Samadhi

[Jana]

SAMADHI - Mimořádný, mystický stav vědomí

Sanskrtský pojem samádhi znamená doslova „ukotvit se“ nebo „přilnout k extázi“. V hinduismu označuje pojem samádhi blažený stav vědomí, nadřazený stavu bdění, snění i hlubokého spánku, v němž zcela ustávají veškeré myšlenky. Ve stavu samádhi dochází k naprostému splynutí meditujícího s předmětem meditace (například Bohem či Absolutnem).

Existují různé formy samádhi. Nejvyšší z nich se nazývá nirvikalpasamádhi. V zen-buddhismu je extatický stav samádhi považován za výsledek intenzivního soustředění mysli na nejvyšší (božskou) realitu. Dosahuje se ho postupným snižováním mentální aktivity. Samádhi je nejvyšší, zcela nedvojný stav vědomí, v němž mimo jiné nastává sjednocení „subjektu“ a „objektu“ zkušenosti: zůstává jen hluboce extatický obsah zkušenosti.

Jogíni popisují tento blažený stav jako „jednotné extatické soustředění mysli“, což by nás mohlo v první chvíli zmýlit, neboť bychom se mohli domnívat, že jde o soustředění zaměřené volně, egoisticky do nějakého konkrétního bodu. Ale samádhi není jen intenzivní jednobodové soustředění, kdy se mysl zaměřuje „odtud“ (subjektu) do „tam“ (objektu) jako v jednoduchém dualistickém schématu. K dosažení samádhi velmi přispívá schopnost vstupovat spontánně, co nejčastěji, do hluboké a bezchybné jogínské meditace (dhjány).

Všeobecně se ve východní tradici rozlišují tři druhy nadpřirozeného dokonalého (lokattara) samádhi zahrnujícího: blaženou prázdnotu (šúnjatá), naprostou nepřítomnost jakýchkoli charakteristik (animitta), resp. úplné vymizení touhy po předmětech. Ostatní formy samádhi jsou považovány za více či méně vysoké, i když je provází nejhlubší stav extatické meditace anebo udivující paranormální schopnosti (siddhi).

Stav samádhi (božské extáze nebo též enstáze) představuje osmý stupeň neboli etapu (angu) duchovní praxe a postupu v józe. Jeden z fundamentálních jógových textů Gheranda samhita o něm hovoří jako o „nejvyšší józe“, jíž lze snadno dosáhnout buď příznivou duchovní karmou, anebo díky milosti a nekonečnému soucitu způsobilého duchovního průvodce. Jinak může být stav samádhi (božské extáze) uskutečněn silou božských ctností a aspirantovy obětavé oddanosti Bohu.

Trišikhibrahmana upanišad (II,31) popisuje stav božské extáze jako „úplné zapomenutí“ na stav meditace, který mu předcházel. Jógasútra (III,3) hovoří o stavu samádhi (božské extáze) jako o stavu, kdy vědomí (čitta) člověka silně září a dokonale splývá s předmětem, na který je soustředěné. V samádhi tedy nastává dokonalé splynutí a ztotožnění subjektu s předmětem meditace.

Text Kúrmapurány (II,11.41) popisuje samádhi jako fundamentální stav „jednotvárnosti“ (eka akara) vědomí. Pingala upanišad (III,4) nabízí následující definici: „Stav božské extáze je zřetelně vyšší stav vědomí objektu, kdy vědomí pojímá a zcela obsahuje předmět meditace (dhjéja) a dokonale se s ním ztotožňuje. V tu chvíli jako plamen lampy, hořící nepohnutě v naprostém bezvětří, zapomíná vědomí na toho, kdo medituje (dhjátri), i na samotný akt meditace (dhjána).“

Samádhi obvyklé doprovází úplné stažení všech pěti smyslů od vnějších podnětů. Tento niterný proces nastává v první řadě následkem úspěšného provádění předchozích etap: zvnitřnění (pratjáhára) a meditace (dhjána). Některé texty, jako Maniprabha (III,12) a různé purány, vysvětlují stav samádhi (božské extáze) jako výsledek postupného prodlužování a prohlubování praxe dvanácti typů meditace, k němuž mimo jiné patří úplné odpoutání se od okolního prostředí.

V božské extázi (samádhi) se v člověku probouzí a posilují nesčetné duchovní a paranormální schopnosti (siddhi). To je jasně formulováno v proslulém jógovém textu Hathajóga pradípiká (IV,108): „Jogín, prožívající božskou extázi (samádhi), již nepodléhá času (kála), už není omezen ve svých činech ani svými činy (karmou), a proto nemůže být nikdy přemožen a nikdo si ho nemůže podrobit. (…) Jogín, který naplno zažívá stav božské extáze, již nezná ani sebe, ani ostatní (jinými slovy se zcela a definitivně odpoutal jak od sebe samého – transcendoval ego – tak od ostatních); stejně tak už ho nemohou nikdy zotročit vjemy pěti smyslů: čichu, chuti, zraku, hmatu a sluchu. (…) Jogín pohroužený do stavu samádhi již nepociťuje teplo ani chlad, utrpení ani radost a už se ho nijak nedotýká úcta nebo pohrdání ostatních. (…) Jogín, který je hluboce ponořen do stavu božské extáze (samádhi), nemůže být zraněn žádnými neviditelnými (subtilními) prostředky ani magickými silami manter či janter; zároveň je zcela nezranitelný vůči každé psychické zbrani nebo zhoubné mentální metodě, kterou by proti němu mohl někdo použít.“

Všechny autentické duchovní školy a tradice rozlišují nejméně dva typy božské extáze (samádhi). V první řadě se hovoří o stavu samádhi (božské extáze), spočívajícím v hlubokém ztotožnění s předmětem meditace a projevech velice vytříbených forem mysli a poznání (pradžňá). V druhé řadě se jedná o stav samádhi (božské extáze) spočívající v dokonalém ztotožnění se samotnou božskou podstatou bytosti, s nejvyšším transcendentním Já (átmanem). Tento stav postrádá jakýkoli myšlenkový obsah. První typ samádhi se nazývá savikalpa nebo sampradžňátasamádhi, druhý nirvikalpa nebo asampradžňátasamádhi. Pouze druhý může vést ke skutečnému duchovnímu osvobození a přímé realizaci nejvyššího božského Já (átmanu) úplnou transcendencí veškeré konceptuality a diskursivity mysli.

Některé duchovní školy zmiňují ještě třetí typ samádhi (božské extáze), známý jako „spontánní a nepodmíněná božská extáze“ neboli sahadžasamádhi. Odpovídá duchovnímu osvobození dosaženému ještě za života na Zemi (džívanmukta).

Fundamentální text Jógačudamaní upanišad (110) uvádí, že stav samádhi (božské extáze) vede nejprve k dosažení „dokonalého božského poznání“ (čaitanja adbhúta) a teprve následně k duchovnímu osvobození (mókša). V sampradžňátasamádhi jsou hluboce a intenzivně zakoušeny extatické a blaženě vytříbené stavy vědomí.

Fakticky jsou všechny tyto božsky extatické stavy či jinak řečeno fáze přímé zkušenosti modality hledání a poznání, které jogín praktikuje – jak to jasně vyplývá ze třetí kapitoly Pataňdžaliho Jógasútry, kde jsou předloženy různé příklady „limitů“ extáze či dokonalého ztotožnění (samjamy).

Všechny formy poznání (pradžňá) musí být nakonec zcela transcendovány, aby zbylo jen nejvyšší a nekonečné zření nejvyššího božského Já (átman). Jak tvrdí Garuda purána (49,36), je samádhi (božská extáze) stav, kdy si jogín doopravdy uvědomí: „Jsem sjednocen s Absolutnem (Bohem).“ Z toho důvodu definuje védantická filosofie (a spolu s ní duchovní směry, které ovlivnila) samádhi (božskou extázi) často jako „hluboké a úplné sjednocení duše (džívy) s nejvyšším Já (átmanem)“. Namísto „sjednocení“ (samjóga) používají některé texty a duchovní autority pojmy „stejnost“ (samatva) a „totožnost“ (aikjá). Hathajóga Pradípiká (IV, 5) poskytuje v tomto ohledu následující, obzvláště expresivní přirovnání.

„Stejně jako se sůl vhozená do vody rozpouští a mísí s vodou, splývá mysl při dosažení božské extáze (samádhi) s nesmrtelným duchem.“

„Když subtilní síla života (prána) vstoupí do středového subtilního kanálku sušumná nádí, rozpouští se mysl postupně v oceánu univerzálního poznání a soupodstatnost (samarasatva) zvaná božská extáze (samádhi) se začíná plně projevovat.“

„Dokonalá hluboká rovnováha (sama) či jinak řečeno dokonalá totožnost individuálního nejvyššího Já (átman) s univerzálním nejvyšším Já (paramátman), ve které zanikají všechny činy vycházející z individuální vůle, se nazývá božská extáze (samádhi).“

Jedině stav konečného duchovního osvobození trvale a navždy ničí „cyklus znovuzrození, který svazuje připoutaností ke stvoření (bhava pašjá)“ (Jógajadžnavalkjá X,1). Z toho důvodu bývá někdy stav samádhi (božské extáze) dáván na roveň pojmům osvobození a duchovní osvícení.

V Pataňdžaliho Jógasútře nacházíme kompletní představení stavů samádhi (božské extáze). Uvádí následující formy samádhi (božské extáze), počínaje od nejvyšší:

Stav super-vědomé božské extáze (asampradžňátasamádhi)

Stav vědomé božské extáze (sampradžňátasamádhi) s nad-reflexivními formami jasnosti (nirvičára vaišáradja), nad-reflexivní extáze (nirvičára samápatti), reflexivní extáze (savičára samápatti), nad-kognitivní extáze (nirvitarka samápatti) a kognitivní extáze (savitarka samápatti).
Různé formy vědomé extáze jsou někdy spojovány s poněkud technickými výrazy. Bývá jim nikoli náhodou dáváno jméno „shoda“ (samápatti), které se používá ve smyslu totožnosti.

Někteří mudrci, jako Vašaspati Mišra, řadí následující stavy před výše uvedené, které jsou podle jeho názoru podkategoriemi vědomé extáze: extáze, která překonává vědomí individuálního Já (nirasmitá samápatti), extáze provázená vědomím individuálního Já (sa-asmitá samápatti), nad-blažená extáze (niránanda samápatti) a extáze provázená blažeností (sa-ánanda samápatti).

Slovo samádhi se používá také jako označení kruhového jogínského hrobu. V Indii, když asketové zemřou, bývají vždy pohřbíváni se vzpřímenou páteří a zkříženýma nohama, zatímco běžní lidé bývají po smrti spáleni na hranici. Kremace (spálení) mrtvých těl je chápána jako svého druhu „přechodový“ rituál těch, kdo se ještě dostatečně neočistili subtilním duchovním ohněm praxe jógy.
https://www.jogin.cz/slovnik/samadhi/

[Jana]

Nirvikalpa SAMADHI

Mohl byste prosím promluvit trochu podrobněji o zkušenosti nirvikalpa samádhi?

Sri Chinmoy: Žádný člověk, nehledě na to, jak je velký, nedokáže vysvětlit nirvikalpa samádhi. Je to zážitek, kterému lze porozumět, pouze když se snažíme ztotožnit a sjednotit s někým, kdo tohoto zážitku dosáhl. Musíme se snažit do tohoto prožitku spíše vstoupit než žádat, aby prožitek přišel na naši úroveň. Když vstoupíme do nirvikalpa samádhi, samotný zážitek je skutečností. Když to ale chceme říci ostatním, popsat to slovy, musíme sejít velmi hluboko a použít mysl, musíme formulovat zážitek lidskými pojmy. Proto nemůže být vědomí nirvikalpa samádhi nikdy odpovídajícím způsobem vysvětleno nebo vyjádřeno. Odhalení prožitku nemůže být nikdy stejné jako původní zkušenost.
Co nejvíc se snažím, abych vám o tom řekl z velmi vysokého vědomí, ale přesto to jen zastřeně vyjadřuje má mysl. V nirvikalpa samádhi nemáme mysl. Vidíme Stvořitele, stvoření a pozorovatele jako jednu osobu. Tam se předmět, který obdivujeme, a osoba, která jej obdivuje, stanou zcela jedním, milující a Milovaný se zcela sjednotí. Jdeme za hranice všeho a zároveň vidíme, že všechno je skutečné. Zde v obyčejném světě řeknu, že jste neskuteční, a vy řeknete, že já jsem neskutečný, protože máme odlišné názory, ale v nirvikalpa samádhi překonáváme všechny rozdíly. Mysl tam vůbec nepracuje.

První věc, kterou cítíme, když vstoupíme do nirvikalpa samádhi, je to, že naše srdce je větší než samotný vesmír. Teď vidíme svět kolem sebe a vesmír se zdá být nekonečně větší než my. Ale je to proto, že svět a vesmír nyní vnímáme omezenou myslí. Když jsme v nirvikalpa samádhi, vidíme celý vesmír jako malinkou tečku uvnitř svého rozlehlého srdce.

V nirvikalpa samádhi je nekonečná blaženost. Není nic, s čím by se dala srovnat její míra, nemluvě o kvalitě této blaženosti. Pro většinu z nás je blaženost prázdné slovo. Dozvídáme se, že existuje něco, co se nazývá blaženost, a někteří lidé říkají, že ji zažili, ale většina z nás nezažila na vlastní kůži, co to je. Vstoupíme-li ale do nirvikalpa samádhi, nejen že blaženost cítíme, ale také do této blaženosti vrůstáme.

Třetí věc, kterou cítíme v nirvikalpa samádhi, je síla. Veškerá síla, kterou by dali dohromady všichni okultisté, není ničím v porovnání se silou, kterou máme v nirvikalpa samádhi. Ale síla, kterou můžeme získat ze samádhi pro použití na zemi, je nekonečně malá v porovnání s veškerou silou. Je to jako tolik síly, kolik potřebujeme k mrknutí okem. Tohle vše vyjadřuji pomocí své mysli, není to proto přesné, ale slovy nedokážu vyjádřit více z Pravdy, kterou jsem realizoval.

Vejít na jakoukoliv úroveň samádhi je nekonečně snazší než přeměnit lidské vědomí na božské vědomí. O to se snažím já, o to se snažíte vy, o to se snaží Nejvyšší. Všichni z nás se snažíme jen o jedinou věc, a tou je přeměna lidské přirozenosti — fyzické, vitální, mentální a psychické. Až k tomu dojde, zde na zemi i tam v Nebi zasvitne dokonalá Dokonalost.

Jak může k této přeměně dojít? Pomocí aspirace. Svět musí aspirovat, stvoření musí aspirovat, jedině tehdy mohou duchovní Mistři přinést Nebe na zem. Nebe, jak říkáme, je stav vědomí. V samádhi je všechno Nebem, vše je blažeností, světlem a mírem. Když se však vrátíme dolů do světa, vše je utrpením, temnotou, strachem a znepokojením. Jak můžeme vědomě spojit tento náš svět a nejvyšší stav samádhi? Pomocí neustálé aspirace. Neexistuje jiný lék než neustálá aspirace, ne na jeden nebo dva dny, ale po celý život.

Realizace Boha trvá mnoho, mnoho inkarnací. Ale když máte plně realizovaného duchovního Mistra, stává se to mnohem jednodušší. Může vám to trvat jednu inkarnaci nebo dvě nebo tři nebo čtyři. Obyčejnému člověku jinak trvá stovky, stovky inkarnací, dokonce než jen dosáhne vyšších zážitků nebo takzvaných nižších realizací. Realizovaný Mistr však zná duše a zůstává v duších. Tím, že tohle dokáže, je pro něj snadné jednat s každým aspirantem podle potřeby jeho duše pro vývoj a naplnění této duše.

https://cz.srichinmoylibrary.com/sgl-54

[Návštěvník]

V případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti. Objekty mohou být v kontaktu s tělem a jeho smysly, ba i mysl může pracovat, přece však toto samádhi není přerušeno. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.
Ramana Maháriši

[Návštěvník]

Samádhi – nejvyšší vědomí


SAMÁDHI je nejvyšší stav vědomí, jaký člověk může v životě dosáhnout, a je to cíl naší duchovní cesty na této zemi.

Samádhi je šťastný návrat domů, návrat k božskému původu člověka. Když se otevře tisícilistý lotos sahasráry a pojme do sebe džívátmá, dosáhl člověk konečně cíle své dlouhé, namáhavé, dobrodružné cesty a může uhasit svou věkověčnou žízeň nektarem nesmrtelnosti, amrtou. Jakmile vědomí přijde do kontaktu s elementem sahasráry, to je s ÁDI-TATTVOU (nebo také amara-tattvou), promění ji okamžitě na SAT-ČIT-ÁNANDU – pravé bytí – dokonalé vědomí – radost.

Jak popsat vědomí v samádhi?

Ve stavu samádhi přestává existovat individuální podoba. Vědomí a „vědomí si sebe“ trvají sice nadále, avšak oproštěny od dualistické dimenze „to je moje – to je tvoje“. Člověk žije dál, ale jeho vnitřní já spočívá v Nejvyšším Já. Tím končí všechny jeho problémy, bolesti, potíže, tím končí znovuzrození a smrt. Osvobozený žije na zemi ve věčné radosti a poté, co odloží tělo, se jeho vědomí rozpustí v Božském Já.

https://www.cakry.cz/samadhi

[Salmo1]

Při samadhi v tele nezůstáváte, ale jdete z těla ven.S tělem jste pouze propojen.Samadhi skutečného začíná ponoření se do sebe do srdce, ale pak tělo opouštíte a mizí vse fyzické okolo vás. Vaše Já zůstává a zůstává i Vaše mysl.Jak to přesne funguje netuším, ale dokonce i vidíte nemate sice čim, ale vidíte snad to cemu říkáme Bůh.

[Návštěvník]

Samadhi - všechno je jedním. Proto tady není pocit, že jsem něčím, co je omezeno tělem.

[Návštěvník]

jinak řečeno - jediné je vším

[Návštěvník]

Co je to samadhi

Samadhi je konečný stav Bytí s konečným rozkvětem Vědomí.

Člověk žije v mysli, zvířata žijí pod myslí, samadhi je stav nad myslí. Zmizí vše, co si myslíme, kolísání vědomí také zmizí.
Myšlení je jako vlnky na jezeře, měsíc se ve vodě odráží, ale obraz je kvůli vlnkám zkreslený, nevidíme pravdu. Bůh se zrcadlí v každém, ale mysl je tak plná myšlenek, kolísajících mraků, že cokoliv vidíme, je zkresleno a není to tím, čím to skutečně je. Mysl vnutila na všechno vlastní názor, interpretuje to, a všechno je to zkreslená realita. Realita nepotřebuje žádnou interpretaci. Pokud vidíte květ růže, je tam, není třeba ho pitvat, není nutné o tom nic vědět, aby se zjistil jeho význam, což znamená, že nejde o metaforu, jen je prostě tam, to je realita. Není symbolem ničeho, symbol musí být interpretován, sen musí být interpretován. Takže psychoanalýza má pravdu, protože se zabývá interpretací snů, ale filozofové pravdu nemají, protože interpretují realitu jako sen. Jako by šlo o něco jiného, co potřebuje nějaký výklad. Ale květ růže je květem růže, stojí sám o sobě a nic jiného nenaznačuje. Není ukazatelem k něčemu jinému, to je evidentní. Taková je realita, ale mysl má ve zvyku interpretovat své myšlenky. Když myšlení zmizí, jezero mlčí. Je klidné a tiché.

[Salmo1]

Jo to by souhlasilo.Jediny rozdíl byl, že všem to začínalo světlem ze srdce ale ja jsem měl proud jisker ze srdce směrem vzhůru a netuším proc.Nejsem žádný jogin a samadhi nebylo cílem.Považuji se za gnostika, ale pochopitelne o samadhi vím že existuje. Zadne ukotvení nepotřebují, protože o existenci Boha nepochybuji.

Nicméně prožitek je to jedinečný a nedá se to k ničemu přirovnat, proste si v uvozovkach sáhnete na Boha.

[Návštěvník]

V toku času nebo v ne-čase, ve kterém existujete, jste již byli jogíni a jednoduše si pamatujete tyto způsoby zaměření a disciplíny; tyto způsoby jógy nebo spojení s Božským. A touha je tu - touha hluboko ve vaší duši po této zkušenosti spojení s Božstvím. Ne koncept, ne učení, ne porozumění nebo teorie, ale skutečná zkušenost, s níž se nic na Zemi nemůže srovnávat.

Není nic, co by se dalo srovnat s pocitem blaženosti nebo samádhi ve vašem nitru. Stanete se nejen svým tělem, nejen svojí myslí nebo osobností. Stanete se jedním s stvořením; jedno plynulé stvoření; jedno proudící energetické pole, které zahrnuje vše ve stvoření. A prožíváte se jako krása květiny; jako sláva východu slunce; jako pravda, která je božská přirozenost, která ví všechno. A cítíte se současně všudypřítomní a malí jako zrnko písku.

Máte v sobě tuto simultánní zkušenost bytí vším a ničím a dostává vás do božské blaženosti - to je to, co hledáte drahé, ve svém srdci srdcí, ve své nejhlubší duši - hledáte tuto jednotu s Božským a Všem -to-to je. A tak začínáte svou cestu s tímto Kriya pranayamem - dříve uděleným pouze nejvyššímu z vysokých; předáváno pouze těm, kteří už mají sto procent věnovaných sjednocení s Bohem.

Ale je tu čas, kdy je ve vašem druhu a na vaší planetě tolik zmatku; tolik disharmonie - a přesto, tolik potenciálu a světla, jak se frekvence mění. To, čemu říkáte posun do frekvence páté dimenze, bychom my, mistři pránájámu, nazvali posun do samádhi. A nyní je možné, jako nikdy předtím, aby velmi vysoké procento vaší populace vzrostlo na tuto frekvenci - a vy sami, vy sedíte v tomto kruhu, zažijte také tuto blaženost. Není to trvalé; pohybujete se dovnitř a ven z toho - a musíte jednoduše trénovat pobyt v oblasti blaženosti po delší a delší období, protože praxe dělá to dokonalým, je to tak?

Nyní vám pomáhá vaše kombinované energetické pole; nyní vám pomáhá spojení vašich frekvencí, které vám na individuální úrovni umožňují dosáhnout více. A je dobré, abyste se takto sešli a sdíleli svou praxi. Žádáme vás, abyste to udělali, abyste se podělili o svou praxi, i když je to spíše prostřednictvím „Web of Light“ (internet) než osobně. Protože se navzájem povzbuzujete, nejen ve své praxi, abyste byli milující, laskaví, abyste sloužili - na vaší cestě se navzájem inspirujete, a to je nejžádanější.

Protože už nejsou ášramy dostupné všem duchovním hledačům ve všech zemích - a tak vytváříte duchovní společenství jednoduše tím, že se rozhodnete spojit; věnovat čas mimo svoji každodenní realitu společnému cvičení, což je velmi přínosné. A tak vám přejeme vše dobré, přejeme vám radost ze cvičení! Pomáháme vám s vaší disciplínou; pomůžeme vám s vaším fyzickým sladěním, abyste necítili tolik bolestí a ocitli se zázračně v sedě, jako staří jogíni, v plném lotosu, uvěznění ve fyzické poloze, která vám umožní přejít do stavu bez dechu. Tomuto dechovému stavu napomáhá vaše držení těla a vaše praxe pránájámu a v tomto ohledu vám tento kanál pomůže.

Namaste

[Návštěvník]

Je vědomí turíja formou samádhi? Souvisí nějak se sahadža samádhi?

Sri Chinmoy: Vědomí turíja je transcendentální skutečnost.

Není to forma samádhi v pravém slova smyslu.

Dosáhne-li individuální duše trvalé a neustálé jednoty s Nejvyšší Bytostí, říkáme, že prožívá vědomí turíja.

Ten, kdo má turíja vědomí, obvykle nesestupuje dolů, aby projevoval, protože se mu líbí, když zůstává ponořený do Sat-Čit-Ánanda — Existence-Vědomí-Blaženosti. Hledající zde dosahuje nejvyšší výšky vývoje. Toto nejvznešenější uvědomění nemá přímou spojitost se sahadža samádhi.

Sahadža samádhi obsahuje vědomí turíja. Ten, kdo vlastní sahadža samádhi, ztělesňuje vědomí turíja a vyzývá pozemskou nevědomost s cílem přeměnit ji na dokonalé stvoření. Ve své bytosti ztělesňuje nejvyšší transcendentální Pravdu, světlo, mír, blaženost, sílu a všechny božské kvality v nekonečné míře a tyto božské kvality projevuje nejsnazším a nejefektivnějším způsobem ve svých nejrůznějších každodenních činnostech. Ve svém vnějším životě jedná jako božské dítě, které má k dispozici Výšku Věčnosti a Světlo Nekonečnosti a radostně a bezvýhradně se o ně dělí s aspirujícím lidstvem.

[salmo1cz]

Víte to je spousta dojmu, pojmu atd. Samadhi nic tam není... což je pravda a tomu kdo tak daleko dojde chybí už jen kruček k prožitku samadhi pravého.A to je uvědomění si, že jste to vy resp.vaše Já kdo toto prázdno pozoruje.Mistři říkají že tam není mysl resp.ego, ale to je omyl.Ego-mysl v samadhi je, ale mysl-ego už nemá žádné požadavky ego už nic nepotřebuje a vaši mysl už nezaměstnává...vše je už hotovo.V samadhi mysl pozná skutečnost, že to co hledáte už vlastně máte a to je nesmrtelné Já-pozorovatel s vašim vědomím a s vlastním egem resp.s vaší jedinečností.
Musíte se tedy obrátit do sebe a ne jako Buddha ze sebe ven.
.......................................................
Tomášovo Evangelium.
24. Jeho učedníci řekli: Pouč nás o místě, kde jsi, protože je pro nás
nutné, abychom je hledali. Řekl jim: Kdo má uši k slyšení, ať slyší:
Uvnitř člověka světla je světlo a on svítí celému světu. Když nesvítí, je
tmou.

[dodo]

Musíte se tedy obrátit do sebe a ne jako Buddha ze sebe ven...

Ak by Buddha obracal pozornosť iba von zo seba, ako píšeš, nebol by nikdy schopný vyložiť náuku, ktorej praxou je odstraňovanie vnútorných konfliktov tým, že sa poznáva vlastná psychická prirodzenosť a na základe toho sa do nej zasahuje podľa poukazov k praxi dharmy.

Obracanie pozornosti do sveta má v buddhizme slúžiť iba k pochopeniu toho, že všetky vplyvy ktorými na nás pôsobí vonkajší svet sa odrážajú v našej psychike.
Týmto poznaním sa pozornosť obráti do vnútra a z toho sa potom odvíja ďalšia prax...

[Jana]

Víte to je spousta dojmu, pojmu atd. Samadhi nic tam není... což je pravda a tomu kdo tak daleko dojde chybí už jen kruček k prožitku samadhi pravého.A to je uvědomění si, že jste to vy resp.vaše Já kdo toto prázdno pozoruje.Mistři říkají že tam není mysl resp.ego, ale to je omyl.Ego-mysl v samadhi je, ale mysl-ego už nemá žádné požadavky ego už nic nepotřebuje a vaši mysl už nezaměstnává...vše je už hotovo.V samadhi mysl pozná skutečnost, že to co hledáte už vlastně máte a to je nesmrtelné Já-pozorovatel s vašim vědomím a s vlastním egem resp.s vaší jedinečností.
Musíte se tedy obrátit do sebe a ne jako Buddha ze sebe ven.
.......................................................
Tomášovo Evangelium.
24. Jeho učedníci řekli: Pouč nás o místě, kde jsi, protože je pro nás
nutné, abychom je hledali. Řekl jim: Kdo má uši k slyšení, ať slyší:
Uvnitř člověka světla je světlo a on svítí celému světu. Když nesvítí, je
tmou.

Tomášovo Evangelium:
Ježíš viděl malé děti, co ještě pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Tyto
děti, co pijí mléko, jsou podobni těm, kteří vcházejí do království. Řekli
mu: Když jsme dětmi, tak vejdeme do království? Ježíš jim řekl: Když
uděláte dva jedním a když uděláte vnitřek jako vnějšek a vnějšek jako
vnitřek a to, co je nahoře, jako to, co je dole, a když uděláte to, co je
mužské, a to, co je ženské, jedním jediným, aby mužské nebyla
mužským a ženské ženským; když uděláte oči místo oka a ruku místo
svých rukou a nohu místo nohou, obraz místo obrazů – tehdy vejdete
do /království/.
.......................................................
Samadhi je poznávání jednoty všeho, je to zakoušení reality bez připoutanosti k časoprostorové projekci mysli. Zakoušení reality, aniž by mysl dělila skutečnost na protiklady. Je to prohlédnutí iluze duality.

Tím zmizí i představa, že vnějšek je jiný, než vnitřek, že pozornost je obrácená dovnitř nebo ven.

Dokud je iluze oddělenosti neprohlédnuta, tak sami sebe považujeme za tělo a pozornost můžeme obracet dovnitř těla nebo mimo tělo. Do sebe nebo mimo sebe. Samadhi přináší poznání, že naše existence není oddělena od žádné další jiné existence, je nekonečná, věčná.

S prohlédnutím iluze je tady jediné Bytí, jediné Vědomí.

Nicméně cesta k poznání toho vede, jak Salmo říkáš, obrácením pozornosti do sebe, do zdroje mysli, do zdroje vědomí "JSEM".

Proto ti, kdo následují Buddhu, meditují. Obracejí se "do vnútra".

...mysl-ego už nemá žádné požadavky...

Tohle je, Salmo, nádherný postřeh. Díky. Ano, ve svém zdroji ztrácí mysl nad naším prožíváním svou moc.

[salmo1cz]

Buddha při vhledech se pochopitelně obracel díky meditacím do sebe. Dojdete tam na místo, o kterém jsem psal, "nic tam není", to je křižovatka, od které vedou dvě cesty. Prvně dostanete nabídky siddhy od Dévů, které vás zatáhnou do astrálního světa. Je to snaha Dévů znemožnit vám pravou cestu poznání Já, protože vy jste ten pozorovatel, ale musíte si to uvědomit - Vědomí svého Já, své podstaty. To je ta pravá cesta. Když máte vědomí Já, které je také označeno za nejvyšší siddhy, tak už nic víc nepotřebujete. Jsou spálena semena ega, kola karmy jsou přetnuta.
Buddha šel ale přes siddhy, ale v astrálním světě nenajdete ani pravdu ani podstatu. Jsou to světy většinou negativních energetických entit zla a zmaru. Najdete tam spoustu falešných kristů, ale Krista nikoliv. Protože láska a pravda má přímou cestu k Bohu a nemusí chodit bahnem astrálních světů.

[salmo1cz]

Tak jsem našel název samadhi které jsem dostal, není tak úplně běžné, nedá se na toto samadhi "cvičit", protože je dáno Boží milostí.Stav který následuje je Kaivalja a trvalo pul roku než jsem si na to zvyknul, můžete žit v přítomnosti jako Já i já, ale můžete i odstoupit a sledovat život jako ve filmu.Není to nepříjemné ba naopak, ale je to nezvyklé.Musím podotknout, že jsem vědomě nikdy jogu nedělal a řadím se do škatulky gnostik.Jako gnostik se dívám na svět skoro 50 let.
Samadhi začalo jako když zmačknete tlačítko, otevře se srdeční čakra(není v srdci,ale asi 3cm nad srdcem)a pak se nic chvilku neděje, ale vy víte že to tlačítko je zmačknuté a že se něco děje, jen netušíte odkud to příjde.Srdeční čakrou začala proudit hadí síla(kundaliní)vzhůru z těla ven a patrně i vnitřkem skrz hlavu nahoru.Prostě jste jedna velká rachejtle, ale ten proud jiskření nejde dolu, ale nahoru.Jiskření bylo celkem mohutné, takže jsem okolí skrz skoro neviděl.Jiskření trvalo asi 5-6 minut je vám trochu horku, ale normálně vnímáte, myslíte a snažíte se dělat jako by se nic nedělo.Já jsem totiž původně šel na procházku, takže jediné na co jsem se zmohl říkám ale jo, proč si cestou trochu nezajiskřit .Jiskření je to poměrně intenzivní a věřte že se to nedá přehlédnout.Mužete zírat, nadávat, nebo si z toho udělat srandu, ale s jiskřením neuděláte nic.Poté se začnete ztrácet a začne se ztrácet i svět okolo vás a tím začíná Asampradžna samadhi.
V tomto samadhi máte pochopitelně vědomí, ale i myšlení, ego, ale jak s tím naložíte to záleží na vás.Dostáváte vědomí Já jsem.Podle toho kam zařadíte vědomí Já jsem Já, dostáváte se buďto do astrálních světu dostanete siddhi, anebo pokračujete jako Já,já do Dharma Megha Samadhi a celé je to zakončeno stavem Kaivalja.
Tyto samadhi jsou bez semene, kdežto jogini "cvičí" na samadhi ze semenem.
Přeju všem Boží milost, protože na prožitek určitě nezapomenete.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

"Samadhi znamená naučit se zemřít dřív, než zemřete."