No jistě.. přece víš nejlépe co tím chtěl básník říci že.. lépe než básník sám..
Básník svou básní rozervaně vyjadřuje období posmrtné, obrazně jako dno moře, kde vody jsou ztemnělé, a nechává na laskavém čtenáři, aby si domyslel opak, tedy povrch moře jako život vezdejší, který má časnou podobu vlnky, vlny, vlnobití... než ke své podstatě zase se navrátí.
A v té hlubině, na tom dnu, bude básník se Sklenářem zříti si do očí, tentokrát už bez buzentské modifikace, a budou viděti sami sebe.
Tedy pokud onen laskavý čtenář není hloupé nabubřelé ego, domnívající se např., že mu velikáni podkuřují poučkami jako "buď sám sebou, vše je v tobě, čerpej ze sebe.." atpod.
Achjo, ty jsi taky případ. Já to pochopil jednoduše, tak, co to ve mě evokuje. Ty mý básně taky nechápeš, jak je míním, a ani to po tobě nechci.
Hele kámo na cestě, ja to pochopil, jaks psal, že tě prostě sral, ale protože máš aspoň špetku rozumu a citu, tak se za prvý spolu vidíte ve stejný porodnici (svět) a vidíte se i na stejným hřbitově (svět). A já šel dál, páč věčnost je věčnost, to je "něco", kde se můžete potkávat do nekonečna. V jakých, kdy podobách, rozpoloženích a polohách, to já nevím.