Bůh

[Návštěvník]

Bůh jako absolutní skutečnost




Michael James:

K pádnému vyvrácení argumentu naší oddělenosti od Boha – neomezené celistvosti, nekonečné a absolutní zkušenosti, která jediná existuje, a která je dokonale nedvojná, a tedy zcela prostá částí – slouží tři verše z Guru Váčaka Kovai. Ve verši 888 Šrí Ramana zdůrazňuje, že neomezená celistvost existuje sama o sobě, a odvolává se na citát z Véd, kde se praví: „Když je púrna (celistvost) vyňata z púrna, sama o sobě jen púrna zůstává.“ Šrí Ramana dodává, že púrna zůstává sama sebou také tehdy, když se púrna spojí. Tzn., že ať se zdánlivě cokoli oddělí či spojí s neomezenou celistvostí, vpravdě existuje jen neomezená celistvost, protože cokoli se zdá, že se od ní oddělí nebo se s ní spojí, nemůže být nic jiného než samotná neomezená celistvost.

Pak ve verši 889 vysvětluje, že jelikož neexistuje nic jiného než skutečná púrna, není nic, co by se kdy od ní mohlo odloučit nebo se s ní spojit. A proto všechno, co se zdá, že existuje jako jiné než púrna, je vpravdě s púrna totožné. Nicméně Šrí Ramana nekončí své vysvětlení jen tím, že říká, že všechno je totožné s nekonečnou skutečností, ale jde o krok dál, když ve verši 890 jasně uvádí, že všechno kromě nekonečné skutečnosti je pouhá fantazie, a proto je to zcela neskutečné.

Takže zatímco ve verši 889 Šrí Ramana jen zdůrazňuje jednotu všeho existujícího, ve verši 890 dochází k logickému závěru, který je předchozím citátem z Véd naznačen, zdůrazněním absolutní nedvojnosti nekonečné skutečnosti. Jaký je rozdíl mezi jednotou a absolutní nedvojností? Absolutní nedvojnost nutně zahrnuje jednotu, ale jednota neobsahuje nevyhnutelně absolutní nedvojnost. Je-li skutečnost nedvojná, tak musí být samozřejmě jen jedna, ale jen proto, že je jen jedna, nemusí to nutně znamenat, že je nedvojná.

Například pomeranč je jen jeden, ale není nedvojný. Skládá se z jasně oddělených částí – vnější kůry a vnitřních dílků, kdy každý z nich je složen ze slupky a mnoha malých kousků dužiny, vyplněných šťávou. Může také obsahovat mnoho pecek. Všechny tyto části dohromady tvoří pomeranč, a pokud nějakou z nich odejmeme, pak už pomeranč nebude celkem. Ale nekonečná skutečnost se neskládá z nějakých částí jako pomeranč. Je to nedvojný celek, který je zcela prostý částí.

Pomeranč je příkladem dvojnosti v jednotě, protože pomeranč i jeho jednotlivé části jsou všechny stejně skutečné. Samozřejmě, že pomeranč a jeho části se naprosto liší od nekonečné celistvosti a všech věcí, které se v ní zdají existovat, protože ve skutečnosti je opravdová jen nekonečná celistvost. Všechno, co se zdá, že existuje, je skutečné – existující jen relativně. Skutečnost nedvojného celku či advaita púrna – což je nekonečné, nedvojné bytí, „Já jsem“ – je absolutní skutečností neboli paramárthika satja, zatímco všechno ostatní je pouze relativní skutečností čili vyjaváharika satja.

Proč Šrí Ramana říká, že pouze naše nedvojné vědomí našeho vlastního bytí je absolutně skutečné a že všechno ostatní je skutečné jen relativně? Všichni zažíváme naše nedvojné bytí-vědomí „Já jsem“ v každém z našich tří běžných stavů vědomí (bdění, spánek se sny a spánek beze snů). Mudrci jej zažívají v transcendentním stavu čistého vědomí neboli pravého sebepoznání. Protože je tato naše zkušenost stálá a je přítomná ve všech stavech, je věčná a nemá proto žádnou definovatelnou formu nebo omezení a nikdy nemůže podlehnout nějaké změně. Proto je naše existence sama o sobě vědomím našeho bytí, je sebe osvětlující a je sebe znalá, a to bez závislosti na pomoci čehokoli jiného. A z důvodu nezávislosti na jakékoli jiné věci či jiném stavu je absolutně nezávislá a nepodmíněná. Je-li tudíž tato skutečnost nepodmíněná, neomezená, věčná, neměnná a sebe osvětlující, pak není žádným způsobem k čemukoli vázána, a z tohoto důvodu je absolutně skutečná.

Věci jiné, než naše nedvojné vědomí našeho vlastního bytí – Já jsem – zakoušíme pouze ve stavech bdění a snění. A to co prožíváme v jednom z těchto dvou stavů, neprožíváme v tom druhém. Protože každou jinou věc zakoušíme pouze po určitý čas a v určitém stavu, jsou všechny tyto jevy a předměty dočasné, a protože každý z nich má nějakou definovatelnou formu či ohraničení, tak mohou procházet změnami. A protože všechny věci jiné než naše vědomí našeho vlastního bytí jsou známy jen nám, tzn., vědomí, které je od nich odlišné, žádná z nich není sebe osvětlující.

Dokonce ani naše vlastní mysl není sebe osvětlující, protož byť se může zdát, že poznává sebe sama při bdění a ve snu, tak si není vědoma sebe sama ve stavu spánku beze snů a z tohoto důvodu je odlišná od našeho skutečného vědomí, které vždy zná sebe samo jako „Já jsem“. Naše mysl se jeví sebe osvětlující pouze z toho důvodu, že se ztotožňuje s nějakým zdánlivě skutečným tělem (při bdění nebo ve snění – pozn. LH) a také s naším skutečným vědomím „Já jsem“, a tak pociťuje, že je to ona, kdo něco poznává.

Všechno jiné, než naše bytí – vědomí, je se svojí zdánlivou existencí závislé na naší mysli, protože pouze naší myslí jsou poznávány a naše mysl samotná je závislá na našem bytí – vědomí. Ani naše mysl a ani jakákoli jiná věc, která je myslí poznávána, neexistuje nezávisle a nepodmíněně. Z tohoto důvodu je realita všech jiných věcí podmíněná, závislá, omezená, pomíjivá a proměnlivá, není sebe osvětlující a je zcela relativní, a tudíž není absolutně skutečná.

Šrí Ramana uvádí, že pokud něco není absolutně skutečné, pak to vlastně není vůbec skutečné. Cokoli, co je jen relativně skutečné, se zdá být skutečné v určitém čase a za určitých podmínek a přestává to být skutečné v jiném čase a za jiných podmínek. Jelikož to není skutečné vždy, pak to není skutečné, dokonce i když se zdá, že to je skutečné. Když prožíváme sen, zdá se být skutečný, ale po probuzení víme, že nebyl skutečný, třebaže se takový zdál být. Podobně jako u snu se realita čehokoli jeví jako skutečná jen v určitém čase a za určitých podmínek a je pouhým jevem – iluzí, vytvořenou naší vlastní silou představivosti.

Proto relativní realita čili vyjaváharika satja není pravou formou skutečnosti, ale jenom zdánlivou skutečností. Třebaže indická filozofie často dělá rozdíl mezi relativní skutečností (vyjaváharika satja) a iluzorní skutečností (pratibhásika satja), není tento rozdíl opravdový, protože všechny formy relativní skutečnosti jsou iluzorní a všechny formy iluzorní skutečnosti jsou relativní.

Ačkoli existují různé školy filozofie védánty a každá z nich interpretuje filozofii upanišad a jiných védských textů podle svého, většinou se shodují na konceptu tří forem nebo „úrovní“ skutečnosti. Nejvyšší úrovní je paramárthika satja – esenciální, absolutní nebo transcendentální skutečnost, kterou můžeme zažít jen ve stavu pravého sebepoznání. Další úroveň se popisuje jako vyjaváharika satja – relativní či pozemská skutečnost, kterou prožíváme ve stavu bdění, zatímco nejnižší „úrovní“ je pratibhásika satja – iluzorní či zdánlivá skutečnost, zakoušená ve snu nebo fantazii.

Ale bez ohledu na toto dělení, náš bdělý stav je také pouze snem, fantazií, vytvořenou naší vlastní představivostí. Tzv. relativní skutečnost čili vyjaváharika satja stavu bdění je ve skutečnosti jen další forma iluzorní skutečnosti čili pratibhásika satja. Po analýze tedy mohou být tzv. tři „úrovně“ skutečnosti zredukovány na pouhé dvě „úrovně“ – absolutní a relativní skutečnost – kde absolutní skutečnost je jediná a nedvojná, zatímco relativní skutečnost má nesčetně forem.

Popravdě – pouze jediná nedvojná absolutní skutečnost je opravdu reálná, zatímco veškeré formy relativní skutečnosti jsou pouhé představy, a proto jsou naprosto nereálné. Z tohoto důvodu je vlastně jen jedna úroveň skutečnosti – nedvojná absolutní skutečnost. Všechny takzvané relativní skutečnosti nejsou vlastně úrovně skutečnosti, ale pouze jednou z úrovní neskutečnosti. Ačkoli se z hlediska relativní úrovně může objevovat mnoho nejrůznějších úrovní neskutečnosti, z absolutního hlediska jsou všechny formy neskutečnosti nebo tzv. relativní skutečnosti stejně neskutečné.

Naše mysl a všechno co poznává – kromě našeho vědomí našeho vlastního bytí, „Já jsem“ – to všechno je zcela neskutečné. Jakmile se objeví naše mysl, objeví se svět. A když naše mysl během hlubokého spánku zmizí, zmizí i svět. Jelikož se naše mysl a svět zdají být takto časově omezené, představujeme si jedinou nekonečnou skutečnost jako něco od nás odděleného, protože intuitivně chápeme, že nekonečná skutečnost má být všudypřítomná, všemohoucí, vševědoucí, laskavá či vše milující. Takto si představujeme nejvyšší bytost, kterou nazýváme Bůh.

Z výše uvedeného důvodu naše mysl či individuální vědomí, které nazýváme „duší“, svět a Bůh, o kterém máme představu, že je jiný než my sami, vcházejí do existence současně a současně i svoji existenci ukončují. Proto tyto tři základní entity – naše duše, svět a oddělený Bůh – existují jen ve vztahu k sobě navzájem (existují relativně), jsou na sobě závislé, a proto jsou všechny stejně skutečné čili stejně neskutečné.

Tzn., že z hlediska naší mysli jsou všechny tři entity stejně skutečné a z hlediska absolutní skutečnosti jsou neskutečné. Pokud by naše duše – naše mysl či individualita – byla skutečná, pak by byl také skutečný svět a Bůh. Ale protože naše duše je jen neskutečný produkt naší představivosti, tak totéž platí i o světě a Bohu.

Avšak Bůh, který se jeví, že je od nás odlišný, není Bohem tak, jak opravdu je. Bůh ve skutečnosti není jen „nejvyšší bytostí“ – tedy bytostí, která existuje ve vztahu k naší mysli a ke světu, který byl opět stvořený naší myslí. Bůh je jedinou absolutní skutečností, mimo níž nic jiného neexistuje.

Pokud by byl Bůh jen „nejvyšší bytostí“ a existoval by odděleně od nás samých, pak by jeho existence – jako oddělené bytosti – byla skutečná jen ve vztahu k naší existenci, tedy ke zdánlivě oddělené mysli. Znamená to, že by mohl existovat jen tehdy, když se projeví naše mysl a jeho skutečnost jako taková by byla závislá na zdánlivé skutečnosti naší mysli.

Pokud bychom my nebo cokoli jiného byli opravdu jiní (odlišní) než Bůh, pak by Bůh nebyl absolutním celkem, ale byl by jen součástí jakéhosi většího celku. A v takovém případě by jeho existence byla omezená, a proto jen relativní. Ačkoli se Bůh jeví – vztaženo k omezené existenci naší mysli – jako nekonečná, nadřazená a proto oddělená bytost, ve skutečnosti není jiný, než jsme my sami, ale je naší vlastní absolutní skutečností – základní substancí, z níž je stvořené vše ostatní.

Co je touto základní substancí, z níž jsme stvořeni? Je to vědomí – ale ne pouhá relativní, objekty poznávající forma vědomí, kterou nazýváme naší „myslí“. Je to naše vlastní, základní sebe-vědomí či bytí-vědomí – tedy naše nedvojné vědomí našeho vlastního bytí, „Já jsem“.

Bůh je proto jediným nekonečným, nedělitelným a absolutním vědomím – „Já jsem“ – které je základní esencí naší mysli a všeho dalšího. A kromě tohoto vědomí nic jiného neexistuje. Přejeme-li si proto poznat Boha takového, jaký opravdu je, musíme naši pozornost odtáhnout od obsahu našeho individuálního vědomí (od všech našich myšlenek a všech předmětů zdánlivé vnějšího světa) a musíme ji intenzivně a výhradně zaostřit na naše esenciální vědomí „Já jsem“.

Bez dychtivé, jasné a bezvýhradné sebe-pozornosti nelze proniknout skrze iluzi vědomí, které poznává pomyslné objekty a jež nazýváme naše „mysl“. Pokud se tak nestane, nikdy nepoznáme Boha jinak než jako „od nás odlišného (jiného)“, tedy jako cosi, jehož existence a skutečnost je omezená zdánlivou oddělenou existencí nás samých, jako mysli. Dokud prostřednictvím hluboce pronikavé sebe-pozornosti, sebe-zkoumání či sebe-dotazováním nepoznáme sebe tak, jací opravdu jsme, tak nemůžeme poznat Boha v jeho opravdovosti, ale můžeme ho poznat jako něco, co je od nás zdánlivě oddělené.

Třebaže nyní zakoušíme sebe sama jako omezený, konečný výtvor, který je proto od Boha oddělený, přesto věříme, že On je nekonečný. Tato víra, že je Bůh nekonečný a oddělený od nás samých, je jasný logický rozpor. Ale pokud se necháme oklamat naší hluboce zakořeněnou představou, že jsme omezené tělo svázané myslí, pak se nemůžeme vyhnout prožívání nás samotných jako čehosi, co je odlišné či oddělené od nekonečné skutečnosti, což je pravá podstata Boha.

Dokud se prožíváme jako konečná mysl, pak je naší zkušeností, že svět a Bůh jsou od nás oddělení. Ačkoli naše víra, že je Bůh nekonečný a oddělený od nás a tohoto světa, je v logickém rozporu, zůstává nicméně faktem, že Bůh je nekonečný, a to je absolutní pravdou. Avšak skutečnost, že je od nás a světa oddělený – třebaže to není absolutně pravdivé – platí ve vztahu k našemu současnému prožitku nás samých.

Bůh opravdu nemůže být nekonečný a současně oddělený od nás samotných a tohoto světa. Naše víra, že tomu tak je, je jasný logický rozpor, ale to nečiní Boha nebo svět méně skutečného. Dokonce i zkušenost nás samotných jako oddělené individuální vědomí je v logickém rozporu, protože vědomí je nejen tím, co zahrnuje vše projevené, ale je také jedinou substancí, která toto vše poznává. Jak může být to, co zahrnuje vše projevené a současně je to i jedinou substancí (základem) všeho, být od čehokoli oddělené?

Vše, co je poznáváno objekty-poznávajícím individuálním vědomím, jež nazýváme „myslí“, je pouze souhrn mentálních obrazů, které toto vědomí vytvořilo silou své představivosti uvnitř sebe sama. Poznání všech objektů se formuje uvnitř naší mysli a nemá jiný zdroj či podstatu než je mysl.

Jinými slovy – mysl je sama o sobě síla představivosti, jež vytvořila veškerou dualitu. A protože zde není jiného základu, z něhož by představivost mohl tvořit, než je mysl, tak veškerá dualita není fakticky nic jiného, než mysl – my sami. Naše chybná a iluzorní zkušenost, že všechny myšlenky a objekty, které známe, jsou odděleny od naší mysli – tedy od „já“ subjektu, který je poznává – když ve skutečnosti byly všechny vytvořeny jen a z naší mysli a jsou také zakoušeny jen uvnitř mysli, je klamem, který logicky popírá sám sebe.

Jako je zkušenost nás samých, jakožto odděleného individuálního vědomí, logickým rozporem, stejně tak je rozporem i zkušenost od nás odděleného světa, protože svět, jak víme, existuje jen ve formě mentálních obrazů, které jsme vytvořili v naší vlastní mysli. Jako bublinky páry ve vroucí vodě nejsou nic jiného než voda, tak také mentální obrazy, vytvořené v naší mysli, nejsou nic jiného než mysl. Avšak zatímco bublinky páry vznikly působením vnějšího tepla, nemáme žádný důvod předpokládat, že naše mentální obrazy vznikly působením nějakého vnějšího vlivu.

Jestliže víme, že mentální obrazy, které tvoříme v naší mysli během snění, byly stvořeny jen naší představivostí, a nikoli nějakým vnějším vlivem, pak nemáme žádný důvod předpokládat, že mentální obrazy, které v naší mysli tvoříme během tzv. stavu bdění, nebyly stvořeny pouze naší představivostí, ale také nějakým vnějším vlivem. Takto rozeznáme, že svět není nic jiného než představa stvořená v naší mysli naší vlastní silou představivosti, že oddělenost světa od mysli je naše mylná a iluzorní zkušenost, že je to klam, který logicky popírá sám sebe.

Veškerý náš prožitek duality je děravý logickými rozpory, ale je tomu tak proto, že naše zkušenost duality je jen iluzí, produktem máji – naší vlastní sebe-klamné síly představivosti. Nicméně jen proto, že náš názor, že Bůh je nekonečný a je oddělený od nás samých a od světa, je v logickém rozporu, bychom neměli dojít k závěru, že Bůh neexistuje. Bůh jako oddělená bytost existuje, ale pouze ve vztahu k nám samým a k tomuto světu.

http://happinessofbeing.blogspot.cz/200 ... olute.html.

[Návštěvník]

Naše mysl a všechno co poznává – kromě našeho vědomí našeho vlastního bytí, „Já jsem“ – to všechno je zcela neskutečné. Jakmile se objeví naše mysl, objeví se svět. A když naše mysl během hlubokého spánku zmizí, zmizí i svět. Jelikož se naše mysl a svět zdají být takto časově omezené, představujeme si jedinou nekonečnou skutečnost jako něco od nás odděleného, protože intuitivně chápeme, že nekonečná skutečnost má být všudypřítomná, všemohoucí, vševědoucí, laskavá či vše milující. Takto si představujeme nejvyšší bytost, kterou nazýváme Bůh.

[Návštěvník]

"Dokud trvá představa já, existují i představy ty a on. Vypátráte-li Skutečnost za tímto já, ono se rozplyne a s ním i představy ty a on. Zůstane jen STŘED SÁM."
Originál článku je dostupný na stránkách Michaela Jamese: http://happinessofbeing.blogspot.cz/200 ... ly-is.html.

Volné pokračování článku: Bůh jako nirguna a saguna brahman.

Abychom zažili nirguna formu Bohu – tedy Boha v Jeho opravdovosti – musíme zažít sami sebe tak, jak či co opravdu jsme. V naší esenciální přirozenosti jsme jediné, absolutně nedvojné, sebe vědomé bytí „Já jsem“, prosté všech gun. Takže jedině, když stále zůstáváme jako naše nekonečné, jasné, sebe si vědomé bytí „Já jsem“, a tím zabráníme vyvstání neskutečného, objekty poznávajícího vědomí, které nazýváme myslí, tak budeme schopni zažít Boha v jeho opravdovosti – jako naše vlastní pravé Self (Já), které je jedinou nirguna skutečností.

Poznání (našeho pravého) já, když jsme se vzdali (všech našich) upádhis (vlastností či gun), je samo o sobě poznáváním Boha, protože (On) září jako (naše pravého) já.

Být (naším pravým) já, je vskutku poznáním (našeho pravého) já, protože (naše pravé) já není dvojím. Toto je tanmájaništa (stav bytí, které je pevně ustáleno jako TO, jediná absolutní nirguna skutečnost, nazývaná Bůh či brahman).
Když zažijeme sami sebe bez nejmenšího zastření (překrytí) nějakou vlastností či gunou, tak skutečně zakusíme Boha v Jeho opravdovosti, neboť Bůh není ve skutečnosti ničím jiným, než naše vlastní, od vlastností volná, nirguna podstata – naše iruppuunarvu či ullaunarvu, což je naše „bytí-vědomí“, naše prosté nedvojné vědomí pouhého bytí „Já jsem“.

.... Jakákoli forma objektivního poznávání – tedy poznávání čehokoli, co se jeví odlišné od nás samých, tedy od poznávajícího vědomí – je činem či konáním, protože v sobě obsahuje zdánlivý pohyb naší pozornosti či vědomí pryč od nás samotných, směrem k jiným objektům. Naproti tomu poznání sebe sama není činem nebo konáním, je to jen stav pouhého bytí, protože toto poznání je stavem, ve kterém se naše pozornost či vědomí nikam nepohybuje, ale spočívá v sobě samém – ve svém vlastním, věčném, sebe-vědomém bytí „Já jsem“.

Zažíváme naše bytí v první osobě, protože naše bytí je sebe si vědomé a je proto zcela sebe-vědomé, když zakouší sebe sama.

Lze také říci, že jsme jak bytí, tak i vědomí, které zažívá své bytí jako sebe sama – tj. jako svoje vlastní „Já jsem“. Tuto pravdu vyjádřil Ramana zcela zřetelně ve verši 23 díla Upadéša Undijar:

Protože neexistuje (nějaké) unarvu (vědomí) jiné (než ulladu – bytí), k poznání ulladu („to co je“ neboli „bytí“), ulladu (bytí) je unarvu (vědomí). (Takže) unarvu samotné existuje jako „my“ (naše esenciální bytí či pravé Já).

Poslední věta tohoto verše – unarve namaj ulam – by měla být doslovně přeložená jako „(my) existujeme jako samo vědomí, kterým (my) jsme“, ale taková větná konstrukce by byla pro angličtinu cizí, takže by význam spíše zamlžila, než objasnila. Proto jsem ji zde přeložil jako „vědomí samotné existuje jako my“, což v angličtině dává smysluplnější význam.

Stojí za povšimnutí, že v tomto verši Ramana používá tři klíčová slova: ulladu, unarvu a nam, která v tomto pořadí znamenají „bytí“, „vědomí“ a „my“, a že také jasně a rozhodně zdůrazňuje absolutní jednotu skutečnosti, kterou každé z těchto tří slov označuje. Bytí samo o sobě je vědomím a vědomí samo o sobě jsme my, naše pravé a esenciální Já. Jinak řečeno – jsme zároveň bytím i vědomím a kromě nás neexistuje žádné jiné skutečné bytí nebo vědomí – nic, co by opravdu existovalo nebo co by skutečně poznávalo.

Protože naše bytí a naše vědomí našeho bytí nejsou dvě odlišné věci, ale jsme to jen my sami, tak k tomu, abychom poznali sami sebe, stačí jen být sám sebou. Znamená to, že jen „musíme být takoví, jací jsme“ – být jako jediné, absolutně nedvojné, a proto od myšlenek svobodné, sebe-vědomé bytí, kterým skutečně jsme.

Šrí Ramana uzavírá verš 26. Upadéša Undijar říkajíc, že stav „pouhého bytí, kterým jsme“ – stav summa iruppadu čili „pouhého bytí“ a ullapadi ullade neboli „pouze být tím, čím jsme“ (jak Šrí Ramana již zmínil v prvním mangalam verši díla Ulladu Narpadu) – je tanmája ništha neboli „setrvávání v Bohu (či jako Bůh)“, tedy je to stav bytí, pevně zakotveného jako brahman, jediná absolutní skutečnost.

Proto můžeme zažívat Boha v Jeho opravdovosti pouze jako nám vlastní bytí, kterým On vskutku je, bytí absolutně oproštěné od myšlenek, a proto nečinné, nedvojné, sebe-vědomé bytí „Já jsem“. Pokud poznáváme nebo zakoušíme Boha jako cokoli jiného, než naše vlastní esenciální Já, nezažíváme Ho v Jeho opravdovosti, ale pouze jako manomajamam katči čili „vizi, stvořenou myslí“, jak Šrí Ramana uvádí ve 20. verši Ulladu Narpadu.

Bůh je ve skutečnosti naše vlastní esenciální Já – naše sebe-vědomé bytí „Já jsem“ – a žádné objektivní zažívání Boha nemůže být Jeho poznáním v Jeho opravdovosti. Zažít Jeho absolutní nedvojnou nirguna skutečnost můžeme pouze bytím a poznáním svého vlastního esenciálního sebe-vědomého bytí „Já jsem“, a ničeho jiného. Proto být samotným Bohem je poznávání Boha, jaký skutečně je.

Dokud prožíváme sami sebe jako něco odlišného od Boha, který je opravdu jen naším vlastním, myšlenek prostým sebe-vědomým bytím, tak nemůžeme poznat Boha takového, jaký je. Pouze prožíváním sebe sama jako jediná, nekonečná nirguna skutečnost, což je pravá podstata jak Boha, tak nás samých, zažijeme Boha tak, jak opravdu je. Tudíž abychom Boha poznali, musíme vědomě být Bohem – tj. musíme si být vědomi výhradně bytí „Já jsem“, jediné, absolutní, nedvojné, sebe-vědomé skutečnosti čili nirguna brahman.

Být takto Bohem a poznávat Jej jako naše vlastní Já, k tomu musíme skončit s prožíváním sebe sama jako omezené, tělem vázané vědomím, které nazýváme naše „mysl“. Musíme se tedy utišit a zcela v Něj vplynout, a tím se s Ním spojit a stát se tak zajedno s Ním. Tato pravda byla vyjádřena Šrí Ramanou ve verších 8, 20, 21 a 22 díla Ulladu Narpadu. Ve verši 8 Ramana říká:

Každý, kdo uctívá (absolutní skutečnost či Boha) v jakékoli formě a dává (tomu) jakékoli jméno, tak to je cesta (nebo způsob), jak zřít tuto (bezejmennou a beztvarou) skutečnost v (tom kterém) jménu a formě. Avšak stát se jedno (s touto skutečností), k tomu musíme pečlivě zkoumat (nebo poznávat) naši vlastní skutečnost (podstatu či „jsem-ství“) a (tímto) se ztišit (nebo rozpustit) v pravdě (podstatě či „jsem-ství“) této ryzí skutečnosti, jako ten, kdo zří pravdu samotnou. Toto vězte.

Uctíváme-li Boha, jako cosi od nás odlišného, můžeme být díky tomuto schopni Jej spatřit nebo zažít rovněž jako něco, co je od nás odlišné. Tedy v nějaké formě a pod nějakým jménem, které jsou jiné než jméno a forma našeho těla, o kterém se nyní domníváme, že jsme to my. Ovšem takovéto zření Boha není „zření Boha v pravdě“. Není to tedy zažívání Boha v Jeho opravdovosti, ale pouze spatřování Boha, jak si Ho představujeme. Neboli, jak říká Šrí Ramana v první větě tohoto verše, imaginárním uctíváním Boha můžeme dosáhnout imaginárního zážitku nebo vize Boha.

Pro kontrast tohoto imaginárnímu uctívání a spatřování s pravým uctíváním a spatřováním, začíná Šrí Ramana druhou větu tohoto verše slovem ajinum, což znamená „avšak“. Pouze pravým uctíváním Boha Jej také dokážeme v pravdě zřít. Jediným způsobem, kterým Jej opravdu můžeme uctívat, je ztišit se a sjednotit se s Jeho skutečností, což je naše vlastní skutečnost.

Abychom se stali jedno s Bohem, musíme klesnout do Jeho pravdy či skutečnosti, a abychom takto mohli klesnout, tak musíme zkoumat a poznat naši vlastní pravdu či skutečnost, protože neexistujeme jako něco odděleného nebo jiného než On. Zkoumáme-li a poznáváme sami sebe, jací skutečně jsme, ukončíme tím představování si nás samotných, že jsme omezená mysl a tím klesneme do naší vlastní skutečnosti, které není nic jiného než skutečností Boha.

Slovo, které zde Šrí Ramana použil k označení skutečnosti Boha i nás samých, je unmaj, které jsem přeložil jako „pravda“, ale které etymologicky znamená ul-maj, tedy „bytí-ství“, jest-ství“ nebo „jsem-ství“. Proto druhá věta tohoto verše může být také přeložena jako:

…Avšak stát se jedno (s „jsem-stvím“ Boha), k tomu musíme pečlivě zkoumat naše vlastní „jsem-ství“ a (tímto) se ztišit v „jsem-ství“ této ryzí skutečnosti, jako ten, kdo zří pravdu (Boha).

Protože Bůh je jediná absolutní skutečnost, která vždy září v nitru nás samých jako naše vlastní esenciální bytí, jako „Já jsem“, tak abychom zažili Boha v Jeho opravdovosti, musíme zkoumat a zažít naše vlastní „Já jsem“. Když takto zkoumáme naše vlastní esenciální bytí, ztišíme se a spojíme se s Tím, když takto opouštíme naše omezené já a stáváme se jedno s jediným pravým „Já jsem“, které je Bůh. Stát se takto jedno s Bohem je samo „zření Boha v pravdě“ či zažívání Boha, jaký skutečně je.

Základní pravda, kterou Šrí Ramana vyjádřil ve verši 8 Ulladu Narpadu, jím byla vyjádřena podrobněji ve verších 20, 21 a 22. Ve verši 20 Šrí Ramana říká:

Bez poznání (našeho vlastního) já je zření Boha jen (pouhým) zřením mentálních vizí (obrazů, představ či zdánlivých dojmů). Pouze ten, kdo zří (svoje pravé) já, (které je) základem (nebo skutečností) (jeho individuálního) já, je ten, kdo (opravdu) zří Boha, protože (naše vlastní) já – (které jediné zůstane po té, co všechny naše mentální představy nebo poznávání objektů zmizí v důsledku toho, že jejich kořen, tj. (naše individuální) já odejde (zanikne či přestane existovat) – není nic jiného než Bůh.

V první větě tohoto verše Šrí Ramana znovu zdůrazňuje skutečnost, kterou již zmínil v první větě 8 verše, a to, že pokud nezkoumáme sami sebe, ale místo toho spatřujeme Boha jako něco od nás odlišného, tak to, co vidíme, není Bůh ve své opravdovosti, ale pouze Bůh, kterého si představujeme, tedy jako manomajamam katči – výtvor mysli nebo mentální představa.

Ve výrazu manomajamam katči znamená slovo manomajam „udělané“ nebo „vytvořené“ manasem, tedy myslí. Slova am znamená „který je“. Katči lze doslova přeložit jako „to co je viděno“, „pohled“, „vize“ nebo „objevení se“, ale v tomto kontextu může také znamenat zažití Boha, kterého vnímáme jako něco od nás odlišného. A stejně jako jiné zážitky čehokoli, co je od nás odlišné, je i zažití Boha, jako něco jiného než my sami, pouhým výtvorem a představou mysli – výplodem naší představivosti.

Třebaže takovéto spatřování Boha může být ovocem naší vřelé oddanosti k Němu a hluboké uctívání těchto vizí může očistit naši mysl a zbavit ji touhy po prožívání světských radostí, stále je to zkušenost, která je přikrytá neznalostí nás samých. Je to popletená a chybná zkušenost, že jsme ohraničeným jedincem, duší, která je od Boha oddělená.

Naše duše – naše ohraničené já, ego či mysl – je pouhým výplodem naší představivosti, ovšem ego je také kořenem všeho, co si takto představujeme. Ego tedy není jen představa, ale je také tím, co si vše představuje – jednak sebe, jako omezené, objekty poznávající vědomí a také všechno to, co poznává jako odlišné od sebe sama. Takže naše mysl či „duše“ je naše prvotní představa, kořen naší představivosti.

Dokud si představujeme sami sebe, že jsme myslí, tak tato mysl bude zažívat věci, které se jeví jako odlišné od nás samotných, avšak všechny tyto od nás odlišné věci jsou jen naše představivost. Jsou jako větve, listy a květy, které se budou stále objevovat a budou se rozvíjet tak dlouho, dokud jejich kořen – naše mysl – přežívá. A tyto věci zaniknou, spolu jejich kořenem, jen když zažijeme naše pravé Já, které je zdrojem, podkladem a jedinou pravou podstatou našeho klamného omezeného já. Když takto zažijeme naše pravé Já, pak budeme věrně zažívat i Boha v Jeho opravdovosti – ne jako něco od nás odlišného, ale jako naše pravé, samo o sobě jsoucí Já.

Veškerá tato pravda o našem klamném já, našem pravém Já a Bohu a o jejich zdánlivém vztahu a konečné jednotě, byla Šrí Ramanou zhuštěna do druhé věty tohoto hluboce významného verše. Ramana začíná tuto druhou větu hlavním sdělením: „Tanaik kanum avan tan kadavul kandam am…“, což znamená: „Ten, kdo zří (své pravé) Já, je ten, kdo (opravdu) zří Boha…“ a Ramana pak vysvětluje důvod, proč tomu tak je, v závěru věty: „…tan kadavul andri iladal“, což je v překladu: „…protože (naše skutečné) Já není nic jiného než Bůh.“

Mezi začátek a konec věty Ramana umístil dvě neobyčejně stručné, ale významné vedlejší věty. První z nich „tan mudalai“ tvoří větný přístavek k prvnímu slovu věty, k „tanai“, což je přechodníková forma slova „tan“, což znamená „samo sebou jsoucí“ a zde označuje naše pravé Já. Tato slova „tan mudalai“ jsou přechodníkovou formou výrazu „tan mudal“, což znamená „podklad (či skutečnost) (našeho klamného, omezeného) já“. Takže tato vedlejší věta, připojená k větě hlavní, znamená: „Ten, kdo zří (své pravé) Já, (které je) podkladem (jeho klamného) já, je ten, kdo (opravdu) zří Boha.“

Připojením slov „tan mudalai“ ke slovu „tanai“ Šrí Ramana ukazuje pravý vztah mezi naším skutečným Já a klamným já. Naše pravé Já, říká Ramana, je „mudal“ našeho klamného já. Primární význam slova „mudal“ je „první“ nebo „začínající“, tudíž v této souvislosti to znamená, že naše pravé Já je zdrojem, pramenem, základem, podkladem, substrátem, skutečností či esenciální podstatou našemu klamnému já, naší mysli neboli egu.

Je tomu právě tak jako v příkladu, kde zdánlivý had je pouhou představou a skutečné lano je jedinou skutečnou podstatou, která tvoří základ tohoto iluzorního jevu. Tak i naše mysl je pouhou představou a naše pravé Já je jedinou pravou podstatou, která opět tvoří základ tohoto iluzorního jevu. Ale třebaže je naše mysl jako taková neskutečná, je nicméně stejně skutečná, jako naše pravé Já, stejně jako had je neskutečný, ale je skutečný jako ležící lano.

Ve druhé z těchto dvou vedlejších vět – „tan mudal poy“ – požívá Šrí Ramana ta samá slova, ale s odlišným významem. Zde slovo „tan“ neboli „já“ neoznačuje naše pravé Já, ale pouze naše klamné já, tedy naši mysli, čili ego. A slovo „mudal“, které tvoří větný přístavek k tomuto slovu, znamená takto „kořen“.

„Tan mudal“ v tomto kontextu znamená „kořen (našeho klamného) já“ a naznačuje tak, že příčinným (kauzálním) kořenem všech odlišností – všech našich myšlenkových či mentální představ, včetně jakýchkoli manomajamam katči, tedy „mentálních vizí“, které můžeme mít o Bohu – je jedině naše mysl, naše klamné a omezené já. Zatímco naše pravé Já je nejzazším „mudal“, a je tak zdrojem či podkladem pro naše klamné ego-já, tak naše klamné ego-já je bezprostřední „mudal“ a je podkldem či kořenem pro všechny jiné (druhé) věci – tedy pro vše, co zažíváme jako od nás odlišné.

Slovo „poy“ je příčestí minulé znamenající „odešel“, „zahynul“ nebo „přestal existovat“, a proto slova „tan mudal poy“ popisují stav bez ega neboli nirvánu, ve kterém bylo naše klamné ego-já zničeno jasným světlem pravého sebe poznání. Stejně jako mizí imaginární had, když se na něj díváme zblízka, a zjišťujeme tak, že je to jen lano, tak také zmizí naše klamné ego-já, když jej budeme podrobně zkoumat a objevíme tak, že je to opravdu jen naše pravé Já – naše od vlastností volné, nedvojné, sebe-vědomé bytí „Já jsem“.

Umístěním slov „tan mudal poy“ – „kořen (našeho klamného) já přestal existovat“ – před konec věty: „…protože (naše skutečné) Já není nic jiného než Bůh,“ Šrí Ramana objasňuje, že ačkoli jsme stále jen jedinou, absolutní skutečností, kterou nazýváme „Bůh“, tak tuto pravdu můžeme ve skutečnosti zažít, jen když bude naše klamné ego-já zcela stráveno v ohni absolutně jasného sebe-uvědomování neboli pravého sebe-poznání.

Protože naše mysl neboli ego-já je kořenem veškeré duality či odlišnosti, tak je-li rozpuštěna jasným světlem pravého sebe-poznání, zmizí spolu s ní i veškeré naše imaginární zažívání odlišností. To, co pak zůstane, je naše absolutně jasné, sebe-vědomé bytí, které je pravou formou Boha. Skrze slova „tan mudal poy“ nás Šrí Ramana učí, že pro zření nebo zažívání Boha v Jeho opravdovosti je nezbytné nejenom se vzdát spatřování nebo zažívání čehokoli jiného, ale musíme se vzdát naší vlastní mysli čili omezeného já, které je základní příčinou všech odlišností. Naše mysl je klamným vědomím, které zažívá jedinou nedvojnou skutečnost – naše vlastní pravé Já či Boha – jako nesmírné množství od ní oddělených věcí, zejména jako omezené já, svět, kterého si toto já všímá, nesčíslné množství objektů, které tento svět tvoří, a také zdánlivě oddělenou „Svrchovanou Bytost“, kterou nazýváme Bůh.

Ačkoli v tomto verši Šrí Ramana popisuje nejvyšší stav pravého sebe-poznání jako stav „zření (našeho pravého) Já“ a jako „zření Boha“, v dalším verši znovu vysvětluje, že se nejedná o nějakou dualistickou formu „vidění“, ale že je to jedině absolutní, nedvojný stav, ve kterém je naše zřící mysl zcela pohlcena Bohem. Tj., ve verši 21 Ulladu Narpadu Ramana říká: „Ptáme-li se, jaká je pravda o (svrchovaném stavu, popisovaném v) mnoha svatých textech, tak ta prohlašují – (naše) já zří (naše) já (a) zří Boha, (na to musíme odpověď protiotázkou) protože (naše) já je jedno jediné, jak (může naše) já zřít (naše) já? Jestliže (pro nás) není možné zřít (sami sebe), jak (je možné) zřít Boha? Stávajíc se potravou (Boha), uzříme (Jej).“

V poslední větě tohoto verše – „un adal kan“ – což znamená „stávajíc se potravou, uzříme“, Šrí Ramana názorným a působivým způsobem znovu zdůrazňuje pravdu, kterou vyjádřil ve druhé větě osmého verše, a sice že můžeme doopravdy „vidět“ či zažívat Boha jen zklidněním se, spojením se či sjednocením se s Jeho skutečností, jeho „pravdou“ nebo také podstatou „jsem-ství“. Když dychtivě zkoumáme naši vlastní skutečnost či esenciální bytí „Já jsem“, pomalu se ponoříme do nejniternější hloubky našeho vlastního bytí, kde budeme zcela vstřebáni nekonečným jasem našeho od vlastností volného sebe-uvědomování, které je pravou formou Boha. Takže Boha zažijeme v Jeho opravdovosti, pouze když se staneme Jeho obětí.

Ve verši 8 nás Šrí Ramana učí, že jediným prostředkem, kterým se můžeme ztišit a stát se jedno s absolutní skutečností, kterou nazýváme Bůh, je pečlivé zkoumání a poznání naší vlastní skutečnosti neboli esenciálního bytí „Já jsem“. Ve verši 22 zdůrazňuje Ramana tuto základní pravdu ještě jednou v jasných a názorných termínech: „Kromě stočení (svinutí nebo přitažení naší) mysli zpět do nitra (a) udržováním (ji takto) ponořenou (utopenou, ustálenou, pokleslou, nehybnou či absorbovanou) v Pánu, který září uvnitř této mysli, dávajíc (naší) mysli světlo, jak (můžeme uspět) poznat Pána (naší) mysli? Poznej (Pána stočením se zpět do nitra a vnořením se v Něj).

Bůh je nekonečně jasné světlo čistého, nedvojného sebe-uvědomování, které stále září uvnitř nás, jako „Já jsem“. Naproti tomu je naše mysl omezený a zdeformovaný odraz tohoto prvotního světla a září jako naše základní myšlenka či prvotní představa „já jsem toto tělo“ pouze tím, že si vypůjčuje toto světlo z Boha, který je jejím zdrojem, podstatou a jedinou skutečností.

Světlo vědomí, kterým poznáváme jak sami sebe, tak i svět, je pouze naše mysl, a ta je jenom omezeným odrazem nekonečného světla, které je pravou formou Boha. Všechny přídavky či vlastnosti, o kterých si představujeme, že jsme to my, jako například naše tělo nebo osobnost, tvoří dohromady prostředek, skrze nějž se světlo Boha projevuje. Fungují jako zrcadlo a pouze prostřednictvím světla, které se z tohoto zrcadla odráží, zažíváme všechny odlišnosti – všechny naše nejrůznější mentální představy. To, co poznáváme jako naše myšlenky či pocity a také představy objektů, které existují vně nás, jako zdánlivý vnější svět nebo zdánlivé vidění Boha, to vše existuje jen v naší vlastní mysli.

Dokud dychtíme po prožívání skutečností jiných, než jsme my sami, tak budeme dál pokračovat ve využívání tohoto odraženého světla naší mysli, aby si těchto věcí všímala. Ale pokud si přejeme zažít zdroj naší mysli, který pochází ze světla Boha, musíme naši mysl stočit k tomuto zdroji, který září uvnitř nás – v nejvnitřnějším jádru našeho bytí – jako naše vlastní, esenciální sebe-uvědomování „Já jsem“.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ost ... i_boha.htm

[Návštěvník]

Avadhuta Gita

Neměnná Skutečnost, která bez usilí prostupuje vším,
co je pohyblivé a nepohyblivé, je univerzálním vědomím,
přirozeně tichým jako prostor.
Stejně jako nemůže být prostor srovnatelný s ničím jiným,
i skutečné Já nelze přirovnat k jakémukoliv objektu.
Je to Absolutno, které je dokonalé,
čisté a zahrnující v Sobě veškeré poznání.
Absolutno se nepohybuje na zemi, nespočívá v ohni.
Není proháněno větrem nebo překryto vodou.
Spočívá uprostřed Světla.
Absolutno prochází prostorem, ale Jím nic neprochází.
Je věčně stejné a nedělitelné,
nemajíce nic mimo Sebe a nic uvnitř Sebe.

[Návštěvník]

Srdcem učení o jednotě všeho je láska



Lze oponovat nějakým jiným myšlenkovým argumentem, který by dokázal, že v tomto jednoduchém tvrzení není pravda?
srdce-klicSRDCE je orgánem, který rozvádí okysličenou krev a naopak, odvádí z celého organismu odpadní látky. Bez jeho funkce život ustává. Tedy případná otázka, zda je pro život nepostradatelné, má přirozenou a jasnou odpověď.

UČENÍ, které by opominulo lásku a jednotu a nevycházelo z nich, by bylo neúplným a v podstatě zcela zbytečným. Bylo by něčím, co člověka v jeho vývoji nikam neposouvá.

JEDNOTA značí výchozí stav síly a porozumění a je předpokladem pro přirozeně chtěnou harmonii všech projevů stvořeného života v jeho Božím Řádu.

VŠECHNO značí celé námi vnímané stvoření, vztahy mezi lidmi, cítění sounáležitosti se všemi živými bytostmi, úctu a pokoru před Absolutnem, Bohem-Stvořitelem, jeho tvůrčí silou v Duchu svatém a v Jeho nezištné práci pro vědomé bytosti, kterou duším přináší milovaný Bůh-Syn.

LÁSKA je doslova svatým poutem, které váže všechny světy dohromady – všechny oblasti Jeho Universa rozmanitého stvoření v jeden věčný Celek.

Významná věta východního učení „Ty jsi to“ má dva základní významy. Říká, že každý jedinec je vlastně kterýmkoliv jiným jedincem, že rozdíl mezi nimi neexistuje, protože mají jediného Boha. Druhý princip říká, že každý jedinec je Nejvyšší bytostí. Pocházíme-li všichni z jediného Boha a jsme-li v něm jedno, pak si musíme být velmi blízkými bratry /sestrami/. Kdyby měl každý jeden z nás stále tuto pravdu na paměti, nikdy by nemohl druhého pronásledovat, škodit mu či ho dokonce zahubit. Vše, co dnes tento starý svět postrádá, a lze jej skutečně nazývat starým, protože mizí se všemi svými projevy v historii, je láska. Často plané mluvení o lásce, ale dříve zapomnění její existence, přináší utrpení. Otázka, kdy zmizí utrpení, je pak velmi jednoduchá a snad každý by si ji dokázal formulovat.

http://hledani.gnosis.cz/srdcem-uceni-o ... -je-laska/

[Návštěvník]

Kvantová fyzika potvrdila existenci Boha




Dobrý den. Protože mi to mé jazykové schopnosti dovolují, přeložil jsem přednášku světově uznávaného kvantového fyzika Johna Hanglina, PhD, prezidenta společnosti Global Scientist For Peace z ledna tohoto roku. Mnoho let pracoval v CERNu u urychlovače částic. Je spoluautorem Teorie jednotného pole a propagátor transcendentální meditace. Kdo nerad čte dlouhé články, může srolovat na konec článku, kde je odkaz na přednášku s titulky. Krásný den.

"Dobré odpoledne, je hezké být tady s Vámi, konference je zatím skvělá, a to se teprve zahříváme. Položím otázku za 64 USD. Je vědomí ultimátní realitou (Bohem)? Budeme hovořit o Jednotném poli, letmo zmíníme Teorii superstrun a k zodpovězení této otázky potřebujeme vysvětlit, co míníme vědomím a jednotným polem. Probereme tyto otázky v opačném sledu.

Jednotné pole je kombinací staletí vědeckého zkoumání původu reality. Tento jednoduchý náčrt znázorňuje vše, co známe o vesmíru. I když detaily mohou vypadat složitě, celkový obraz je opravdu prostý. Znázorňuje to fundamentálně sjednocený vesmír, který je externě diverzifikovaný (pestrý). Takže fyzika zkoumá hlubší a hlubší úrovně reality. A tento výzkum vnitřního světa započal před stovkami let, základy fyziky byly ale zkoumány velmi dávno předtím ale to se jedná o doménu, které říkáme "Klasická fyzika". Fyzika, jež zkoumá makroskopický svět denním pozorováním. Tento způsob výzkumu se ukázal, jako nedostatečný, protože nijak nevysvětloval chování atomu. Takže zcela nový jazyk, nová logika, nová matematika, to vše muselo být vyvinuto za účelem pochopení chování atomů a molekul. Tento obor se nazývá kvantová mechanika a na této konferenci jste o ní již zaslechli.

Objekty v kvantové mechanice nejsou pouze menší ale chovají se naprosto odlišně od klasických objektů. V polovině 20. století došlo k transformaci kvantové mechaniky směrem k Teorii kvantového pole. Teorie kvantového pole je nejnovější teorií o prapůvodním jazyce přírody, o jejích hlubokých základech a k jejímu pochopení je třeba porozumět chování elementárních částic menších a podstatnějších, než atomy.

Chovají se rozlišně, protože toto je relativistický (ve vztahu) svět částic, které se pohybují blízko rychlosti světla a předchozí verze nebyla kompatibilní s Einsteinovou Teorií relativity.

Toto je nádherná teorie, která se jeví nekonečně přesná a všechny laboratorní testy ji potvrzují. Vrhá světlo na dřívější hádanky kvantové mechaniky, konkrétně na vztah částice a pole, částice a vlny.

Tomu ale nebudeme věnovat tolik času, protože pozornost je upřena na Teorii jednotného pole iniciované Teorií supergravitační a později úspěšněji Teorií superstrun a M teorií. Tyto teorie jsou výjimečné. Naplňují celoživotní snahu Alberta Einsteina a objevují jednotný zdroj pestrého vesmíru, odhalují hlavu fontány přírodní inteligence, původ veškeré existence, přírodních zákonů, které ovlivňují vesmír na každé úrovni. Matematika těchto teorií není pouze nádherná, protože byste to mohli tvrdit i bez Teorie kvantového pole ale je naprosto ohromující. Úžasná. Neuvěřitelná, a to fyzikové, jako já nejsou ukotveni v matematice. Proto se jmenujeme fyzikové a nikoli matematikové. Ale to Vás prostě oslní. O tom rovněž nebudeme hovořit ale budeme hovořit o základní struktuře pole. Jednotné pole je čistým oceánem ryzí existence. Oceán čisté, abstraktní inteligence a základ všeho vesmíru. Univerzální inteligence. Ale tento oceán není mrtvý. Na základě pozorování se hemží životem a je manifestací energie. Třese se a vibruje sama o sobě. A to tak dynamicky, že nekonečně energeticky vybuchuje a vaří se sama o sobě. A v důsledku tohoto chování se formují bubliny, jako v zázvorové limonádě. Mimochodem se to dnes nazývá "nulová energie" nebo "tmavá hmota". Možná Vás nepřekvapí, že tyto bubliny nejsou zázvorové. Ve skutečnosti jsou to nekonečné elastické smyčky nazývané superstruny. Je neuvěřitelné, že vesmír ve svém zdroji tryská formou chvějících se gumových kroužků (metaforicky). Ale především je tam neuvěřitelně zajímavá věc, zajímavý vnitřní život z hlediska vzájemných vztahů (relativita). Ve vztahu částic. Protože dřívější teorie nám říkaly, že částice nemůže nic dělat, krom pohybu. Pohybu z bodu A do B. Ve srovnání je chování gumového kroužku zajímavější, protože když ho hodíte, tak se pohybuje a navíc vibruje sám se s sebou. Pokud jste kombinací kvantového fyzika a matematika, můžete počítat vlny doleva, doprava, převracet vertikálně a horizontálně, můžete transverzovat a tyto struny žijí v časoprostoru 10 dimenzí. Musíme zahrnout čas. 9 vibrujících dimenzí vytváří mnoho druhů pohybu. Ale pokud to spočítáte, a počítáte tyto různé frekvence, každá dimenze má rozdílnou energii, jinou frekvenci, jiný zvuk, jsou to tóny vesmírné univerzální inteligence, frekvence, čili energie, "hmoty". Protože hmota a energie jsou dle Teorie relativity vzájemně zaměnitelný koncept! Tyto záměny korespondují s chováním elementárních částic. Takže dříve jsme zjistili, že je zde graviton. Gravitační pole. Je tam foton, částice světla. Jsou tam částice, které způsobují nukleární energii a radioaktivitu. Dále elektrony, kvarky, neutrina, atd. V kvantové teorii jde o vysvětlení realizace nahodilého světa a Teorie Superstrun vysvětluje všechny tyto částice, jako nevyhnutelnou předpověditelnou konsekvenci Jednotného pole a jeho přirozený vibrující stav. Takzvaný materiální vesmír není vůbec materiální! Jde o nekonečné vibrující tony, přírodní vibrující frekvence, a hudbu absolutna. Cili jde o teorii jednotného univerzálního pole, které podporuje širokou škálu frekvencí. Stejně jako oceán tvoří menší vlny vyšší frekvence a větší pomalejší vlny, reprezentující rozdílné energie, rozdílnou hmotnost částic. Takže je úžasné, že jeden jednoduchý koncept vibrujících smyček nebo přesněji univerzální oceán inteligentního bytí, který způsobuje tvorbu těchto smyček je konceptem vysvětlujícím detaily tohoto vesmíru.

Dle obrázku to vypadá asi takto. Jedná se o univerzální entitu, abstraktní, nemanifestovaný oceán ticha, který zvedá vlny vibrací, které se jeví, jako vesmír. A všechny ingredience, které v celém vesmíru vidíme se pouze jeví, jako rozdílné tony jednotného pole. Ok. Ještě jedna věc. Opustíme fyziku a věnujme se vědomí. Jako doplněk těchto superstrun, které vyrážejí z oceánu čisté inteligence, čisté existence, ryzího bytí, má jednotné pole schopnost vytvářet celé vesmíry. Tyto vesmíry začínají jako "baby" vesmíry, nekonečné bubliny ale je jich opravdu hodně. Jako v limonádě. Od 10 do 100 na 44 je jich obsaženo v 1 cm3/s. To je opravdu mnoho dětských vesmírů a většina z nich jsou pouhé body. Většinou jde jen o výbuch energie ale za příhodných podmínek některé, jako náš vesmír, začnou růst. Exponencionálně (rozpínavě). Nazývá se to inflace (růst objemu) a tvoří se galaxie, jako naše Mléčná dráha a miliardy dalších. A každá galaxie, stejně jako ta naše, obsahují stovky miliard sluncí a mnoho z nich má planety. Některé z těchto planet se možná hemží životem, podobným tomu našemu. Takže chci pouze nastínit obraz této kolosální inteligence vesmíru. A tento oceán inteligence a všeho bytí, podstata všeho neřídí pouze Zemi se svými 7 miliony interaktujících živočišných druhů ale řídí miliardy galaxií a vesmírů, kterých existuje nekonečné množství. Tím bych uzavřel nástin universální inteligence.

A co naše inteligence? Co naše vědomí? Myslím, že nové světlo na téma, co je naše vědomí, nám zprostředkovala meditace. Meditace, chápána klasicky joginským způsobem a technika vyučována Buddhou nebo Schankrou atd., je o nenásilném uvolnění mysli směrem do sebe. Použít naši mysl, která je automaticky směřována směrem k vnějšímu světu a docílit obrácení naší pozornosti nenásilně do svého nitra. Tak můžeme prožívat hlubší a hlubší úrovně naší mysli, tišší a tišší úrovně procesu myšlení, sklouzneme za obecná fakta a prožijeme zkušenost prostého bytí. Cisté vědomí, ryzí vědomí. Vědomí bez myšlenek, smyslů, intelektu, pocitů. Ryzí, abstraktní vědomí bez hranic. A podle druhé verze Jogy Sutra: "Yogash chitta-vritti-nirodhah, tedy Jogy zajištujcící zážitek jednoty, neduální vědomí, je popisem postupného zklidnování aktivity myšlení. A nakonec se meditující ponoří sám do sebe. A je zajímavé, že popisuje vědomí samo o sobě, protože my se přece vnímáme, jako něco jiného. Něco 180 cm vysokého, 80 kg vážícího, v něco věřícího, vnímajícího pohlaví, rasy, náboženství ale dle jogy je vnímající sám s sebou. Pole vědomí. Neměnné, nesmrtelné, bez hranic, znalost všeho. Všichni máme znalost toho, kdo ví všechno, jinak bychom nemohli vědět, vidět. Ale narozdíl od vědění jsme vědomí. Naše vlastní subjektivita. A tento zážitek prostřednictvím vědomí je čtvrtý stav vědomí. Meditační stav. Samadhi. V literatuře o yoze jsou výrazy "mírumilovný, naplněný štěstím, neoddělený, neduální." To je 4. stav vědomí. To znamená být sám sebou a být poznáním. Není to pouze subjektivní zážitek ale má na mozek korespondující, měřitelný vliv. Na každém stupni procesu uklidnění mysli, je elektromagnetická činnost mozku, výstřely neuronů v mozku se chovají naprosto rozdílně. Vnější aktivita, aktivní mysl, koncentrace, soustředění, tišší úrovně sebereflexe, jako např. meditace s otevřeným pozorováním (otevřené oči), sebereflexe, sebepozorování, Passana styl nebo prázdná mysl, to jsou kompletně rozdílné meditační techniky ve vztahu k funkci mozku.Dostat se mimo myšlení kompletně. Zádná mysl, žádný intelekt ale čisté, nespoutané, univerzální, abstraktní povědomí. Prostá existence. Každý styl má odlišný vliv na funkci mozku. Meditace není dána pouze frekvencí, která je Alfa 1 ale synchronní aktivací neuronů v každé části mozku. A to je z pohledu vlivu na mozek úžasné. Protože Vám mohu potvrdit, že při žádném jiném způsobu se neaktivuje mozek celý. Na obrázku se zavřenýma očima (Eyes Closed) vidíte změřené body, kde došlo k aktivaci neuronů. Nevidíte však žádnou koherenci (spojitost) nebo komunikaci ani vtah mezi různými částmi mozku. Některé části komunikují ale většina mozku funguje eraticky, nesynchronním a chaotickým způsobem. Toto je obrázek stejné osoby, který se za 3 měsíce naučil transcendentální meditaci a tento stav nenaleznete ani během usínání, spaní, probouzení nebo požitím drog. Vidíte mozek fungující celý synchronním, propojeným způsobem. Tato aktivita je jedním ze znamení nového stavu vědomí. 4. stavu vědomí, Samadhi. Meditační stav.

A nyní přidám drobnou zajímavost. Pro praktické účely a pro funkce mozku je to velmi zdravé.Ovlivnuje inteligenci, kreativitu, schopnost učení se a zvyšuje možnosti argumentace. Dále vývoj osobnosti, psychickou stabilitu, emociální zralost. Vše prostě závisí na kvalitě fungování mozku. Pokud sledujeme lidi pravidelně meditující Samahdi, vidíme neuvěřitelné zvýšení při každém měření inteligence. Znatelná zlepšení. Jasně to dokazuje, že transcendentální meditace je pro Vás dobrá a také velmi zdravá. K tomu se dostaneme. V meditačním stavu se odehrávají reálné, rozdílné i poněkud erotické zážitky. Ale zpět k první otázce. Jaký je vztah mezi tím vnitřním zážitkem vědomí bez hranic, kdy je mysl a intelekt potlačena? Protože transcendentální meditace je opravdu "létající" zážitek. Zlomek vteřiny ve věčnosti. Je to nadpozemský (holly shitt:) zážitek. "Bože, co to bylo?" Je to chaotické ale universální, neohraničené, nekonečné. Ale kde je ten vztah mezi jednotnou inteligencí s námi "uvnitř"? Mezi původem myšlení a inteligencí vesmíru? Naším ATMAN, naší vnitřním já, pozorovatelem, prorokem a BRAHMANEM, jednotným zdrojem všeho vesmíru? Fyzici nejprve říkali: "Zapomen na to, jaký vztah, protože toto je čistě subjektivní a věci, hmota jsou objektivní:" Ale díky této probíhající konferenci již víme, že kvantová mechanika a Teorie kvantového jednotného pole nejsou hmotnou realitou. Jsou absolutně nehmotné. Neexistuje hmotný základ materiálního vesmíru. Realita je nehmotný zdroj čisté potenciality. Ryzí inteligence. Inteligence je naprosto správné slovo, protože čím hlouběji sledujete a zkoumáte zákony přírody, např. na úrovni magnetizmu nebo na Nobelovou cenou ověnčené Teorie slaboproudého pole, Velkých sjednocujících teoriích a Supersjednocujících teorií, tím více se inteligence koncentruje. A existuje matematická formule, která popisuje chování této jednoty, z které pochází zákony přírody, řízení života na všech úrovních. Tyto rovnice, kvantovou chronodynamiku, Teorii slaboproudého pole, Teorii obecné relativity, to vše naleznete zde v Jednotném poli. Z toho plyne, že se v tomto poli nachází koncentrovaná a dynamická inteligence přírody. A touto dynamickou inteligencí je vědomí. A tyto kvalitativní vtahy, zmíněné v diskuzi, by milovali dávní filozofové a vědci. Pro kvantové fyziky a kvantové vědce není ničemu, co má vztah k sémantice (užití slov) možné důvěřovat. Takže Vám řeknu několik argumentů kvantových fyziků. Budete si tak moci ověřit identitu Vaší vlastní inteligence.( Platí bez ohledu na to, zda nesouhlasíte:) a inteligence jednotného vesmíru. Jen to prolétneme ale pokud to shledáte zajímavým, můžete se k tomu vrátit a pochopit smysl.

1. Kvantitativní vztah mezi vědomím a jednotným polem. Pohledme na to kvantitativní. Co to znamená? No, máme zde jednotné pole ale zároven strukturu vibrací. Jsou to počitatelné frekvence, počitatelné tony jednotného pole (ztlumte to). Tyto frekvence jsou právě elementární částice a původ přírody. My lidé jsme frekvence. Vše jsou základní, vibrující frekvence jednoty. A my je dobře známe. Gravitony se spinem 2, které jsou zodpovědné za gravitaci, elektrony se spinem 1, jež se projevují nukleární silou, částice se spinem 1,5. To jsou leptony a kvarky a konečně Higsova částice se spinem 0, která byla konečně spatřena. Všechny jmenované částice, které jsou vibrujícími tony jednotného pole, jsou velmi přesně zmapovány, dobře známy a jsou spočitatelné. Ale co naše vědomí? To, co zjevuje naše vědomí jsou myšlenky a hmota, a toto vše zaniká v ryzím bytí. Ale pokud začnete chápat význam procesu ponořování a vynořování, sbližování a "vzdalování", pochopíte tak podstatné tony. Vibrace, jako vlny vědomí, se vynořují z čistého ticha a mění se na aktivitu. A vy tyto vlny můžete číselně vyjádřit. Fundamentální frekvence vědomí. Nejprve tato svatá trojice, což jsou: "čistá znalost, ryzí vědomí a ultimátní pravda" ( já, mé vyšší já a Bůh). Ten, kdo poznává je zároven tím, kdo zná vše a mezi těmito dvěma je dynamický vztah. To je "tajná agenda", je to "Svatý Grál", struktura jednoty jsou tři v jednom. Jakmile máte tyto tři, máte mez nimi automatický vztah. A počet těchto vztahů? Pokud vynecháme Teorii skupin a matematiku, objevují se, jako 8 entit ze tří. Zahrnují i to, co se v některé literatuře nazývá "Fata, Pitta a Kupha". Předstírají ego, intelekt a mysl. A potom 5 základních elementů. Akasha (spirit) , země, voda, vítr, ohen. Jistě není náhodou, že z těchto 3 v jednom toto vše vyvěrá. Z oceánu jednoty, a to "ze sebe" a z Teorie superstrun. A pokud se pozorně podíváte, naleznete tam strukturální vztahy. Protože dnes ve světě fyziky, a dnes je to supersymetrický svět, máme 5 spinových typů (rychlost otáčení) a 5 základních energií, které jsou ve vzájemném vztahu v těchto párech. Například sjednocují spin 2 se svým sousedem 1,5 rychlým gravitonem do "svaté entity" nazývané Gravitační superpole, atd. Ale těchto 5 základních elementů jsou také základní pro vědu o vědomí. Vše se vynořuje z pole vědomí. Na subjektivní úrovni je o tom Joga. Joga Sutra je potencionálně o prožívání oceánu ryzí existence a o stimulaci tohoto oceánu do proudu vibrací a o prožívání základních stavebních kamenů mysli a tvoření! To je Joga Sutra. A těchto 5 elementů, jako Akasha, atd, jsou vzájemně spárovány přesně, jako ve fyzice ale nenazývají se jednotné pole, nýbrž Prukriti a tito 3 jsou základním kamenem vesmíru. Co jsou tedy zač? Co je Akasha? Co je gravitace? Gravitace je zakřivený prostor. Jde o manifestaci zakřivení prostoru. A tyto síly mají význam. Je to kreativistická tekutina, která podle Einsteina zakřivuje a proudí. Ale co je Akasha? Ne nic ale prostor, který je substancí. Prostor je relativistickým proudem společně s všemi ostatními prvky. Je zajímavé, že když lidé slyší o pěti elementech v literatuře, typickou odezvou vědců je: "Jak prosté. Jak primitivní." Ale nakonec po všech těch letech vědeckému výzkumu se vědci vrátili k této základní pětici a ta je stále stejná. V každém případě se zde jedná o souhru vibrujícíhího vyjádření vědomí, které vytváří hmotu na základě vědomého zážitku a o "přeměnu"jednotného pole na hmotu z pohledu fyziky. Je samo o sobě ohromující, že ze statistického pohledu jde o pravděpodobnost 1:1000, cehož si vědci cení. Odolám pokušení a nebudu se tomu nyní věnovat, protože k tomu není vhodné publikum. Jde o doplněk jednotného pole ve formě tvoření. Na jednotné pole se můžeme klidně podívat i v době před Velkým třeskem. Protože superstruny a jednotné pole nebyly stvořeny Velkým třeskem. Tyto prvky způsobily Velký třesk. Byly zde před Velkým třeskem. Takže dávno před vznikem vesmíru zde existovalo jednotné pole samo o sobě a nikoli mrtvé, nikoli bez inteligence. Ryzí život. Pole ryzího života vibrujícího samo o sobě. Zvuk sám o sobě. Takže pojdme ignorovat projevy chování na povrchu ve formě přírody. Podívejme se na vnitřní život jednotného pole. Na tzv. vnitřní strunové mody. A aniž bychom se do toho dnes příliš ponořili, což bych moc rád, struktura superstrun je sérií souladů. Přirozené vibrující frekvence, a pokud použijete M teorii, sekvenční proces vynořování jednotného pole vytvořil Velký třesk. Prapůvodních 8 vibrací....superstruny mají 8 základních vibrací svobody, což k základnímu vysvětlení stačí. Superstruny existují v 10 dimenzích. Jednou je čas a 9 dimenzí je prostor. Takže máme 8 strun, snažte si to konkrétně představit, protože to pomůže, pohybujících se a vibrujících v prostoru 9 dimenzí. Pokud chcete rozvibrovat strunu, musíte na ni "brnknout". A kolik vln vatvoří kytarová struna? No pohybem struny tímto směrem, zvuk nevznikne. Nejde totiž o vibrující mod. Ale pokud "drnknete" směrem dolů, struna začne v tom směru vibrovat. Můžete strunu přitáhnout více a ona bude vibrovat sem a tam. Ve trojrozměrném prostoru existují 2 vibrace nezávislé svobody na kytarové struně. Pokud kytarovou strunu umístíte do 9. prostoru, existuje 8 nezávislých, předpověditelných, svobodných frekvencí. Rozdílné způsoby rozechvění struny dává 8 základních frekvencí. Je to symfonie osmi frekvencí superstrun. Ale život těchto strun je z hlediska kvantové mechaniky neskutečně dynamický. Superstruny se sami o sobě kroutí, jako v jogínském procesu, do formy nazýváné heterotické struny, které ústí do 26 dimenzí prostoru, kde má kytarová struna 24 frekvencí vibrující svobody. A pak se stane něco naprosto úžasného. Můžete se zbavit těchto extra dimenzí, které v relativistickém vesmíru neexistují tím, že je zcela ohnete, srolujete, jako tento list papíru. Máte 1 D papír ihned. "Voila". Máte jen 1 dimenzi. Kouzlo. Ale ve skutečnosti jsem pouze namotal dimenze dovnitř a zvenku je nemůžete vidět. Vypadá to jako papír v jediné dimenzi. Tímto způsobem ostatní dimenze prakticky zmizí. Ale to vše je zde na jemné úrovni. Superstruny se omotojí okolo těchto dimenzí a můžou vibrovat sem a tam podél těchto tub, přidávají další vibrace svobody a co se stane je, že těchto 8 + 24 struktur kolabuje a vzniká jich 64 termoglykických a 192 zcela bosonických, vibrujících frekvencí svobody a vzniká 3 dimenzionální vesmír. Prostě jde o definitivní sekvenci a kdybychom měli více času, mohli bychom prožít věčné, vibrující vědomí. Nikoli se vynořit a stát se myslí a tělem ale vibrovat uvnitř sebe. To se nazývá vedickým poznáním, jak popisuje Yoga Sutra, která popisuje, jak rozšířit a zažít jednotlivé frekvence vědomí, které jsou zodpovědně za vznik vesmíru, a to se nazývá Karma Mamadsa, což je výuka cesty do jednotného pole vědomí. Cesta vnitřní dynamiky sama o sobě. Poznání sebe sama. A když to uděláte, odhalíte stejnou základní strukturu. Musím to kvůli času zkrátit a základních 8, což je.....dobře. Získáte sekvenční, narůstající jednotu. Vše je jednota. Jeden sám sebe vidí, protože jde o spojení vědomí a toho, kdo zná vše v procesu poznání. A ve chvíli, kdy máte tyto 3, máte celkem 8, protože dle matematiky kvantové machaniky a podle yogy vztahy mezi těmi třemi vytvářejí koncept existence osmi. A mezi těmito 8 je 5 základních elementů. Akasha, atd. Pokud je těch 5 elementů vnímáno intelektuální egocentrickou myslí, stanou se ony elementy pěti smysly. 5 elemetů řídících naše konání, atd. Těch 8 se nazývá Vaishasika a těchto 24 Sankia a dál to pokračuje. Je to celý proces, jehož užitím se dostanete k hlubšímu pohledu na věc, kde se vesmír utváří. Je to cesta poznání. Je to struktura cesty poznání. Tyto prvky jsou viděny a samozřejmě jsou dnes zaznamenány a mají tuto strukturu. Je to ohromující a je to jen špička ledovce. Užasná je rovněž skutečnost, že náš nervový systém je designován a vzájemně propojen k vibrování s touto strukturou boha. Takže pokud se podíváte na centrální nervový systém a jeho 192 klesajících a stoupajících formací nebo nervová zakončení, tento systém je branou vědomí a dovoluje vibraci samu o sobě ve stavu Jogy Samadhi bez vnějšího rušení.Jde o propojení s celkem. Holistickou strukturu jednoty. Nervový systém rezonuje ve struktuře jednotného pole. No to byl zatím jeden typ důkazu. Ten Vám dovoluje začít chápat, že jde o propojení sebe a boha. A to není pouze filozofie. Existuje pro to pevný vědecký základ a je experimentálně ověřen. Možná je Vám už znám "efekt pole" vědomí. Náhodně generované experimenty, globální koherence a dalším příznačným důkazem je efekt skupinové meditace.

Stav Samadhi byl proveden početnou skupinou lidí. A efekt skupinové meditace má vliv na pokles kriminality a sociální agresivity. Tato skutečnost je známa, božemůj už skoro 40 let. Co ty experimenty dokazují? Toto je experiment, který jsem pomáhal řídit ale byl jsem jedním z 27 dalších vědců, kteří u toho byli, souhlasí se mnou a navazuje na to patřičná statistika. Proběhl ve Washingtonu DC v roce 1983, kde se sešli meditující experti z celého světa. Kolektivně provedli transcendentální meditaci a prožili kolektivní stav vědomí. A jak bylo možné vidět 25x předtím a bylo to i publikováno, došlo ke značnému statistickému poklesu ne jenom na úrovni kriminální činnosti, což bylo ověřeno FBI ale téměř vše ve městě se transformovalo fascinujícím způsobem. A již tradičně zmíním tento výzkum, který se stal jasným důkazem. Dokonce přesvědčil i nejzarytější skeptiky, i když jich zůstává mnoho. Za časů Galilea se tito skeptici odmítali podívat do dalekohledu. Ale spojitost mezi velikostí meditující skupiny a oblastí konfiktu na Středním Východě během války je jasná. Podívejme se na ryzí data. Vidíte progres směrem k míru, růst a pád a velikost meditující skupiny je zcela určující. Jakmile dosadíte do analýzy správné hodnoty a sociální výzkum, získáte respekt stejně, jako já, i když jsem toho nebyl účasten. Toto je pádný statistický fakt. Ve válečné aktivitě a v oblasti válečných zranění došlo k poklesu o 80%. Bylo to publikováno v tisku univerzity v Yale a způsobilo to konflikt a názorové vášně. Data se sbírala 2 roky a jakmile byla analýza zvěřejněna, mnoho odpůrců promluvilo ale na výsledek statistiky to nemohlo mít vliv. Navíc sám nakladatel řekl, že tato hypotéza je naprosto přesvědčivá a skupina 1000 meditujících je schopna zásadně redukovat stres a rapidně snížit násilí. Bylo to tak neuvěřitelné, že se podobné experimenty opakovaly a dalších 7 skupin tento experiment opakovalo. Během dalších 2 a 3/4 roku a každá intervence, každá skupina měla statisticky opět zásadní efekt na okolí. Existuje publikace, která spojuje všechny experimenty integrovaným způsobem a snaží se to klasifikovat, jako pouhou náhodu a tvrdí, že vliv meditujících je malý. Ale pointou dnešní diskuze jsou efekty pole vědomí. Na značnou dálku. Uklidnující efekty individualit v rámci společnosti, a to je fakt, jenž otřásá zavedeným paradigmatem. Nemůžete vnímat vědomí, jako čistý výsledek neorologických výstřelů mozku, protože můj mozek nemá na Váš vliv na velkou vzdálenost. Musí jít o hlubší spojení. Toto spojení můžete vidět i na klasické úrovni. To znamená, že vědomí je kvantově mechanické a není snadné, aby to fungovalo. Ale pokud bychom se propojili, všichni v realitě jsme jednotou. V této místnosti je automaticky přítomno pouze jediné vědomí. A jsi to ty, ty ale na této úrovni jsme "jeden", jak experimenty dokazují. O co se tedy snažíme, je dát dohromady větší skupiny a působit na různých místech světa v naději o vytvoření většího spojení, harmonie a dle mého názoru to dnešní svět zoufale potřebuje.

A protože nový film o Supermanovi má premiéru v příštích týdnech, rád bych zmínil myšlenku nadpřirozených schopností. Položil jsem sám sobě otázku, zda kdykoli v historii nebo dnes, či v době Krista, Shankiry nebo v čase sv. Františka, kdy jsme zažívali stav náboženské euforie, bylo opravdu použito nadpřirozených schopností. Jde o výjimečný důkaz těchto tezí. Pokud předložíte tyto otázky rozdílnému publiku, přicházejí rozdílné pocity. V publiku fyziků nikdo nezvedne ruku k otázce, zda Ježíš kráčel po vodě nebo, zda někdo, kdy levitoval. Ale většina běžného publika si myslí, že je to možné. Někteří dokonce tvrdí, že mají sami podobné zážitky. Ale pokud připustíte, že levitace je možná, budete okamžitě směřovat k závěru, že tyto schopnosti jsou možné pouze na úrovni vědomí jednotného pole. Na Planckově úrovni. Např. když se podíváte na strukturu časoprostoru a jeho zakřivení, které je odpovědné za gravitaci a drží nás "dole". Když sledujete vynořování časoprostoru z tohoto energetického oceánu, kde se vaří základy tvoření, časoprostor se jeví multikomplexní ale zjednodušuje se postupem do běžného vnímání časoprostoru. Detaily se smývají a zřejmá existence je plochá. Plocha se zakřivuje, jako zde na Zemi a z toho vyplývá předpoklad, že aktivita na úrovni jednotného pole je nahodilá. Je chaotická. Ale pokud tomu chcete dát příčinu stálou touhou a udržíte ten pocit na nejhlubší úrovni, můžete ovlivnit běžné procesy a na makroskopické úrovni můžete zakřivení vyrovnat. V takovém případě se můžeme vznášet i klesat. Tak je to se všemi mimořádnými schopnostmi. Pokud si vezmete možnost zábavné myšlenky ne na povrchní, aktivní a chaotické úrovni ale na nejhlubší úrovni mysli, tato touha se vynoří na vnější úrovni a vy shledáte, že víra hory přenáší. To je síla myšlenky. A dramatický důkaz tohoto byl oceněn Nobelovou cenou před několika lety. A tento fakt nám říká: Ano, gravitaci můžete kontrolovat na této úrovni. Některým z Vás je jistě znám pojem "tmavá energie", která má na svědomí akcelerující rozpínání vesmíru a uvádí do akce reakci, jež se nazývá antigravitace a jde o tuto aktivitu. Cistě toto. A můžete v rámci vibrujícího vědomí v jeho zdroji navýšit tzv. kosmologickou konstantu směrem k antigravitaci. A můžete ovlivnit a překonat chování hmoty. Takže my víme, že to takto funguje. Funguje tak celý vesmír.

Když to dáme dohromady ve zkratce. Na základě kvantitativní úrovně korespondence, experimentálně ověřeného pole vědomí, na základě toho, co víme platí: Atman (pozorovatel) je Brahman (Bůh). To je logické vysvětlení. A to je opravdu obrovská věc! Vaše subjektivita, Vaše vnitřní bytí je inteligence, která stvořila vesmír a mnoho dalších vesmírů. Pokud by to bylo prakticky relevantní, bylo by to úžasné. Obecně to možné není, protože na běžné úrovni aktivního vědomí si toho nejsme vědomi. My vnímáme objekty, myšlenky a pocity. Meditační stav, který je od jiných radikálně jiný je pravým opakem. Obětujeme vše, převedeme mentální aktivitu, cítění, víru a sklouzneme do universálního povědomí. Je to polétavá záležitost, nemůžete v ní žít, protože nakonec byste vyhladověli. Protože tento stav je transcendentální. 4 stav vědomí, jak jsem zmínil předtím.

To samozřejmě není konec. To není hlavní důvod k meditování. Změnami vědomí ze soustředěného do nesoustředěného stavu bez hranic se mozek stává více flexibilní a jeho pozitivní funkce se umocnují a stávají se stálou kvalitou. Během dynamické aktivity, spánku, snění, anestezie. Jakmile se světlo života zapojí nemůžete ho zhasnout. A to se nazývá osvobozením nebo osvícením, protože osvobozením se od běžné denní aktivity jste ukotven v něčem za hranicí tohoto vesmíru. Propady života na vás nemají po osvícení vůbec vliv. Jste pokračováním blaženosti. Všechen růst a pád naší civilizace jsou pouhým mrknutím oka ve stavu uvědomnění. Chtěl bych skončit tvrzením, že život nekončí svobodou smrti ani po 40 ,a co se stane časem a myslím, že proto existuje technika, je život s vědomím vnitřního světa bez hranic. Alternováním stavu aktivního a neaktivního se stáváte citlivějším nejen v oblasti povrchního myšlení ale také v oblasti hlubší reality a tvoření, a to na božské úrovni reality a tvoření. Pomocí smyslů a čistým bytím. Ocenění vnějšího vesmíru se vyvíjí a stává se tak intimní a nádherné, že nakonec nejzásadnější seberealizace a osvícení spočívá ve zjištění, že vše, co existuje jsem já. Procesem ponořování a vynořování cítíte dynamiku a víte, že Vaše myšlenky se realizují prostřednictvím elementárních částic vesmíru. A to tak často, že si uvědomíte: "Já jsem to". A "to" jsem já. Můj poslední příspěvek. Krásná vyjádření v literatuře, která můžete shrnout do věty: Aham Brahm Asmi...

Já jsem to, ostatní jsou to, všechno je to. A to je vše. Děkuji. "

http://richardmasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=427753

[Návštěvník]

Šrí Rámakrišna



Dostávám se nyní ke stupni uvědomění, kde spatřuji Boha, jak kráčí v každé lidské formě
a projevuje sám sebe stejnou měrou jak skrze mudrce, tak i hříšníka, čestného, nebo
špatného člověka. Když tedy potkávám různé lidi, říkám si: „Bůh ve formě světce. Bůh ve
formě mizery. Bůh ve formě počestného, Bůh ve formě hříšníka.“

[Návštěvník]

Svatá Matka


Chcete-li klid mysli, nenalézejte chyby na druhých. Spíše si všímejte svých vlastních. Učte se
považovat svět za svůj vlastní. Och mé dítě, nikdo není cizincem, celý svět je tvůj vlastní.

[Návštěvník]

Svámí Vivékánanda


Podstatou veškeré zbožnosti je být čistý a prospívat ostatním. Kdo vidí Šivu v žebrákovi,
v chudákovi, v nemocném, ten doopravdy uctívá Šivu. Pokud vidí Šivu jen v jeho zobrazení,
pak je jeho uctívání jen začátkem k uctívání. Kdo pomohl a posloužil chudákovi, když v něm
viděl Šivu, aniž by myslel na jeho kastu, víru, rasu či cokoli jiného, s tím je Šiva více spokojený
nežli s člověkem, který ho spatřuje pouze v chrámech.

[Návštěvník]

Buddha


Dobrá vůle ke všem bytostem je opravdová zbožnost. Chraňte si ve svých srdcích dobrou vůli
ke všemu, co žije.

[Návštěvník]

Guru Nanak


Bůh je jeden, ale má nesčíslně forem. Je stvořitelem všeho a on sám na sebe bere lidskou
formu.

[Návštěvník]

Ježíš Kristus


Ale já vám pravím, milujte své nepřátele, žehnejte jim, že vás proklínají, čiňte jim dobře, když
vás nenávidí a modlete se za ně, i když vám činí zlo a pronásledují vás. Tak se stanete dětmi
vašeho Otce, jenž je na nebesích, protože on ustanovil, aby slunce svítilo na dobré i špatné
a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.

[Návštěvník]

Židovství


Nemějte svého bratra v nenávisti v srdci svém, ale domluvte mu, abyste kvůli němu nebyli
v hříchu. Nemstěte se či nechovejte zášť k synům vašeho lidu, ale milujte vaše bližní, jako
sebe.

[Návštěvník]

Krišna


Kdo spatřuje Svrchovaného Pána, jak přebývá ve všech bytostech a že nezmírá, když ony
hynou, pak jedině ten vskutku poznává.

[Návštěvník]

Mohammed


Všechna boží stvoření jsou jeho rodinou. A nejvíce miluje Boha ten, kdo se snaží prokázat co
nejvíce dobra Božím stvořením.

[Návštěvník]

Severoamerický indián


Každý úsvit dne je svátost a každý den je svatý, kvůli světlu, které proudí z vašeho otce –
Wakan-Tanka. Také si vždy pamatujte, že jak vy, tak i všichni lidé, kteří jsou zde na zemi, jsou
posvátní, a tak by také s nimi mělo být zacházeno.

[Návštěvník]

Ráma


Je to stín paramátmanu (svrchovaného Já), který vidíte se odrážet ve všem živém jako
džívátman (osobní já, duše). Nevidíte snad, jak se rozlehlá obloha zrcadlí v každém jezeře či
řece?

[Návštěvník]

Šankara


Višnu sám přebývá ve vás, ve mně, ve všem. Váš hněv (na druhé) nemá smysl, nesnášenlivost
vás zrazuje. Vidět sebe v každém člověku – tak skoncujete s veškerou odlišností

[Návštěvník]

Védy


Mudrc spatřuje všechny bytosti v pravém Já (Self) a pravé Já (Self) ve všech bytostech, a
proto nikoho nenávidí.

[Návštěvník]

Zarathustra


Zapomeňte na sebe a rozpoznejte Ahura Mazdu v každé bytosti a ve všem.