Artróza

[Pelvan]

Ahoj

Kdo pak své nevěřící rodiče k dokonalé víře přivede a povzbudí a v ní upevní, je, jsou-li zlí, přivede a povzbudí k dokonalé ctnosti a v ní utvrdí, je, jsou-li lakomí, přivede a povzbudí k dokonalé obětavosti a v ní utvrdí, je jsou-li bez rozumu, přivede a povzbudí k dokonalé rozumnosti a v ní utvrdí, ten jedině tím prokázal rodičům vděk, splatí jejich dobrodiní, ano více než splatí.

Tohle je hezká a líbivá teorie, ale v praxi jsem ještě nezažil takového potomka, který by úspěšně převychoval svého rodiče.
Většinou, co vidím, tak rodiče něco vtiskují do svých dětí úplně bezmyšlenkovitě. Lidé jedou většinu svého života na autopilota a opičí se v dospělosti automaticky po svých rodičích.
Asi takhle bych to pojal.
Když jsme byli malí, tak nás k něčemu vedli naši rodiče. A většinou to nebylo vedení k dokonalé víře, k dokonalé ctnosti, k dokonalé obětavosti, k dokonalé rozumnosti. Rodiče často jednají ve stresu a v afektu a v této situaci negativních emocí se chovají zkratovitě a primitivně, což si oni omlouvají svojí ochranitelskou úlohou vůči svým dětem a také svojí přetížeností.
Vedli nás naše rodiče (alespoň jak to vidím u sebe a ve svém okolí) v různém poměru ke dvěma věcem. Jednak nás vedli k tomu, čemu oni sami věřili, a druhak nás vedli k tomu, co jim vyhovovalo, abychom tomu věřili my.
Potíž je v tom, že jednak oni často věřili blbostem.
Například komunismus je odnoží satanismu, takže věřící komunista nechtíc ze svých dětí dělal satanisty.
A pokud nás oblbovali úmyslně, abychom je lépe poslouchali. Tak u této druhé možnosti se jedná hlavně o sobeckou manipulaci a vymývání mozků svých potomků.
Takže vidím (možná ze svého subjektivního hlediska) málo pozitivního vkladu do života pro děti ze strany rodičů, ale potřeba rodičů je taková, aby viděli svoji úlohu ve výchově svých dětí stále pozitivně. V tom okamžiku aktu výchovy oni skutečně (většinou) dělali to nejlepší pro své dítě, co mohli, lépe nás prostě vychovat nebyli schopni.
Pokud nejsou ti rodiče úplně blbí, tak často vidí, že jejich výchova plodí trpké ovoce, a to je může stresovat. Oni jsou pak vnitřně zranění.
A pokud jsou ti rodiče blbí, tak je stejně všechno přesvědčování k ničemu.
A tak naše kritika a snaha o převychování svých rodičů v naší dospělosti dopadá jako sůl do jejich otevřených ran a nebo se odrazí od jejich hroší kůže.
Jediné, co mne napadá, je snaha o pokud možno láskyplný a zároveň i trochu shovívavý postoj ke svým rodičům.
Rodiče jsou sice pachateli násilí na nás svých dětech, ale jsou i současně oběti násilí páchaného na nich v jejich dětství jejich rodiči a jinými (často zrůdnými) společenskými autoritami.
Tady se o tomto dilematu rodič-pachatel/dítě-oběť hezky hovoří:


Zdravím

[lklknml]

Tady se o tomto dilematu rodič-pachatel/dítě-oběť hezky hovoří:

Přednáška té dámy je ovšem založena na viktimizaci pachatele, označování pachatele za oběť. Je-li pachatel obětí, pak je zlem dobro (což má následky karmické).
V tomto smyslu je myslím lepší metoda Clemense Kuby (který má výsledky hmatatelné - chodí s přerušenou míchou), kterou popisuje ve svých knihách (nezkoušel jsem ani moc nečetl).

Karmický zákon, zákon příčiny a následku, je lépe řešit vědomím přítomnosti, kde co jsme spáchali (či čeho jsme byli obětí) není (už) přítomné a čeho následky se teprve stanou, čili (ještě) nejsou. (U mě praxe žádná sláva.)

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Přednáška té dámy je ovšem založena na viktimizaci pachatele, označování pachatele za oběť. Je-li pachatel obětí, pak je zlem dobro (což má následky karmické).

Samozřejmě, že každý pachatel je zároveň obětí, vždyť ubližuje-li někdo bližnímu svému, ubližuje tím automaticky i sám sobě.
Všechno v našem životě (činy, řeči i myšlenky) má samozřejmě karmický důsledek, jak jinak?
Zlo a dobro si vytváříme jako svůj názor každý z nás uvnitř sebe a tak samozřejmě se někdy zlo mění v dobro a naopak, to je logické. O tomto vnitřním vytváření pocitu dobra anebo zla je pěkná zmínka v této duši K:


Zdravím

[Pelvan]

Ahoj

Ještě mne napadá, že pachatel vztahového násilí, jinými slovy sobec (ten kdo neustále řídí události svojí silou nebo předstíranou slabostí), vytváří ve své oběti často závislost na tomto dění. Podléhání vůli druhého člověka se stává zvykem a to je železná košile. Také se mi tohle v životě kdysi stalo a není to příjemný zážitek.

Nabízí se ještě otázka: "Co dalo setkání se sobcem či sobkyní mně?"

Sobec je podle mne dobrý učitel, protože je to tvrdý učitel. Naučil mě se vyrovnávat s pocitem bezmoci ve vztazích. Musel jsem si přiznat, že s některým člověkem komunikovat rovnoprávně - bez povyšování se z jedné strany - prostě nejde, a musel jsem rezignovat na jakékoli pokusy o nějakou interakci s ním (či s ní).

Každý se někdy chová jako sobec, hlavně ve styku s cizími lidmi. Patrně záleží na míře tohoto druhu projevování v soukromí.

Zdravím

[lklknml]

Samozřejmě, že každý pachatel je zároveň obětí, vždyť ubližuje-li někdo bližnímu svému, ubližuje tím automaticky i sám sobě.

Neboli pak ďábel je obětí Boha.
Je třeba nezaměňovat jednotlivé vrstvy já. Snaha dualitní mysli přivlastnit si aduální vidění je onen prvotní hřích, Pád po snědení ovoce ze Stromu poznání. Pachatel a oběť jsou jedno nikoli ve světě dualit (tj. ve světě vezdejším), ale ve zcela jiném vnímání (které ona přednášející dáma zřejmě nemá).

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Karmický zákon, zákon příčiny a následku, je lépe řešit vědomím přítomnosti, kde co jsme spáchali (či čeho jsme byli obětí) není (už) přítomné a čeho následky se teprve stanou, čili (ještě) nejsou. (U mě praxe žádná sláva.)

Ono v té přítomnosti není snadné se odstřihnout od své minulosti.
Lidé, kteří dříve dlouhodobě žili v roli oběti (museli dělat to, co chtěli ti druzí), bývají pak zabetónovaní v tom, že se snaží si naopak dělat v dospělosti zásadně jen to, co oni sami chtějí.
A ti, co si dělali to, co chtěli, už dříve, ti v tom hodlají pokračovat i nadále.
Proto se mi zdá, že je tak obtížné se s někým na něčem dohodnout.
A když se ta dohoda povede, což je zřídkakdy, tak se nemusí dařit realizace takové dohody.


Nevím moc, co s tím, a zdravím.

[Jana]

Proto se mi zdá, že je tak obtížné se s někým na něčem dohodnout.
A když se ta dohoda povede, což je zřídkakdy, tak se nemusí dařit realizace takové dohody.

Nevím moc, co s tím, a zdravím.

Pelvane, můžeš to trochu blíž vyjasnit?

[lklknml]

Ono v té přítomnosti není snadné se odstřihnout od své minulosti.

Spíš naopak, není snadné se dobrat přítomnosti v onom kolotoči vzpomínek (=minulost) a z nich plynoucích předjímek (=budoucnost), protože se podobá stavu těžkého narkomana bez fetu (fet je onen snadno dostupný kolotoč).

Tudíž na nějakou dohodu dvou feťáků nelze spoléhat.
Clemens Kuby i ona dáma nabízejí lék na jednotlivé fety a může to být lék i velmi účinný. Nicméně by se neměl považovat za vyléčení fetování jako takového čili vysvobození z kola karmy (podobně jako kláda na moři může zachránit život tonoucímu, ale neměla by se považovat za pevninu, protože takový předpoklad má pochopitelně karmické konsekvence).

Já se snažím o vipassanu resp. být přítomen (tj. neodbíhat v mysli do minulosti či budoucnosti) při činnosti, kterou právě dělám (jak to pěkně podává Sokrates ve filmu Pokojný bojovník), ale taky se v tom plácám (nebo i tonu), rozhodně se za mistra nepovažuju :-). Nicméně pokud se mi podaří být alespoň trochu přítomen třeba při setkání s blízkým člověkem se vzájemně nevyrovnanou karmou, tak je jasné, že je to to nejlepší, co se dá v dané situaci dělat (na onom člověku je třeba možno pozorovat onu zabetonovanost, o které píšeš, se kterou nedokáže nic dělat => soucit).

[Pelvan]

Ahoj Zdeňku

Já se snažím o vipassanu resp. být přítomen (tj. neodbíhat v mysli do minulosti či budoucnosti) při činnosti, kterou právě dělám (jak to pěkně podává Sokrates ve filmu Pokojný bojovník), ale taky se v tom plácám (nebo i tonu), rozhodně se za mistra nepovažuju :-). Nicméně pokud se mi podaří být alespoň trochu přítomen třeba při setkání s blízkým člověkem se vzájemně nevyrovnanou karmou, tak je jasné, že je to to nejlepší, co se dá v dané situaci dělat (na onom člověku je třeba možno pozorovat onu zabetonovanost, o které píšeš, se kterou nedokáže nic dělat => soucit).

Ta zabetonovanost může souviset i se zatuhlostí kloubů a s artrózou. To sem píši, aby bylo vidět, že nejsme daleko od hlavního tématu.

Tu snahu o vnímání a bytí v přítomnosti bych mohl přirovnat k chůzi na laně. Z jedné strany mohu spadnout do vzpomínek na minulost a z druhé strany mohu spadnout do plánování nebo obav z budoucnosti.
Jak se na tom laně přítomnosti udržet?
Klasické poučky radí opřít se sám o sebe, ale pokud jsem nejá a tak vlastně neexistuji, musel bych se opřít o nicotu a to moc dobře nejde.
Absolutní nic se ale může proměňovat v absolutní všechno, teď jde o to, jak TO všechno pojmenovat?
Pro zjednodušení TO nazvu Bohem a pokud se opřu o Boha, tak mám vyhráno.
Jde o to mít dobrý vztah s Bohem, k Bohu se modlit a mít ho rád, a pak je tu garant rovnováhy na tom laně přítomnosti.
Ve vratké situaci je třeba se přidržovat něčeho, co mne přesahuje i směrem nahoru, jinak jsem stále v nestabilní situaci,

se domnívám a zdravím.

[lklknml]

Tu snahu o vnímání a bytí v přítomnosti bych mohl přirovnat k chůzi na laně. Z jedné strany mohu spadnout do vzpomínek na minulost a z druhé strany mohu spadnout do plánování nebo obav z budoucnosti.

Protože přítomnost nevyvěrá z minulosti ani neústí do budoucnosti, neudržuje se balancováním mezi nimi. Adrenalinové sporty (jako chůze po laně atpod.) mohou omezit fluktuaci myšlenek a vynutit si koncentraci (neboť jediná nepozornost může znamenat smrt) na danou činnost a nutnost být u ní přítomný. Ale není-li nebezpečí, zase se vše vrátí do starých kolejí.

Můžeš se zaobírat myšlenkami o lanu a balancování a být přítomný, pokud se s těmi myšlenkami neztotožňuješ, tj. nesníš svůj denní sen (kdy sníš o přítomnosti třeba a mluvíš o tom se Zdeňkem třeba). Když sníš obvykle nejsi bdělý, tj. nevíš o sobě. Proto se trénuje to vědomí sebe - nejprve jako tělo (např. koncentrací na dechy), pak na vyvstávající myšlenky/emoce (jak zde pěkně popisovala Lída) a pak na přítomnost samotnou (samadhi). Ale já zas tak daleko nevidim a tak o tom zas tolik nevim .

[Pelvan]

Ahoj Jano

Nevím moc, co s tím, a zdravím.

Pelvane, můžeš to trochu blíž vyjasnit?

To je jednoduché. Mám více lidí ve svém okolí s rozvrzanými koleny, ale nikdo z nich nechce vyzkoušet ani trochu žádný můj léčebný postup.
Tak se s tím učím žít a zdravím.

[Jana]

Ahoj Jano

Nevím moc, co s tím, a zdravím.

Pelvane, můžeš to trochu blíž vyjasnit?

To je jednoduché. Mám více lidí ve svém okolí s rozvrzanými koleny, ale nikdo z nich nechce vyzkoušet ani trochu žádný můj léčebný postup.
Tak se s tím učím žít a zdravím.

Čistě teoreticky lidé s rozvrzanými koleny mají svobodu recept na vyléčení rozvrzaných kolen použít nebo nepoužít.

A když se jim ta svoboda dopřeje, tak si můžeme dopřát svobodu bez problému žít, nezávisle na tom, jestli ten recept někdo použije nebo nepoužije.

Na druhé straně bych řekla, že tohle téma je docela navštěvované, takže je pravděpodobné, že to, co se Ti osvědčilo, někdo vyzkouší a třeba to někomu pomůže.

[Pelvan]

Ahoj Jano

Děkuji Ti za vytvoření odkazu "Léčba artrózy".
Ono je to tady na "Artróze" přece jenom trochu nepřehledné, jak si tu píšeme o všem možném.

Začal jsem někdy po ránu dělat 54 poklon s důrazem na hluboké dýchání, také pod dojmem toho, že Ty děláš 5 Tibeťanů.
To abych se moc neflákal. A je mi pak skutečně lépe, když se k tomu přinutím. Správně by se jich ale mělo dělat 108.

Zdravím

[Pelvan]

PS
Tahle videa se mi líbí:

Kolíbku z tohoto videa neudělám, ale jinak jsou to pěkné cviky (v provedení cvičitele).


Všechno vychází ze zádele.

[Pelvan]

Ahoj

Tohle moc pěkné video je o tom, když se o něco snažíme a to něco nefunguje.


Ve videu nebyl zmíněn případ, kdy to skutečně nefunguje, protože ta zvolená metoda je prostě špatná.
To se může stát každému, ale ne každý je schopen z této skutečnosti vyvodit důsledek a metodu prostě změnit.

Jako například já jsem pil slanou vodu podle metody DK, jak o tom píši v úvodu tohoto tématu.
Prostě pít slanou vodu je blbost, která se z krátkodobého hlediska nedá odhalit, ale v průběhu několika let ta lež vyplave na povrch jako olej na hladinu vody.
Ustát toto poznání vlastní nedokonalosti a omylnosti není snadné, ale bez toho se nic nezmění,

se domnívám a zdravím.

[Pelvan]

Ahoj

Artritida a záněty obecně pochází z toxinů v našem těle.
Toxiny lze odstranit z těla (spálit) hladovkou nebo alespoň omezením jídla. To bych velmi potřeboval.
Pěkně se o tom hovoří v tomto videu:

Jako vedlejší (či možná hlavní?) efekt krátkodobých hladovek se objevuje jasnost mysli.
Tohle je velmi jasné:


Zdravím

[armin]

Ahoj

Kdo pak své nevěřící rodiče k dokonalé víře přivede a povzbudí a v ní upevní, je, jsou-li zlí, přivede a povzbudí k dokonalé ctnosti a v ní utvrdí, je, jsou-li lakomí, přivede a povzbudí k dokonalé obětavosti a v ní utvrdí, je jsou-li bez rozumu, přivede a povzbudí k dokonalé rozumnosti a v ní utvrdí, ten jedině tím prokázal rodičům vděk, splatí jejich dobrodiní, ano více než splatí.

Tohle je hezká a líbivá teorie, ale v praxi jsem ještě nezažil takového potomka, který by úspěšně převychoval svého rodiče.

Je to ideál, ale i částečně, když se podaří, je to velmi dobré. Jak pro ně, tak pro tebe.
Tam se nepíše nic o převýchově rodičů, o snaze záměrně rodiče podle nějakého vzoru měnit.
Jestliže člověk má rodiče opravdu rád a sám už nemá s nimi vlastní psychologické problémy (role oběti, výčitky atd.), tak se s nimi empatuje a rozvíjí s nimi ty pozitivní stránky "jde s nimi kousek jejich cesty" a pomáhá jim tak objevit jejich vlastní cestu, to co je v nich dobré a to rozvinout atd.
Píše se "přivede a povzbudí a v ní upevní" (sdílením), nikoliv převychová.
Většinou to jde až v jejich stáří - oni už jsou na to připraveni (přirozeným cílem jejich života už je smrt, účtování sami se sebou a se svým životem - všechno, co měli vykonat už vykonali) a člověk sám (jejich dítě) už k takovému vztahu k rodičům dostatečně zmoudřel
Taková je moje zkušenost.

[Pelvan]

Ahoj armine

Trochu Ti závidím, že máš takovou zkušenost.
Moje zkušenost je spíše o tom, že se lidé v rodině mezi sebou vzájemně rozčilují.


Na hněv je dobré pít studenou vodu, procházet se a klidně to prohovořit.
Pán ve videu zapomněl zmínit klidný dech, ale ten se většinou při procházce dostaví automaticky.
A sluneční svit na procházce ve dne také nechybí.
Když to srovnám se svým receptem na artrózu
viewtopic.php?f=313&t=8723,
tak mi to připadá velmi podobné.
Artróza je vlastně takový zmaterializovaný vztek,

se domnívám a zdravím.

[Pelvan]

PS

[Pelvan]

Ahoj


Toto jsem sem před časem psal:
"Dávkování boraxu.
Nejdříve rozpusťte lehce vrchovatou lžičku boraxu (5-6 g) v jednom litru čisté vody. Toto je váš koncentrovaný roztok, který držte z dosahu dětí. Standartní dávka je 1 čajová lžička koncentrátu (5 ml), která obsahuje cca 25-30 mg boraxu a dává kolem 3 mg bóru. Berte jednu dávku s jídlem. Pokud se na to cítíte, vezměte druhou později opět s jídlem. Pokud nemáte zdravotní problémy, berte to jako doplněk napořád.
Pokud problémy máte, například revmatismus, křeče a cukání svalů, ztuhlé svaly díky věku, jste v přechodu, nebo chcete podpořit produkci pohlavních hormonů, navyšte užívání na tři a víc standartních dávek po dobu, dokud problém neodezní. Pak
spadněte na udržovací užívání jedné až dvou dávek denně.
V případě Candidy a jiných plísňových a mykotických nákaz, stejně jako pro očistu organismu od fluoridů a nežádoucích kovů, použijte zhruba 1/8 čajové lžičky (500 mg) boraxu rozpuštěného v litru vody a pijte během dne. To platí pro podprůměrnou až průměrnou váhu. Jste-li nad průměrem, použijte 1/4 lžičky boraxu (1000 mg) v litru vody. Vždy začněte s nižšími dávkami a navyšujte až na požadované maximum. Berte maximální dávku 5x týdně, dokud ji potřebujete, nebo berte na střídačku nižší a maximální dávku.
Na vaginální infekci naplňte velkou želatinovou kapslí boraxem a aplikujte před spaním přímo do vaginy po dobu jednoho až dvou týdnů. Na plísně na nohou navlhčete nohy vodou a vetřete borax do pokožky. Vyšší koncentrace boraxu chutnají po mýdle a je možné chuť potlačit ovocnými šťávami, kyselinou askorbovou nebo octem. (Poznámka překladatele nebo HCI.)

Koncentrovaný roztok chutná trochu po mýdle, ale jinak to celkem jde. Změny u mne asi nebudou moc dramatické. Pokud by se se mnou mělo něco dít, tak dám vědět.:-)

Hodlám si tím boraxem také pohnojit zahrádku a také bych ho chtěl použít na protiplísňové účely."


Již mám borax asi 2 měsíce a tak mohu trochu bilancovat.

Pohnojil jsem několika konvemi roztoku boraxu (2 kávové lžičky práškového boraxu do konve s vodou) svoji třešeň a špendlík na zahradě. Plody na obou stromech letos nadměrně hnily. Výsledek snad poznám napřezrok.

Klasickým koncentrátem (1 lžička v litru vody) jsem si umyl nohy a plíseň se ztratila jako vlivem kouzla. Výsledek je vidět a cítit prakticky okamžitě a je to bezvadné. Koncentrátem jsem si vymyl i boty a mám asi od plísně pokoj. Sláva.

Vnitřně jsem klasický koncentrát boraxu nejdříve užíval 2x denně podle návodu - 1 lžičku před jídlem. Začal mne ale pálit jazyk a pobolívat žaludek. Snížil jsem tedy frekvenci užívání koncentrátu, teď ho beru 1x za 2 až 3 dny. A začal jsem koncentrát ředit tím, že si ho přidávám 1 lžičku do své ranní 1/2 litrové sklenice vody. Do té vody si přidávám často lžičku citrónové šťávy a lžičku jablečného octa. Nic zvláštního zatím nepociťuji, ale jsem také již několik měsíců bez artritických potíží, takže mi vlastně nic není.:-)


Zdravím