Ve světě je tolik utrpení a často tolik zbytečného utrpení. Zbytečné utrpení je obvykle to, co nazýváme psychické trápení z bolestmi života, které ani nemusí být přítomny. Takže vždycky chci, aby všichni věděli, že psychoterapii nenabízím. Naše kultura je velmi ovlivněna psychoterapií a psychoterapie určitě pomohla mnoha lidem, ale není tím, o co jde.
Nenabízím lidem způsob, jak se napravit, jak opravit jejich osobnost, nebo jak dosáhnout úspěchu.
Nabízím lidem způsob, jak poznat to, co není třeba opravit, co nikdy nepotřebovalo opravit, co bylo vždycky celé, úplné.
A někdy při otřesu, kdy jsme v těch nejtemnějších chvílích zoufalství, existuje možnost vstoupit do neznámé hloubky bytí.
Je nutné, abyste byli ochotni poznat pravdu o tom, že vyprávění vašeho příběhu řídí váš emoční stav. Prostě buďte ochotni zastavit vyprávění svého příběhu a otevřete se bolesti.
Nemluvím o dramatizaci bolesti, nemluvím o popírání bolesti. Neutíkat před bolestí, neskrývat se před ní, nezpůsobovat ji, jednoduše se jí otevírat. Pak lze tuto bolest zoufalství, tuto psychickou bolest, bez toho, že by byla analyzována fixována nebo zpracovávána, uspokojit.
A když se setkáte úplně a bez vyprávění, dojde k velkému objevu: že tato bolest, tato nemoc, byla vlastně touhou po domově.
A v ochotě se s tím setkat, najdete domov. Takže zoufalství může být vaším spojencem.
Namísto nepřátelství, kdy musíte bojovat nebo dramatizovat, nebo se musíte přetvařovat a vypadat šťastně, aby ostatní neznali hloubku bídy, která zde může být přítomná.
Možná je potřebná nějaká psychoterapie, nebo dokonce farmakoterapie, ale pro naše setkání je třeba otevřít se všemu, co je zde a objevovat to, co je hlubší, co je vám bližší, poznávat, kdo jste.
Strach je velmi přirozený, když se dostaneme do neznáma. Jako lidské bytosti se učíme být v bezpečí, a to je velmi legitimní. 2,12 Ale pro naši touhu po bezpečí se často uzavírám v našem vnitřním životě. Snažíme se udržovat náš vnitřní život v bezpečí. Zvu vás do vnitřního ponoru. Pokud se objeví strach, což se obvykle stane, jakmile uděláte opravdu hluboký ponor do neznáma, můžete ho přivítat. Není to špatné, že se objevuje strach, ale nemusí se poslouchat, pokud stojíte o skutečně hlubokou zkušenost.
Nevím, jak to změní váš život, může ho to změnit. Možná to zůstane stejné. Možná existuje strach, že to zůstane stejné.
Ale vím, že je možné, abyste se ponořili tak hluboko dovnitř, že tento strach zůstane na povrchu.
Všechny racionální důvody, proč se nelze dostat hlouběji do sebe, se stanou ve vztahu k této nesmírnosti Bytí bezvýznamné. Vzhledem k tomuto objevu, přímému objevu, jsou jako nicotný prach.
T: "Chápu, že můžu přestat mluvit tím, že to prostě nedělám, ale jak zastavím své vnitřní mluvení?" Stejným způsobem, je to stejné. Externí a interní je vytvořeno stejně. Víte, když jsem říkala ... jak rozdělujeme naše životy? Hlavní dělení, které děláme, je vnější a vnitřní. Je to falešný rozdíl. Co je vnější, je vnitřní. Co je vnitřní, je vnější.
Takže, když ve vaší mysli začne konverzace, prostě ji zastavíte. A když myšlenka řekne: "Nemůžu zastavit", je to jako kdyby někdo za vámi přišel a řekl: "Musím mluvit, nemůžu přestat",
stačí říct: "Je to tiché ústraní."
Vidíte, právě v tuhle chvíli, že? Zdá se, že to funguje, když se na mě podíváte. Mám mysl, která může být stejně aktivní, jako mysl ostatních. Nikdy jsem nesnila o tom, že je možné mysl zastavit, dokud mi neřekl můj učitel, že to můžu. Myslela jsem si, že by na mě muselo něco sestoupit, nebo by to musela být nějaká úroveň očištění, nebo nějaký osud, který je ve hvězdách, nebo nějaký budoucí život. Ale učitel řekl: "Zapomeň na to, je to součást rozhovoru."
Právě teď zastavte. Jen klidně bez námahy. Děkuji.
Hlouběji a blíže, než máte jakoukoliv představu o sobě, či dokonce jakýkoliv pocit sebe sama, hlouběji a blíž, než je vaše pohlaví, národnost, rodinná historie.
V jádru sebe je svoboda, mír a láska.
Čeká na objevení ve vašem životě.
Než jsem potkala svého učitele, dlouhý čas jsem meditovala. Dvacet let jsem byla duchovní hledající s několika úžasnými zážitky, pocházejících z různých tradic.
Opravdu mimořádné zážitky, ale zjistila jsem, že vždy měli začátek, střed a konec, a když skončily, cítila jsem se opuštěná a trpící.
Takže jestli to platí pro vás a máte za sebou krásnou meditační praxi, ale existuje něco, co dosud nebylo zodpovězeno v hloubce vašeho bytí, pak vám nabízím jednoduše to, co nabídl můj učitel mně, což je možnost přímého dotazování.
Není to žádná další praxe, nebo nějaké dogma, ale přímý dotaz na to, kdo jste.
Není to o tom, co děláte, jak cvičíte nebo čeho jste dosáhli, ale kdo jste.
Kdo jsi?
Když se vaše pozornost obrátí do hloubky toho, existuje naplnění, to není závislé na víře, historii, minulosti nebo budoucnosti. Je to naplnění sebepoznání.
Takže nejsem misionář, ale pokud jste zjistili, že bez ohledu na praxi stále něco chybí, pak vás vyzývám, abyste se dotazovali tím nejhlubším způsobem.
Ale jinak baba vypadá furt pěkně, akorát, že kapku zhýrale. :-)
Dhammadinná Thérí (Vysvětlil jí, že hluboce pochopil Dhammu vyučovanou Buddhou a že již s ní nadále nemůže žít jako s ženou. Nabídl ji, aby si vzala jejich veškerý majetek a žila s ním jako matka nebo starší sestra, jestli by jí to nevyhovovalo, pak si může najít jiného muže nebo se vrátit ke svým rodičům. Dhammadinná byla překvapená, jak se její muž hluboce změnil a zatoužila sama poznat Dhammu.)
Kdyžse společně scházíme v ústraní na bezpečném místě, daleko od obvyklých podmínek našeho života, máme příležitost si dobře uvědomit, kdo vlastně jsme.
Když je to vždycky tady, když jsem vždycky tady a přesto nejsem nikdy to, co si myslím, že jsem.
Způsob, jakým jsme zvyklí žít naše životy, znamená být velmi zaneprázdněni, abychom uspěli, zůstávat velmi aktivní, abychom dokončili svou práci, a proto je zde velký strach odpočívat. Když budu odpočívat, práce nebude splněna, nebude hotovo, někdo mě ohrozí, zničí můj osud, ztratím vše, co jsem získal svým úsilím.
Takže vás zvu k odpočinku. Naše představy o odpočinku mají co do činění s určitým druhem vyčerpání. Protože odpočíváme, až když jsme vyčerpaní.
Ale existuje druh odpočinku, který je mimo tuto sféru.
Stačí uznat, že existuje odpočinek, který je skutečným mírem toho, kým jste. Domov, tam, kde jsi, je vždy tady