Pro Andrewa

[Tara]

Ahoj, zaujalo mne, co píšeš...

Nechci vyzvídat, co je tvým velkým darem (který bohužel se neprojeví...), jak píšeš o svých blocích, máš to (asi ve větší míře) podobné, jako naše dcera.

Její velký dar je hudba, zpěv. Od malinka chodila do hudebky, absolvovala z příčné flétny, klavíru a zpěvu. Zpěvu se věnuje i nadále, zpívá ve dvou kapelách..., také krásně maluje..., studuje momentálně na Ostravské univerzitě Dějiny umění...
Vždy jsme v ní viděli paní učitelku, ale jaxi také nemá vztah k tomu, "pracovat" s dětmi, lidmi...., jak říká, když jde po chodníku a má někoho (kohokoli) potkat, raději přejde na druhou stranu... a perfekcionismus v sobě taky má, projevuje se to trémou, nervozitou, přesvědčením být dobrá vždy a všude, když to nevychází podle jejich představ, pocity selhání, nedostatečnosti...

Jak s tím pracovat..., všímat si těch pocitů, řekla bych, uvědomovat si je a jít za ně, do trošku větší hloubky, z čeho pramení a hlavně PROČ (v poslední době mé oblíbené PROČ) tu jsou... :-)

Sama žiji v poslední době pro mne (i pro nejbližší okolí) dost těžké období, kdy jsem omezena jak fyzicky, tak duševně, vlastně vím, že duševně je prvořadé a z toho se to projevilo na fyzické úrovni...

Jaxi jsem ztratila, ... někde se vytratil smysl života...., je žito, že už tady nějak nemám co na práci, zjednodušeně řečeno.... a to souvisí s tím "velkým darem", o kterém píšeš a což mne zaujalo...
Co je mým "velkým darem", který by skrze mne MOHL být realizován????

Nevím...., možná psaní...., fakt nevím...., co je mým posláním zde.... (bez omáček prosím...), nebo už je skutečně čas odejít..... jako bych byla na hraně... jednou nohou tam a jednou nohou tady a to balancování na hraně je hodně vyčerpávající...

Tož tak...

Tak kdyby se ti chtělo něco k tomu napsat, budu ráda...

[Andrew]

Zdravím Taro,

musím nazačátek říct, že nevím jak fóbie, bloky vyřešit. Jinak bych to již měl vyřešené.
Proto prosím nečekejte že bych měl nějaký klíč co s tím. Prostě jen napíši jak to je.

Otázka je jestli vaše dcera, dělá své záliby ze své vlastní motivace a vůle.
Pokud by to dělala z důvodu, že to od ní rodiče, jistá osoba, nebo okolí očekává (a tohle může být jen představa v její hlavě)... jedná se o tikající bombu.

Pokud to ale vychází z ní, je to správné, je na správné frekvenci.

Měla by to být srdcová záležitost. Tak si pro sebe ověřuji jestli jdu správně.

Obdivuji, že vaše dcera vystupuje, je zapojena v kapelách.
Pro mě se přibližovat do takové situace by bylo jít vstříc psychyckému zhroucení nebo infarktu.


Mým velkým darem je Kresba.
Fóbií z lidí a perfekcionalismem je anulována.

Je to škoda. Je to hezký dar a moje srdcová záležitost. Ale tanec s fóbií je jako být zavřený v místnosti s vypuštěnými jedovatými hady.

Vím jak fóbie vznikají. To jsem četl články od psychologů, psychoterapeutů apod.


Fóbie je věřit v něco co je při racionálním zdůvodněním odhaleno za lež, zkreslenou informaci, přehnaný význam/nebezpečí apod.
Nicméně fóbik tomu i nadále věří. A tak bloudí v kruhu.

[armin]

Fóbie je věřit v něco co je při racionálním zdůvodněním odhaleno za lež, zkreslenou informaci, přehnaný význam/nebezpečí apod.
Nicméně fóbik tomu i nadále věří. A tak bloudí v kruhu.

Když už si tohle fóbik uvědomí (že nesmyslně bloudí v kruhu), mohlo by mu to uvědomění pomoci z toho kruhu vyjít.
Co ho k tomu bloudění v kruhu vede? Proč z něj nechce vystoupit - když už to vidí, že pouze bloudí v kruhu? O něco by tím přišel? O co by přišel? O nějakou svoji identitu, o nějakou svoji jistotu o kterou se opírá? A co by se stalo, kdyby o to přišel?

No, nic špatného by se nestalo (naopak) - to je ale jen můj pohled, moje zkušenost.

[lklknml]

Co ho k tomu bloudění v kruhu vede? Proč z něj nechce vystoupit - když už to vidí, že pouze bloudí v kruhu? O něco by tím přišel?

Andrew z moci fóbie racionálně vystoupit chce, ovšem jen během té doby, pokud aktuálně nepůsobí. Pokud se aktualizuje, jde veškerá racionalita stranou, vědomí převezme fóbie. Jde o působení materiálních struktur v mozku, která Břetislav Kafka nazval esplany a jeho uspaní lidé je popisovali jako silně v mozku zářící, pokud se aktualizují. Rozlišoval esplana zdravá a nezdravá. Vůči nezdravým doporučoval (viz Nové základy experimentální psychologie) záměrné vytvoření protiesplan (následující popis se týká léčení epilepstického záchvatu, ale pro fóbii to zřejmě bude analogické):
Vzbuďte v sobě víru, že toto nezdravé esplano v sobě zničíte! Stane se to následujícím způsobem: vědomou autosugescí v sobě vytvoříte nové zdravé protiesplano, které vyváží ono chorobné. Každou hodinu ve dne a před spaním si nejméně 10x živě představte a uvěřte, že vycítíte moment před záchvatem, tedy přesně dobu, kdy má k záchvatu dojít! Chcete to pevně, a proto se to stane! Touto trvalou vlastní vědomou autosugescí vytvořte mohutné protiesplano, které bude stát na stráži před novým záchvatem. Jakmile se bude chtít záchvat dostavit, protiesplano vás o tom uvědomí! Zpozorujete na sobě zvláštní pocit jakoby úzkosti, jak mi sdělili nemocní, které jsem svou metodou uzdravil. Ihned si sedněte, ať je to kdekoli, seberte a napněte svou vůli v tom směru, že nedovolíte, abyste se zapomněli a záchvatu podlehli. Překonáte jej lehce, neboť trvá zpravidla jen několik sekund. Záchvat se v tomto případě odehraje jen v onom nemocném esplanu.

Pak je tu ještě jiný způsob, řekl bych spirituální, kdy jsou nezdravá esplana popudem k vyššímu uvědomění. Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk trpěl strachem, že mě někdo za mnou sleduje a asi chce i zabít. Bál jsem se v noci přejít náš dvůr. Když jsem se nenápadně ohlédnul, už tam nikdo nebyl (aha, byl rychlejší než moje ohlédnutí, stačil se schovat, říkal jsem si). V noci jsem se v posteli bál pohnout, abych na sebe neupozorňoval. Až jsem si jednoho dne řekl, co je tohle za život? To se budu furt bát, ohlížet se? Tenhle život já nechci, tak si mě klidně roztrhejte, už se nebudu za sebe ohlížet. A k mému velkému překvapení strašidla zmizela :-). Tedy ne že bych byl nějakej hrdina, byla ve mně malá dušička, ale předstíral jsem strašidlům, že mě nevadí (nicméně odhodlání tam bylo). I to stačilo. Zřejmě chorobná esplana nebyla ještě tak zakořeněná. Četná nezdravá esplana Eckharta Tolleho způsobila, že pouhý syntaktický rozbor jeho bezděčně vyřčené věty "Já už to se sebou nemůžu vydržet" (kdo je ten co nemůže s někým jiným vydržet?) jej transformovala do velkého spirituálního učitele (my si tu jeho větu můžeme syntakticky rozebírat také, ale nemáme jeho cestu, ke které ho nezdravá esplana popouzela). Milujte své nepřátele a modlete se za ně, vyzývá Ježíš Kristus.

Nechť si Andrew spirituálně vyléčí svou fóbii, stane se velkým učitelem a zachrání nás před utrpením.

[Tara.]

Ahoj Andrewi, u dcery je to taky srdcová záležitost. :-)
S tím vystupováním je to takové, že když zpívá, zapomene na trému, že ten zpěv je silnější než strach, jak říkali u Edith Piaf, jak byla už hodně nemocná, na jeviště ji museli dovést, ale když začala zpívat, už tu byl jen ten zpěv, krása...

Kresba se mi zdá výbornou činností, u které přece nepotřebuješ publikum, lidi, tak moc nechápu, proč ti sociální fobie brání v tom tvořit.... a perfekcionalismus, no ten by mohl být na závadu, to ano,.... ne nadarmo se říká: zpívej tak, jako by tě nikdo neslyšel, tanči tak, jako by tě nikdo neviděl... a to třetí si už nepamatuji.

Pěkný den

[Andrew]

Taro, vysvětlím. : )

Fóbie nefunguje raciálně, logicky. Chová se paranoidně. Žije si vlastním životem.
V mém případě fóbie z lidí - funguje ať tu lidi jsou nebo nejsou.
Když nejsou - dodá obavy (myšlenky, představy).

Problém tak nejsou druzí lidé*, ale něco co si nosím kamkoliv jdu. Ať jsem sám doma nebo přeplněném supermarketu.
(* = racionálně si to takto mohu zdůvodnit, ale ve skutečnosti opravdu cítím, že druzí lidé jsou nebezpeční, nepřátelští)


To o čem píšeš - kreslit pro sebe. Jo o to se AKTIVNĚ snažím asi 7 let.
Pořád vyhledávám důvody, myšlenky, nápady jak to podpořit.

Fóbie z lidí je aktivní i když tu druzí nejsou. Ale občas se přeci jenom podaří něco nakreslit. Ikdyž jen na chvíli.


Od počátku co jsem začal v dospělosti znovu kreslit, je tato činnost přísně střežena, utajena.
Nikoho koho osobně znám k ní nepouštím. Existuje jen pár lidí co mě osobně znají, kterým jsem řekl, že kreslím. (Ovšem neukázal kresby!)

Kresby končí v šuplíku.


No a taková je situace. A to jsem nedefinoval perfekcionalismus ani další doprovodné jevy - které se snažím neprobouzet. Jenom ať spí. Bez toho je toho na mě dost.

Já bych v dnešní době (po tolika pokusech s tím něco udělat) bych byl rád, kdyby existovala podobná organizace jako Anonymní Alkoholici, která pomáhá těm kteří se z toho chtějí vyléčit, aby existovala podobná organizace pro Fóbiky.

[Tara]

Přitom, jak píšeš, jak si píšeme, bych vůbec neřekla, že trpíš fóbií z lidí... Ptát se, jestli jsi to zkoušel vyléčit např. regresí u někoho, kdo by ti sedl, komu bys důvěřoval, je asi blbost, viď. Asi jsi I toto zkoušel... mohu se zeptat, jestli pracuješ? Jakože jestli chodíš do zaměstnání?

[Andrew]

Fóbie má více stupňů síly. Od nejlehčí přes střední až po tězkou.
Pohle toho v jakých situacích se projevuje a jak často: málo - často - pořád.
A u každého fóbika je to jiné, se kterými lidmi naváže vztah, do jaké hloubky, co vše je ve schopen dělat ve veřejném životě, atd.
Jestli je schopen chodit do zaměstnání, po ulici, veřejné dopravě, vyjít z domu...

Já mám střední úroveň fóbie z lidí. Ano pracuji, na pozici kde si dělám sám. Pracovat v kolektivu kolegů bych nemohl. Noční můra.
Fóbie je selektivní. Nemám problém jít po ulici, do obchodu, jednat s lidmi, které znám "letmo", nebo jen tak náhodně.
Problematická zóna jsou přátelství. Nebo hodnocení druhých (ať pozitivní nebo negativní), kterým se vyhýbám jak čert kříži.


Taro, já vám upřímně děkuji za ochotu pomoci, poradit. Vážím si toho. Cítím, že nemáte zkušenost s tím jak fóbie pracuje a že tedy v tomto směru nemůžete pomoci.

To by mohl leda vyléčený fóbik.

Děkuji za pomoc

[Tara]

No, nemáte za co :-)
A máte pravdu, že s tím nemám zkušenost.

A můžeme si tykat, teda jestli chceš..., pokud se tu někdy ještě objevíš...

Brou dobrou

[Návštěvník]

Já bych v dnešní době (po tolika pokusech s tím něco udělat) bych byl rád, kdyby existovala podobná organizace jako Anonymní Alkoholici, která pomáhá těm kteří se z toho chtějí vyléčit, aby existovala podobná organizace pro Fóbiky.

Spolek SFinga

je svépomocnou organizací pro lidi se sociální fobií/úzkostí. (přihlášení)

[Andrew]

Guest: děkuji moc!