od ryu.nin » sob 17. dub 2021 17:36:42
Zdeněk nám zatím neodpověděl - nebo jen v jakýchsi hádánkách, které jsem nepochopil - jaké učení vlastně uznává a proč a co čeká od svého života nebo jak vážně toto učení, které vyznává, bere, jak ho aplikuje v životě.
Zkusím odpovědět za něho. On z toho aspoň může vyškrtnout to, co se nehodí. Nehodící se škrtněte.
Zdeněk podle všeho vyznává toto učení:
Rané buddhistické školy i moderní školy Theráváda učí, že lidé začínají praktikovat jako obyčejné bytosti a procházejí 52 fázemi, aby dosáhli stavu osvíceného mudrce. Když praktikující dosáhne závěrečné fáze osvícení, je osvobozen od samsáry, která je definována jako utrpení způsobené třemi jedy chamtivosti, nenávisti a klamu. Když je mudrc osvobozen od těchto tří jedů, je osvobozen od cyklu opakovaného zrození, pozemské existence a smrti a vstupuje do nirvány, což je sanskrtský výraz, který v doslovném překladu znamená „sfouknutí“ nebo „zhasnutí“, což je trefná metafora, protože nirvána je stav, ve kterém jsou tři požáry chamtivosti, nenávisti a klamu vyhozeny nebo uhašeny.
Jde především o to, že podle učení théravády laik nemůže dosáhnout osvícení. Pouze mniši a k tomu je právě zapotřebí, aby se zcela vzdali sexuálních aktivit.
Vidíme, že tu jde o velmi specifické chápání Buddhova učení. Argument, že právě toto je jediné učení Buddhy, je podobný jako argument, že jedině katolíci znají Krista a podobně. Zdeněk je expert na argumenty, tak možná sám s nějakým vysvětlením, proč je to vadný argument, přijde.
Koukněme se tedy, co to vlastně Zen v podstatě je, kde se v buddhistické historii vzal.
Začalo to totiž tzv. Mahájánou.
Mahájána vznikla jako určitá forma chápání Buddhova učení, podobně jako Théraváda - po smrti Buddhy.
O co šlo v Mahájáně?
Mahájána přichází s radikálním konceptem tvz. bódhisattvy. V sanskrtu znamená Bodhi „probuzení nebo osvícení“ a sattva znamená „vnímající bytost“. Bódhisattva je probuzený člověk, který praktikuje Buddhovu cestu kvůli všem bytostem. Mahájanští buddhisté nepraktikují, aby dosáhli svého osobního osvobození, ale spíše praktikují ve prospěch všech bytostí. Bódhisattva vytváří bódhičittu, spontánní přání vyplývající ze soucitné mysli a slibuje, že bude praktikovat, dokud nebudou všechny bytosti přivedeny na druhý břeh, místo nirvány. I když je praktik osvobozen od tří jedů, rozhodne se nevstoupit do nirvány, ale zůstat v samsáře, dokud nebudou všechny bytosti osvobozeny od tří požárů.
Zen vznikl v rámci mahájánového buddhismu, proto v Zenu není kladen důraz na vlastní osobní osvícení, ale na praxi a život ve prospěch všech bytostí. Proto zenová učitelka, když narazila na osvíceného žáka, okamžitě zdůraznila další, nikdy nekončící práci na sobě ve prospěch všech cítících bytostí. "Ego" opravdu není v Zenu oslavováno, naopak. Zen si na jednu stranu váží poctivé praxe théravádových mnichů, na druhou stranu odrazuje stoupence zenu, aby se soustředili na "vlastní osvícení" nebo "vlastní osvobození".
Ale Zen není prostě nějakým náhodným výhonkem mahájánového buddhismu. Na začátku, jakýmsi zárodkem zenového učení byl indický mahájánový učitel Nágárdžuna. Ten založil filozofickou školu madhjamaka. Pořád se nacházíme ve vodách buddhistické filozofie. Srovnejte to s tím, co v bibli řekl Ježíš, a tím, co o Bohu, Kristu a Duchu svatém napsali teologové mnoho let po ukřižování Krista. Teologie má vysvětlovat, o co v bibli jde. Podobně buddhistická filozofie vysvětluje, co učil Buddha. I kdybychom měli přímé záznamy toho, co Buddha řekl, potřebovali bychom učitele, aby nám Buddhova slova vysvětlil. Mám před sebou přímý záznam toho, co řekl Kodo Sawaki ve dvacátém století. ALe většina lidí tomu nerozumí. Proto tu je někdo, kdo vysvětluje, co ten a ten Buddha řekl. Jak v křesťanství, tak v buddhismu, se neobejdeme bez těch, co vysvětlují nebo přinášejí dokonce nové pohledy na smysl křesťanství nebo buddhismu. Kdybychom měli jen jednu knihu, kterou skutečně napsal Buddha Gautama, ale nikdo by jeho slova nechápal, bylo by nám to k ničemu, mohli bychom mumlat ta slova, ale nikdo by nevěděl, co znamenají. Tak je logické, že hned po smrti Buddhy se lidé začali snažit vysvětlovat, co Buddhova slova znamenají. Vzniklo mnoho filozofický škol. Každý si může vybrat, která škola ho oslovuje.
Mně oslovil Nágárdžuna.
Protože v podstatě řekl:
“is” is not, “not is” is not, “is and is not” is not, “not (is and is not)” is not, this is liberation, this is the way out of the hells we so easily fall into.
To je - je špatně. To není - je taky špatně. Ani to, ani tamto - je taky špatně. A tvrdit, že to tak je, je taky špatně. A v tom spočívá osvobození, které od Nágárdžuny přejal Zen. Zkrátka poznal prázdnotu všeho, o které Nágárdžuna učil, prázdnotu, která sama také nemá žádnou podstatu. A tohle není žádný nihilismus, protože tahle prázdnota je plná mraků a deště a tulipánů.
K tomu, abychom cvičili zen, evidentně nemusíme být mniši a nemusíme se vzdát sexuálního života. Mnohem důležitější je být ochoten vidět, že všechno, co tvrdíme, je chyba. Když konečně vidíme, že všechna tvrzení, včetně tohoto tvrzení, jsou špatná, můžeme vykročit do osvobozeného vesmíru.
Nejde vůbec o neškodnou hříčku se slovy. Když se totiž důsledně řídíme filozofií, která nepovažuje žádné tvrzení za definitivně správné, teprve máme prostor, abychom jednali autenticky morálně, a ne na základě morálky, která je produktem nějakého učení.
Čím větší máme svobodu, o to větší je naše zodpovědnost.