Zdeněk píše:Jana píše:Ve své dokonalosti pak tady není připoutanost ani k vlastnímu tělu. Projev tady může být adekvátní situaci, tvář může být zkřivena...
...co třeba nenávistí?
Nenávist se přestane vyskytovat, podobně jako pocity závisti, ukřivděnosti, dokonce ani pocit strachu nelze vystopovat. Je tu něco jako opatrnost, neděláš věci, které jsou nerozumné, zbytečné, nesmyslné, ale důvodem není to, že by tady byl nějaký strach něco takového udělat.
pak je to "ta blaženost"? To už asi těžko.
Ono je to ve skutečnosti obráceně. Díky blaženosti pramenící z vědomé existence ztrácí zejména negativní pocity svou váhu. Čím hlubší uvědomění, tím jasnější je, že všechno, co je, je sat-čit-ánanda.
Jistě, nenávist není u Moojiho patrná, ale znechucení ano.
To stoprocentně může být. Dokud je tady projev těla se smyslovými vjemy , tak je tady i adekvátní reakce na to, co se objevuje. To znamená, že když si kousneš do něčeho nechutného, tak je tady projev znechucení. Bez připoutanosti k tělu a tedy i k mysli Tě žádné znechucení od Božího království (sat-čit-ánandy) nemá šanci oddělit.
Není tedy pravděpodobnější mé vysvětlení, že Duch Moojiho opustil? A zbyla jen skořápka s pamětí, litera učení. Duch vane, kam chce, není řízen romantickými představami Jany.
Tohle můžeš pravdivě posuzovat v okamžiku, kdy poznáváš Pravdu, kdo jsi.