Jaroslav Dušek: V tu chvíli, když tohle jakoby mi proběhlo hlavou, tak za mnou jako by zhoustla energie. Něco zhoustlo. Bylo to tak hmatatelné, že jsem měl najednou dojem, že za mnou někdo jde. Že je za mnou člověk. Tak jsem zpomalil, a protože jsem viděl, že tam nikdo není, očima jsem viděl, že tam nikdo není, ale pocitově tam někdo byl. Tak jsem zpomalil, abych zkoumal, co se to děje, a už jsem si tak pomalu kráčel a pořád to za mnou bylo.
Já jsem se zeptal: "Kdo to je?"
A tam se ozvalo: "Saint Germain"
A já jsem řekl: "Proč jsi přišel?"
A on řekl: "Protože jsi měl tu myšlenku."
S tou já chodím, s tou myšlenkou o tom vysvobození. A já jsem se ho ptal: "A dokážu to? Dokážu to já?"
A on řekl: "To nemůže dokázat žádné ty. To se prostě stane. "
A já jsem říkal: "No, jasně, ale co proto mohu udělat."
A on řekl: "Miluj."
Já jsem řekl, jasně, to je jasný, to vím. To je jasná věc. Ale řekni mi.."
A on řekl: "Miluj."
Já jsem řekl, no jasně, to chápu, to je první věc, o tom není pochyb. Ale, ale kdybys mi ještě řekl..
A on řekl: "Miluj."