od Návštěvník » sob 14. lis 2020 8:20:28
"Můžu dát svojí příhodu s lysohlávkama. Já mám ten statek v Prostředním Vydří. To je mezi Dačicemi a Telčí, a tam začíná Jihlavsko a dál, kde jich roste nepřeberně. To už je řadu let… Začátkem listopadu vyrašily lysohlávky a já jsem si vzal takový igelitový pytlík, ne pytel, ale takový menší, a mohl jsem ho mít plnej. A říkal jsem si: „Nesmíš to žrát syrový!“, to jsem si umiňoval. Když jsem se probral, lez jsem po čtyřech a byl jsem přesvědčenej, že jsem vlkodlak. A v tom pytli jich bylo po dně. Začal jsem se teda probírat, uslyšel jsem zvuky aut a došel jsem na silnici. A byl jsem u Stonařova, to je od Prostředního Vydří vzdušnou čarou takovejch třicet kilometrů. Já vůbec nemám ponětí, kolik jsem toho po těch čtyřech nachodil, v domnění, že jsem vlkodlakem. Ve Stonařově byl výčep a pinglové byli moji kamarádi. Tak jsem tam přišel a říkám kluci, já jsem byl na houbách, tak jsem si sebou nevzal prachy, dáte mi dvě tři pivka a nějakýho toho panáka na sekyru? A oni na to: „Magore běž se umejt.“ Tak říkám: „Počkej, co to je za manýry, dáte mi na sekáč, nebo ne, vole, proč bych se měl kvůli tomu mejt?“ „No běž se umejt.“ No, tak jsem šel. A na záchodě u zrcadla: tady na tváři přilepená snítka smrku na pryskyřici, tady kus lysohlávky a támhle… Já jsem ve finále, zřejmě v domnění, že jsem vlkodlakem, to žral asi přímo ze země hubou. Byl to zážitek pěknej. No tak, to aby čtenáři věděli, že o lysohlávkách taky něco vím."
-Ivan Magor Jirous-