Zdeněk píše:Dobrá, vizme tedy věci tak jak jsou:Hawkins píše:Jde o milion maličkých světýlek, vidíte je ne? (...) jestliže si budete vědomi svého dýchání a budete svědky toho pole, vstoupíte do pokročilejšího stavu vědomí.
...
Takže jen požádáte Boha: Prosím ukaž mi podstatu vědomí. A uvidíte podstatu vědomí.
Ten člověk je zřejmě pod vlivem omamné látky. Prostě se ze svých závislostí nevymotal (viz jeho vzezření, výraz obličeje). A tento člověk učí, píše knihy. A lidé je čtou, dokonce překládají. A citují ho v diskuzích jako autoritu. A pociťují teď rozhořčení, zlost. A nebudou schopni rozumně argumentovat. To je to, k čemu Hawkinsova metoda vede.
Zdenku, díky.
Řekněme, že podstatu toho, co je, můžeme zkoumat různě precizně. Můžeme jít do různé hloubky poznání.
Z povrchního pohledu můžeme usoudit, jak se daná věc jeví vzhledově, co si o ní myslíme, jestli se nám líbí, nelíbí, jaké v nás probouzí emoce. Když se budeme dívat lupou, uvidíme podrobnosti, které pouhým okem nepostřehneme.
Když se budeme dívat mikroskopem, objeví se zase něco nového a jiného. Nejdokonalejším optickým přístrojem uvidíme v jakékoliv věci, v jakékoliv hmotě, totéž, co nejdokonalejším dalekohledem.
Mikrosvět a makrosvět je stejnou světélkující prázdnotou.
Jsou geniální bytosti, které oplývají dokonalým vhledem, aniž by potřebovaly nějaký nástroj. Některé věci jsou jim prostě jasné. To, na co přicházejí vědci díky dokonalým zařízením, Mudrcové dávno popsali.
Existence je Světlem, podstata všeho je prázdná. Není to nic. Tam, kde je vrchol možnosti smyslového poznávání, smyslové poznávání končí. Konec je začátek. Obojí je totéž. Takže vlastně v nejhlubším poznání není ani počátku a ani konce.
Pravda se nachází za projekcí mysli.
Hawkins naprosto jednoduše a geniálně popisuje prohlédnutí skutečnosti.
To, co by se mu dalo vytknout, je, že možná naivně počítá s tím, že takhle, jak to vidí on, je schopen prohlédnout realitu každý.
Na druhé straně k poznání Pravdy není potřeba prozkoumávat strukturu hmoty ani procházet různými úrovněmi mysli.
To, co je mimo mysl, nepotřebuje ke svému poznání genialitu mysli.
Tohle poznání je přístupné v meditaci, kdy si nic nemyslíme
a v lásce, kdy si nic myslet nepotřebujeme.