miroslav píše:Jana píše:Jestli je Sat-čit-ánanda jen představou, potom je iluzí a není ničím skutečným, jestli je skutečně živou přítomností, pak je i jedinou Skutečností.
Sat čit ananda není představou. To jsem nikde nenapsal.
Ale sat čit anada bez nama rupa (jména a tvaru - formy) není celou realitou.
Proč oddělovat jedno od druhého?
Kdo a proč má potřebu to oddělovat, nevnímat realitu jména a tvaru - aby byl "štastný"?
To není poznání, osvobození.
To je zamrznutí v iluzorní "lásce"
To je útěk od nezpracované reality.
Díky moc, Miroslave. Díky za to vysvětlení. Konečně je jasné, proč dochází k nedorozumění.
Můžeme se na to celé podívat detailněji. S iluzí oddělenosti žijeme v mysli. Jsme představou individuality v hlavě, která to nějak má, která by něco měla, něco nesměla, něco musela.... Jsou tady starosti, i představy omezenosti té osoby. Je tady v mozku projekce smyslového vnímání hmotného světa, hmotného těla. Což nám dává jestý důkaz o realitě toho, co vnímáme. Díky hmatovému vjemu je tady pocit, že si na to, co vidíme, můžeme i sáhnout, je to trojrozměrné....
Pak tady může být to, co popsal například Ryunin, introspekcí se dostaneš do Sama sebe a zjistíš, že tady není nic, žádná myšlenka, žádný rušivý vjem. Někteří tomu říkají Boží milost, Láska, jiní meditace, Ryunin tomu říká praxe. Dochází ke
spojení s podstatou všeho, které je
blahem.
Není tady nic a přeci je to tak nesmírně naplňující, osvobozující. Je tady jen čistá vědomá existence, která je nádherná. Bytí-Vědomí-Blaho = Sat-čit-ánanda.
Může to být tak, že to spojení je vratké, jen jakési vytržení, a při sebemenším vyrušení to zmizí, tak jak o své zkušenosti psal Zdeněk, ego se vrátí. Může to být tak, že to spojení je hlubší a zůstává dál, tak jak psal Ryunin.
Prostě když si díky nějaké praxi uvědomujeme, že nejsme nic, pak pláčeme radostí, že vůbec smíme umýt sporák.Může to být i tak, že ona iluze oddělenosti narušující ono spojení je definitivně prohlédnuta jako klam, jako něco, co ve skutečnosti neexistuje.
Pak tady zůstává Sat-čit-ánanda stále. Je tady smyslové vnímání, je tady možnost mluvit, je tady možný jakýkoliv projev a to
spojení, které je blahem, vůbec nic nenaruší. Pak je možné stejně jako Maharadž říci: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost, " nebo také "láska je všechno, co je", nebo také "láska říká - jsem vším", protože bezpodmínečná láska a blaženost, o které je tady řeč, jsou jedno a totéž.
Takže když se vrátíme k té představě, že tady může být buď Sat-čit-ánanda, nebo vědomí materiálního světa, tak je jasné, že Sat-čit-ánanda je absolutně všechno, co je.
Jenže bezpodmínečná láska vůbec není to, co si pod tímhle pojmem někteří představují, není to tak, že zmizí všechny adekvátní a rozumné reakce, že si nevezmeš deštník, když prší, protože i déšť je láskou, že Maharadž se nikdy nerozčílí, protože láska je jen laskavá, že nebude nikdo nikdy zabanovaný, i kdyby jeho projev byl sebestupidnější.
Láskou je absolutně všechno, co je, takže do ní patří i to tělo chráněné deštníkem před deštěm, i ta adekvátní reakce Maharadže, narušující klam, i to banování vracící respekt, řád a ohled.