Jak souvisí posuzování a bolest
Posuzování. Každý ho v sobě máme. Funguje jako jakýsi test lakmusovým papírkem, který neustále ověřuje, hodnotí a komentuje, jak se nám daří, například „Cítím se pokojně, to jsem určitě blíž dosažení svobody.“ Nebo „Cítím se smutně a bezcenně, takže tohle rozhodně není svoboda, ta vypadá určitě jinak.“ Nebo „Jsem rozhněvaný a to není příliš duchovní, proto bych se tak cítit neměl. To je jistě znamení, že ještě nejsem svobodný.“ Celé je to jako snažit se osvobodit od mysli myslí, nebo se pokoušet osvobodit od pocitů pocity, nebo se snažit promyslet se ke svobodě. Dostáváme se tím do nekonečné smyčky, díky které duchovně trpíme.
Jenže všechny duchovní koncepty se nám hroutí ve chvílích, kdy čelíme nečekané bolesti, ztrátě a trápení. To je totiž velký dar utrpení. Hluboký žal ze ztráty někoho, koho milujeme, nebo stav, kdy nás už naše vlastní trápení neskutečně unavuje, je totiž velkým okamžikem Milosti. Je to moment, který násilím otevře naše srdce a my se začneme sami sebe ptát „Co to dělám? Kam vlastně jdu? Jaký je smysl mého života a toho, co prožívám?“. Přichází chvíle hlubokého zkoumání, o čem je život – je to ten posvátný okamžik deziluze, jenž nám nabízí příležitost zastavit se a ptát se, místo toho, abychom si mysleli, že vše již víme. Je to hluboké uvědomění si, že doopravdy nevíme vůbec nic.
Tento okamžik deziluze je nezbytným katalyzátorem pro skutečné přímé rozpoznání míru a svobody, které jsou a byly ve skutečnosti pořád zde. Může to být zážitek jakési trhliny mezi tím, jaký jsme mysleli, že náš život bude, a tím, jakým náš život skutečně je. Tehdy jsme ochotni se zastavit a zkoumat tuto trhlinu a mezeru, v které je možné objevit nekonečný mír, jenž je přítomen v srdci naší bytosti; dokonce i ve chvílích největšího zoufalství.
Svoboda je tak jednoduchá. Je to zdroj vašeho dechu, zdroj vaší myšlenky, zdroj všeho co prožíváte a cítíte. Probouzení ke svobodě je jednoduše obrácení vaší pozornosti ke zdroji. Přímé objevení toho, co si je vědomo pocitů, myšlenek a prožitků. Toto vědomí je často přehlíženo v našem nekončícím zaneprázdnění neustále se proměňujícími myšlenkami a pocity, které se pohybují naším tělem a myslí.
Svoboda je jednoduchá, ale to ještě neznamená, že je snadná. Je extrémně obtížné mistrovsky zvládnout mysl nebo přestat následovat velmi silnou a přirozenou tendenci věnovat pozornost našemu internímu dialogu. Sklon dovolit naší mysli, aby byla pánem, je postaven na snaze o přežití našeho těla a čehokoliv, co mysl za tělo považuje. Genetické puzení k přežití je důvodem pro zaujetí naším vnitřním dialogem o minulosti a budoucnosti. Mysl je tak systémem časného varování, který je navržen tak, aby nás udržoval naživu.
Dokud si neuvědomíme, že myšlenky a pocity se stále mění, žijeme naše životy v jakémsi transu způsobeném dáváním naší pozornosti vnitřnímu dialogu o minulých událostech nebo představách o budoucnosti. Tuto iluzi mysli cítíme jako skutečnou skrze vnímání našeho těla. Právě tato multi-senzorická povaha myšlenky zahaluje živoucí přítomnost, která je nezávislá na jakékoliv myšlence, pocitu či okolnosti.
V okamžiku, kdy si uvědomíte, že myšlenky a pocity vaší mysli nemají žádnou skutečnou podstatu, vyvstává okamžik volby. Máte kapacitu vybrat si, zda budete nadále věnovat pozornost vnitřnímu dialogu, nebo s tím jednoduše přestanete. A právě tato schopnost přestat otevírá dveře k rozpoznání věčné přítomnosti, která je svobodná a tady – vždy svobodná a bezpřestání tady.
Když se rozhodnete přestat následovat ustavičný pohyb vaší mysli, objeví se energie či pocit spalování. V této hořící energii, v tomto tichu, jsou všechny představy a koncepty zničeny. V tomto věčném plameni Srdce jsou zničeny dokonce i představy o tom, kdo jste vy, všechny ty představy o vás samotných na základě vaší minulosti. Toto posvátné hoření odhalí, že svoboda a mír jsou životním tepem Přítomnosti. Toto není praxe zůstávání v přítomnosti nebo snažení se být v Přítomnosti. Žijete to v rozpoznání, že vy jste Přítomností bez ohledu na to, co prožíváte.
Svoboda je čerstvě objevena v okamžiku, kdy si uvědomíte, že není žádné bezpečí, nikam kam se schovat, a nic na čem lze lpět. V okamžiku zřeknutí se všeho, co je neskutečné, kdy si uvědomíme, že to skutečné je vždy zde.
Svoboda je nezávislá na vaší minulosti, vašem majetku, vašich pocitech, okolnostech, dokonce vás osvobozuje od vaší identity. Neexistují slova pro radost z tohoto zjištění.
Okamžik volby je teď a tady. Co si zvolíte?
---------------
http://www.kosi.co
Svoboda
Re: Svoboda
od Návštěvník » úte 20. srp 2019 9:29:28
Vědomí je SVOBODA
Jiří Krutina
Nelze – z principu hledat svobodu v čemkoliv, co si můžeme jenom uvědomovat, v myšlenkách, emocích, jakýchkoliv pocitech sebe či impulsech k řeči a jednání. Přitom právě zde svou „svobodu” mnohdy skutečně hledáme.
Je skutečnou svobodou moci projevit okamžitě, co cítíme nebo sdělovat ihned vše, co nás napadne či prostě dát průchod jakémukoliv “spontánnímu” chování?
Přitom v každém okamžiku, za jakékoliv situace, za všech dob a ve všech zkušenostních prostorech je to pouze samo vědomí, které je Svobodou. Proč?
Protože vědomí jakékoliv věci, myšlenky, emoce, pocitu sebe, impulsu k jednání a řeči není samotnou věcí, myšlenkou, emocí, pocitem sebe, impulsem k jednání a řeči, ALE z principu všeho toho prosté – a tedy svobodné vědomí samé.
Jsme-li prosti jakýchkoliv forem “napětí” či impulsů k jednání, řeči či projevování, je to pak samo pole vědomí, které nám umožňuje jednat a hovořit skutečně svobodně.
Svoboda začíná ve vědomí. Je skutečnou “svobodou slova” možnost cokoliv říct, jakkoliv se chovat, zkrátka projevovat, když není projevem svobodného vědomí, ale nevědomým napětím či impulsem jako “katarze”?
Abychom mohli hovořit například o skutečné “svobodě slova”, musí prvně být samo slovo svobodným projevem širšího vědomí v nás a nikoliv jenom “křečí” či “spasmem” nebo tzv. okamžitou “spontánní” reakcí.
Vědomí má moc transformovat náš běžný život a osvobodit jej od všeho, co je v něm zdrojem diskomfortu či nemoci.
Základní projev naší nesvobody spočívá v pohlcení našeho vědomí v námi vykonávaných aktivitách, prožívaných zkušenostech až do úplného ztotožnění se s nimi. Kdykoliv je naše vědomí příliš zaměřené nebo soustředěné jedním směrem, na jednu konkrétní skutečnost, ztrácíme ze své zkušenosti samo širší pole vědomí, které podobně jako prostor obklopuje nás jako celek i uvědomované věci. Například při práci na počítači nebo při sledování filmu nebo hraní počítačových her si můžeme být sice vědomi to, co sledujeme, ale nemusíme si být vědomi například vůbec našeho těla, například nohou a dolní části a prostoru kolem nás a věcí v něm se nacházejících. Jsme tedy “při vědomí”, ale nejsme vědomí a vědomím samým. To je základní nesvoboda, ze které plynou nesvobody další.
Vědomí samo není nijak zaměřené, jeho základní charakteristikou je, že jde o subjektivní prostorovost – pole, které podobně jako prostor obsahuje a obklopuje uvědomované věci, je od nich neoddělitelný, ale přeci současně naprosto kvalitativně různý a rozlišený. Život ve sféře samotného vědomí je podoben životě v prostoru a jako samotná cítící prostorovost. Vědomí vše v sobě obsahuje a současně je od všeho různé.
Proto k “osvobození” od všeho, co si můžeme uvědomovat, vede skrze schopnost ztotožnit se se samotnou prostorovostí prostoru. Prvním krokem k tomu je zvýšení intenzity vědomí těla jako takového, jak jej cítíme z nitra a skrze něj začít skutečně pociťovat prostor vně a kolem těla i všechno, čeho si v těchto prostorách jsme vědomi, jako rozšíření prostoru vědomí samotného prostého všeho, co si v něm můžeme uvědomovat. Osvobození či rozšíření svého vědomí tak můžeme chápat jako základní přesun od zaměřeného vědomí či pozornost řízené z určitého prožívaného já k nezaměřenému prostorovému vědomí všech našich zkušeností, včetně já a uvolnění mechanismu pozornosti ve ztotožnění se samotným vědomím prožívání sebe, těla i jeho prostorů jako celku. Ztotožněním se samotným prostorem vědomí kolem a v nitru nás se nejen osvobozujeme od pohlcení v jednotlivých uvědomovaných zkušenostech, ale současně můžeme svobodně intenzivněji vnímat vše, co zakoušíme, ať to je z pohledu afinity příjemné či nepříjemné. Svoboda vědomí není jenom “svobodou ze” všeho, v čem je naše vědomí pohlceno, ztotožněno a omezeno, ale i svoboda k intenzivnějšímu vědomí všech uvědomovaných zkušeností. Skutečná svoboda je vysvobození z nevědomého navyklého procesu ztotožňování se s uvědomovanými zkušenostmi, tedy s tím co si můžeme pouze uvědomovat a ztotožnění se s cítícím prostorovým vědomím, ve kterém zakoušíme všechny věci a fenomény, ať už v nitru nebo vně.
„Osvícení“ tedy probuzení do sféry samotného vědomí znamená tedy primárně rozpoznání a ztotožnění se s prostorovým polem vědomí našeho prožívání jako celku. Vědomí je primárním zdrojem, ale centrem nejen našeho bytí, ale i bytí všeho ostatního. Naše duchovní centrum pak zakoušíme jako silový bod-centrum či těžiště celého pole vědomí, kterým jsme. Jak naše prostorová konfigurace či rozsah vědomí je proměnlivý, tak podobně i naše duchovní centrum není fixní.
Jedinou skutečnou svobodu můžeme hledat skrze vědomí a ve vědomí. Vědomí přináší svobodu plně vnímat vše, co si uvědomujeme a zakoušíme, ale bez ztotožnění či pohlcení v zakoušeném.
Jiří Krutina
Nelze – z principu hledat svobodu v čemkoliv, co si můžeme jenom uvědomovat, v myšlenkách, emocích, jakýchkoliv pocitech sebe či impulsech k řeči a jednání. Přitom právě zde svou „svobodu” mnohdy skutečně hledáme.
Je skutečnou svobodou moci projevit okamžitě, co cítíme nebo sdělovat ihned vše, co nás napadne či prostě dát průchod jakémukoliv “spontánnímu” chování?
Přitom v každém okamžiku, za jakékoliv situace, za všech dob a ve všech zkušenostních prostorech je to pouze samo vědomí, které je Svobodou. Proč?
Protože vědomí jakékoliv věci, myšlenky, emoce, pocitu sebe, impulsu k jednání a řeči není samotnou věcí, myšlenkou, emocí, pocitem sebe, impulsem k jednání a řeči, ALE z principu všeho toho prosté – a tedy svobodné vědomí samé.
Jsme-li prosti jakýchkoliv forem “napětí” či impulsů k jednání, řeči či projevování, je to pak samo pole vědomí, které nám umožňuje jednat a hovořit skutečně svobodně.
Svoboda začíná ve vědomí. Je skutečnou “svobodou slova” možnost cokoliv říct, jakkoliv se chovat, zkrátka projevovat, když není projevem svobodného vědomí, ale nevědomým napětím či impulsem jako “katarze”?
Abychom mohli hovořit například o skutečné “svobodě slova”, musí prvně být samo slovo svobodným projevem širšího vědomí v nás a nikoliv jenom “křečí” či “spasmem” nebo tzv. okamžitou “spontánní” reakcí.
Vědomí má moc transformovat náš běžný život a osvobodit jej od všeho, co je v něm zdrojem diskomfortu či nemoci.
Základní projev naší nesvobody spočívá v pohlcení našeho vědomí v námi vykonávaných aktivitách, prožívaných zkušenostech až do úplného ztotožnění se s nimi. Kdykoliv je naše vědomí příliš zaměřené nebo soustředěné jedním směrem, na jednu konkrétní skutečnost, ztrácíme ze své zkušenosti samo širší pole vědomí, které podobně jako prostor obklopuje nás jako celek i uvědomované věci. Například při práci na počítači nebo při sledování filmu nebo hraní počítačových her si můžeme být sice vědomi to, co sledujeme, ale nemusíme si být vědomi například vůbec našeho těla, například nohou a dolní části a prostoru kolem nás a věcí v něm se nacházejících. Jsme tedy “při vědomí”, ale nejsme vědomí a vědomím samým. To je základní nesvoboda, ze které plynou nesvobody další.
Vědomí samo není nijak zaměřené, jeho základní charakteristikou je, že jde o subjektivní prostorovost – pole, které podobně jako prostor obsahuje a obklopuje uvědomované věci, je od nich neoddělitelný, ale přeci současně naprosto kvalitativně různý a rozlišený. Život ve sféře samotného vědomí je podoben životě v prostoru a jako samotná cítící prostorovost. Vědomí vše v sobě obsahuje a současně je od všeho různé.
Proto k “osvobození” od všeho, co si můžeme uvědomovat, vede skrze schopnost ztotožnit se se samotnou prostorovostí prostoru. Prvním krokem k tomu je zvýšení intenzity vědomí těla jako takového, jak jej cítíme z nitra a skrze něj začít skutečně pociťovat prostor vně a kolem těla i všechno, čeho si v těchto prostorách jsme vědomi, jako rozšíření prostoru vědomí samotného prostého všeho, co si v něm můžeme uvědomovat. Osvobození či rozšíření svého vědomí tak můžeme chápat jako základní přesun od zaměřeného vědomí či pozornost řízené z určitého prožívaného já k nezaměřenému prostorovému vědomí všech našich zkušeností, včetně já a uvolnění mechanismu pozornosti ve ztotožnění se samotným vědomím prožívání sebe, těla i jeho prostorů jako celku. Ztotožněním se samotným prostorem vědomí kolem a v nitru nás se nejen osvobozujeme od pohlcení v jednotlivých uvědomovaných zkušenostech, ale současně můžeme svobodně intenzivněji vnímat vše, co zakoušíme, ať to je z pohledu afinity příjemné či nepříjemné. Svoboda vědomí není jenom “svobodou ze” všeho, v čem je naše vědomí pohlceno, ztotožněno a omezeno, ale i svoboda k intenzivnějšímu vědomí všech uvědomovaných zkušeností. Skutečná svoboda je vysvobození z nevědomého navyklého procesu ztotožňování se s uvědomovanými zkušenostmi, tedy s tím co si můžeme pouze uvědomovat a ztotožnění se s cítícím prostorovým vědomím, ve kterém zakoušíme všechny věci a fenomény, ať už v nitru nebo vně.
„Osvícení“ tedy probuzení do sféry samotného vědomí znamená tedy primárně rozpoznání a ztotožnění se s prostorovým polem vědomí našeho prožívání jako celku. Vědomí je primárním zdrojem, ale centrem nejen našeho bytí, ale i bytí všeho ostatního. Naše duchovní centrum pak zakoušíme jako silový bod-centrum či těžiště celého pole vědomí, kterým jsme. Jak naše prostorová konfigurace či rozsah vědomí je proměnlivý, tak podobně i naše duchovní centrum není fixní.
Jedinou skutečnou svobodu můžeme hledat skrze vědomí a ve vědomí. Vědomí přináší svobodu plně vnímat vše, co si uvědomujeme a zakoušíme, ale bez ztotožnění či pohlcení v zakoušeném.
- Návštěvník
Re: Svoboda
od Návštěvník » čtv 13. úno 2020 16:10:35
Vystupte z labyrintu karmy a žijte svobodně
O knize Překročení karmy mluvíte jako o převratném díle. Čím si to zasloužila?
Ano, tuto knihu skutečně považuji za mé nejdůležitější dílo. Symbolizuje pro mě totiž konec cesty mého duchovního hledání. Sepsal jsem ji po více než čtyřiceti letech učení, praktikování různých technik a investigace spirituality. Ovoce, které to dosud přineslo, shrnuji právě v těchto stránkách. Nevypadá na první pohled nijak složitě, nicméně je svým způsobem revoluční. Mám z ní pocit, že přináší převratné sdělení. Mnoho knih, včetně i mých předchozích děl, promlouvá o duchovní vyzrálosti, které se lidé snaží dosáhnout prostřednictvím otázek jak zlepšit vlastní život a podobných věcí, kterých se většinou spiritualita týká. Co je však na konci duchovního hledání, o tom lidé mají málokdy ponětí. Na konci je svoboda. Nazývám ji absolutní svobodou. Tuto knihu jsem tedy tematicky věnoval absolutní svobodě. Ne typu svobody, který by čtenáře prvoplánově napadl, ale úplné svobodě od všeho.
Jak tedy chápete svobodu ve vašem pojetí?
Neřekl bych ani tolik, že je to o mém pojetí jako spíše o tom, že existuje pouze jedna svoboda. Pokud bychom rozlišovali mé nebo vaše chápání svobody, pak bychom se vydali do názorového pole. Skutečná svoboda je bezpodmínečná, nejsou s ní spjaté žádné důvody ani důsledky. Pokud něco podmíníte, není to volné a svobodné. Pokud uděláte něco na základě vaše programu nebo myšlenkového vzorce, neděláte to svobodně. Naneštěstí nebo naštěstí, kdo ví, většina lidí přemýšlí v programech. Dalo by se tomu říct karma, to slovo už dnes zná každý. Jednoduše je to vzorec, který nás nutí myslet a cítit v určitých zajetých pochodech. Pořád dokola opakujeme to stejné, jsme naprogramování naší karmou. Můžeme ale vystoupit z tohoto zajetého vzorce. To je svoboda.
Což není úplně lehké a pochopitelné pro každého…
Není, protože v první řadě lidé krok do neznáma udělat nechtějí. Lidé pouze touží po lepší karmě. Přejí si obecně lepší vzorce, protože doteď fungovali v destruktivních pochodech. Začnou se tedy věnovat nějaké spirituální praxi, aby své vzorce vylepšili. To je v pořádku, nevidím v tom problém. Na konci toho všeho však zjistíme, že vzorec je vzorec. Ať už dobrý nebo špatný, stále je to vzorec. Podléháme mu a stále nejsme svobodní. V našem cíli bychom opravdu měli dojít do svobodného pole.
O vaší knize říkáte, že může lidem ušetřit mnoho času na cestě k poznání. Co byste se vy osobně rád před desítkami let na začátku vašeho duchovního hledání dozvěděl?
Považuji za podstatné, abychom přestali nahrazovat naše současná přesvědčení novými. Lidé se potýkají v životě s různými potížemi, protože mají zažité určité jednání. Například pěstují špatné vztahy a na základě určitého přesvědčení usoudí, že se proto musí změnit. Přijmou tím nový vzorec. To se týká nejen vztahů, ale i zdraví, byznysu, čehokoli. Mění tedy svůj zvyk na nový a lepší, což nelze označit za duchovní počínání ale za řízení života. Z duchovního hlediska byste měli rozpustit jakékoli vzorce. Někteří teď asi vůbec netuší, o čem mluvím, a narovinu říkám, že má kniha není zcela pro začátečníky. Mnoho lidí v osmdesátých a devadesátých letech minulého století přečetlo stovky různých knih, aby našli ten správný přístup. Většinou se ale nic nezměnilo. Jsou na stejném místě, ve stejném kruhu, žijí jen lepší iluzi toho všeho. Hlavním bodem je vystoupit z iluze, spatřit realitu a dělat vše bez vnějšího přesvědčení a víry. Jestli zkrátka nahradíte jeden zvyk druhým, pořád jste lapeni v karmě.
Chcete tím říct, že pokud na sobě zpozoruji jistý zlozvyk a budu ho chtít nahradit lepším přístupem, vytvářím si nový falešný charakter?
Nevytváříte si pouze nový charakter, ale také novou realitu. Neříkám, že je to špatná věc, ale o tom moje kniha není. Protože jsme vědomé bytosti, existuje něco uvnitř každého z nás, na základě čeho si přejeme si svobodu. Lidé, kteří se vydají na duchovní cestu, si většinou přejí hezčí místo k žití, což potažmo ale znamená hezčí vězení. Tato touha totiž vychází z vnějšku našeho přesvědčení. Je těžké si představit, jak bychom mohli bez různých přesvědčení fungovat. V životě stále v něco věříme. Bez víry jako bychom ztratili půdu pod nohama, a také že ztrácíme.
Kde je tedy hranice mezi tím být svobodný a být ve světě ztracený?
Pokud jsou lidé zklamaní tím, co je obklopuje, snaží se to změnit. Když se jim nelíbí místo, kde žijí, přesunou se jinam. Svobodu ale nikdo nenajde v neustálém utíkání a v přesunech z místa na místo. Svoboda je bezpodmínečná. Prakticky nezáleží vůbec na tom, čemu se věnujete. Pokud si myslíte, že získáte svobodu ovlivňováním a manipulací situace, ve které se nacházíte, jste na omylu. Stále si berete vaše vězení s sebou. Nepočítá se práce, kterou děláte navenek, ale ta uvnitř. Obvykle se stává, že pokud na sobě lidé opravdu vnitřně pracují, navenek se toho příliš nemění. Zvlášť na začátku. Zažil jsem lidi, kteří překročili hranici mezi vězením a svobodou. První roky pro ně byly zajímavé a matoucí, protože zmizela touha čehokoli docílit. Zkrátka přijali vše tak, jak to je. Připomíná to kosmický zásah shůry, není to vaše volba. Svoboda nemá žádná pravidla, zkrátka je to, co je.
Představím vám v této souvislosti pojem dekonstrukce iluze. Obvykle lidé věří v něco a jsou přesvědčeni, že to tak pro ně bude dobré. Vydají se za tím, ale na závěr zjistí, že se toho až tak moc nezměnilo a napadne je vyrazit zase za něčím novým. Toto kolečko si projdou několikrát. A pak se jednoho dne najednou všechno, v co věřili, rozpadne na tisíc kousků včetně jich samotných. Je to přirozené, protože naše identita je založená na tom, co děláme, tedy na pocitu já. Narážím tím na základní karmický faktor. Když vaše individuální já náhle zmizí, může to být těžké. Je to proces podobný psychóze. V mém případě to trvalo dva roky, než jsem se dal znovu dohromady.
Jaké druhy učení vás inspirovaly na vaší cestě?
Věnoval jsem se mnoha technikám. Prošel jsem i jógou, ale nezajímaly mne ani tolik pozice, jako meditace. Účastnil jsem se různých druhů učení z Indie, ale vždy pro mě bylo těžké přijmout prostředí, ve kterém figurovali mistři a guruové. Na určitý čas se mi to líbilo, ale teď už v tom spatřuji opět jistý vzorec. Věříme v mistra, hlavně když nám slíbí osvícení. To je podle mě jeden z nejhorších programů, které existují a nachází se v samotném středu spirituality. V průběhu let jsem se však začal věnovat jyotish, hinduistickému systému astrologie, a sepsal jsem na toto téma okolo sedmi knih. Metoda jyotish hovoří také o karmě a může být užitečná jako mapa rytmů našeho života, ale v určitém stupni nechá věci skryté. Po Indii jsem studoval kulturu staré Evropy, zjišťoval jsem, co se můžu naučit z historie našeho vlastního kontinentu.
V té souvislosti k vám přišel i tanec z dob neolitické Evropy Nudanza. V čem spočívá jeho princip?
Lidé se často identifikují s maskami, ke kterým náleží zajeté vzorce. Jsou lapeni v karmě a nemají na výběr jinak, než masku používat. U tance Nudanza masky nasazujete a používáte vědomě. Je to jedna z technik, které vám můžou rozšifrovat, v jakých vzorcích jste chyceni. Během tance si vyzkoušíte různé masky, ale neidentifikujete se s nimi. Díky tomu můžete lépe pracovat na pochopení toho, co je opravdu svoboda. Máte na sobě masku? Pak to nejste skutečně vy! Nato přichází otázka, kdo vlastně jste? Kdo je ten za tou maskou? Co myslíte vy, kdo jste za vaší maskou?
Když odložím masku přítelkyně, autorky a tak dále, nevidím nic konkrétního. Nic hmatatelného.
Jste na správné cestě. Odpovědí je totiž nikdo. Za maskou neexistuje nikdo. Celý hon za opravdovým skutečným já je tedy opět falešný. Neexistuje žádné já. Pouze jedno společné vědomí. Vše ostatní je pouze maska.
A to je to, čeho jste se dopátral na vaší duchovní cestě a sepsal jste o tom Překročení karmy?
Ano, ale pozor, nejde pouze o vědění. Jedna věc je vědět, přečíst si něco, a druhá věc je najít sebe sama, což může být strašidelné, protože vše co děláme, je založeno na pocitu já jsem a já myslím. Když překročíme tuto hranici, už tu nebude žádné další já a separovaná identita. Těžko se mi to vysvětluje a už vůbec nemá cenu si to představovat, protože pak jste to zase jen vy a vaše představa. Zkuste například upřít pozornost k tomu, odkud se berou vaše myšlenky. Víte to? Nikdo to neví. Myšlenky prostě přicházejí, nejsme jejich tvůrci, spíš jsme jejich přijímači. Nedokážeme kontrolovat to, co k nám přichází.
Když jste říkal, že kniha je vaším duchovním vrcholem, znamená to pro vás konec veškerého hledání?
To bych netvrdil. Konec duchovní cesty není rovnítkem pro stav, kdy si řeknete dobrá, udělal jsem všechno, co jsem mohl, všechno už vím a není tu nic dalšího na práci. Spíše zmizela snaha po úspěchu. Už nehledám, ale netvrdím, že jsem našel. Nenašel jsem nic, protože není co najít. Existuje zkrátka jen prosté žití. Ten starý Adrian už do proudu žití nijak nezasahuje. Pokud jsme lapeni ve vzorcích a snažíme se do života stále interferovat, život neplyne skrze nás. My takovým přístupem ze života ukrádáme, protože od něj něco chceme. Pokud s tím přestaneme, život začne plynout. A je to krásné.
O knize Překročení karmy mluvíte jako o převratném díle. Čím si to zasloužila?
Ano, tuto knihu skutečně považuji za mé nejdůležitější dílo. Symbolizuje pro mě totiž konec cesty mého duchovního hledání. Sepsal jsem ji po více než čtyřiceti letech učení, praktikování různých technik a investigace spirituality. Ovoce, které to dosud přineslo, shrnuji právě v těchto stránkách. Nevypadá na první pohled nijak složitě, nicméně je svým způsobem revoluční. Mám z ní pocit, že přináší převratné sdělení. Mnoho knih, včetně i mých předchozích děl, promlouvá o duchovní vyzrálosti, které se lidé snaží dosáhnout prostřednictvím otázek jak zlepšit vlastní život a podobných věcí, kterých se většinou spiritualita týká. Co je však na konci duchovního hledání, o tom lidé mají málokdy ponětí. Na konci je svoboda. Nazývám ji absolutní svobodou. Tuto knihu jsem tedy tematicky věnoval absolutní svobodě. Ne typu svobody, který by čtenáře prvoplánově napadl, ale úplné svobodě od všeho.
Jak tedy chápete svobodu ve vašem pojetí?
Neřekl bych ani tolik, že je to o mém pojetí jako spíše o tom, že existuje pouze jedna svoboda. Pokud bychom rozlišovali mé nebo vaše chápání svobody, pak bychom se vydali do názorového pole. Skutečná svoboda je bezpodmínečná, nejsou s ní spjaté žádné důvody ani důsledky. Pokud něco podmíníte, není to volné a svobodné. Pokud uděláte něco na základě vaše programu nebo myšlenkového vzorce, neděláte to svobodně. Naneštěstí nebo naštěstí, kdo ví, většina lidí přemýšlí v programech. Dalo by se tomu říct karma, to slovo už dnes zná každý. Jednoduše je to vzorec, který nás nutí myslet a cítit v určitých zajetých pochodech. Pořád dokola opakujeme to stejné, jsme naprogramování naší karmou. Můžeme ale vystoupit z tohoto zajetého vzorce. To je svoboda.
„Pořád dokola opakujeme to stejné, jsme naprogramování naší karmou. Můžeme ale vystoupit z tohoto zajetého vzorce. To je svoboda.“
Což není úplně lehké a pochopitelné pro každého…
Není, protože v první řadě lidé krok do neznáma udělat nechtějí. Lidé pouze touží po lepší karmě. Přejí si obecně lepší vzorce, protože doteď fungovali v destruktivních pochodech. Začnou se tedy věnovat nějaké spirituální praxi, aby své vzorce vylepšili. To je v pořádku, nevidím v tom problém. Na konci toho všeho však zjistíme, že vzorec je vzorec. Ať už dobrý nebo špatný, stále je to vzorec. Podléháme mu a stále nejsme svobodní. V našem cíli bychom opravdu měli dojít do svobodného pole.
O vaší knize říkáte, že může lidem ušetřit mnoho času na cestě k poznání. Co byste se vy osobně rád před desítkami let na začátku vašeho duchovního hledání dozvěděl?
Považuji za podstatné, abychom přestali nahrazovat naše současná přesvědčení novými. Lidé se potýkají v životě s různými potížemi, protože mají zažité určité jednání. Například pěstují špatné vztahy a na základě určitého přesvědčení usoudí, že se proto musí změnit. Přijmou tím nový vzorec. To se týká nejen vztahů, ale i zdraví, byznysu, čehokoli. Mění tedy svůj zvyk na nový a lepší, což nelze označit za duchovní počínání ale za řízení života. Z duchovního hlediska byste měli rozpustit jakékoli vzorce. Někteří teď asi vůbec netuší, o čem mluvím, a narovinu říkám, že má kniha není zcela pro začátečníky. Mnoho lidí v osmdesátých a devadesátých letech minulého století přečetlo stovky různých knih, aby našli ten správný přístup. Většinou se ale nic nezměnilo. Jsou na stejném místě, ve stejném kruhu, žijí jen lepší iluzi toho všeho. Hlavním bodem je vystoupit z iluze, spatřit realitu a dělat vše bez vnějšího přesvědčení a víry. Jestli zkrátka nahradíte jeden zvyk druhým, pořád jste lapeni v karmě.
„Hlavním bodem je vystoupit z iluze, spatřit realitu a dělat vše bez vnějšího přesvědčení a víry. Jestli zkrátka nahradíte jeden zvyk druhým, pořád jste lapeni v karmě.“
Chcete tím říct, že pokud na sobě zpozoruji jistý zlozvyk a budu ho chtít nahradit lepším přístupem, vytvářím si nový falešný charakter?
Nevytváříte si pouze nový charakter, ale také novou realitu. Neříkám, že je to špatná věc, ale o tom moje kniha není. Protože jsme vědomé bytosti, existuje něco uvnitř každého z nás, na základě čeho si přejeme si svobodu. Lidé, kteří se vydají na duchovní cestu, si většinou přejí hezčí místo k žití, což potažmo ale znamená hezčí vězení. Tato touha totiž vychází z vnějšku našeho přesvědčení. Je těžké si představit, jak bychom mohli bez různých přesvědčení fungovat. V životě stále v něco věříme. Bez víry jako bychom ztratili půdu pod nohama, a také že ztrácíme.
Kde je tedy hranice mezi tím být svobodný a být ve světě ztracený?
Pokud jsou lidé zklamaní tím, co je obklopuje, snaží se to změnit. Když se jim nelíbí místo, kde žijí, přesunou se jinam. Svobodu ale nikdo nenajde v neustálém utíkání a v přesunech z místa na místo. Svoboda je bezpodmínečná. Prakticky nezáleží vůbec na tom, čemu se věnujete. Pokud si myslíte, že získáte svobodu ovlivňováním a manipulací situace, ve které se nacházíte, jste na omylu. Stále si berete vaše vězení s sebou. Nepočítá se práce, kterou děláte navenek, ale ta uvnitř. Obvykle se stává, že pokud na sobě lidé opravdu vnitřně pracují, navenek se toho příliš nemění. Zvlášť na začátku. Zažil jsem lidi, kteří překročili hranici mezi vězením a svobodou. První roky pro ně byly zajímavé a matoucí, protože zmizela touha čehokoli docílit. Zkrátka přijali vše tak, jak to je. Připomíná to kosmický zásah shůry, není to vaše volba. Svoboda nemá žádná pravidla, zkrátka je to, co je.
„Nepočítá se práce, kterou děláte navenek, ale ta uvnitř. Obvykle se stává, že pokud na sobě lidé opravdu vnitřně pracují, navenek se toho příliš nemění.“
Představím vám v této souvislosti pojem dekonstrukce iluze. Obvykle lidé věří v něco a jsou přesvědčeni, že to tak pro ně bude dobré. Vydají se za tím, ale na závěr zjistí, že se toho až tak moc nezměnilo a napadne je vyrazit zase za něčím novým. Toto kolečko si projdou několikrát. A pak se jednoho dne najednou všechno, v co věřili, rozpadne na tisíc kousků včetně jich samotných. Je to přirozené, protože naše identita je založená na tom, co děláme, tedy na pocitu já. Narážím tím na základní karmický faktor. Když vaše individuální já náhle zmizí, může to být těžké. Je to proces podobný psychóze. V mém případě to trvalo dva roky, než jsem se dal znovu dohromady.
Jaké druhy učení vás inspirovaly na vaší cestě?
Věnoval jsem se mnoha technikám. Prošel jsem i jógou, ale nezajímaly mne ani tolik pozice, jako meditace. Účastnil jsem se různých druhů učení z Indie, ale vždy pro mě bylo těžké přijmout prostředí, ve kterém figurovali mistři a guruové. Na určitý čas se mi to líbilo, ale teď už v tom spatřuji opět jistý vzorec. Věříme v mistra, hlavně když nám slíbí osvícení. To je podle mě jeden z nejhorších programů, které existují a nachází se v samotném středu spirituality. V průběhu let jsem se však začal věnovat jyotish, hinduistickému systému astrologie, a sepsal jsem na toto téma okolo sedmi knih. Metoda jyotish hovoří také o karmě a může být užitečná jako mapa rytmů našeho života, ale v určitém stupni nechá věci skryté. Po Indii jsem studoval kulturu staré Evropy, zjišťoval jsem, co se můžu naučit z historie našeho vlastního kontinentu.
V té souvislosti k vám přišel i tanec z dob neolitické Evropy Nudanza. V čem spočívá jeho princip?
Lidé se často identifikují s maskami, ke kterým náleží zajeté vzorce. Jsou lapeni v karmě a nemají na výběr jinak, než masku používat. U tance Nudanza masky nasazujete a používáte vědomě. Je to jedna z technik, které vám můžou rozšifrovat, v jakých vzorcích jste chyceni. Během tance si vyzkoušíte různé masky, ale neidentifikujete se s nimi. Díky tomu můžete lépe pracovat na pochopení toho, co je opravdu svoboda. Máte na sobě masku? Pak to nejste skutečně vy! Nato přichází otázka, kdo vlastně jste? Kdo je ten za tou maskou? Co myslíte vy, kdo jste za vaší maskou?
„Máte na sobě masku? Pak to nejste skutečně vy! Nato přichází otázka, kdo vlastně jste? Kdo je ten za tou maskou?“
Když odložím masku přítelkyně, autorky a tak dále, nevidím nic konkrétního. Nic hmatatelného.
Jste na správné cestě. Odpovědí je totiž nikdo. Za maskou neexistuje nikdo. Celý hon za opravdovým skutečným já je tedy opět falešný. Neexistuje žádné já. Pouze jedno společné vědomí. Vše ostatní je pouze maska.
A to je to, čeho jste se dopátral na vaší duchovní cestě a sepsal jste o tom Překročení karmy?
Ano, ale pozor, nejde pouze o vědění. Jedna věc je vědět, přečíst si něco, a druhá věc je najít sebe sama, což může být strašidelné, protože vše co děláme, je založeno na pocitu já jsem a já myslím. Když překročíme tuto hranici, už tu nebude žádné další já a separovaná identita. Těžko se mi to vysvětluje a už vůbec nemá cenu si to představovat, protože pak jste to zase jen vy a vaše představa. Zkuste například upřít pozornost k tomu, odkud se berou vaše myšlenky. Víte to? Nikdo to neví. Myšlenky prostě přicházejí, nejsme jejich tvůrci, spíš jsme jejich přijímači. Nedokážeme kontrolovat to, co k nám přichází.
Když jste říkal, že kniha je vaším duchovním vrcholem, znamená to pro vás konec veškerého hledání?
To bych netvrdil. Konec duchovní cesty není rovnítkem pro stav, kdy si řeknete dobrá, udělal jsem všechno, co jsem mohl, všechno už vím a není tu nic dalšího na práci. Spíše zmizela snaha po úspěchu. Už nehledám, ale netvrdím, že jsem našel. Nenašel jsem nic, protože není co najít. Existuje zkrátka jen prosté žití. Ten starý Adrian už do proudu žití nijak nezasahuje. Pokud jsme lapeni ve vzorcích a snažíme se do života stále interferovat, život neplyne skrze nás. My takovým přístupem ze života ukrádáme, protože od něj něco chceme. Pokud s tím přestaneme, život začne plynout. A je to krásné.
„Už nehledám, ale netvrdím, že jsem našel. Nenašel jsem nic, protože není co najít. Existuje zkrátka jen prosté žití.“
- Návštěvník
Re: Svoboda
od Návštěvník » sob 20. čer 2020 14:50:57
Co je svoboda?
Svoboda je trojrozměrný jev:
* První je fyzická dimenze. Můžete být zotročeni fyzicky.
* Pak je tu druhá dimenze: psychologická svoboda. Na světě je málo jedinců, kteří jsou psychologicky svobodní.
* Třetí dimenze je vrchol svobody, ve které je jasné, že nejste tělo s vědomím a nejste mysl s vědomím. Jste pouze čisté vědomí.
Toto poznání přichází s meditací. Oddělí vás od těla, oddělí vás od mysli a nakonec jste tam vy, jako čisté vědomí.
To je duchovní svoboda.
Svoboda je trojrozměrný jev:
* První je fyzická dimenze. Můžete být zotročeni fyzicky.
* Pak je tu druhá dimenze: psychologická svoboda. Na světě je málo jedinců, kteří jsou psychologicky svobodní.
* Třetí dimenze je vrchol svobody, ve které je jasné, že nejste tělo s vědomím a nejste mysl s vědomím. Jste pouze čisté vědomí.
Toto poznání přichází s meditací. Oddělí vás od těla, oddělí vás od mysli a nakonec jste tam vy, jako čisté vědomí.
To je duchovní svoboda.
- Návštěvník
Re: Svoboda
od Návštěvník » ned 06. zář 2020 7:19:15
Dřív než jde člověk učitele požádat o svobodu, musí mít určitou kvalifikaci.
Prvním požadavkem je rozlišování, což znamená rozlišovat skutečné a neskutečné. Toto rozlišování je podstatné. Musíte toužit po tom, co je skutečné a odmítat neskutečné. Skutečná může být jen pravda. Vaše vlastní Já. Mimo ně není nic. Vše ostatní je klam.
Druhým požadavkem je zbavit se touhy po smyslových potěšeních.
Třetí podmínkou je vzdát se tělesné a mentální karmy.
Čtvrtou podmínkou je intenzivní touha po volnosti.
Pohleďte na těch několik málo probuzených a uvidíte, že tyto požadavky a podmínky splňují. Máte-li tyto schopnosti, jste připraven sedět s učitelem. Dokonalý učitel je ten, který sám sebe realizoval. Jen přebývání s dokonalým učitelem má hodnotu.
Tak jako penězoměnec zkoumá své zlato, tak i vy máte právo zkoumat svého učitele. Nenechte se oklamat. Když jdete do supermarketu, vybíráte si, co koupíte. Proč byste neměl být ještě pečlivější při volbě učitele?
Toto je věk kalijugy, věk temnoty. Klam může existovat všude. Většina učitelů jsou učitelé falešní a většina hledajících jsou falešní hledající.
Mnozí říkají: "Toužím po svobodě", ale kvalifikaci je nutno získat dřív, než člověk dostane satsang.
Protože jste zde, předpokládám, že máte schopnost rozlišování. Pokud jde o druhou podmínku, odmítnutí tužeb, ani vás nežádám, abyste potěšení opustili. Někteří lidé jsou nakloněni všem druhům smyslových potěšení, a já si nemyslím, že budou úspěšní. Můžete mi jmenovat jediného člověka ponořeného do smyslových potěšení, který by se stal osvíceným?
Pokud jde o karmu, dovolte mi o ní a o životě ve světě vyprávět příběh. Byla jednou mladičká princezna, která toužila po svobodě. Rozhodla se navštívit světce, který žil v doškové chaloupce na okraji města. Nikdo nevěděl, co princezna podniká. V noci, když všichni spali, vstala a vyklouzla ven, aby strávila hodinku se světcem.
Jeden z přátel řekl jejímu bratrovi: "Vídám v noci vaši sestru. Kam chodí ?"
Bratr odpověděl: "Nechodí nikam, spí tady."
Zůstal však vzhůru a hlídal. O půlnoci viděl, jak sestra vstala, vyšla z domu a míří ven z města. Šel za ní s puškou. Cítil, že kdyby se dívka s někým setkala, zastřelil by je oba jedinou ranou.
Když vstoupila do domku, mudrc rozsvítil a řekl: "Pojď dál a sedni si přede mne. Dnes je poslední den. Dnes ti dám svobodu." Mezitím viděl bratr zvenčí svou sestru s cizím mužem. Bratr nebyl hledajícím. Přišel za jiným účelem. Zamířil, aby oba dostal jednou ranou.
Mudrc vyslovil jediné slovo, které učitel předává žákovi v nejpřísnější důvěrnosti. Když tajemství vstoupí do žákových žil, je po všem. Guru vyslovil slovo a venku začal někdo tančit! Světec dívku pokáral, že s sebou někoho přivedla. Bránila se a tvrdila, že nepřivedla nikoho.
"Jdi tedy a podívej se, kdo to tam v extázi tančí." Dívka vyšla ven a nalezla tam svého bratra. Objali se a on jí padl k nohám, aby jí poděkoval.
Zázrak se stal prostě proto, že byl v dobré společnosti a uslyšel slovo. Ten muž nebyl v tradičním smyslu slova kvalifikován. Když mířil, neměl jiné přání, než aby oba zastřelil. Zamířil jednobodově na osvícení a výsledkem byla extáze a vděčnost.
Vaše společnost musí odrážet vnější čistotu. To je absolutně důležité. Vnitřní čistotou je intenzivní touha po svobodě.
Podstatná je úcta. Máte-li diamant, nechovejte jej v plastickém sáčku. Musíte mít obal, jaký odpovídá jeho vzácnosti. To je úcta.
Musíte ctít všechny bytosti.
Nečiníte-li to, jste nadutý.
Každý je nejprve nadutý. Nikdo není pokorný. Ego je arogancí a had arogance uštkl všechny bytosti světa. I bohy. Cítíte-li, že jste nadutý, je satsang to správné místo k odstranění nadutosti. Je to velmi prosté.
Základem nadutosti je myšlenka "já jsem tělo", "toto je mé, chci toto", "patřím tomuto", "toto patří mně". Všechny tyto myšlenky jsou projevem arogance. Většina lidských bytostí je do arogance ponořena. To je důvod, proč jim je satsang k ničemu. Jste-li nadutý, popíráte svou vlastní podstatu Já, podstatu krásy, blaha a svobody. Jste-li nadutý, nemůžete mít mír.
Jste-li skutečně připraven zbavit se arogance, jděte na satsang, přistupte velmi pokorně k učiteli a zeptejte se: "Pane, jak mám odstranit nadutost?"
Procitni a chechtej se
Prvním požadavkem je rozlišování, což znamená rozlišovat skutečné a neskutečné. Toto rozlišování je podstatné. Musíte toužit po tom, co je skutečné a odmítat neskutečné. Skutečná může být jen pravda. Vaše vlastní Já. Mimo ně není nic. Vše ostatní je klam.
Druhým požadavkem je zbavit se touhy po smyslových potěšeních.
Třetí podmínkou je vzdát se tělesné a mentální karmy.
Čtvrtou podmínkou je intenzivní touha po volnosti.
Pohleďte na těch několik málo probuzených a uvidíte, že tyto požadavky a podmínky splňují. Máte-li tyto schopnosti, jste připraven sedět s učitelem. Dokonalý učitel je ten, který sám sebe realizoval. Jen přebývání s dokonalým učitelem má hodnotu.
Tak jako penězoměnec zkoumá své zlato, tak i vy máte právo zkoumat svého učitele. Nenechte se oklamat. Když jdete do supermarketu, vybíráte si, co koupíte. Proč byste neměl být ještě pečlivější při volbě učitele?
Toto je věk kalijugy, věk temnoty. Klam může existovat všude. Většina učitelů jsou učitelé falešní a většina hledajících jsou falešní hledající.
Mnozí říkají: "Toužím po svobodě", ale kvalifikaci je nutno získat dřív, než člověk dostane satsang.
Protože jste zde, předpokládám, že máte schopnost rozlišování. Pokud jde o druhou podmínku, odmítnutí tužeb, ani vás nežádám, abyste potěšení opustili. Někteří lidé jsou nakloněni všem druhům smyslových potěšení, a já si nemyslím, že budou úspěšní. Můžete mi jmenovat jediného člověka ponořeného do smyslových potěšení, který by se stal osvíceným?
Pokud jde o karmu, dovolte mi o ní a o životě ve světě vyprávět příběh. Byla jednou mladičká princezna, která toužila po svobodě. Rozhodla se navštívit světce, který žil v doškové chaloupce na okraji města. Nikdo nevěděl, co princezna podniká. V noci, když všichni spali, vstala a vyklouzla ven, aby strávila hodinku se světcem.
Jeden z přátel řekl jejímu bratrovi: "Vídám v noci vaši sestru. Kam chodí ?"
Bratr odpověděl: "Nechodí nikam, spí tady."
Zůstal však vzhůru a hlídal. O půlnoci viděl, jak sestra vstala, vyšla z domu a míří ven z města. Šel za ní s puškou. Cítil, že kdyby se dívka s někým setkala, zastřelil by je oba jedinou ranou.
Když vstoupila do domku, mudrc rozsvítil a řekl: "Pojď dál a sedni si přede mne. Dnes je poslední den. Dnes ti dám svobodu." Mezitím viděl bratr zvenčí svou sestru s cizím mužem. Bratr nebyl hledajícím. Přišel za jiným účelem. Zamířil, aby oba dostal jednou ranou.
Mudrc vyslovil jediné slovo, které učitel předává žákovi v nejpřísnější důvěrnosti. Když tajemství vstoupí do žákových žil, je po všem. Guru vyslovil slovo a venku začal někdo tančit! Světec dívku pokáral, že s sebou někoho přivedla. Bránila se a tvrdila, že nepřivedla nikoho.
"Jdi tedy a podívej se, kdo to tam v extázi tančí." Dívka vyšla ven a nalezla tam svého bratra. Objali se a on jí padl k nohám, aby jí poděkoval.
Zázrak se stal prostě proto, že byl v dobré společnosti a uslyšel slovo. Ten muž nebyl v tradičním smyslu slova kvalifikován. Když mířil, neměl jiné přání, než aby oba zastřelil. Zamířil jednobodově na osvícení a výsledkem byla extáze a vděčnost.
Vaše společnost musí odrážet vnější čistotu. To je absolutně důležité. Vnitřní čistotou je intenzivní touha po svobodě.
Podstatná je úcta. Máte-li diamant, nechovejte jej v plastickém sáčku. Musíte mít obal, jaký odpovídá jeho vzácnosti. To je úcta.
Musíte ctít všechny bytosti.
Nečiníte-li to, jste nadutý.
Každý je nejprve nadutý. Nikdo není pokorný. Ego je arogancí a had arogance uštkl všechny bytosti světa. I bohy. Cítíte-li, že jste nadutý, je satsang to správné místo k odstranění nadutosti. Je to velmi prosté.
Základem nadutosti je myšlenka "já jsem tělo", "toto je mé, chci toto", "patřím tomuto", "toto patří mně". Všechny tyto myšlenky jsou projevem arogance. Většina lidských bytostí je do arogance ponořena. To je důvod, proč jim je satsang k ničemu. Jste-li nadutý, popíráte svou vlastní podstatu Já, podstatu krásy, blaha a svobody. Jste-li nadutý, nemůžete mít mír.
Jste-li skutečně připraven zbavit se arogance, jděte na satsang, přistupte velmi pokorně k učiteli a zeptejte se: "Pane, jak mám odstranit nadutost?"
Procitni a chechtej se
- Návštěvník
Re: Svoboda
od Absolutno » úte 15. zář 2020 7:25:21
Proto k “osvobození” od všeho, co si můžeme uvědomovat, vede skrze schopnost ztotožnit se se samotnou prostorovostí prostoru. Prvním krokem k tomu je zvýšení intenzity vědomí těla jako takového, jak jej cítíme z nitra a skrze něj začít skutečně pociťovat prostor vně a kolem těla i všechno, čeho si v těchto prostorách jsme vědomi, jako rozšíření prostoru vědomí samotného prostého všeho, co si v něm můžeme uvědomovat. Osvobození či rozšíření svého vědomí tak můžeme chápat jako základní přesun od zaměřeného vědomí či pozornost řízené z určitého prožívaného já k nezaměřenému prostorovému vědomí všech našich zkušeností, včetně já a uvolnění mechanismu pozornosti ve ztotožnění se samotným vědomím prožívání sebe, těla i jeho prostorů jako celku. Ztotožněním se samotným prostorem vědomí kolem a v nitru nás se nejen osvobozujeme od pohlcení v jednotlivých uvědomovaných zkušenostech, ale současně můžeme svobodně intenzivněji vnímat vše, co zakoušíme, ať to je z pohledu afinity příjemné či nepříjemné. Svoboda vědomí není jenom “svobodou ze” všeho, v čem je naše vědomí pohlceno, ztotožněno a omezeno, ale i svoboda k intenzivnějšímu vědomí všech uvědomovaných zkušeností. Skutečná svoboda je vysvobození z nevědomého navyklého procesu ztotožňování se s uvědomovanými zkušenostmi, tedy s tím co si můžeme pouze uvědomovat a ztotožnění se s cítícím prostorovým vědomím, ve kterém zakoušíme všechny věci a fenomény, ať už v nitru nebo vně.
Tak tak,
stačí uvolnit tělo, mysl a uvědomování (tedy pozorování něčeho) včetně sebeuvědomování...
- Absolutno
Re: Svoboda
od Návštěvník » pon 12. říj 2020 12:17:34
Osvobození nastane, když nemusíte pracovat na ničem.
- Návštěvník
Re: Svoboda
od vostal petr » stř 04. lis 2020 18:24:57
Konečně po letech nějaký dobrý video kde se jde k jádru duchovní "cesty"
- vostal petr
Re: Svoboda
od salmo1cz » ned 03. led 2021 13:33:31
Ano, paní už ten dopis ani nemusela psát, ona už jenom slouží jako Dživanmukta.Dobře.
- salmo1cz
Re: Svoboda
od salmo1cz » pon 08. bře 2021 13:21:42
Vědomí Já plane jako svíčka na dobře chráněném místě v srdci vždy a navždy.Není tedy třeba aby Duch něco nadále anebo znovu ovanoval .Pro Mojiho je Pravda vyjevena a on pak může sloužit ostatním.. to je velmi svobodné.On tak činí s pokorou a s poděkováním.
- salmo1cz
Re: Svoboda
od Návštěvník » pát 21. led 2022 9:00:22
Vždycky když něco děláte nebo o něčem přemýšlíte, stále kontrolujete, zda směřujete někam, kde chcete být. Zda Vám to něco přinese. V každém okamžiku musí být přítomen nějaký logický důvod proč to děláte s cílem něco tím získat. Je to strašně mentálně náročné. Mysl neustále pulzuje a vytváří varianty co by kdyby a snaží se co nejvíce vytěsnit případné problémy. A už tady si lidé vytváří problémy, které jinak neexistují. Za prvé beru objektivní svět za něco skutečného (včetně mé osoby), za druhé stále kontroluji zda se neobjevilo něco co nechci, a za třetí pokud vyhodnotím, že to nechci, snažím se o pomyslnou nápravu. Stává se ze mě robot s čidly, který se stále více a více přehřívá až exploduje. Nervově se hroutím, nechci přijímat život takový jaký je, ale chci ho mít takový jaký není, ale jaký ho chci mít já.
Pokud si uvědomím svou skutečnou podstatu, tím kým opravdu jsem, odpadnou všechny ty otázky, zda to dělám správně, dojdu do cíle, nebudou problémy apod. Všechna ta motivace, která vycházela z touhy či strachu zmizí a objeví se motivace, která není moc zřejmá. Všechno se tak nějak děje samo od sebe. Mysl si dělá to svoje, ale "Já" už jí nejsem ovlivňován. Koukám se na svou osobu a její pohyb ve světě, a i když se objeví kritické situace, nechám je, ať je mysl vyřeší, protože v tom je dobrá. "Já" všechno jen pozoruji a do ničeho nezasahuji, i když z pohledu ostatních se to tak může jevit. Jen z pozadí vše pozoruji a nechávám být takové, jaké to je. Hodně štěstí:)
P.S. A když objevíš Svobodu, neuzavři se do sebe, ale nech ji projevit i do tohoto světa, i když je neskutečný.
Pokud si uvědomím svou skutečnou podstatu, tím kým opravdu jsem, odpadnou všechny ty otázky, zda to dělám správně, dojdu do cíle, nebudou problémy apod. Všechna ta motivace, která vycházela z touhy či strachu zmizí a objeví se motivace, která není moc zřejmá. Všechno se tak nějak děje samo od sebe. Mysl si dělá to svoje, ale "Já" už jí nejsem ovlivňován. Koukám se na svou osobu a její pohyb ve světě, a i když se objeví kritické situace, nechám je, ať je mysl vyřeší, protože v tom je dobrá. "Já" všechno jen pozoruji a do ničeho nezasahuji, i když z pohledu ostatních se to tak může jevit. Jen z pozadí vše pozoruji a nechávám být takové, jaké to je. Hodně štěstí:)
P.S. A když objevíš Svobodu, neuzavři se do sebe, ale nech ji projevit i do tohoto světa, i když je neskutečný.
- Návštěvník
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků