Ale následná změna za dvoupokojový byt už štěstí nezdvojnásobí. Pokud vnější podmínky překročí hranici dostatečnosti, pocit štěstí se už příliš nezvětšuje. Dvě sklenice vody pro žíznivého je štěstí. Další dvě sklenice už jen příjemnost.

Občas mám pocit, že někdy k tomu, aby lidé poznali štěstí, musí poznat nejprve neštěstí. Vím o mnoha lidech, kteří přiznávají, že jsou zdraví, mají zdravou rodinu a hodně peněz, a přesto se necítí být šťastni. A znám takové, co jsou smrtelně nemocní a říkají, že teprve teď vědí, co je štěstí, a radují se z každého dne. Co si o tom myslíte?

Prožitek neštěstí nebo ohrožení jistě umožní více docenit každodenní zdroje bezpečí a spokojenosti, na které jsme si příliš zvykli. Ale takové „poznání skutečných hodnot“ často netrvá příliš dlouho. V mysli je nosíme do té doby, dokud si na ně opět nezvykneme, nebo dokud nebezpečí trvá. I proto zdůrazňuji, že štěstí je dovednost. Může zahrnovat třeba přesně takovéto každodenní připomínání „běžných věcí“, abych na ně nezapomněl. Duchovní tradice nás nabádají k večernímu zpytování svědomí. To není cvičení v sebekritice, ale právě také uvědomění si, co všechno je mi dáno a za co mohu být vděčný – rodina; zdraví; den, který jsem dokázal dobře prožít... Zajímavé je také cvičení antických filozofů-stoiků: Představ si, že vše, co máš a považuješ za automatické, ztratíš. Že onemocníš, přijdeš o ruce, zemře ti žena, děti odejdou... Buď chvíli s touto představou. Co takové cvičení produkuje, není pocit hrůzy, ale právě – vděčnosti a spokojenosti.

Přijde-li za vámi člověk, že mu v životě nic neschází, že ví, že má všechny důvody ke štěstí, ale přesto šťastný není, dokážete mu jako psycholog pomoci? Nebo ho spíš budete přesvědčovat o tom, že štěstí není samozřejmost?

To není zřídkavá situace. Je totiž rozdíl mezi „vědět“ a „prožívat“. Člověk může „vědět“, že nemá žádný objektivní důvod k depresi, a přesto prožívá smutek. Nebo jindy může vyjmenovat všechny argumenty, proč by měl být šťastný, ale jeho prožitek říká něco jiného. Racionální argumenty náš prožitek příliš neovlivní. Musíme pracovat přímo s ním. Musíme změnit svůj život, své volby, aktivity, vztahy, často i přístup k sobě a světonázor... tak, abychom se stali člověkem, který štěstí a smysl dokáže prožívat, nikoli o něm pouze vědět. Není to jednoduché, ale stojí to za to.

https://www.kafe.cz/rodina-a-domov/kvet ... -internetu

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Jana]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

  

T:  Mooji, ... udělali jsme spolu objev,  například, že když nenápadně přicházíutrpení mysli,  bláznivě odhalí sama sebe a je radostí, nechat to odpadnout.  Co zůstane, je dokonalá nádhera. A ta nikdy neodchází.

M:  To znamená nádhera Bytí, ta nikdy neodchází. Je to tak? OK

T: Avšak,   co dělat, když se objeví štěstí? Většina lidí nebude pochybovat - je to štěstí, užívejme si.  Jsem si jistý, že  štěstí někdy přichází od ega.  Může štěstí přicházet od ega? 

M: Nějaké rozrušení, vzrušení může přijít od ega,  Může skutečně štěstí  přijít od ega? 
Musím trochu uvažovat. Jakmile jsem přirozeně šťastný,   jsem prázdný, je to jako když se směješ, nemůžeš přemýšlet.  Ve štěstí je radost. Ty říkáš, že jsi si jistý, že štěstí může pocházet od ega a neměl bych s tím zacházet jinak, než jako s utrpením. Mohl bys k tomu něco říci?

T: Utrpení bylo pro mě minulostí. Bylo to hodně moc utrpení, Mooji, a donutilo mě to najít Tebe, našel jsem, co je skutečnost, a byl jsem schopný odložit to, co není skutečné. Život ožil. Nechci, aby mi tohle něco ukradlo, vím, že mi to nemůže nic ukrást, ale někdy mám pocit, že představy o štěstí naberou svůj směr. 

M: OK.  Nějaké osobní a nebo světské štěstí.

T: Obvykle se to týká budoucnosti nebo minulosti, a tak vím, že to není skutečné. Díky. 

M: Potřebuji extra komentář od Tebe, proč bys dával dohromady štěstí  a ego. Teď jsi to vyjádřil správně, protože říkáš, že štěstí je teď, nemůžeme být šťastní zítra nebo včera. Štěstí je stále jen pouze štěstím, i když je to kvůli něčemu. Štěstí a Já je jedno. Ale někdy přichází mysl a říká: "Kdybys udělal toto nebo kdyby ses připravil na toto, mohl bys být skutečně šťastný.  A pamatuješ si, jak jsi byl skutečně šťastný před tím, když jsme dělali tamto?"  Nebudeme odkládat současné štěstí, abych následoval nějakou myšlenku o štěstí, příslib - to není pravda, to vlastně ani není štěstí. Příslib štěstí a hledání štěstí může zamaskovat samotné štěstí.  To, co je ve tvé mysli se jeví tak skutečné, že ti uniká to, co je skutečné. Následuješ to, co je v  mysli, a mysl to  dokáže vytvořit, je to téměř  jakýsi druh hypnózy. Věříme něčemu,  a máme pocit, že to je štěstí. Líbí se mi, že jsi to vysvětlil.  A teď říkáš, pokud se jedná o štěstí, které vyvěrá z pravého Já,  z přirozené podstaty, toto štěstí je čisté. Je to synonymum Bytí.  To, o  čem jsi hovořil je, když egoistická mysl něco slibuje. Jakmile s tím půjdeš a začneš tomu věřit, tak tě to vezme ze tvého   vědomého přítomného okamžiku Vědomí. Už si děláš představy a tys to podchytil -  budu s tím zacházet stejně jako s utrpením. Protože víš co? Je to utrpení, které se tváří jako štěstí. Jinak sis uvědomil, že to, co je teď  navždy, to je skutečné štěstí. Žádná duchovní cesta by nebyla možná, kdyby mysl nedokázala imitovat pravé Já. Mysl říká, když uděláš tohle, budeš šťastný, když  se oženíš, budeš šťastný a když budeš mít všechny ty peníze, tak budeš šťastný..." a  ty jsi to podchytil. "Já už jsem šťastný." 
Můžeš se vzdát svého štěstí, ale proč? Protože mysl říká:  "Jsi šťastný a  nic neděláš?  Podívej se na svět, přátele mají  Lamborghini, a co ty máš? Bicykl..."
T: A poslední otázka. Jak bdělý bych měl být, abych rozlišil ten rozdíl?

M: Řekl bych, pokračuj takhle, protože ta bdělost přichází z Bytí samotného. Je to bodyguard Bytí. Ale není v tom námaha, nevychází na noční hlídku, nehledá. Jen tím, že vnímáš své Bytí, svou pravdu, je to dostatečná bdělost.  Automaticky a spontánně, vždy, když něco neplyne, ani nevíš jak, ale vždycky nějaká intuice se v tobě probudí, aby ses na to podíval. A uvidíš, že život podporuje život, stará se o život, pravda se stará o pravdu. Nějaká síla ti to přinese, to, co potřebuješ vědět.  Nemusíš jít ven a hledat to. To, co potřebuješ vědět, přijde k tobě spontánně. To je požehnání a nádhera probuzeného Vědomí.  Nelze vyjádřit, jak velmi jsem šťastný... 

[Návštěvník]

Štěstí je naše pravá přirozenost


... První věc, která s probuzením přijde je štěstí. Ono nepřijde, bylo tam, než jsem se probudil. Můj učitel řekl, že až se probudíte, budete velmi šťastní. A to je to, o co jde. Víte, že to trvalo pár let. Ale toto štěstí není nikdy osobní, musíme tomu rozumět. Štěstí je ve skutečnosti naše přirozenost, která si je vědoma sebe, že vnímá sebe milující, sám si sebe užívá a uvažuje, že je to i smyslem každého. Probudit se ráno bez ohledu na to, jaká bude tvá další aktivita, uděláš si snídani... Cítíš tu vůni a je to jako hudba, a pokud ano, není pochyb, že pohled z okna bude krásný, bude tam nebe, ptáci.. A vidíte, že to není spojeno s ničím konkrétním, napříč těmi všemi ptáky.. kávou, čajem.. všechno je oslavou toho, že to už existuje.

Takže to, o čem je opravdu nedualita? Je to štěstí. Štěstí je náš přirozený výchozí stav. Jako když resetujeme a restartujeme počítač, poškozené soubory jsou odstraněny a všechno se vyvíjí tak, jak by mělo. Malý poškozený soubor, který tam byl a je zodpovědný za nefunkčnost systému způsobil, že jsem nevěděl, že jsem vědomí. To je vše.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Dnes chci mluvit o štěstí. Jako děti jste milovali čokoládu a dort. Mysleli jste si, že až budete staří jako rodiče, budete mít všechno, čokoládu a dort a potom budete šťastní. Teď máte dost čokolády, sladkostí, ale je to nudné, protože dort už není to ono, rozhodnete se, že si uděláte radost a pořídíte si televizi, dům, auto a až budete mít manželku nebo manžela a budete mít všechno, pak budete šťastní.

Ale šťastní nejste, máte jen víc problémů, s autem, domem... problém je i s manželem nebo s manželkou, děti jsou problém..

Ale Buddha říká, že stačí vědět, kdo jsi a jak existuješ. Jen rozumíš své mysli, jak to funguje, jak vzniká připoutanost a touha, jak vzniká nevědomost a kde přicházejí emoce. Z toho stačí znát jen podstatu. Tohle všechno dává tolik štěstí a míru a obrátí to váš život vzhůru nohama. To, co jste si interpretovali jako hrozné, se mění v krásné. Jen sledujete svou mysl, jak vnímá, jak interpretuje jakýkoliv objekt, jak se cítí pohodlně nebo nepříjemně. Když vnímám tento druh pohledu, vzniká tento pocit, přijde taková emoce, která to diskriminuje, kontroluji mysl a to je vše, je to velmi jednoduché. Ovládejte své emoce, nenechte se ovládat svými emocemi. Nikdy nenajdete štěstí, pokud tomu nerozumíte. Pokud nerozumíte svým emocím. A jak vnímáte věci, nikdy nenajdete objekt, ale vždy jenom to, jak se na to díváte.

[Návštěvník]

Štěstí, radost, spokojenost, blaženost – čtyři zdroje štěstí

Lidé, kteří mluví a píšou o štěstí, používají slova štěstí, radost, spokojenost, blaženost … míchají při tom dohromady jablka a hrušky. Všechna tato slova vyjadřují příjemné pocity, které pocházejí z různých zdrojů.

Spokojenost



Spokojenost (uspokojení) je příjemný pocit, který přichází skrze tělo. Spokojený je ten, kdo je najedený, je mu teplo, je sexuálně uspokojený…

Často slyšíme o spokojeném manželství, existuje online vzdělávací program Cesta spokojené ženy.

Spokojenost je „zvířecí“ stádium štěstí. Člověk má zvířecí tělo a je v pořádku být spokojený. Ale nestačí to.

Radost a Štěstí

Dvě nejpoužívanější slova pro příjemné pocity jsou Radost a Štěstí.

Líbí se nám rozlišení, podle kterého radost pochází z rozumu a štěstí z pocitů. Člověk může mít radost z toho, že vyřešil složitý matematický úkol anebo vydělal hodně peněz (rozumové věci) a zároveň být nešťastný z toho, že mu umřela milovaná kočka (pocit smutku).

Muži všeobecně zažívají víc pocitů radosti (řídí se víc rozumem a logikou a pocity mohou mít otupělé), ženy zažívají víc pocitů štěstí (řídí se víc srdcem a mohou jednat nerozumně a impulzivně).

Blaženost

Blaženost to je jiný kalibr štěstí. Blaženost je pocit, který přichází z duše. Blaženost zažívá ten, kdo zažívá spojení své duše s Bohem, Světlem, Dokonalostí, Zdrojem, Vesmírem, Nebem.

Nemyslíme si, že člověk se dostane do Nebe až po smrti. Naopak, užívat si Nebe, vracet se tam, občerstvovat se, koupat se ve Světle můžeme a máme i během života na Zemi.

Pocit blaženosti může „převálcovat“ i pocit (ne)spokojenosti.

Blažený může být i ten, komu je zima, kdo má hlad a kdo je mrtvý …

Dokonalost …

Materialisté, požitkáři, se snaží uspokojovat všechny potřeby těla – zajistit mu dobré jídlo, dobrý sex, pěknou práci i zábavu, sportovní i kulturní povyražení.

Asketové se snaží zažívat Blaženost. Místo toho, aby dali tělu, co mu patří, týrají ho a umrtvují. Buddha to také dělal, týral se hladem a teprve, když se najedl, dosáhl osvícení, spojeného s blažeností.

Podle pověsti vyhladovělý a špinavý Buddha meditoval na břehu řeky, když uslyšel učitele hudby říkat svému žáku: „Když strunu napneš moc – praskne; když jí necháš příliš volnou – nebude hrát.“ Tehdy se Buddha poprvé po letech najedl a opláchl v řece. Pochopil, že cesta k Dokonalosti a Blaženosti vede středem.

—

Rozlišení pocitů štěstí podle zdrojů, ze kterých pocházejí, považujeme za zcela zásadní. Člověk pak nepaběrkuje pocity štěstí, ale čerpá je na správném místě.

Když začneme nazývat věci pravými jmény a rozdělovat, co kam patří, dokážeme pochopit řád světa a posléze vytvořit funkční celek. Snáze pak pochopíme, které úrovně své bytosti zahlcujeme pozorností a péčí a které chřadnou nedostatkem.



Opravdu Šťastný je ten, kdo čerpá štěstí ze všech zdrojů.

Šťastný je ten, kdo pečuje o tělo a dopřává mu, používá rozum i cit ve stejné míře a zažívá Spojení s Dokonalostí.

Pak Spokojenost, Štěstí, Radost a Blaženost znějí spolu jako čtyři struny, které vytvářejí Božskou hudbu a Božské pocity …

Vítek♥Mína

[Návštěvník]