Jaksi nejednat spontánně (ze svých mindráků) ale kontrolovaně. Tedy zarazit ten první impulz k negativní reakci. To je cesta - prostor k uvědomění si své motivace.
Spontánnost v duchovním smyslu nemá s mindrákama nic společnýho, ani s negativitama. V lidským těle probíhají miliardy procesů ve zlomku vteřiny, bez účasti osobního "já" (vědomí), spontánně... Naštěstí, protože kdyby to ono bylo schopno kontrolovat, byla by to katastrofa. Je schopno kontrolovat svou vědomou oblast, pole své působnosti. Je to jedna z jeho vlastností - mít nad tím kontrolu. A ono to je v pořádku, protože i to vychází z té spontaneity v "podhoubí". Ale nemyslím si že tato vlastnost je určena jako HLAVNÍ průvodce duchovní cestou. Protože v určitém jejím úseku to zavání katastrofou. To její sestra reflexe, bych řek, je na ten post vhodnějším kandidátem. Neb má ke své "vnitřní matce" spontaneitě bližší (velmi blízký) vztah.