Láska

[Tara]

[Návštěvník]

Buddha učí, že sami vytváříme své nynější životní situace a můžeme je měnit a utvářet. Láska a partnerství jsou chápány jako základ pro růst a rozvoj a současně jako možnost, jak překonávat svá osobní omezení až k jejich úplnému odstranění. Lama Ole Nydahl je přes 40 let ženatý a svá doporučení, jak dosáhnout harmonického vztahu a trvale šťastného života, která vycházejí z učení Buddhy, popsal ve své knize Buddha a láska.

Co říká buddhismus o věrnosti v partnerství?
Nejprve je důležité pochopit, že Buddha není stvořitel ani trestající Bůh, který by na nás ukazoval moralistickým ukazováčkem. Buddha si jen přeje, aby se nám vedlo dobře, abychom lépe žili, lépe umírali a lépe se znovu rodili a abychom se rozvíjeli. Buddha se držel daleko od našich ložnic. To bylo to nejchytřejší, co mohl udělat.
Lidé jsou prostě rozdílní. V různých kulturách existují různé modely. Na Západě převládající model je jeden plus jedna: jeden muž má jednu ženu a jedna žena má jednoho muže. Ti mají pár dětí. To vytvořilo v západním světě tu nejstabilnější společnost. A skutečně to vypadá tak, že je to pro většinu lidí to nejlepší. Často se ale vztah stane trochu omezeným, je v něm příliš mnoho tlaku a očekávání jako v tlakovém hrnci.
V jiných zemích existuje polygamie, jeden muž má více žen. Pak existují země jako Tibet, kde je polyandrie, kde má jedna žena více mužů.
V Grónsku patří k pohostinství, že host může strávit noc s ženou hostitele, když přijde na návštěvu. Cestoval totiž pravděpodobně pár týdnů v mrazivém prostředí, zatímco hostitel je s ženou stále. Přirozeně záleží na ženině souhlasu.
Naproti tomu ženy v arabských státech musí své tělo zahalovat, protože muži nechtějí, aby někdo viděl, jak pěkné nebo ošklivé jsou. To však velmi omezuje jejich svobodu pohybu a často se stávají oběťmi dopravních nehod, protože pořádně nevidí.
Mezi těmito modely svobody a omezení nacházejí různí lidé svoji cestu. Ve velké míře je to závislé na karmě. Ve většině případů máme nejsilnější karmu s jedním nebo dvěma partnery, s kterými jsme byli v předchozím životě.
To jediné, proti čemu se Buddha vyjadřoval negativně, je incest. V tom byl zcela jednoznačný. Jinak ale jako buddhista nebo buddhistka můžeme žít dobře téměř v jakékoli společnosti bez toho, abychom se dostali do potíží. Sexuální vztah, který nezpůsobuje bolest, je dobrý sexuální vztah.
Teprve, když přijdou děti, vzniká opravdový závazek. Přivedli jsme tak na svět bytosti, které jsou na nás závislé. Pak bychom se měli pokusit být dobrá rodina nebo k sobě mít minimálně dobrý vztah.

Jaké je správné nastavení v lásce a partnerství, aby byl vztah šťastný a oba partneři se mohli optimálně rozvíjet?
Řekl bych, že správné nastavení v lásce je vždy myslet víc na dávání, přát si, aby ostatní byli šťastní a pokusit se dávat to, co je užitečné. Nemít tolik připoutanosti, sdílet přátelským, lehkým způsobem a nebýt k sobě moc přilepení. Partnera si stále držíme v mysli. Díky tomu bude vztah méně omezený a více radostný. Je to dlouhá cesta a potřebuje nějaký čas. To je fáze, ve které mají lidé nejvíce pocitů. Pokud jsme se narodili jako lidé, znamená to, že chtění bylo tím nejsilnějším pocitem.
Z toho důvodu, zvláště pokud máme moc nad lidmi, tak od okamžiku, kdy se nám v hlavě trochu rozjasní, musíme dávat pozor na to, jestli jsou naše činy pro druhé užitečné. Pokud tomu tak není, měli bychom přemýšlet, co s ostatními můžeme sdílet a co ne. Co je dobré nyní a co bude dobré později. Musíme zohlednit spoustu různých věcí. Občas musíme dělat věci, které se zdají být podivnými.
Když se na věci díváme z nadosobní úrovně, tak vidíme, že nejsou jen dobré nebo špatné, nýbrž podle okolnosti mohou přinášet štěstí nebo utrpení. V mnohých případech je to sexualita. Když mají lidé odpovídající karmu, bude to pro ně plné radosti. V jiných případech přináší lidem sexualita jen problémy. Problémy v prvním vztahu, ve druhém, ve třetím a tak dále.
To nejlepší, co můžeme udělat, když máme s někým silný svazek, tělesně blízký vztah, je nechat mu nebo jí co nejvíce svobody. To je ten pravý dárek lásky – ukazovat lidem jejich krásu a jejich možnosti a pak jim nechat svobodu. Ověř si to, mysli na druhé, ne na sebe. To je důležité.
Když se například podíváme na lásku, vidíme, že existují dva typy. Ta první dává, obohacuje, roste a je nádherná. A pak je tu druhá, která omezuje, očekává, brzdí a je stále připoutaná k minulosti nebo budoucnosti. Ten špatný druh lásky je ten, kde se pokoušíme vzájemně se strkat do šuplíků. Kde říkáme: „Teď sis mě vzala, takže nesmíš mluvit s tím a musíš dělat to a já očekávám toto a nedělej tamto.“ Nebo když se lidé na sebe tak upnou, že se zcela odříznou od vnějšího světa. To je známka slabosti a není to dobré, protože se tím všichni ochuzují.
Jiný druh lásky, který je štědrý a velkorysý, který má příchuť svobody a růstu, najdeme ve vztazích, kde se lidé chtějí společně učit a růst a chtějí, aby se ten druhý rozvíjel. To se děje, když se muž podívá na ženu, a řekne: „Já z ní udělám královnu“. A když se žena podívá na muže a řekne: „Udělám z něho prince.“ Kde toho druhého nechceme kontrolovat a omezovat, kde chceme tomu druhému ukázat jeho kvality, jeho sílu, krásu a možnosti, to je pravá láska.

Existují ještě jiné funkční formy partnerství, než je vztah dvou lidí?
Řekl bych, že pokud není ve vztahu žárlivost, funguje to velmi dobře s více partnery. Například v Tibetu byly spíše ženy s více muži než muži s více ženami. Myslím si, že ve většině případů je partnerství ve dvou jako základní rodina s trochou otevřenosti to nejlepší řešení. Jsou však také případy, kde se k sobě více partnerů dobře hodí.
Musíme jen vždycky dávat pozor, aby nikdo netrpěl a nebyl využíván. Každé setkání musí vždycky probíhat s motivací přivádět druhé k růstu a rozvoji. To k tomu patří.

Když vidíme všechny bytosti jako buddhy a nevylučujeme nikoho ze své lásky, pak přece nemůžeme mít vůbec žádný intenzivní milostný vztah k určitému člověku?
I když se v nás objeví velká radost a budeme zářit na ostatní a přát všem lidem všechno nejlepší, tak přeci jen tu budou lidé, s kterými budeme mít užší svazek. Se kterými jsme např. v předchozích životech činili silná přání dělat společně něco dobrého. Takže i když přejeme všem všechno nejlepší a děláme vše, co je v našich silách, a vždy pociťujeme radost a nadbytek pro ostatní, nemůžeme pomoct všem bytostem. Je to jako kroužek a háček, když tu není kroužek, tak se háček nemá kde zachytit.
Potom potkáváme lidi, se kterými máme užší svazek, a pokračujeme v práci, jako já a moje žena Hannah a Caty a hodně mých žáků a přátel. Přestože tedy zažíváme stále více radosti, prožíváme s některými lidmi užší vztah než s jinými.
Jinak řečeno, to, že přeješ všem všechno nejlepší, neznamená, že nepřeješ všechno nejlepší bytosti, která ti je blízká. Tak to prožívám já.

Mezi muži a ženami nevznikají jen milostné vztahy, ale i jiné. Můžeš k tomu něco říct?
Když budeme lidi blíže pozorovat, často uvidíme, jaký vztah s nimi můžeme navázat. Jestli při tom vznikne připoutanost, a jaký druh vztahu to může být – více sexuální nebo emocionální atd.
Jsou čtyři věci, kterými žena může být pro muže a čtyři věci, kterými muž může být pro ženu.
Žena může být matkou, která se nás snaží vychovávat. Když se spolu dobře bavíme, pak je spíše jako sestra. Když ji ochraňujeme, je spíše jako dcera. Když nás fyzicky přitahuje, je spíše milenkou.
Stejným způsobem může žena vidět muže. Jako otce, když je spíše ochráncem a dává pocit bezpečí. Když je to zábavné s ním být, bez přílišného citu, pak je jako bratr. Když je to někdo, koho musíme ochraňovat, koho musíme vychovávat, pak je jako syn. A milencem je, když nás fyzicky přitahuje a vztah funguje.
Samozřejmě každý by chtěl být milencem nebo milenkou – je to více vzrušující a speciálnější, ale můžu vám říct, že jsem díky požehnání všech buddhů získal zkušenost, že o deset let později už není důležité, jestli někdo byl jako moje sestra, dcera nebo milenka. Nezáleží na tom, jak blízký vztah to byl. Pro vztahy, které trvají dlouho, to není důležité. Samozřejmě že dáváme vždy více a jsme otevřenější k osobě, se kterou se milujeme, protože je to blízký vztah.
Daleko důležitější jsou však trvalé kvality, kvality dharmy, kvalita důvěry. Důležité je, abychom rostli, rozvíjeli se, pracovali spolu. V takovém soužití je velké požehnání, ale pokud je v něm příliš připoutanosti, pak je zde i hodně utrpení a hodně obtížných věcí atd. Nejdůležitější je, abychom sdíleli dharmu, rozvoj a růst.

Můžeš říct něco o manželství a rodičovství v moderním světě?
V manželství je to stejné jako v ostatních oblastech života. Partneři chtějí v manželství dosáhnout štěstí a zabránit utrpení. V tom se manželství neliší od jakéhokoli jiného vztahu mezi mužem a ženou – ať už s oddacím listem, nebo bez něj.
V podstatě jsou tedy stále svobodní. To se ale změní, jakmile se narodí děti. Protože děti jsou na svých rodičích závislé. Proto bychom se za těchto okolností měli pokusit zůstat spolu, i když je někdy těžké najít společnou řeč. V tom případě by bylo pro děti lepší, kdyby někdy strávily více času s matkou a někdy více s otcem, podle toho jak samy chtějí. Důležitý je při tom náš postoj. Měli bychom druhého podporovat v jeho růstu a rozvoji, tedy dávat, ne brát, nevyužívat ho. Proto musíme partnera vidět zásadně jako něco velice drahocenného, jako někoho, kdo je schopný se rozvíjet.

Existuji buddhistická učení proti připoutanosti, ve kterých je tělo popisováno jako nečisté. Neodporuje to učením Diamantové cesty?
Buddha předal učení pro různé lidi. Mnichy a mnišky učil vidět vše tělesné jako nepěkné, protože je to nebezpečné pro klid jejich mysli. Laikům řekl, že tělem mohou přinášet radost a pracovat díky němu s myslí. Na nejvyšší úrovni vysvětlil, že v těle je 72 000 energetických kanálů, všechny jsou zářící a smysluplné. Tady se díváme na ženské pohlavní orgány jako na lotosový květ a na mužské jako na diamant. Tělo vidíme jako mandalu, energetické pole tvořené ze světla a energie.
Když se nacházíme na úrovni Diamantové cesty a vidíme tělo jako nečisté, zlomíme tím své svazky. Když prožíváme tělo někoho jiného jako nepěkné, odpuzující, nečisté, beze smyslu nebo tak podobně, pak vystupujeme z energetického pole buddhů.
Nevím, jak to mniši zvládají, možná to v mysli drží odděleně, ale když se nacházíme na úrovni Diamantové cesty, když jsme dostali učení mahámudry a vidíme pak tělo jako nečisté, tak vlastně všechno zase zahazujeme. Já vždycky říkám svým žákům, nejvyšší pravda je nejvyšší radostí a člověk by tuto úroveň měl udržovat, jak nejlépe dokáže.

Co je lepší, když do vztahu dáváme úplně všechno nebo když hned od začátku uděláme určitá omezení, abychom si zachovali trochu samostatnosti?
Myslím, že bychom do toho měli dát úplně všechno. Pokud ovšem chceme raději žít vedle sebe s jasnými hranicemi, více jako ve vztahu k otci nebo matce nebo jako bratr a sestra, je to také možné, ale nebude tu dokonalá blízkost, jako je tomu v romantickém vztahu. Proto si myslím, že je mnohem více vzrušující, když do vztahu dáme všechno, když do něj takříkajíc skočíme rovnýma nohama.
Protože v lásce vyhrává ten, který dává všechno. S láskou je to jako se studnou. Čím více z ní čerpáme, tím více dostáváme. Rosteme tím, že dáváme. Také zde samozřejmě musíme mít správnou motivaci, měli bychom si přát, aby ten druhý rostl a posouval se dál. Měli bychom při tom však být samostatní a zachovat si svůj střed, abychom stále mohli i dávat.
Možná si myslíme, že vyhrává ten, který do vztahu nic nevkládá, a že ten, který dává vše, všechno ztratí. Není to pravda. Ten, který do vztahu nic nevkládá, se nic nenaučí, ten, který dává, získává a roste. Můžeme samozřejmě být i tak vlažní, že si před tím, než zemřeme, ani nevšimneme toho, že jsme žili – to však nikomu neradím.

Co je lepší, mnoho volných vztahů nebo jeden pevný?
Na to existuje mnoho různých pohledů. Například Dánové říkají: „Proč učinit jednu ženu nešťastnou, když můžeme učinit mnoho žen šťastnými.“ To bylo dobré do doby, než se objevil AIDS. To byl konec lehkého, veselého „flirtování“. Od té doby je to riskantní a člověk by měl dávat dobrý pozor a chránit se.
Měli bychom dávat pozor, abychom nelámali příliš mnoho srdcí, to znamená od začátku dávat jasné signály. Pokud to má být jen krátké setkání, měli bychom být čestní a hned si to ujasnit, aby nevznikaly nějaké sliby a podobné nepříjemné věci. Láska by měla přinášet radost, ne potíže.

Někdy se vytvoří vztah jen proto, že jeden druhému zapadá do jeho schématu, např. představuje postavu otce nebo matky. Jak s něčím takovým zacházet, máme to pojmenovat a analyzovat nebo si toho nemáme všímat?
Jakmile něco pojmenujeme, zároveň to zmenšíme. Když řekneme je to nějak, specifikujeme to a tím výrokem vyloučíme, že by to mohlo být i jinak. Vezmeme tím situaci prostor a připravíme ji o všechny další možnosti. Nejlepší je zůstat v proudu dění. Radil bych, aby se každý sám za sebe podíval, jak se můžeme navzájem co nejlépe doplňovat, jak se můžeme shodnout. Analýza je dobrá u mrtvých záležitostí. Když začneme něco krájet na kolečka, abychom to mohli přesně prozkoumat, po prozkoumání to zůstane samozřejmě rozkrájené, a tím pádem mrtvé.
Vztah se však neustále vyvíjí a neměli bychom ho pevně vymezovat. Jednoduše směřujeme za tím, čeho chceme dosáhnout. To neznamená být neupřímný nebo nechtít vidět věci takové, jaké jsou. V každé situaci ale dáváme prostor, aby se mohlo rozvinout to nejlepší. Říkám tomu „dynamická pravda“. Každý se tedy více dívá na to, co je možné, než na to, čeho již bylo dosaženo. Je to jako voda, která teče. Je to živé!

[miroslav]

To je moc pěkný

"Láska a partnerství jsou chápány jako základ pro růst a rozvoj a současně jako možnost, jak překonávat svá osobní omezení až k jejich úplnému odstranění."

[Návštěvník]

Ve skutečnosti příčina a následek fungují, ať už si myslíte, že jste buddhisté, nebo ne.

Neustále si vytváříme naše vlastní životy.

A nejen naše vlastní, ale i životy lidí kolem nás.

To je skutečně důležitá věc, na to bychom měli vždy pamatovat.

Když máme s někým spojení, neseme zodpovědnost.

Když se otevíráme v úrovni lásky, jsme zodpovědni ještě více.

Co skutečně můžeme udělat, je být k sobě navzájem dobří.

Když to dokážeme, pak je život skvělý.

Potom je život smysluplný.

U každé bytosti, která přijde do vašeho života, ať už je to partner, přítel, nebo podobně, vždy myslete na jejich možnosti.

Myslete, co v nich můžete rozvinout, anebo co můžete sdílet.

Jaké bohatství v sobě mají, které můžeme sdílet a oba se z něho učit a co všechno můžeme k tomu sami přidat.

Je dobré přemýšlet takto. Protože všechno ostatní odchází pryč. Ať už je to krása mladosti, peníze snížené inflací.

Děje se všechno možné, že ano?

A ten společný čas, ty dobré pocity, to štěstí, které dáme, tu lásku, kterou jsme dali, to všecko se nám bude vracet zpět.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Jana]

Fontána lásky je v nitru vaší vlastní Bytosti

[Návštěvník]

Šílenství lásky (české titulky)

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Tazatel: Jsem celkem dost zaměřen sám na sebe.

Maharadž: Nejste. Celou dobu ničíte sám sebe a své vlastní já tím, že sloužíte podivným bohům, falši. Zaměřte se na sebe – z toho správného hlediska. Přejte sobě jenom to dobré, pracujte na tom, co je pro vás dobré. Zničte všechno, co stojí mezi vámi a štěstím. Buďte vším – milujte všechno – buďte šťasten – čiňte šťastnými. Žádné štěstí není větší.

Tazatel: Proč je v lásce tolik utrpení?

Maharadž: Všechno utrpení se rodí z touhy. Pravá láska není nikdy frustrovaná. Jak může být pocit jednoty frustrován? Může to být jenom touha po vyjádření. To se opět děje v mysli. A stejně jako všechny ostatní duševní věci, tak i frustrace je nevyhnutelná.

Tazatel: Jaká je role sexu v lásce?

Maharadž: Láska je stavem bytí. Sex je energie. Láska je moudrá, sex je slepý. Jakmile je pravá podstata lásky a sexu dobře pochopena, nejsou tu žádné konflikty nebo zmatky.

Tazatel: Je příliš mnoho sexu bez lásky.

Maharadž: Bez lásky je všechno špatné. Žít bez lásky je zlo.

Tazatel: Jak se dostanu k lásce?

Maharadž: Vy sám jste láska – když se jí nebojíte.

http://usvit.mysteria.cz/meditace/nisargadatta.html

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Všechno je láska… Všechno je láska. S láskou přichází porozumění. S porozuměním přichází trpělivost. A Pak se čas zastaví. A všechno je teď. Láska je definitivní odpověď. Láska není abstrakcí, nýbrž skutečnou energií nebo spektrem energií, které můžete ´vytvořit´ a udržovat ve své bytosti. Buďte zkrátka milující. Začínáte se dotýkat Boha uvnitř sebe. Ciťte se milujícími. Vyjádřete svou lásku. Láska rozpouští strach. Nemůžete se bát, když cítíte lásku. Protože všechno je energie a protože láska zahrnuje všechny energie, je všechno láska. Toto je silné vodítko k povaze Boha.

Když jste milující a beze strachu, dokážete odpustit. Dokážete odpustit druhým a dokážete odpustit sobě. Začínáte vidět správným pohledem. Vina a hněv jsou odrazem téhož strachu.

Vina je subtilní strach namířený dovnitř. Odpuštění vinu a hněv odstraňuje. Jsou to zbytečné, škodlivé emoce. Odpusťte. To je čin lásky.

Pýcha se může bránit odpuštění. Pýcha je jedním z projevů ega. Ego je pomíjivé, nepravé já.

Vy nejste svoje tělo. Nejste svůj mozek. Nejste svoje ego. Jste větší než toto všechno dohromady. Potřebujete, aby vaše ego přežilo v trojrozměrném světě, ale potřebujete jen TU část ega, která zpracovává informace. Zbytek – pýcha, arogance, obrana, strach – je víc, než zbytečný. Zbytek ega vás odděluje do moudrosti, radosti a Boha. Musíte přesáhnout své ego a najít své pravé já. Pravé já je ať vaše stálá, nejhlubší část. Je moudrá, milující, bezpečná a radostná. Intelekt je v trojrozměrném světě důležitý, ale intuice je důležitější.

Zaměnili jste realitu s iluzí. Realita je poznání vaší nesmrtelnosti, božskosti a bezčasovosti. Iluze je váš pomíjivý trojrozměrný svět. Tato záměna vám škodí. Prahnete Po iluzi bezpečí místo Po bezpečí moudrosti a lásky. Prahnete Po tom, být přijati, když ve skutečnosti nemůžete být odmítnuti. Ego vytváří iluzi a skrývá pravdu. Ego musí být odstraněno, aby bylo možno vidět pravdu.

S láskou a porozuměním přichází vyhlídka na nekonečnou trpělivost. K čemu je vám spěch? Stejně neexistuje čas, to vám jen tak připadá. Když neprožíváte přítomnost, když jste pohrouženi do minulosti nebo si děláte starosti s budoucností, působíte si velkou bolest a smutek. Čas je také iluze. Dokonce i v trojrozměrném světě je budoucnost jen souborem pravděpodobností. Tak proč si kvůli tomu děláte starosti?

Vlastní já může podstoupit terapii. Terapií je porozumění. Láska je ta největší terapie. Terapeuti, učitelé a guru vám mohou také pomoct, ale jen na omezenou dobu. Cesta vede dovnitř a dřív nebo později Po té vnitřní stezce musíte šlapat sami. I když ve skutečnosti nejste nikdy sami. Měřte čas, pokud musíte, podle toho, co jste se naučili, NE na minuty, hodiny nebo roky. Můžete se vyléčit během pěti minut, když dojdete k řádnému porozumění. Nebo za padesát let. Obojí je stejné.

Minulost musí být připomenuta a potom zapomenuta. Nechte ji být. Platí to o traumatech z dětství a traumatech z minulých životů. Totéž ale platí pro postoje, špatné představy, systém víry, který do vás tlučou, pro všechny staré myšlenky. Skutečně pro všechny myšlenky. Jak můžete vidět se všemi těmi myšlenkami čerstvě a jasně? Co když se potřebujete naučit něco nového? S čerstvým pohledem na věc?

Myšlenky vytváří iluzi oddělenosti a rozdílu. Ego tuto iluzi zachovává a iluze vytváří strach, úzkost a obrovský smutek. Strach, úzkost a smutek zase vytvářejí násilí. Jak může na světě existovat mír, když převládají tyto chaotické emoce? Jen to rozřešte. Vraťte se ke zdroji problému. Jste zpátky u myšlenek, starých myšlenek. Přestaňte myslet. Místo toho využijte své intuitivní moudrosti k opětovnému prožitku lásky. Meditujte. Přesvědčte se, že všechno je propojeno a závislé na sobě navzájem. Vizte jednotu, NE rozdíly. Vizte své pravé já. Vizte Boha. Meditace vám pomůže přestat tolik přemýšlet a pomůže vám vykročit na cestu zpět. Nastane léčení. Začnete používat svou nevyužitou mysl. Prohlédnete. Pochopíte. A zmoudříte. Pak nastane mír.

Máte vztah sami se sebou I s ostatními. A žili jste v mnoha tělech a v mnoha dobách. Tak se zeptejte svého současného já, proč se tak bojí. Proč se bojíte rozumně riskovat? Bojíte se o svou pověst, bojíte se toho, co si myslí ostatní? Tyto strachy mají kořeny v dětství nebo ještě předtím.

Položte si tyto otázky: Co ztratím? - Co nejhoršího se může stát? - Stačí mi ke spokojenosti prožít zbytek života takhle? Přihlédnu–li ke smrti, je to takový risk?

Nebojte se při svém růstu vyvolávat u ostatních lidí hněv. Hněv je jen projevem jejich nejistoty. Když se budete toho hněvu bát, bude vás to brzdit. Hněv by byl jen hloupost, kdyby nevytvářel tolik smutku. Rozpusťte svůj vlastní hněv v lásce a odpuštění.

Nedovolte, aby vás deprese nebo úzkost brzdila v růstu. Deprese je ztráta perspektivy, zapomínání a považování věcí za samozřejmé. Zaostřete svůj pohled. Znovu si sestavte žebříček hodnot. Pamatujte si to, co by se nemělo pokládat za samozřejmé. Posuňte svůj pohled na věci a pamatujte si, co je důležité a co je méně důležité. Opusťte vyjetou kolej. Nezapomeňte doufat. Úzkost znamená být ztracen v egu. Je to ztráta vlastních hranic. Je tam matně připomenutá ztráta lásky, zraněná pýcha, ztráta trpělivosti a míru. Pamatujte si, že nikdy nejste sami. Nikdy neztrácejte odvahu riskovat. Jste nesmrtelní. Nikdy vám nikdo nemůže ublížit.

JEN LÁSKA JE SKUTEČNÁ

[Návštěvník]

Zatímco jsme odemkli potenciál jediného atomu, musíme ještě odemknout plný potenciál moudrého, milujícího a soucitného jednání. Odpovědnost za to nenáleží někomu jinému než každému z nás. Jsme to totiž my, kdo vlastní schopnosti lásky a moudrosti, které se zřídkakdy plně realizují nebo vtělují do světa času a prostoru.

V jádru duchovního srdce leží dva paradoxní instinkty. Jedním je vzestupný pohyb transcendence a probuzení do reality, zatímco druhý je o síle a milosti osvobozující lásky a zkušenosti jednoty, jak se projevuje ve světě času a prostoru. Plný a inkluzivní duchovní život bude plně brát v úvahu oba tyto paradoxní duchovní instinkty. Neboť nakonec jsme povoláni k tomu, abychom se probudili z přílišné identifikace s formou a také abychom znovu přijali a znovu ztělesnili milost naší pravé přirozenosti ve světě formy a jako svět formy.

Náš svět je plný výzev a tragédií, příležitostí a neomezeného potenciálu. Abychom čelili těmto výzvám, osobním i kolektivním, musíme jednat nikoli ze strachu, odporu a konfliktů, ale z lásky a moudrosti. Potřebujeme zažít a ztělesnit sílu a přítomnost osvobozující lásky.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jako Láska jste usazeni v Srdci všeho Bytí a oni jsou ve vašem

[Návštěvník]

"...Miloval všechny. A to mě vždycky překvapilo, ne to, že miloval všechny, ale, že když jsem seděl před ním, miloval jsem všechny."

[Návštěvník]

Pamatujte, vnější svět, který vidíte, je odrazem vašeho vnitřního světa .

Váš jediný zdroj lásky by neměl být ve vašem partnerovi a vztahu, ale měl by být zakotven v lásce, kterou k sobě cítíte. Když ve vztahu s jinou osobou nezůstanete spojeni s láskou uvnitř sebe, může vás to vést k zoufalství být milován.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

.................................................Šrí Rámakršna

.........Mějte lásku ke všem,
neboť nikdo není jiný než vy.