Bůh

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

BOŽSKÁ EXTÁZE

Synonyma: BLAŽENOST, EXTÁZE

Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo „vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem, nekonečnou existencí a božskou dokonalostí.

V tomto stavu je egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem extáze. Vyznavači Kabaly vstupovali do transu a v tomto extatickém stavu komunikovali s Bohem prostřednictvím archandělů. V józe odpovídá extázi výraz samádhi, završení fáze meditace (dhjána).

Všechny zmíněné duchovní směry nabízí přístup k extázi skrze tichou meditaci a kontemplaci, jsou ale i jiné metody. Například v súfismu dosahují adepti tohoto stavu za pomoci inspirované hudby a zduchovnělého tance. Súfijci ukazují a dokládají, že v prožitku dokonalé extáze se stírají veškeré rozdíly mezi křesťany, židy, muslimy a vyznavači jakýchkoli dalších náboženství.

K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru.

Bytost v extázi se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem. V extatickém duchovním transu může tělo dočasně znehybnět nebo dokonce vypadat jako mrtvé. Během toho zažívají jogíni a mystikové božské, univerzální stavy.

Tajné spisy západního okultismu nazývají tento stav mors osculi neboli „polibek smrti“. „Smrt“ může zůstat v takovém případě trvalá, jedině pokud si to dotyčný pevně přeje. Kabalisté v tomto směru tvrdí, že tímto způsobem umírali starozákonní proroci a že to bylo poslední přání krále Šalamouna, které nacházíme vyjádřené v „Písni písní“.

Moderní věda řadí extázi mezi takzvané vrcholné zkušenosti. Mezi spouštěče nebo katalyzátory, které mohou v člověku probudit či navodit extatický stav, patří mimo jiné velmi silné a vytříbené prožitky – kontemplace nádherné krajiny nebo přírody, závratná vášnivá láska, vytříbená a nesmírně intenzivní erotika se sexuální milostnou kontinencí, umělecká tvorba apod.

Extáze v širším smyslu není vždy totožná s duchovním osvícením, ačkoli se často dostavují současně. Někdy může osvícení vyplynout z neextatické zkušenosti, jako například vědomého setkání se smrtí nebo silnou bolestí.

Protože jogínský stav transcendence omezeného individuálního vědomí obnáší spíše zvnitřnění, navrhuje známý rumunský orientalista Mircea Eliade chápat jógový pojem samádhi jako „enstázi“, znamenající „spočinout uvnitř“, čímž se rozumí nepřetržité udržování jogínova vědomí v jeho nejvyšším Já, átmanu. Když z naší bytosti odchází ego, přichází stav jógy a přináší extázi.

Božská extáze může nastat spontánně, jako nevyjádřitelný stav, kdy jsme boží milostí ponořeni do hluboké blaženosti, úžasu a obdivu. Ve stavu božské extáze se vegetativní funkce (dech, krevní oběh) citelně zpomalují. Když intenzita a hloubka extáze vzroste, přestáváme vnímat okolní svět. Božská extáze se podobá mystické extázi, doprovázené zušlechtěním vědomí, a často uvádí do pohybu obrovské množství energie.

Stavy božské extáze jsou prožívány jako svého druhu „odpoutání“, jímž unikáme do tajemného bezmezného prostoru, vně sebe sama. Stavy božské extáze provází transcendence osobnosti. Vyvolávají určitý druh vybraného bdělého opojení, v němž se vědomí smyslového světa takřka úplně ztrácí. Člověk dosahuje mimořádných stavů božské extáze spontánně, když se v něm vzedme nezkrotná mystická aspirace a intenzivní stesk po Bohu. V božské extázi chápeme díky mystickému spojení s Bohem zcela přirozeně tzv. nadpřirozené skutečnosti.

Některé specifické formy božské extáze mohou být rovněž snadno vyvolány navozením a prohloubením intenzivních a hlubokých stavů blahodárného transu. Především na Východě používají praktikanti jógy pro navození hlubokého prospěšného stavu blahodárného transu jisté harmonické, kývavé, dokonale rytmické pohyby, které mimo jiné přispívají ke zvýšené produkci endorfinů v mozku. Dalo by se říci, že tento typ pohybů plní podobnou úlohu jako užívání některých psychodynamických rostlin.

Když se specifické stavy božské extáze, navozené prováděním vhodných rytmických pohybů, rozvinou, umožňují člověku – díky subtilní energii hromaděné v jeho bytosti – provádět zmíněné pohyby v daleko větším rozsahu, než je běžné fyzicky možné. K navození stavů božské extáze se někdy používají také buď extatické tance, nebo plynule zrychlované otáčení těla, kdy člověk rotuje proti směru chodu hodinových ručiček. Příkladem je otáčení tančících dervišů. Tanec ve stavu intenzivní touhy po Bohu a duchovní vášně má transfigurační a fascinující účinek i na diváky, pokud jsou vnitřně dostatečně probuzení. Když tyto tance velmi pozorně sledujeme, budí dojem nekonečného pohybu. Tento komplexní jev je v ten moment přímým výsledkem tajuplných vznešených energií, proudících z transcendence a napájejících tanečníky plné oddanosti a lásky k Bohu. Harmonický taneční pohyb, vedoucí ke vzniku některých typů božské extáze, neunavuje ani fyzicky nenamáhá, neboť je založen na tom, čemu někteří současní vědci říkají tajemná energie nulového bodu.

Související pojmy: ÁNANDA, POTĚŠENÍ, SAMÁDHI
https://www.jogin.cz/slovnik/bozska-extaze/

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"BŮH JE TAM, KAM HO VPUSTÍME."

[Návštěvník]

Pozitivní a negativní teologie

Při úvaze o poznání Boha Pseudo-Dionýsios posuzuje dva zásadní způsoby poznání. Kritériem jejich odlišení je vlastně zodpovězení otázky, nakolik je Bůh našemu materiálnímu světu transcendentní.

Pozitivní (katafatická) teologie

"Pozitivní teologií" se myslí takové poznání Boha, které mu přímo připisuje určité predikáty, vlastnosti.

Takový přístup vychází z tohoto světa a z predikátů, které lze v tomto světě připisovat věcem. Z nich ty nejdokonalejší jako světlo, život, láska, krása, dobro, moudrost, všemohoucnost pak připisujeme Bohu, který je tvůrcem světa, a proto všechno stvořené je jeho obrazem, symbolem. Pouze je třeba očistit tyto symboly od jejich spojení s látkou. Z těchto atributů zdůrazňuje autor především Jednotu Boha, čímž poněkud podceňuje dogma o trojjedinosti boží podstaty.

Ovšem tato pozitivní teologie je nevhodný způsob postižení Boha, protože atributy popisující přírodu nejsou adekvátní pro bytost, která je mimopřírodním bytím. Proto by spíše přicházely do úvahy predikáty jako nadživé, nadkrásno, naddobro, nadpodstata, nadjsoucí (ὑπερούσιος) - tedy překonání toho, co připisujeme tomuto světu. Ovšem tyto atributy už určitým způsobem vyjadřují negaci, takže se zdá, že "negativní" popis je pro pochopení Boha přiměřenější.

Negativní (apofatická) teologie

Z předchozího textu je zřejmé, že "negativní teologie" bude říkat jen to, co Bůh není. Tím vyjadřuje jeho neuchopitelnost pro naše poznávací schopnosti.

Bůh nemá žádné vlastnosti, neboť je nadpřirozený. Tuto myšlenku najdeme už u novoplatóniků - Jedno překračuje všechno konkrétní bytí. Proto negativní teologie upírá Bohu jakékoli vlastnosti pozorovatelné a myslitelné ve světě, neboť Bůh není ani vzdáleně podoben žádnému ze světských jsoucen. V negativní teologii je tedy Bůh "bezejmenný". Je nedostupný lidským smyslům i lidskému rozumu, přesahuje všechno vnímání i myšlení. Nelze o něm říct, že je "spravedlivý", "skutečný" nebo "jsoucí", protože to jsou predikáty ze světa zkušenosti. Tyto pojmy odvozujeme z věcí, kterým Bůh dal skutečné bytí - a právě proto není možné, aby on sám byl (existoval) stejným způsobem.

Z toho důvodu Pseudo-Dionýsios zdůrazňuje nevyslovitelnost Boha, tajemnost "boží temnoty", nedosažitelnost světla, neviditelného "vzhledem k přílišné jasnosti". Nepoznatelnost Boha je třeba chápat jako vrchol jeho pochopení.

"Mystická teologie" pak neguje i samu negaci: Bůh přesahuje každou lidskou výpověď, ať pozitivní nebo negativní. Boha může člověk poznat jen tehdy, pokud poznání překoná rozum a danost - jen tak může dospět k počátku, který všechno dané zakládá a sám přesahuje. Tento závěr negativní (mystické) teologie má blízko k novoplatónské extázi.
(Petrželka- Dějiny filosofie)

[lklknml]

Pozitivní a negativní teologie

Při úvaze o poznání Boha Pseudo-Dionýsios posuzuje dva zásadní způsoby poznání. Kritériem jejich odlišení je vlastně zodpovězení otázky, nakolik je Bůh našemu materiálnímu světu transcendentní.

Pozitivní (katafatická) teologie

"Pozitivní teologií" se myslí takové poznání Boha, které mu přímo připisuje určité predikáty, vlastnosti.

Takový přístup vychází z tohoto světa a z predikátů, které lze v tomto světě připisovat věcem. Z nich ty nejdokonalejší jako světlo, život, láska, krása, dobro, moudrost, všemohoucnost pak připisujeme Bohu, který je tvůrcem světa, a proto všechno stvořené je jeho obrazem, symbolem. Pouze je třeba očistit tyto symboly od jejich spojení s látkou. Z těchto atributů zdůrazňuje autor především Jednotu Boha, čímž poněkud podceňuje dogma o trojjedinosti boží podstaty.

Ovšem tato pozitivní teologie je nevhodný způsob postižení Boha, protože atributy popisující přírodu nejsou adekvátní pro bytost, která je mimopřírodním bytím. Proto by spíše přicházely do úvahy predikáty jako nadživé, nadkrásno, naddobro, nadpodstata, nadjsoucí (ὑπερούσιος) - tedy překonání toho, co připisujeme tomuto světu. Ovšem tyto atributy už určitým způsobem vyjadřují negaci, takže se zdá, že "negativní" popis je pro pochopení Boha přiměřenější.

Negativní (apofatická) teologie

Z předchozího textu je zřejmé, že "negativní teologie" bude říkat jen to, co Bůh není. Tím vyjadřuje jeho neuchopitelnost pro naše poznávací schopnosti.

Bůh nemá žádné vlastnosti, neboť je nadpřirozený. Tuto myšlenku najdeme už u novoplatóniků - Jedno překračuje všechno konkrétní bytí. Proto negativní teologie upírá Bohu jakékoli vlastnosti pozorovatelné a myslitelné ve světě, neboť Bůh není ani vzdáleně podoben žádnému ze světských jsoucen. V negativní teologii je tedy Bůh "bezejmenný". Je nedostupný lidským smyslům i lidskému rozumu, přesahuje všechno vnímání i myšlení. Nelze o něm říct, že je "spravedlivý", "skutečný" nebo "jsoucí", protože to jsou predikáty ze světa zkušenosti. Tyto pojmy odvozujeme z věcí, kterým Bůh dal skutečné bytí - a právě proto není možné, aby on sám byl (existoval) stejným způsobem.

Z toho důvodu Pseudo-Dionýsios zdůrazňuje nevyslovitelnost Boha, tajemnost "boží temnoty", nedosažitelnost světla, neviditelného "vzhledem k přílišné jasnosti". Nepoznatelnost Boha je třeba chápat jako vrchol jeho pochopení.

"Mystická teologie" pak neguje i samu negaci: Bůh přesahuje každou lidskou výpověď, ať pozitivní nebo negativní. Boha může člověk poznat jen tehdy, pokud poznání překoná rozum a danost - jen tak může dospět k počátku, který všechno dané zakládá a sám přesahuje. Tento závěr negativní (mystické) teologie má blízko k novoplatónské extázi.
(Petrželka- Dějiny filosofie)

Východní filosofie se vyjadřuje analogicky:

to či ono
ani to ani ono
ani ani to ani ani ono

[Návštěvník]

[intago]

Zdravím,

po téměř dvou letech sem nahlédnu a ejhle příspěvek:

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. čer 2020 18:01:00
BOŽSKÁ EXTÁZE
viz https://www.jogin.cz/slovnik/bozska-extaze/


To je přesně ono, o čem jsem mluvil tehdy a nyní. To je mystika. Kontakt s Bohem, vidění Ho. Ale nestačí si o tom číst, chce To zažit, a nejen jednou, minimálně 50x, aby bylo více jasno. Znám ovšem takové, co to zažili několikasetkrát...
Pak lze ze zkušeností mnoho naosat, je to zdroj božské moudrosti, ba Vševědoucnosti. Dokonalost, Věčnost a Nekonečnost nekonečně směry, tak To lze stručně popsat... Mění to život. Navždy. Taková Krása a tak málo lidí ji zná...

Na ukázku, že to, co se v textu výše píše je pravda, uvádím vlastní zážitek:
Pocit božského na počátku meditace jsem mohl zesilovat pohyby hlavy do stran, abych se udržel v kličkujícím zlatém Proudu. Tak jsem dal jasně najevo svou vůli. Vědomí se začalo rychle měnit, rozšiřovat do dosud nepoznané ohromující dimenze.

Lidský pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně Jiným pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká konečná pravda, že takový a takový je vesmír i náš vývoj k dokonalosti. V extrémně naléhavých vizích a pocitech jsem poznal, že je vše Jinak. Je jen božská virtuální Hra!! Vše, co se děje, se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno čímsi zcela Neznámým z míst mimo prostor a čas.

Také mě ohromily kruhy archetypů v Kouli, symbolu Absolutna, Tvář Boha. Úplný Celek Všeho, nekonečné možnosti kombinací! Kruhy byly vytvořeny z útržků dějů pospojovaných ne podle časové návaznosti, ale podle podobnosti např. duality radost - smutek, dobro - zlo, úsilí - odpočinek atd. To, co děje vyvolávalo, bylo na dalších kruzích. Každý archetyp i jejich kombinace byl fraktálem, měl tedy nekonečně složitou vnitřní strukturu. Obsahoval tedy i své opaky a byl spojen se všemi.

Také jsem s ohromením viděl, jak se Realita překlápí jako v kaleidoskopu do úplně Jiné a Jiné, zcela abstraktní struktury. Z času se stal prostor, z něj božský zákon a z něj i zcela nepopsatelný abstraktní archetyp. Ohromila mě i síť světélek. Ta vytváří Vše co Je, všechny obrazy Reality, včetně těchto, zcela odlišných, nám neznámých pohledů na Ni. Dokonalý Procesor hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu, bez Stvoření by pro Sebe neexistoval.

S největším ohromením jsem poznal zcela odlidštěné božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení. Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak, ani čas a vývoj není jen lineární, ale jde i po skocích nahoru a dolů.

Dokonalý vnímá Dokonalé, ale to je nutno prožít. Pocit to byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně není nějakým lidským romantizmem. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, máme pouze mrtvé představy. Vidět Vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic není bez pohybu. Harmonie Dokonalosti mě ohlušila až to bolelo.

Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou Hru, Sami Sebe. Náš malý omezený domácí ráj ega neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen čárka na Stvoření, na nekonečnědimenzionální Kouli, kde se Vše tříští na miliony částí a znovu vzniká ve věčné proměně… Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám. Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha.
Pokračování viz http://intago.sweb.cz/nejsilnejsi-meditace.htm

[vostal petr]

Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám.

Srovnat se s tím, tot věčný úděl filozofie

jak pravil Jára Cimrman,

pokud to nezabere, pak lze použít osvědčenou metodu Forresta Gumpa a jít se prostě proběhnout,

vono se to pak srovná samo (máma říkala že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál)....

[Návštěvník]

~ Řekl jsem: "Bůh je všechno a Bůh se stává vším. Neexistuje nic, co Bůh není, a všechno, co Bůh prožívá, prožívá skrze vás." Ve své nejčistší formě jsem Absolutní bytí. Jsem naprosto všechno, a proto nechci a nepotřebuji vůbec nic.

Z této absolutní čisté formy si mě vytváříte. Je to, jako byste konečně uzřeli Boha a řekli: "Co s tím uděláme?" Ať už uděláte cokoliv, vždycky se budu obracet ke své nejčistší formě, na kterou nemohu zapomenout. Všechno ostatní je fikce. Všechno ostatní si vymýšlíte.

Někteří by ze mě rádi udělali rozzlobeného Boha; ale co mě může rozzlobit, když mě nic nemůže ublížit?

Někteří by ze mě rádi udělali mstivého Boha; ale komu bych se mstil, když jsem všechno, co existuje?

A proč bych trestal sám sebe za to, že tvořím? Proč bych vás stvořil, dal vám tvůrčí schopnosti, dal vám svobodnou vůli, abyste mohli dělat, co chcete, a pak vás věčně trestal za to, že jste se rozhodli "špatně"?

Řeknu ti tohle: Nic takového bych nikdy neudělal - a v tom spočívá vaše svoboda. Ve skutečnosti nejsem tyran - tím jsem jen ve vaší představivosti.

Můžete přijít domů, kdykoliv chcete. Můžeme být spolu, kdykoliv chcete. Můžete opět zakusit extázi našeho spojení. Až ucítíte vítr na své tváři. Až uslyšíte zvuk cvrčka pod diamantovou oblohou letní noci.

Jsem s vámi pořád. Jsem s vámi až do konce času. Vaše spojení se mnou je úplné - vždycky bylo, vždycky je a vždycky bude.

Vy a já jsme jeden celek - teď a navždy.
Teď jďete a vyjádřete svým životem tuto pravdu. Ať všechno, co děláte vyjadřuje vaši nejkrásnější myšlenku. Naplňte každý okamžik extází Boha, která se skrze vás realizuje. Vyjadřujte svou bezpodmínečnou a věčnou lásku všem lidem, s nimiž přijdete do styku.

Buďte světlem v temnotě a neproklínejte ji.
Buďte nositeli světla.
Těmi jste.
Buďte jimi!

NEAL D. WALSCH - Hovory s Bohem - Kniha 2, str. 224

[Návštěvník]

"Já vám říkám: každým svým konáním, každým dechem, každou myšlenkou buďte s láskyplnou bdělostí obráceni k Boží přítomnosti ve vás i ve všem ostatním. Celý váš život je vaší cestou k poznání, k poznání Boha a sebe v něm. Milujte Boha ve všem, co poznáváte, každý váš čin, myšlenka, dech nechť jsou radostnou bohoslužbou.
Pak poznáte, že podstata všeho živého je Jeden božský život, jediný svatý život proměněný do mnohosti."

z knihy Míly a Eduarda Tomášových, Poselství, str. 61, Avatar 2000

[Návštěvník]

BŮH

1.Kdo je BŮH? BŮH je ten, kdo překonal vše, co vidíme. Pokud BŮH překonal tento svět, pak už není žádný vztah mezi NÍM a tímto světem? Kdepak, ani jediný atom není na něm nezávislý. Co tedy znamená překonat svět? Svět se skládá z nás a předmětů, které vidíme. Jinými slovy živé a neživé věci tvoří tento svět. Co můžeme říct o TOM, kdo stvořil bytosti a věci? O těchto dvou říkáme, že jsou vnímající bytosti vyšší. Vše, co o NĚM můžeme pochopit je to, že náleží k nejvyššímu řádu bytostí, které známe. Náš rozum nemůže jít dále. Proto je náš stvořitel nám nadřazený. Nemůžeme ho naším rozumem pochopit. Proto jeho jméno, Nadřazená (transcendentální) bytost, „Kadawul", znamená, že překonává náš rozum. Proto ho nazýváme „Kadawul", Nadřazená Bytost.

2. Je tedy BŮH takový, že ho nemůžeme poznat? Ne zcela. Jistým způsobem ho známe. To množství JEHO MILOSTI nám stačí. Nepotřebujeme celou JEHO VELIKOST. Nechal nás poznat dostatek JEHO VELIKOSTI, kolik je potřeba na vykořenění našeho utrpení. Není potřeba, aby odkrýval ani trochu víc JEHO MOCI, než je nutno k vyléčení našich vad v tomto stávajícím stavu. Proto je nám znám podle našich potřeb. Nuže, můžeme ho pochopit. Ačkoli je neomezený, je možno ho naším poznáním dosáhnout v určitém rozsahu.

3. Co je to, co našemu poznání umožňuje ho dosáhnout? Je znám jako SAT-ČIT-ÁNANDA neboli Bytí-Vědomí-Blaženost.
Bytí (SAT) označuje, že to co je nepomíjivé, to existuje navěky. Pokud by měl někdy přestat existovat, kdo HO zničí? A kdo HO stvořil? Proto pomíjivá povaha všeho vede k závěru, že všemu vládne TEN, který je nepomíjivý. Tento věčný VLÁDCE je BŮH. A jeho nepomíjivá povaha je Bytí (SAT).
A teď co je Vědomí (ČIT)? Vědomím myslíme mít poznání. Avšak není to jako naše přelétavé rozumové poznání, je to ÚPLNÉ poznání. Nesprávnost nebo chyba nemohou pošpinit jeho činy. Je to POZNÁNÍ, čisté a jednoduché. Skutečné POZNÁNÍ vyžaduje, aby je BŮH v nás otevřel a ukázal nám nesprávnost a chybnost běžných vědomostí. Velice často nás učí tím, že nám říká : „Tvoje vědomosti jsou nesprávné a chybné“. Jak uspořádané jsou i jen nevnímající předměty, které ON stvořil. Kolikrát bezvěrci dostali od NĚJ za vyučenou, když se vysmívali pořádku věcí a říkali : „Proč udělal tak malé semínko banyánovníku, který je tak obrovský?" Když nevnímající věci mají takový řád, potom je jasné, že zde pracuje síla vědomí. Mohou nevnímající věci dokázat činy, které může dělat jen neomylné vědomí? Nebo může to být stvořeno nedostatečným vědomím? Ne, to nikdy není možné. Proto je zřejmé, že BŮH je také VĚDOMÍ (ČIT).
A teď, co je BLAŽENOST (ÁNANDA)? Je to stav bytí prostý touhy po čemkoli ‘jiném’. Je to mír, který je vždy úplný. Kdyby ON toužil po čemkoli, jak by mohl být lepší než my? Jak můžeme od NĚJ získat BLAŽENOST. ON sám žádá od jiné bytosti, aby naplnily JEHO touhu. Kdo by si však o NĚM myslel, že je takový? Stav vnitřní spokojenosti je také stavem BLAŽENOSTI. Proto ho nazýváme BLAŽENOST (ÁNANDA).
Tyto tři součásti BYTÍ-VĚDOMÍ-BLAŽENOST (SAT-ČIT-ÁNANDA) jsou neoddělitelné. Jinak by se staly bezvýznamnými a rozdělenými. Z toho důvodu je BŮH znám jako BYTÍ-VĚDOMÍ-BLAŽENOST (SAT-ČIT-ÁNANDA). Tak BŮH zůstává nejen jako Nadřazená bytost, ale také díky stavu BYTÍ-VĚDOMÍ-BLAŽENOST (SAT-ČIT-ÁNANDA) se dostává do našeho dosahu.

4. Ten, kdo dosáhl čtvrtého stavu a vidí vše jako JEDNO, jen ten opravdu zná BOHA jako BYTÍ-VĚDOMÍ-BLAŽENOST (SAT-ČIT-ÁNANDA). Slova nemohou vyjádřit a uši nemohou slyšet, jak je takový mudrc sjednocen s BOHEM. To je možno pouze uvědoměním (realisation). O tom můžeme mluvit, učit se a pracovat na tom. BOHA si můžeme vskutku uvědomit tímto způsobem.

5. Koho si tak můžeme uvědomit, je BŮH. On nemá jméno, my mu dáváme jména. On nemá žádnou podobu, my si ho zpodobňujeme. Je v tom nějaké nebezpečí? Které jméno není JEHO? Která podoba není JEHO? Kde je nějaký zvuk nebo podoba, ve které by ON nebyl? Proto ve stavu neznalosti pravého poznání BOHA si HO můžete pojmenovat tak jak je vám libo nebo si HO představovat v jaké chcete podobě, abyste HO měli stále na paměti. Vaše naděje na JEHO MILOST bez snahy z vaší strany je zcela marná. Kdyby bylo možno získat JEHO MILOST bez snahy z vaší strany, pak by vše bylo stejné. Nebyl by důvod pro žádné odlišnosti. BŮH nám ukázal cestu a nástroje. Snaž se, dosáhni cíle a buď šťastný. Díky své zahálce a sobectví očekáváš JEHO MILOST bez své snahy. Pravidla platí pro všechny a pro tebe taky. Nepolevuj ve své snaze. BOHA si můžeš uvědomit jen svou vlastní snahou.

6. Je jeden druh snahy, který všechny ostatní převyšuje. Nemusí se vám na první pohled tak jevit při srovnání s oddaností BOHU se jménem a podobou. Nicméně je to nejvyšší a nejúčinnější způsob uctívání. Je to jednoduše láska, se kterou vnímáte všechny bytosti, ať dobré či špatné. Bez takové lásky ke všemu se tvá oddanost BOHU změní na pouhou parodii. K čemu jsi BOHU dobrý? Očekávání naplnění svých tužeb od BOHA bez toho, abys plnil svoje povinnosti k potřebným ve světě, musí být označeno jako zlo sobectví. V blízkosti BOHA pro to není místo. Činnosti konané v JEHO blízkosti jsou všechny nesobecké. Proto vnímej, že ON je ve středu všeho a vše je JEHO a tak HO uctívej. BŮH je opravdu poután jen takovou vznešenou oddaností.

7. Když začneš připisovat všechna jména a podoby BOHU a všechny milovat, protože jsi pochopil, že všechny podoby a jména jsou JEHO, tvůj rozum bude postupně zrát. Stejně jako se chuť ovoce zráním zlepšuje, stejně tak pocítíte nárůst dobra a úbytek zla v sobě. Jakmile mysl dozraje, nastane čas, abyste potkali svého Mistra. Tím neříkám, že byste ho měli jít hledat, nebo že on hledá vás. Prostě se v pravý čas setkáte. Vše se pohybuje po svých vlastních cestách. Vaše připravenost vás svede dohromady, umožní vaši důvěru k Mistrovi, umožní mu poučit vás o správné cestě a také následovat jeho pokyny. To je přímá cesta k dosažení BOHA, což znamená dosažení čtvrtého stavu. Půjdeš svou cestou a dosáhneš svého cíle, kterým je BYTÍ-VĚDOMÍ-BLAŽENOST, což je BŮH.

8. Cesta ukázaná Mistrem je konečná, přímá a přináší jednotu. Je osvědčená, přirozená a bezbolestná. Až půjdeš po cestě ukázané Mistrem, pak nebudou žádné pochybnosti ani strach. Nejsou snad strach a pochyby znakem cesty temnoty? A jak tě mohou potkat na cestě k PRAVDĚ, kterou ti ukázal Mistr. V tomto případě sama cesta k tobě promluví a řekne ti, že toto je tvá pravá cesta. Tehdy už ti nezbývá jiná práce, než potkat svého Mistra a získat od něj poznání. Ta cesta ti bude velice blízká, protože tak ti ji Mistr a BŮH připraví. Mistr tou cestou prošel před tebou. Proto ti ji může ukázat a ty ho následuješ. Kolika dalším ukážeš ty tuto cestu? A kolik dalších na ni vyrazí později? Je zřejmé, že strach a pochyby nemají na cestě pravdy místo. Když už uděláš první krok, hned zase couvneš zpět. Pomoc Mistra je jen pro ten první krok. Není potřeba dělat nic pro svého mistra, abys poznal cestu. Věz, že to bude posel BOHA poslaný dolů, aby odkryl cestu tomu, kdo je připraven a kdo dozrál díky své snaze jedním či oběma způsoby zmíněnými dříve. Je to BŮH, kdo posílá svého posla, hned jak dozraješ.

9. Cvičení založené na víře v době nevědomosti se nazývá BHAKTI (cesta oddanosti). Cesta založená na poznávání, se nazývá GŇÁNA (cesta moudrosti). Jsou dva druhy BHAKTI. Jedna je oddanost BOHU, který má jméno a podobu. Druhá je KARMA, což je láska ke všemu. GŇÁNA se dělí na JÓGU, což je cvičení pravé cestu ukázané Mistrem a na konečný stav, kterým je ona GŇÁNA. Pro každého je přirozené věřit něčemu, co není vidět. Pak to lze najít. Ti, kdo nevěří, to nikdy nenajdou. Věřící tedy někdy něco najdou a nevěřící nenajdou nikdy nic. Věřit můžeš jen z jednoduchého důvodu, a to proto, že víra v BOHA nikdy nemůže zranit. A proto můžeš sdílet jeho dobro. Tento svět je tu jen proto, abys uvěřil. To je účel všeho stvoření. Uvěř a můžeš dosáhnout BOHA.

10. I když neuvěříš všemu, co je o BOHU řečeno, alespoň věř že BŮH JE. Toto semínko má neuvěřitelnou sílu růst. Má takovou moc, že vše ostatní potlačí a naplní sebou samým. Je tak všemohoucí, že neuvidíš nic než BOHA, dokonce ani sebe. Vpravdě, BŮH je vše.
https://www.svetmysli.net/index.php?lng=cz&pg=276

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Nirguna a saguna

Dva aspekty Boha

Bůh se dá vnímat buď jako NIRGUNA, anebo jako SAGUNA.

NIRGUNA je věčné, všeprostupující a všudypřítomné božské vědomí.
SAGUNA je Bůh projevený v podobě, v konkrétním tvaru.

Aspekt „bez tvaru“ a „s tvarem“ lze ukázat na příkladu slunce: nebeské těleso je aspekt slunce projevený v určitém tvaru, sluneční světlo je aspekt bez tvaru.

Bůh projevený v podobě se zdá být omezený konkrétními tvary, avšak jeho přítomnost je neomezená a všeprostupující. Neexistuje nic, v čem by Bůh nebyl přítomen. Je dokonalý, všudypřítomný, absolutní, úplný.

Bůh je ve všem a vše je v Bohu. Je obsažen v tom, co nazýváme „dobrým“, i v tom, co označujeme jako „zlé“. Pro Boha neexistují žádné hranice, žádné vydělování, oddělování, žádné předěly. Je dokonalá jednota. Nirguna-Bůh je čistá energie, živá a vědomá síla působící ve vesmíru. Nirguna-Bůh je Skutečnost, Nejvyšší Já.

V Kathópanišadě stojí psáno:

Paramátmá je všude, ve všech světech, ve všech rovinách, v celém vesmíru. Dokud jsi toto nepochopil, budeš se znovu a znovu rodit. Paramátmá zůstává stejný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Je stejný v bytosti mravence stejně jako v bytosti slona. Je ve všech bytostech. Je příčinou všeho.

Jak je ale možné pojmout Nirguna-Boha? Jak je možné na Boha bez tvaru meditovat a sjednotit se s ním? Naše Pravé Já je nirguna. Je bez tvaru, nemá podobu. Naproti tomu saguna je fyzické tělo, které jednoho dne opustíme. Ve své podstatě jsme nirguna, avšak nejsme si toho vědomi.

Živé bytosti existují v univerzálním božském fenoménu jako nepatrné fenomény individuální. Každý z těchto fenoménů má vlastní kvalitu. Individuální fenomén (džívátmá) je jako křehká, měňavá mýdlová bublina. V centru této bubliny přebývá átmá, Já, obklopené pěti kóšami. Átmá je nepatrná jiskřička, tresť paramátmá, Nejvyšší Duše.

Vztah mezi džívátmá, átmá a paramátmá a mezi sagunou a nirgunou lze ozřejmit příměrem k vodě. Veškerá vodstva na této planetě mají svůj původ v oceánu, podobně jako átmá uvnitř nás pochází z Boha. Vody rozrůzněné odlišnými přísadami můžeme přirovnat k jednotlivým džívátmá a jejich osobním vlastnostem. Čistá voda reprezentuje nadosobní podstatu, átmá. A tak jako jsou kapky vody součástí oceánu, je átmá věčnou součástí Boha. Kvantita nehraje roli. Podstatné je, že jak oceán, tak kapka jsou téže kvality. Přesto ovšem o kapce vody neřekneme, že je oceán.

Vodu stoupající v jemných kapičkách z oceánu jmenujeme „oparem“ nebo „mlhou“. Pokud vystoupí až na nebe, mluvíme o ní jako o „oblaku“ nebo „mraku“, a padá-li dolů, nazýváme ji „deštěm“. Omezené individuální bytí kapky zaniká poté, co jako déšť dopadne do jezera, potoka či řeky, řeka se pak vlévá do oceánu a kapka se opět stává „oceánem“. A tak jako se s oceánem opět sjednotí jednotlivé kapky, které z něho vzešly, sjednotí se jednoho dne i jednotlivé omezené bytí a vědomí s neomezeným božským bytím, z něhož se vydělilo. Sjednotit se může ovšem pouze to, co je stejné. Dokud se odlišujeme osobními vlastnostmi a karmami, není možné splynout s Božským. Uskutečnit v sobě Boha předpokládá oprostit se od pocitů, myšlenek a vlastností, které jsou s Bohem v rozporu.

Naše Pravé Já není ani tělo, ani pocity nebo myšlenky, ani intelekt, ani osobní vlastnosti. Já je energie, vibrace – je v neustálém pohybu. Rozdíl mezi Já a Bohem spočívá v pohledu nevědomých, kteří ještě Boha nenazřeli, nepoznali. Uvědomit si, co je Bůh, znamená uvědomit si, co jsem Já. Sebeuskutečnění je uskutečnění Boha v sobě. Kdo si neuvědomil své Pravé Já, nemůže poznat Boha, a kdo nepoznal Boha, neví, kdo je ve skutečnosti on sám.

Náš konečný cíl je návrat k Bohu. Jsme poutníci na cestě – a vědomě či podvědomě touží každá duše zpátky domů, k Bohu. Podobně jako zemská přitažlivost přitahuje k zemi letící kámen a podobně jako každá řeka směřuje k oceánu, tak i nás pudí základní přitažlivá síla zpět k Bohu. Ve skutečnosti je onen pud naší součástí, ale pokud jsme ho dosud nepoznali, cítíme se odtrženi, ztraceni v čase a prostoru.

Nirguna, Bůh bez podoby, je všude a ve všem, avšak je neuchopitelný lidským rozumem, nelze ho oslovit. Nejvyšším cílem člověka je sjednotit vědomí s nirgunou. Prostředníkem, který pomáhá tohoto cíle dosáhnout, je vtělený, ztělesněný Bůh – saguna.

Omezený lidský rozum není s to pojmout a pochopit univerzální, věčnou, všudypřítomnou, vševědoucí božskou energii. Mnohem snazší je obracet se k personifikované božské inkarnaci.

Saguna se zjevuje v lidské podobě, k níž se můžeme snáze přiblížit. V každé době přicházejí na svět božské inkarnace ukazující lidem cestu k nirguně.

Chceme-li poslat vzkaz v láhvi, je nejjistější, hodíme-li láhev do proudu říčního veletoku. Pak si můžeme být jisti, že jednoho dne, dříve či později, naše láhev do oceánu dorazí. A tak i proud božské inkarnace – poddáme-li se mu – nás donese do oceánu nirguny. Z lásky a oddanosti k božskému vtělení, které uctíváme, se přirozeně rozvíjí nirguna-bhakti, uskutečnění boží vůle.

V Bhagavadgítě (IV/7) říká bůh Kršna o saguně:

Pokaždé, kdy se vytrácí právo a převládá bezpráví, zjevuji se ve své hmotné podobě. Přicházím na svět ve všech dobách, abych podpořil dobré a zničil zlé.

Čas od času se Božské Světlo, Síla a Moudrost vtělují do lidské podoby. Osobnost, která se zrodila jako dokonalá a sebeuskutečněná, nazýváme avatár, boží inkarnace. Avatár sestupuje na zem jako rádce a osvoboditel, přichází proto, aby vedl lidi k poznání věčné pravdy a inspiroval je k duchovní cestě. Je to satguru – Božský Mistr.

Boží inkarnace žije v tomto světě tak jako my. Navenek se neodlišuje od ostatních lidí. Tělo avatára sestává z pozemských prvků a je poplatné přírodním zákonům. Jeho mysl a vědomí však stojí nade všemi zákony a omezeními přírody. Nerodí se v důsledku karmického zákona jako ostatní lidé, přichází z vlastního rozhodnutí a je si vědom svého božského původu a svého poslání na zemi.

Lidi znovu a znovu znepokojuje otázka: Jaký smysl má mnohotvárnost božských inkarnací na zemi?

Existuje pouze jeden Bůh. Nemá tvar ani jméno. Jen lidská mysl mu přisuzuje nejrůznější podoby a snaží se ho uchopit v nesčetných označeních jako Bůh-Otec, Alláh, Íšvara, Božský Princip, Boží Vůle, Kosmický Princip, Univerzální Vědomí, Láska, Nejvyšší Já a podobně. Představ o Bohu je tolik, kolik je na světě lidí. Každý člověk se vyjadřuje v souladu se stupněm svého rozvoje a podle toho si vytváří i obraz Boha, a každý také Boha uctívá svým způsobem.

Bhakta, člověk oddaný Bohu, není nikdy sám. Cítí neustálé spojení s Bohem, žije šťastně a spokojeně, ať se děje co děje. Myslí na Boha, rozjímá o Bohu, hovoří o Bohu a vyhýbá se všemu, co by ho mohlo od Boha odvést. Všechno, co bhakta činí, činí pro Boha. A Bůh za toho, kdo se mu zasvětil, přebírá zodpovědnost.

Čtyři hlavní pilíře duchovního života jsou:

BHAKTI – oddanost, odevzdanost;
DŽŇÁNA – vědění, moudrost, poznání;
VAIRÁGJA – odříkání;
SATSANG – duchovní společenství.
Modlete se k Bohu, aby vás obdařil těmito čtyřmi dary. A pokud se vám zdá neskromným žádat o tolik, proste alespoň o jedno: o bhakti. Bhakti přináší božské světlo a stálou spokojenost.

K bhakti se váže příběh z indického eposu Rámájana:

Hanumán, oddaný bhakta a pomocník boha Rámy, se vypravil na ostrov Šrí Lanku, aby našel Rámovu choť Sítu. Když konečně zjistil, kde je, a tajně se k ní proplížil, dal jí na znamení útěchy a povzbuzení Rámův prsten. Sítá měla nesmírnou radost, že se něco dozvěděla o svém milovaném choti, a zeptala se Hanumána, jakou odměnu by si přál za tu radostnou zprávu. Hanumán odpověděl: „Matko, mám jedno jediné přání. Daruj mi v každém životě bhakti.“

Hanumán se vrátil k Rámovi a zvěstoval mu radostnou novinu: Sítá žije. Blažený Ráma vyzval Hanumána: „Za tuhle zprávu ti dám, cokoli si jen budeš přát: království, siddhi, poklady – jen řekni, a budeš to mít.“ A Hanumán řekl opět: „Bože, přeju si jediné: bhakti.“

Když konečně Ráma se svým vojskem zvítězili nad králem démonů Rávanou a Sítá byla osvobozena, vrátili se všichni šťastně do Ajódhji. Ráma bohatě odměnil všechny, kdo v boji stáli při něm. Když přišel na řadu Hanumán, sňala Sítá z hrdla perlový náhrdelník a chtěla ho Hanumánovi zavěsit na šíji. Hanumán však odmítl: „Matko, slíbila jsi mi dát bhakti. Po ničem jiném netoužím.“

Pro Hanumána měla bhakti tisíckrát větší cenu než bohatství, čest a sláva.

Jsou dva druhy bhakti: nirguna-bhakti a saguna-bhakti. Oba jsou stejně důležité. Dokud neuctíváme oba aspekty Boha a Mistra – jak nirguna, tak saguna – dokud je nepochopíme a dokud jim nedůvěřujeme, nedospějeme k mókše (osvobození). Měli bychom si uvědomit, poznat obě formy. Kdo pochybuje o sagunové podobě Boha, nebude s to poznat jeho nirgunový aspekt. Meditovat na nirgunový aspekt Boha, aniž bychom nosili v srdci jeho sagunovou podobu, nevede k cíli.

Různé představy lidí o Bohu se bohužel často dogmatizují a pak na sebe narážejí a stojí proti sobě v rivalitě. V průběhu historie z toho vznikl bezpočet takzvaných „svatých válek“. A dodnes tyto „svaté boje“ neskončily.

Neexistuje válka, která by byla „svatá“. Bůh stvořil celý svět a každou bytost miluje stejnou měrou. Neexistuje náboženství, kterému by Bůh dával přednost. Bůh, který by o sobě tvrdil, že je křesťan, hinduista nebo muslim, rozhodně není Bůh. Rozdělování, vydělování, oddělování je dílem člověka a působí na světě jen utrpení. Bůh nediskriminuje.

Nezřídka se setkáváme s úzkoprsým a fanatickým tvrzením: Moje víra, mé vyznání, můj Bůh je nejlepší. Všechno ostatní je falešné. Je to, jako když se děti hádají, kdo z nich má nejlepšího otce. Jistě, pro každého jsou jeho rodiče těmi nejlepšími. Stejně tak je pro člověka „nejlepší“ to boží vtělení, kterému se odevzdal, které miluje a uctívá. Avšak měli bychom si uvědomit, že existuje jen jeden Bůh, který vzal na sebe z lásky k lidem různé podoby, a toto poznání by nás mělo vést k toleranci a úctě vůči jiným náboženstvím. Spatřujeme-li Boha v každém ze svých bližních, jsme na dobré cestě.
https://www.cakry.cz/zakladni-vychodisk ... a-a-saguna

[Návštěvník]

Dopis od Boha osobně pro tebe:

Milovaný / milovaná,

​ty mě možná neznáš, ale Já o tobě vím úplně všechno …Žalm 139, 1
Vím o tom, kdy si sedáš a kdy vstáváš …Žalm 139, 2
Dobře znám všechny tvé cesty … Žalm 139, 3
Dokonce znám i počet vlasů na tvé hlavě … Matouš 10, 29-31
Stvořil jsem tě k mému obrazu …1.Mojžíšova 1, 27
Ve mně žiješ, pohybuješ se, prostě jsi …Skutky 17, 27-28 ​
Protože jsi mým potomkem …Skutky 17, 28
Znal jsem tě dřív, než jsi byl(a) počat(a) …Jeremiáš 1, 4-5
Vybral jsem si tě, už když jsem plánoval stvoření … Efezským 1, 11-12
Tvůj život není omyl, neboť všechny tvé dny jsou zapsány v mé knize …Žalm 139, 15-16
Stanovil jsem přesný den tvého narození a taky to, kde budeš žít …Skutky 17, 26
V lůně tvé matky jsem tě utkal …Žalm 139, 13
A přivedl na svět v den tvého narození …Žalm 71, 6 ​
Jsem nesprávně vykládán těmi, kdo mě neznají …Jan 8, 41-44
Nejsem chladný ani hněvivý Bůh, ale jsem dokonalým vyjádřením lásky …1.Janův 4,16
Toužím tě zahrnout svou láskou … 1.Janův 3, 1
Toužím, abys se stal(a) mým dítětem a Já tvým Otcem …1.Janův 3, 1
Nabízím ti víc, než by ti kdy mohl nabídnout tvůj pozemský otec … Matouš 7, 11
Neboť Já jsem dokonalý Otec …Matouš 5, 48
Vše dobré, co dostáváš, ti dávám Já … Jakub 1, 17
Mohu být tím, kdo se o tebe vždy postará a naplní všechny tvé potřeby …Matouš 6, 31-33
Mé plány pro tvou budoucnost byly vždy plné naděje …Jeremiáš 29,11
Protože tě miluji nekonečnou láskou …Jeremiáš 31, 3
Mé myšlenky na tebe jsou nespočetné – stejně jako zrnka písku na mořském břehu …Žalm 139, 17-18
Chtěl bych ti nepřetržitě prokazovat dobro …Jeremiáš 32, 40
Staneš se mým předrahým vlastnictvím? … 2.Mojžíšova 19, 5
Z celého srdce tě toužím zaopatřit …Jeremiáš 32, 41
Chci ti ukázat mocné a úžasné věci … Jeremiáš 33, 3
Když mě budeš z celého srdce hledat, najdeš mě …5.Mojžíšova 4, 29
Budeš-li se ve mně radovat, dám ti vše, po čem touží tvé srdce …Žalm 37, 4
Můžu pro tebe udělat mnohem víc, než si dokážeš představit …Efezským 3, 20
Jsem ten, kdo tě chce potěšit v každém tvém trápení …2.Korintským 1, 3-4
Jsem ti nablízku, když máš zlomené srdce …Žalm 34, 18
Tak jako pastýř pečuje o svou ovci, tak i Já tě tisknu ke svému srdci …Izajáš 40, 11
Jednoho dne ti mohu setřít všechny slzy ze tvých očí … Zjevení 21, 3-4
A zbavit tě veškeré bolesti, kterou jsi trpěl(a) na této zemi …Zjevení 21, 3-4
Toužím se stát tvým Otcem a milovat tě tak, jako svého syna, Ježíše …Jan 17, 23
Skrze Ježíše můžeš poznat mou lásku k tobě …Jan 17, 26
On je dokonalým vyjádřením mé existence …Židům 1, 3
Přišel, aby ti dokázal, že jsem s tebou, ne proti tobě …Římanům 8, 31
A taky ti sdělit, že pro Jeho oběť na kříži nemusím počítat tvé hříchy …1.Korintským 15, 3
Ježíš zemřel pro mé a tvé smíření …2.Korintským 5, 18-19
Jeho smrt byla tím nejzazším vyjádřením mé lásky k tobě …1. Janův 4, 10
Vzdal jsem se všeho, co jsem miloval, abych mohl získat tvou lásku …Římanům 8, 31-32
Když přijmeš dar, mého Syna Ježíše, získáš mě …1. Janův 2, 23
A nic už tě nikdy neoddělí od Mé lásky … Římanům 8, 38-39
Vrať se domů a Já přichystám tu největší oslavu, jakou kdy nebe vidělo … Lukáš 15, 7
Má otázka zní : „Chceš být mým skutečným dítětem?“ …Jan 1, 12-13
Čekám na tebe …Lukáš 15, 11-24

S láskou, všemohoucí Bůh

[Návštěvník]