Jak se člověk zbaví ega?
Zvítězíš nad ním jeho vlastními triky. Buddhismus je dlouhá cesta obehrávání ega. Musíš využít síly svého já (toho iluzorního, neexistujícího „já“), aby ses dostal tam, kde žádné „já“ neexistuje. Používáš tedy koncept „já“, abys odstranil závoje chybného vnímání, dokud se nedostaneš do stavu, kdy už žádná představa „já“ neexistuje.
Ego je silné, ale také hloupé. V historii buddhismu linie Karma Kagjü existovalo několik velkých učitelů, kteří pracovali přímo proti egu. Dobře známý je příběh o Marpovi a Milarepovi – to byla ještě opravdu tvrdá škola. Obvykle však lidé musí dostat nejdříve něco sladkého. Ego si pak myslí: „Nejsem jenom správný chlapík, teď budu dokonce duchovní!“ Tento dobrý pocit pak člověk udržuje tak dlouho, jak je to možné.
Pak ego pomalu zjišťuje, že dostává hodně chleba a brambor, ale málo masa a zeleniny. Především v tom případě, když máte za učitele mě, je zjevné, že mám rád, když člověk dokáže zatnout zuby a udržuje dobrý styl a už méně pak dramatické vystupování nebo slabost. Člověk teď patří do dobré rodiny a ego zjišťuje, že už nemůže hrát všechny ty hry, co hrálo dřív. Nemůže se už potvrzovat mocnými pocity jako: „Nenávidím ho!“, „Jsem nejlepší“ nebo „Jsem nejhorší!“ Pak se egu nedaří dobře a to se mu nelíbí. Snaží se chránit všemi prostředky. Třeba tím, že vytváří bolestné pocity nebo alespoň bolavá záda nebo myšlenky typu: „Jde to se mnou z kopce!“ – což vůbec není pravda. Člověk jenom náhle vidí, jaký vždy byl. V této obtížné situaci je vhodné hodit egu ještě jeden kus žvance jako návnadu, například osvícený přístup. Říct mu: „Teď ses stal tím, kdo pomůže všem bytostem!“ Nejdřív si ego myslí, že se přišlo na to, jak je dobré a co všechno dovede, ale ve skutečnosti je osvícený přístup pro ego smrtelně jedovatý. Za prvé musí člověk stále myslet na druhé a nemá čas přemýšlet o sobě a za druhé stále dostává učení o prázdnotě, která naznačují, že ego neexistuje.
To je pro ego opravdu špatné. Tou dobou už je natolik oslabené, že mu zbývá jen jediné místo, kde se může opevnit. Začne se zabývat tím, co ostatní dělají špatně. Už přestalo bránit samo sebe, protože ví, že vše je vlastně iluzí. Teď se snaží hledat chyby na ostatních: „On dělá to a ona říká tohle“ atd.
A jak dobýt tuto poslední baštu? Co ego dorazí, až zčerná a začne se z něj kouřit? Čistý pohled! Nakonec si člověk říká: „I tvoje pochybnost je tvojí buddhovskou podstatou! I tvoje nejhorší nápady jsou spontánní moudrostí. Tvůj největší problém je tvojí nejlepší cestou!“ A pak je vyhráno.
https://lamaoleodpovida.cz/jak-se-zbavit-ega/
Ego
Re: Ego
od Návštěvník » pon 11. říj 2021 11:59:52
"Vy, o kterém mluvíte, neexistuje."
"... to, čemu říkáme ego, je něco abstraktního, to znamená, že má stejný stupeň a typ reality, jako má hodina anebo palec, libra nebo zeměpisná délka. Je zde za účelem konverzace, je to z pohodlnosti, jinými slovy jde o jakousi společenskou zvyklost, že máme cosi, čemu říkáme Ego. Avšak klam, kterému všichni podléháme, spočívá v tom, že ho bereme tak, jako by šlo o nějaký fyzický orgán."
AW
- Návštěvník
Re: Ego
od Návštěvník » pon 18. říj 2021 11:45:53
Před zkušeností s vědomím jednoty lidé často procházejí přechodným procesem, který je někdy označován jako „smrt ega“. V této informační řeči Adyashanti nabízí vyjasnění pojmu „ego“ a komplexní pochopení toho, co se může stát, když vaše identifikace s egem začne odpadávat.
Smrt ega může být velmi viscerální - nepříjemný senzorický a emocionální zážitek (úzkost, strach, pocit ohrožení), kdy lidé mají pocit, že opravdu umírají. Když se to stalo mně, měl jsem pocit, že opravdu fyzicky umírám. Nebudu to popisovat, protože se pak často slyší, že je tendence honit se za podobnou zkušeností. Zážitek smrti ega se u každého jednotlivce liší a je vlastně jen přechodnou záležitostí přechodu z podmíněné domény vědomí do nepodmíněné. Prochází se radikální změnou, kdy se ztrácí něco, co je vnímáno jako právo na identitu. Změna perspektivy je pro ego oprávněně druhem smrti, ale ne každý zažívá smrt. Někteří lidé prostě udělají přechod a je jim dobře, nezáleží na tom, jestli zažijete zkušenost smrti ega, důležité je spíše to, abyste mohli prožívat život v jednotě, což neznamená, že musíte úplně ztratit smysl pro individualitu.
Duchovní smysl pro individualitu není úplně to, jak myslíme na individualitu se zaměřením na ego. Je to jen způsob, jak se jednota existence jeví právě teď a právě tady, jako jedna konkrétní inkarnace. Ale když se znovu spojíme, tento pocit individuality již není definován egem, není tu předpoklad egocentričnosti, je to jen jedinečný způsob, jakým se život ukazuje. Jako ptáci a stromy a obloha a země pod nohama a cokoliv jiného, je to v pořádku.
Tak ať proces proběhne, ať se stane, druh potencionální smrti ega, je to v pořádku. I když to může to být trochu problematické, protože když zapomeneme, že ego je jen proces v psychice a věříme, že ego je skutečný základní druh entity, a ještě víc, než to, že jsem to ego, může tu být strach, ale smrt je jen změna úhlu pohledu. Smrt ega není nic jiného, než posun pohledu, ale může se to jevit dramatičtější, než to ve své podstatě je.
Smrt ega může být velmi viscerální - nepříjemný senzorický a emocionální zážitek (úzkost, strach, pocit ohrožení), kdy lidé mají pocit, že opravdu umírají. Když se to stalo mně, měl jsem pocit, že opravdu fyzicky umírám. Nebudu to popisovat, protože se pak často slyší, že je tendence honit se za podobnou zkušeností. Zážitek smrti ega se u každého jednotlivce liší a je vlastně jen přechodnou záležitostí přechodu z podmíněné domény vědomí do nepodmíněné. Prochází se radikální změnou, kdy se ztrácí něco, co je vnímáno jako právo na identitu. Změna perspektivy je pro ego oprávněně druhem smrti, ale ne každý zažívá smrt. Někteří lidé prostě udělají přechod a je jim dobře, nezáleží na tom, jestli zažijete zkušenost smrti ega, důležité je spíše to, abyste mohli prožívat život v jednotě, což neznamená, že musíte úplně ztratit smysl pro individualitu.
Duchovní smysl pro individualitu není úplně to, jak myslíme na individualitu se zaměřením na ego. Je to jen způsob, jak se jednota existence jeví právě teď a právě tady, jako jedna konkrétní inkarnace. Ale když se znovu spojíme, tento pocit individuality již není definován egem, není tu předpoklad egocentričnosti, je to jen jedinečný způsob, jakým se život ukazuje. Jako ptáci a stromy a obloha a země pod nohama a cokoliv jiného, je to v pořádku.
Tak ať proces proběhne, ať se stane, druh potencionální smrti ega, je to v pořádku. I když to může to být trochu problematické, protože když zapomeneme, že ego je jen proces v psychice a věříme, že ego je skutečný základní druh entity, a ještě víc, než to, že jsem to ego, může tu být strach, ale smrt je jen změna úhlu pohledu. Smrt ega není nic jiného, než posun pohledu, ale může se to jevit dramatičtější, než to ve své podstatě je.
- Návštěvník
Re: Ego
od salmo1cz. » pon 18. říj 2021 21:08:06
Lord Krishna říká, že není zastáncem extrémní askeze: Karshayantah sareerastham bhootagramamachetasah, Mam chaivantahsareerastham tanvidhyasuranischayan- „Mučí všechny prvky v těle a já také, kdo přebývá v těle“. Lord Buddha také zpočátku mučil jeho tělo, ale později zjistil, že duchovního pokroku nebylo mnoho, a pak se dostal ke zlatému médiu, střední cestě. Vždy bychom tedy měli jít střední cestou. Tělo je nástrojem k seberealizaci. Neměli byste tedy mučit tělo. Cokoli je pro tělo potřeba, měli byste mít.
Tělo byste neměli vystavovat chladu. Bůh dal rozum. Měli byste tedy praktikovat zdravý rozum Sadhana. Přijímat dobré, výživné jídlo není na škodu, zvláště pokud to vyžaduje ústava. Měli byste použít rozum. Pokud jste slabí a nemůžete dlouho sedět v jedné ásaně, není na škodu si dát malý Chyavanaprash nebo nějaké ovoce.
Uchazeči obecně říkají: „Vzdal jsem se deštníku,“ „Dávám si jen jedno jídlo.“ Celá jejich Sadhana zní: „Vzdal jsem se košile, vzdal jsem se svetru, vzdal jsem se bot, žiji jen z chleba a dal.“ Jejich Sadhana spočívá v „vzdání se“-vzdát to, vzdát to. Skutečný duchovní život nezahrnuje žádné vzdávání se ani přijímání. Jediná věc je, že byste neměli věnovat přílišnou shovívavost mysli. Srazí tě to dolů. Vždy buďte ostražití. Buďte věčně ostražití.
Tělo byste neměli vystavovat chladu. Bůh dal rozum. Měli byste tedy praktikovat zdravý rozum Sadhana. Přijímat dobré, výživné jídlo není na škodu, zvláště pokud to vyžaduje ústava. Měli byste použít rozum. Pokud jste slabí a nemůžete dlouho sedět v jedné ásaně, není na škodu si dát malý Chyavanaprash nebo nějaké ovoce.
Uchazeči obecně říkají: „Vzdal jsem se deštníku,“ „Dávám si jen jedno jídlo.“ Celá jejich Sadhana zní: „Vzdal jsem se košile, vzdal jsem se svetru, vzdal jsem se bot, žiji jen z chleba a dal.“ Jejich Sadhana spočívá v „vzdání se“-vzdát to, vzdát to. Skutečný duchovní život nezahrnuje žádné vzdávání se ani přijímání. Jediná věc je, že byste neměli věnovat přílišnou shovívavost mysli. Srazí tě to dolů. Vždy buďte ostražití. Buďte věčně ostražití.
- salmo1cz.
Re: Ego
od Návštěvník » čtv 24. úno 2022 8:49:52
Ego a superego sú vnútorné hlasy našej mysle, ktoré zaznievajú, aby určili, kto ste. Podobne ako vašu osobnú realitu vymedzuje presvedčenie, „ja som toto telo“ (ego), sú hlasy superega myšlienky na to, čo ego robí, čo by sa na tom mohlo zlepšiť, prečo sa nikdy nič nezlepší, alebo čo robia ostatní. Vaše ego je niečo ako simulácia, virtuálne „ja“ zostavené z vnemov, pocitov a naučených poznatkov. Vaše superego je virtuálna autorita, ktorá ego riadi. Operuje na základe spätných väzieb a reakcií okolia.
Ako ego, tak jeho nadstavba označovaná ako superego sú úžasné fenomény. Nie je s nimi absolútne nič v neporiadku. Oba zastávajú mimoriadnu rolu na javisku ľudského vedomia. Problém nastáva, keď prevezmú velenie a usmerňujú väčšinu pozornosti a životnej sily človeka. Potom namiesto toho, aby ste si spontánne a úprimne užívali život, sa pozornosť zameriava na tento vnútorný boj: konflikt hlasov, z ktorých jeden hovorí: „ja som to alebo tamto“ a druhý namieta „na to nie si dosť dobrý“. Niektoré hlasy hovoria, že ste dobrí, krásni a milí, zatiaľ čo iné hlasy vám napovedajú, že ste strašní, škaredí a úbohí…
Superego je vaša vnútorná autorita, ktorá vznikne vydelením z ega a nazve sa „Bohom“ či „Matkou“ alebo „Otcom“ či „Guruom“. Akonáhle si túto rozštiepenosť uvedomíte, zaznamenáte veľký vnútorný boj, ktorý zúri snáď najviac v „duchovnej“ aréne, kde sa superego snaží vyradiť ego z hry. Iba vaše superego chce poraziť ego. Zbaviť sa ega totiž pre neho znamená získať neobmedzenú vládu. Iba vaše superego potrebuje viesť vojnu…
Akékoľvek úsilie o zbavenie sa ega je varovný signál. Čo je na egu zlé? Kto má s egom problém? Má s egom problém vedomie? Nie, s egom má problém výlučne superego, veľmi veľký problém. Superego chce totiž ego ovládať.
Ak si uvedomíte sklony superega ovládať ego, môžete jednoducho ego prijať so všetkými jeho túžbami a potrebami a ani nemusíte zriaďovať žiadne super-superego. V tej chvíli môžete otvoriť náruč všetkému – egu, superegu, vnútorným aj vonkajším ilúziám – a môžete ich všetkých zahrnúť do neohraničeného vedomia svojej pravej podstaty. A vtedy pocítite, že ste len veľmi obmedzená ľudská bytosť s obmedzenými dispozíciami…
Superego vždy a v každom boji víťazí nad egom. Je k víťazstvu predurčené, pretože má na svojej strane „Boha“. Je to autorita. Aj keď sa ego zmôže na akýkoľvek chabý protest, superego ho vždy utlčie svojimi argumentami. Nutkanie superegu podľahnúť a dať si natĺcť sú veľmi silné, napriek tomu odhodlanie zastaviť sa a pohliadnuť pod povrch nakoniec odhalia skutočnosť bez hraníc a bez masiek, aké si superego nasadzuje. A vtedy zistíme, že superego je len ukričaný zúrivec s hubou plnou príkazov, podmienok a zásad. Lenže presne tak sa my ľudia učíme – presne tak nás učia naši rodičia, naša kultúra, naše náboženstvo, a preto sú tieto vnútorné hlasy tak hlboko zakorenené…
Myseľ si totiž stále osobuje pozíciu „zvestovateľa pravdy“ či „znalca pravdy“. Ibaže pravda je mimo dosah mysle. Je nepolapiteľne slobodná.
Gangaji (z knihy Diamant vo vašom vrecku)
Ako ego, tak jeho nadstavba označovaná ako superego sú úžasné fenomény. Nie je s nimi absolútne nič v neporiadku. Oba zastávajú mimoriadnu rolu na javisku ľudského vedomia. Problém nastáva, keď prevezmú velenie a usmerňujú väčšinu pozornosti a životnej sily človeka. Potom namiesto toho, aby ste si spontánne a úprimne užívali život, sa pozornosť zameriava na tento vnútorný boj: konflikt hlasov, z ktorých jeden hovorí: „ja som to alebo tamto“ a druhý namieta „na to nie si dosť dobrý“. Niektoré hlasy hovoria, že ste dobrí, krásni a milí, zatiaľ čo iné hlasy vám napovedajú, že ste strašní, škaredí a úbohí…
Superego je vaša vnútorná autorita, ktorá vznikne vydelením z ega a nazve sa „Bohom“ či „Matkou“ alebo „Otcom“ či „Guruom“. Akonáhle si túto rozštiepenosť uvedomíte, zaznamenáte veľký vnútorný boj, ktorý zúri snáď najviac v „duchovnej“ aréne, kde sa superego snaží vyradiť ego z hry. Iba vaše superego chce poraziť ego. Zbaviť sa ega totiž pre neho znamená získať neobmedzenú vládu. Iba vaše superego potrebuje viesť vojnu…
Akékoľvek úsilie o zbavenie sa ega je varovný signál. Čo je na egu zlé? Kto má s egom problém? Má s egom problém vedomie? Nie, s egom má problém výlučne superego, veľmi veľký problém. Superego chce totiž ego ovládať.
Ak si uvedomíte sklony superega ovládať ego, môžete jednoducho ego prijať so všetkými jeho túžbami a potrebami a ani nemusíte zriaďovať žiadne super-superego. V tej chvíli môžete otvoriť náruč všetkému – egu, superegu, vnútorným aj vonkajším ilúziám – a môžete ich všetkých zahrnúť do neohraničeného vedomia svojej pravej podstaty. A vtedy pocítite, že ste len veľmi obmedzená ľudská bytosť s obmedzenými dispozíciami…
Superego vždy a v každom boji víťazí nad egom. Je k víťazstvu predurčené, pretože má na svojej strane „Boha“. Je to autorita. Aj keď sa ego zmôže na akýkoľvek chabý protest, superego ho vždy utlčie svojimi argumentami. Nutkanie superegu podľahnúť a dať si natĺcť sú veľmi silné, napriek tomu odhodlanie zastaviť sa a pohliadnuť pod povrch nakoniec odhalia skutočnosť bez hraníc a bez masiek, aké si superego nasadzuje. A vtedy zistíme, že superego je len ukričaný zúrivec s hubou plnou príkazov, podmienok a zásad. Lenže presne tak sa my ľudia učíme – presne tak nás učia naši rodičia, naša kultúra, naše náboženstvo, a preto sú tieto vnútorné hlasy tak hlboko zakorenené…
Myseľ si totiž stále osobuje pozíciu „zvestovateľa pravdy“ či „znalca pravdy“. Ibaže pravda je mimo dosah mysle. Je nepolapiteľne slobodná.
Gangaji (z knihy Diamant vo vašom vrecku)
- Návštěvník
Re: Ego
od Návštěvník » ned 06. bře 2022 18:00:41
V tomto videu vysvětluje Adya, že ego potřebuje ke své existenci neustálý boj ve vaší hlavě. Pokud si to uvědomíte, a zastavíte ten boj tím, že necháte věci být takové, jaké jsou, pak se samo od sebe začne vědomí probouzet z egoistické mysli. Dokonce jakákoliv snaha tomu pomáhat, to brzdí. Prostě nechat vše být, tak, jak to je. Nedloubat do toho, nesnažit se to chápat, hodnotit, jen to nezávisle pozorovat. A ono samo od sebe dojde k probuzení. Hodně štěstí:)
- Návštěvník
Re: Ego
od Návštěvník » úte 05. dub 2022 13:28:09
To, co nazýváme ego, je něco abstraktního, něco jako jednotka času, váhy, délky. Je to jen pro účely pohodlné diskuze, jinými slovy je to společenská konvence.
Máme to, čemu se říká ego, ale my všichni s ním mylně zacházíme jako s nějakým orgánem. Jako by to bylo něco skutečné. Je to naše představa o nás samých, jako když někomu říkáme: "Musíte si zlepšit svůj obraz", tento obraz nás samých nejsme o nic víc, než, že představa stromu je strom.
Máme to, čemu se říká ego, ale my všichni s ním mylně zacházíme jako s nějakým orgánem. Jako by to bylo něco skutečné. Je to naše představa o nás samých, jako když někomu říkáme: "Musíte si zlepšit svůj obraz", tento obraz nás samých nejsme o nic víc, než, že představa stromu je strom.
- Návštěvník
Re: Osvícení
od Návštěvník » ned 26. čer 2022 16:12:49
Ego - psychologický popis
Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.
V moderní psychologii se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protiváhou je stále Id.
Freudovský pojem „ego“ není zcela totožný s obecným významem slova „já“, které je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id
Ego - duchovní popis
Ego (Skt. ātmagrāha) (tib. dagdzin) བདག་འཛིན་ je nepřítomnost pravé vědomosti o tom, kdo skutečně jsme, a její následek - zhoubné přimykání se za každou cenu ke slátané a náhražkové představě o sobě, nevyhnutelně chameleonskému a šarlatánskému já, které se pořád mění, protože musí udržovat při životě zdání své existence.
Ego je pak definováno jako nepřetržitá snaha udržet klamné představy já a můj, já a ostatní a všechny pojmy, myšlenky, tužby a činnosti, které tuto falešnou konstrukci podpírají. Na duchovní stezku vstupujeme právě proto, abychom ukončili tyranii ega. Jeho vynalézavost je však nekonečná a v každém stadiu může sabotovat nebo zneužívat naši touhu zbavit se jej. Pravda je jednoduchá a učení jsou zcela jasná, ale jakmile se nás začínají dotýkat a působit na nás, ego se je snaží komplikovat, protože ví, že je od základu ohroženo.
Celý váš život ve vás žijí dva lidé. Jedním je ego, upovídané, náročné, hysterické a vypočítavé, a druhým je skrytá duchovní bytost, jejíž klidný moudrý hlas jste jen zřídkakdy zaslechli nebo mu věnovali pozornost. Když budete Dharmu začleňovat do svého života, probudí se a posílí váš vnitřní hlas, vaše vrozená rozpoznávací moudrost, kterou v buddhismu nazýváme rozlišovací vědomí. Vy sami začínáte rozlišovat mezi jeho vedením a různými hlučnými a okouzlujícími hlasy ega. S celým svým leskem se k vám začínají vracet vzpomínky na vaši pravou přirozenost. Ve skutečnosti zjistíte, že jste v sobě odhalili svého vlastního moudrého průvodce, a jak jeho hlas či rozlišovací vědomí budou přibývat na síle a zjasňovat se, začnete mezi různými klamy ega rozeznávat jeho pravdu a budete jí s důvěrou schopni naslouchat.
Ego je prostě lpění na pojmu já jako nezávislé, jednotlivé a trvající jednotce. Je zdrojem rušivých emocí a základem všech negativních karmických činů vedoucích zase jen do nekončící existence samsáry. Princip neexistence ega neznamená, že na počátku bylo ego a buddhisté se ho zbavili. Naopak znamená, že nikdy nebylo vůbec žádné ego. Toto si uvědomit se nazývá neexistence ega. Cesta k objevení svobody moudrosti neexistence ega vede skrze proces naslouchání a slyšení, pozorování, uvažování a meditaci, jako je třeba meditace anattá.
http://www.buddhismus.cz/ego.html
Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.
V moderní psychologii se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protiváhou je stále Id.
Freudovský pojem „ego“ není zcela totožný s obecným významem slova „já“, které je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id
Ego - duchovní popis
Ego (Skt. ātmagrāha) (tib. dagdzin) བདག་འཛིན་ je nepřítomnost pravé vědomosti o tom, kdo skutečně jsme, a její následek - zhoubné přimykání se za každou cenu ke slátané a náhražkové představě o sobě, nevyhnutelně chameleonskému a šarlatánskému já, které se pořád mění, protože musí udržovat při životě zdání své existence.
Ego je pak definováno jako nepřetržitá snaha udržet klamné představy já a můj, já a ostatní a všechny pojmy, myšlenky, tužby a činnosti, které tuto falešnou konstrukci podpírají. Na duchovní stezku vstupujeme právě proto, abychom ukončili tyranii ega. Jeho vynalézavost je však nekonečná a v každém stadiu může sabotovat nebo zneužívat naši touhu zbavit se jej. Pravda je jednoduchá a učení jsou zcela jasná, ale jakmile se nás začínají dotýkat a působit na nás, ego se je snaží komplikovat, protože ví, že je od základu ohroženo.
Celý váš život ve vás žijí dva lidé. Jedním je ego, upovídané, náročné, hysterické a vypočítavé, a druhým je skrytá duchovní bytost, jejíž klidný moudrý hlas jste jen zřídkakdy zaslechli nebo mu věnovali pozornost. Když budete Dharmu začleňovat do svého života, probudí se a posílí váš vnitřní hlas, vaše vrozená rozpoznávací moudrost, kterou v buddhismu nazýváme rozlišovací vědomí. Vy sami začínáte rozlišovat mezi jeho vedením a různými hlučnými a okouzlujícími hlasy ega. S celým svým leskem se k vám začínají vracet vzpomínky na vaši pravou přirozenost. Ve skutečnosti zjistíte, že jste v sobě odhalili svého vlastního moudrého průvodce, a jak jeho hlas či rozlišovací vědomí budou přibývat na síle a zjasňovat se, začnete mezi různými klamy ega rozeznávat jeho pravdu a budete jí s důvěrou schopni naslouchat.
Ego je prostě lpění na pojmu já jako nezávislé, jednotlivé a trvající jednotce. Je zdrojem rušivých emocí a základem všech negativních karmických činů vedoucích zase jen do nekončící existence samsáry. Princip neexistence ega neznamená, že na počátku bylo ego a buddhisté se ho zbavili. Naopak znamená, že nikdy nebylo vůbec žádné ego. Toto si uvědomit se nazývá neexistence ega. Cesta k objevení svobody moudrosti neexistence ega vede skrze proces naslouchání a slyšení, pozorování, uvažování a meditaci, jako je třeba meditace anattá.
http://www.buddhismus.cz/ego.html
- Návštěvník
Re: Ego
od Návštěvník » pon 22. srp 2022 16:16:19
Ego a vyšší vědomí
Při cestě za duchovním růstem hraje velkou úlohu uvědomění si rozdílu mezí Egem a Vyšším vědomím, často nazývaným také Střed nebo Pravé Já.
Co je Ego? Je to náš obranný mechanismus, jakási slupka, kterou jsme si vytvořili kolem svého Středu. Když se narodíme, naše Ego ještě není vytvořené. Vzniká postupně, tím jak si uvědomujeme sami sebe a jsme nuceni zpracovávat vlivy z okolního prostředí. Pomáhá nám přežít. Děti v prenatálním a velmi nízkém věku po narození vnímají podvědomě velmi intenzivně vše, co se kolem nich děje. Ať již jde třeba o pocit hladu nebo nevšímavosti rodičů, dítě si podvědomě vytváří obranné mechanismy, které ho mají příště před dalším podobným zraněním ochránit. Postupně se z těchto obranných mechanismů stanou návyky a my si je přestaneme uvědomovat a přijmeme je za vlastní. Bohužel se tím identifikujeme se svým Egem, které zastíní náš Střed a u většiny z nás převezme vládu nad naším životem. Máme pocit výjimečnosti, toho že máme svůj život pevně ve svých rukou a nemůže se nám nic stát. Zbytnělé Ego vytvoří narcistní obraz Nadčlověka, který pohrdá Bohem a nepotřebuje nic než sám sebe a neustálé uspokojování svých potřeb. Do velké míry by se pak dalo dát rovnítko mezi výrazy Ego a Ďábel.
Vystoupit ze svého Ega je velice bolestivý proces, pro duchovní růst ale naprosto nezbytný. Často můžeme nabýt dojmu, že už se jedná o pozitivní vlastnosti (ctnosti) a přitom jde o další past Ega. Silnou zbraní Ega je naše emoční tělo. Tímto pojmem rozumíme naše emoční reakce na jakékoli vjemy, ať již vnitřní nebo vnější. Jedná se např. o vztek, pýchu, smutek, ale i radost, zaujetí, nadšení atd. Těchto emocí se nikdy zcela nezbavíme, ale můžeme se naučit je poznat, prožít a nenechat se jimi strhnout k afektované reakci. A téměř vždy zjistíme, že se jedná o podvědomou reakci na základě zažitého vzorce. A ze vzorce se velice snadno může stát závislost. Závislostí máme všichni obrovské množství. Některé jsou triviální a nijak neohrožují naše zdraví a život, některé mohou mít fatální následky. Závislostí je jakékoli lpění - na sociálním postavení, na penězích, na životním stylu apod.
Vhodnými nástroji, jak se vymanit ze svého Ega je meditace a uvědomování si prosté přítomnosti (tady a teď). Ego by se dalo označit za parazita - čím víc jej “krmíme”, tím víc roste a stává se z něj diktátor. Nikdy se jej úplně nezbavíme, potřebujeme jej k životu stejně jako fyzické orgány těla. Snaha zbavit se Ega vede do slepé uličky, spíš jej musíme integrovat a kultivovat. Ego můžeme přirovnat k malému dítěti - pokud jej vhodnými prostředky vychováme a nezpůsobíme mu traumata, stane se z něj dobrý, spokojený člověk. Pokud je nevychováme, přeroste nám přes hlavu a bude nešťastné, naopak pokud ho budeme příliš omezovat, můžeme mu způsobit hluboká zranění na celý život.
Když Ego začneme integrovat a přestaneme se podřizovat jeho diktátu, budeme postupně pozorovat, jak se měníme a začínáme se pomalými krůčky přibližovat k Vyššímu vědomí našeho Středu. Vyšší vědomí, Střed, Pravé já, Selbst, Bůh v nás, to všechno jsou termíny označující jádro našeho bytí. Nedá se zcela přesně popsat, jedná se spíš o stav ducha, kdy jsme sjednoceni sami se sebou, s ostatními bytostmi a s celým vesmírem. Je to jiný druh jistoty, ne rozumová jistota, ale intuiční, prostě víte. Dotknutí se svého Středu obvykle trvá velice krátce, ale i tento krátký okamžik je velmi blahodárný a osvěžující. A dost často začne velice rychle přebírat kontrolu naše Ego. Ale když už jsme jednou prožili pocit sjednocení se svým Středem, roste v nás obvykle touha znovu se ho dotknout.
https://www.mirnost.cz/ego-a-vyssi-vedomi
Při cestě za duchovním růstem hraje velkou úlohu uvědomění si rozdílu mezí Egem a Vyšším vědomím, často nazývaným také Střed nebo Pravé Já.
Co je Ego? Je to náš obranný mechanismus, jakási slupka, kterou jsme si vytvořili kolem svého Středu. Když se narodíme, naše Ego ještě není vytvořené. Vzniká postupně, tím jak si uvědomujeme sami sebe a jsme nuceni zpracovávat vlivy z okolního prostředí. Pomáhá nám přežít. Děti v prenatálním a velmi nízkém věku po narození vnímají podvědomě velmi intenzivně vše, co se kolem nich děje. Ať již jde třeba o pocit hladu nebo nevšímavosti rodičů, dítě si podvědomě vytváří obranné mechanismy, které ho mají příště před dalším podobným zraněním ochránit. Postupně se z těchto obranných mechanismů stanou návyky a my si je přestaneme uvědomovat a přijmeme je za vlastní. Bohužel se tím identifikujeme se svým Egem, které zastíní náš Střed a u většiny z nás převezme vládu nad naším životem. Máme pocit výjimečnosti, toho že máme svůj život pevně ve svých rukou a nemůže se nám nic stát. Zbytnělé Ego vytvoří narcistní obraz Nadčlověka, který pohrdá Bohem a nepotřebuje nic než sám sebe a neustálé uspokojování svých potřeb. Do velké míry by se pak dalo dát rovnítko mezi výrazy Ego a Ďábel.
Vystoupit ze svého Ega je velice bolestivý proces, pro duchovní růst ale naprosto nezbytný. Často můžeme nabýt dojmu, že už se jedná o pozitivní vlastnosti (ctnosti) a přitom jde o další past Ega. Silnou zbraní Ega je naše emoční tělo. Tímto pojmem rozumíme naše emoční reakce na jakékoli vjemy, ať již vnitřní nebo vnější. Jedná se např. o vztek, pýchu, smutek, ale i radost, zaujetí, nadšení atd. Těchto emocí se nikdy zcela nezbavíme, ale můžeme se naučit je poznat, prožít a nenechat se jimi strhnout k afektované reakci. A téměř vždy zjistíme, že se jedná o podvědomou reakci na základě zažitého vzorce. A ze vzorce se velice snadno může stát závislost. Závislostí máme všichni obrovské množství. Některé jsou triviální a nijak neohrožují naše zdraví a život, některé mohou mít fatální následky. Závislostí je jakékoli lpění - na sociálním postavení, na penězích, na životním stylu apod.
Vhodnými nástroji, jak se vymanit ze svého Ega je meditace a uvědomování si prosté přítomnosti (tady a teď). Ego by se dalo označit za parazita - čím víc jej “krmíme”, tím víc roste a stává se z něj diktátor. Nikdy se jej úplně nezbavíme, potřebujeme jej k životu stejně jako fyzické orgány těla. Snaha zbavit se Ega vede do slepé uličky, spíš jej musíme integrovat a kultivovat. Ego můžeme přirovnat k malému dítěti - pokud jej vhodnými prostředky vychováme a nezpůsobíme mu traumata, stane se z něj dobrý, spokojený člověk. Pokud je nevychováme, přeroste nám přes hlavu a bude nešťastné, naopak pokud ho budeme příliš omezovat, můžeme mu způsobit hluboká zranění na celý život.
Když Ego začneme integrovat a přestaneme se podřizovat jeho diktátu, budeme postupně pozorovat, jak se měníme a začínáme se pomalými krůčky přibližovat k Vyššímu vědomí našeho Středu. Vyšší vědomí, Střed, Pravé já, Selbst, Bůh v nás, to všechno jsou termíny označující jádro našeho bytí. Nedá se zcela přesně popsat, jedná se spíš o stav ducha, kdy jsme sjednoceni sami se sebou, s ostatními bytostmi a s celým vesmírem. Je to jiný druh jistoty, ne rozumová jistota, ale intuiční, prostě víte. Dotknutí se svého Středu obvykle trvá velice krátce, ale i tento krátký okamžik je velmi blahodárný a osvěžující. A dost často začne velice rychle přebírat kontrolu naše Ego. Ale když už jsme jednou prožili pocit sjednocení se svým Středem, roste v nás obvykle touha znovu se ho dotknout.
https://www.mirnost.cz/ego-a-vyssi-vedomi
- Návštěvník
Příspěvků: 92
• Stránka 3 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků