Zamyšlení

[Tara]

Bhagavan říkával. ′′ Je třeba udělat jednu ze dvou věcí. Buď se odevzdejte, protože přiznáte svou neschopnost a také vyžadujete Vysokou moc, aby vám pomohla; nebo vyšetřujete příčinu bídy, jděte do zdroje a sloučte se k sobě.
Ať tak či tak budete osvobozeni od bídy ".

Bhagavan říká: ′′ Mluvíte o cestách, jako byste byli někde jinde a já někde jinde a museli jste jít a dosáhnout toho. Ale ve skutečnosti je Já tady a teď a vy jste to vždy."

[Tara]

Neprosím o zázrak, Pane,
ani o schopnost vidění.
Prosím o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.
Učiň, ať žiji rozmanitost dnů
s moudrostí i humorem,
ať si dokáži uvědomit
důležitá poznání a zkušenosti!
Pomoz mi, ať umím věnovat svůj čas
těm podstatným věcem.
Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit
prvořadé od druhořadého.
Prosím o disciplínu,
abych jen tak neproklouzl životem,
ale rozumně si rozdělil své dny,
a abych nepropásl nečekané radosti a výšiny.
Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.
Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je teď,
pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.
Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
díky které rosteme a dozráváme.
Pošli mi, prosím, v pravou chvíli někoho, kdo má dostatek odvahy a lásky
mi říct pravdu.
Skutečnou pravdu si často člověk neříká sám, řeknou mu ji druzí.
Vím, že mnoho problémů se vyřeší aniž bych musel něco udělat.
Dej, ať dokážu čekat.
Ty víš, jak velmi potřebujeme odvahu.
Veď mě prosím k poznání, že jsem hoden nejkrásnějších, nejtěžších, nejriskantnějších a nejněžnějších darů života.
Vybav mě prosím dostatkem fantazie, abych v pravou chvíli a na pravém místě
uměl vykonat dobro, slovy či beze slov.
Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.
Nedávej mi jen to, co si přeji,
ale i to, co doopravdy potřebuji.
Nauč mě umění malých kroků.


~ Antoine de Saint-Exupery


Český překlad: Katka Grofová
Art: Maria Muravski

[Tara]

Lidské srdce nemyslí, vyrůstá a pramení z prázdné tišiny, je vzdáleno scestným názorům, a to je ta první veliká událost v řetězu příčin a následků. Nebloudit uvnitř ani venku, znamená být dalek rozpolcenosti. Venku nás mylí formy, uvnitř nás mylí prázdnota. Uprostřed forem být vzdálen formám, v prázdnotě nebýt prázdný, to je to, čemu se říká nebloudit uvnitř ani venku. Pochopíš-li tuto pravdu, tvé srdce se touto myšlenkou otevře a ty vejdeš do světa.
Čemu se srdce otevře? Otevře se poznání buddhi, buddhi je něco jako vnímat. Toto vnímání se děje čtyřmi branami: je to poznání otevření, je to poznání ukázání, je to poznání pochopení, je to poznání vstoupení. Tak tedy otevření, ukázání, pochopení, vstoupení. Tudy vejdeš a zakusíš poznání, nazřeš svou původní přirozenost a dosáhneš vykročení ze světa.


Čemu říkáme mahá? Mahá znamená veliký. Srdce dosahuje svým objemem nezměrné prázdnoty šúnjatá(50). Budete-li toliko sedět s vyprázdněným srdcem, dosáhnete jen nic neznamenající prázdnoty. Jenže šúnjatá pojme všechno - slunce, měsíc, hvězdy a planety, zemi s jejími horami a řekami, trávy i stromy, lidi špatné i dobré, špatná i dobrá učení, nebe i peklo. A taková budiž i přirozenost současného člověka,je-li prázdná.

(MISTR HUINENG TRIBUNOVÁ SÚTRA(1) ŠESTÉHO PATRIARCHY)

[Tara]

Vzdal jsem se mého mozku.
Roztrhal oblečení na cáry
a zahodil ho.

Jestli nejsi úplně nahý,
Omotej krásné roucho slov
Kolem sebe,
A spi dál . . .

Zapomeň na bezpečí.
Žij kde se bojíš žít.
Znič svou reputaci.
Pobuřuj.

♥️ Mōwlana Hazrat Dschalāl ad-Dīn Muhammad Rūmī

[Tara]

♥

[Tara]

Asi nejsilnější film, který jsem kdy shlédla a prožila... na minimálně dvakrát, v jednom zátahu jsem ho nedala...


“Keď sme natáčali film „Ostrov“, musel som ležať v rakve. To je vám strašná vec. Štyri steny a poklop. Nie je tam evanjelium, ikony, no prosto nič. S čím tu ležím? Čo som zhromaždil? Naučil som sa tisíc nepotrebných vecí. Viem písať, viem riadiť auto, viem používať to a ono.
Odpustiť - neviem, nerozčuľovať sa - neviem, dávať bez ľútosti - neviem. Neviem odpustiť. Neviem milovať. Neviem sa obetovať. Neviem všetko, čo vo Večnosti budem potrebovať. A v rakve nie sú žiadne vrecká. S tým, čo si zhromaždil vo svojej duši, s tým aj budeš ležať.”

~ Peter Mamonov (*14.4.1951 †15.7.2021)

[Tara]

Když jsem v klidu, děje se něco zvláštního:
co vidím, je iluze, a to, z čeho se dívám je realita.
To už začíná svítat...

~ František Drtikol

[Tara]

"Trungpa ve svém Protnutí píše, že "zklamání je nejlepší vůz"

Ta potřeba odevzdat se někomu nevede k Pravdě, nevede k Osvobození. Ale je to tvoje základní bytostná touha, která ti k tomu osvobození může dodat energii - pokud zůstane živá, silná a nenaplněná. Pokud se "naplní", příroda tak dosáhne svého a ty spadneš zase zpátky. To ONO tě mine.

Vidina druhého, kterému by ses odevzdala, je jako červený hadr toreadora. Je třeba mu odolat, zastavit se, abys mohla uvidět toreadora a pak ho s plnou energií vzteku nabrat na rohy.

Erotická, instinktivní láska nás žene za rudým hadrem, kterým si s námi hraje velký Toreador. V červeném vidíme mylně možnost naplnění, setkání. Dosáhneme-li tohoto hadru a nabereme ho na rohy, míjíme Toreadora, míjíme JEHO. K žádnému skutečnému naplnění nedojde. Ke skutečnému setkání nedošlo.

Teprve vzdáme-li se toho červeného hadru, Toreador nemá šanci :-)

Toreador to je ten, koho hledáš, po kom toužíš, po kom prahneš, bažíš, kdo je stále někde jinde, než tam kde jsi myslela, že už jsi ho už našla, je to tvoje druhá polovina.

A on se ale jen tak nedá, dokud nedospěješ a nevyrosteš z těch všech světských a duchovních tretek. Dokud tě nepřejde ta uchopovací chtivost.

Pro čuníky, opice, ptáky i lidi je skryt v přitažlivosti druhého pohlaví, hnízdění a vyvádění mláďat. V mládí se tě občas může dotknout jako závan "stříbrného větru". A nejen v mládí."

[Tara]

.

[Tara]

Nikdy si nemyslete, že jste „ubozí červíčkové", jak radí církev. Ne! Nikdy nesmí mít člověk strach před Bohem.
Jak v jedné upanišádě stojí: „Nebojte se mne, neboť vy jste já." (Átman).
Když upadlo pravé poznání, začal člověk klekat, spínat ruce a plazit se před tváří Hospodinovou. Dokud byl v poznání, tu stál člověk zpříma a rozpínal ruce.

~ Fráňa Drtikol

[Tara]

https://www.litterate.cz/ucitel-a-zak/

Učitel a žák

Vypráví se, že Starý mistr (Lao-C‘, 老子), znechucen mocenskými tahanicemi v říši, jednoho dne nasedl na buvola s úmyslem, který bychom dnes opsali slovy „ztratit se po anglicku“. Tehdy, půl tisíciletí před Kristovým narozením, se to tak ještě neříkalo; nic to ale nemění na skutečnosti, že na hranicích říše poznal Starého mistra velitel stráže, vyznavač jeho učení, a zastoupil mu cestu.

Velitel stráže odmítl svého Mistra propustit jinak, než za splnění jediné podmínky: že Mistr sepíše pro svého žáka stručně svoje učení. To Starý mistr učinil a jeho žák dodržel slovo: Lao-C‘ na hřbetu buvola se ztratil v dáli a od té doby o něm není známo nic.

Jak se jmenoval velitel stráže, možná víme, možná nevíme; zaslouží ale metál – bez něho bychom dnes nemohli otevřít knihu a číst:

Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta,
jména, která lze jmenovat, nejsou věčná Jména.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenovatelné je rodištěm bezpočtu tvorů.

Velitel stráže se na svém učiteli fakticky dopustil násilí: neustoupím, dokud mi nepředáš své učení. Na tomto principu byl založen vztah učitele a žáka po tisíce let.

—ﬡ—

…chopíme-li se Taa dávnověku,
ovládneme jím poměry nynějška.
(Lao-C‘, Tao-Te-Ťing, kap. 14)

My, lidé, se od svých chlupatých bratří lišíme jen málo, daleko méně, než si ve své samolibosti ochotně namlouváme; a moderní genetika zdá se to jen potvrzovat. Jednou z věcí, kterou se tak významně odlišujeme od jiných druhů, je propracovaný systém předávání informací, získaných předky, našim potomkům. Troufám si tvrdit, že právě štafeta vědění, kterou si předávají generace, činí člověka člověkem v tom obecném smyslu, jak mu rozumíme dnes. Není proto s podivem, že jedinci, kteří předávání oné štafety osobně zajišťovali, požívali snad ve všech kulturách privilegovaného postavení a všeobecné úcty, která jejich autoritu stavěla na roveň autority rodičů.

Systém předávání informace – říkejme mu třeba vzdělání – nás zvýhodňuje nejen jako druh v konkurenci jiných živočišných druhů, ale také jako jedince v rámci vnitrodruhové konkurence. Výhoda tak zřejmá, že nepřehlédnutelná, postavila vzdělání spolu s jeho nositelem na jednu z nejvyšších příček žebříčku hodnot. Zrodil se učitel a žák.

Učitel a žák jsou nerozlučná dvojice, jeden bez druhého nemohou existovat. V tomto bodě připomínají jinou nerozlučnou dvojici, milence – a také někdy jimi jsou, avšak o tom jindy. Vzájemné hledání učitele a žáka má specifický rozměr.

Ten, kdo touží po vědění, nemá jiné cesty: musí se stát žákem. Bez učitele to však není možné; adept vědění prochází životem a hledá někoho, kdo by jeho potřebu naplnil. Dokud nenalezne, nemá pevného místa a proudem života proplouvá neukotven.

Ten, kdo dosáhl vědění, musí je předat – jinak by popřel jeho význam. Není jiné cesty: musí se stát učitelem, bez žáků to ale není možné. Ukotven ve svém vědění, čeká, kdo přijde: snad někdo, kdo by chtěl být žákem.

—ﬡ—

Co Tao zasadí, to nelze vytrhnout.
Co Tao obejme, to nemůže uklouznout.
Pouze díky němu pokračuje pokolení za pokolením v rodové oběti.
(Lao-C‘, Tao-Te-Ťing, kap. 54)

Život je v čase jednosměrný jev: žijeme od zrození ke smrti, nikoli naopak. Je přirozené, že potomci se učí od předků. Je přirozené, že ti, kdo přijdou zítra, rozvinou vědění naše, kteří jsme tu dnes. Proto my, kteří jsme tu teprve dnes, musíme se ptát těch, kteří zde byli už včera.

Je v souladu s řádem věcí, aby žák vyhledával učitele, ne naopak. Je na žákovi, aby, až bude postaven na místo učitele, měl co předat. Je v příkrém rozporu s řádem věcí, musí-li učitel podnikat hon na žáky, aby se nabízel jako zboží, aby vnucoval a pod cenou dával vědění, které už nikdo nežádá, poněvadž je ho nadbytek.

Od doby, kdy se žák postavil jako loupežník do cesty Učiteli, žádaje na něm to nejcennější, totiž vědění, dospěli jsme k dnešku, kdy se učitel staví do cesty žákům, prchajícím z učebny, v marné snaze předat jim své znalosti. A někdy při tom bývá ztlučen, někdy i zastřelen nebo zabit mačetou.

—ﬡ—

Sláva nebo život, co je přednější?
Život nebo majetek, co je více?
Nabýt nebo ztratit, co je horší?
(Lao-C‘, Tao-Te-Ťing, kap. 44)

Nasedneš-li, Učiteli, jako už kdysi jednou, na buvola a zamíříš k hranicím říše, kdo by se odvážil tě zastavit? – nemáš se čeho bát, ani tě nepoznají, tehdy jako dnes:

Mám-li trošku poznání,
abych kráčel ve shodě s velkou Cestou,
nemusím se ničeho bát, vyhýbám-li se oklikám.
Neboť velká Cesta je rovná a bezpečná.
Ale lidé milují cesty postranní.
jejich dvůr je pěkný a čistý,
ale pole jsou ponechána na pospas pleveli
a sýpky zejí prázdnotou.
Oblékají se do přepychových šatů a nosí ostré dýky,
přecpávají se jídlem a pitím,
mají více, než mohou potřebovat.
To jsou hýřivé cesty lupičství,
nikoli velká Cesta.

(Lao-C‘, Tao-Te-Ťing, kap. 53)

[Tara]

“Lidská duše nechce, aby ji někdo dával rady, opravoval nebo zachraňoval. Jediné, co chce, aby měla svědka - aby byla viděna, slyšena a doprovázena právě taková, jaká je.

Když se nám podaří takto hluboce sklonit před duší trpícího, náš respekt posílí léčivou schopnost duše.

Ta je tou jedinou silou, která může trpícího člověka provést až na druhou stranu."

~ Parker J. Palmer

[Tara]

"Můj dědeček mi jednou řekl, že duše je během života podrobena dvěma zásadním zkouškám.

Jednou zkouškou je pamatovat na Zdroj, když je nám VŠECHNO vzato, druhou zkouškou je pamatovat na Zdroj, když je nám VŠECHNO dáno.

Zkouška chudoby a zkouška bohatství vždy začíná a končí vděčností."

[Tara]

"Žil jsem dobrý život. Ano nic moc, bez velkých kariérních vrcholů, ale nikoho jsem neurazil, nikomu jsem neublížil. Jsou lidé, kteří si mě budou takového navždy pamatovat. A není to tak málo, že?

Objevil jsem tu nejúžasnější věc v mém životě. V průběhu let se ukazuje, že vše, co se nám stalo, to těžké, hrozné, někdy i nesnesitelné - jsou články řetězu, kterému se říká život. Nemůžete zahodit ani jediný článek řetězu, každý do sebe zapadá, jeden do druhého. I ty nejtěžší časy života mi vždy přinesly něco neocenitelného. Ale musíte se dožít stáří, abyste pochopili, jak jemné a propojené je vše kolem nás. Nikdo na světě, jak by řekl básník, nepotřebuje jiný osud než ten, který mu Bůh právě dal...."

Radovan Lukavský

[Tara]

"Proměňujte se v prach už teď, pokud neumíte jinak,
ale nebylo by lepší
namalovat obraz, nebo napsat dopis;
upéct koláč, nebo zasadit semínko;
prozkoumat rozdíl mezi chtěním a potřebou?

Proměňujte se v prach už teď, pokud neumíte jinak,
ale váš čas je omezený,
a je tolik řek, ve kterých si ještě můžete zaplavat,
tolik hor, na které můžete vylézt,
tolik hudby, kterou můžete vyslechnout,
tolik knih, které si ještě můžete přečíst,
tolik přátel, se kterými se můžete radovat,
a tolik života, který ještě můžete prožívat.

Proměňujte se v prach už teď, pokud neumíte jinak,
ale tam venku je svět,
se sluncem ve vašich očích a větrem ve vlasech;
sněhovou nadílkou, a letním deštěm,
dnešní den se už nikdy nezopakuje.

Proměňujte se v prach už teď, pokud neumíte jinak,
ale mějte na paměti,
že stáří přijde a není vždy lehké.
A až přijde čas jít (a ten čas přijde),
vy sami se v prach proměníte.

~ Rose Milligan (v originálu Dust if you must)

Český překlad a foto: Kateřina Grofová

[Tara]

Jednoho dne se bude člověk cítit zcela unaven egem, uvidí, jak lstivě a záludně proniká všemi jeho činnostmi, jak dokonce i v domnělých duchovních nebo dobročinných, nesobeckých činnostech pracoval jen pro ego.
Znechucen svým pozemským já se bude modlit za osvobození od něho.
Uvidí, jak ho ego v minulosti podvádělo, jak všechna jeho léta byla ovládána tužbami ega, jak ho udržoval, živil a oblažoval, dokonce i když si myslil, že zduchovňuje sebe nebo sloužil druhým.
Potom se bude vroucně modlit, aby byl od ega osvobozen, bude se horlivě snažit, aby se s ním přestal ztotožňovat a bude si toužebně přát, aby byl pohlcen prázdnotou Božského JÁ.

~ Paul Brunton

[Tara]

Zeptal jsem se Maharshiho:

"Viděl jste Boha? A pokud ano, můžete mi umožnit, abych Ho viděl? Jsem ochoten zaplatit jakoukoli cenu, dokonce i svůj život, ale vaše práce je, že mi musíte ukázat Boha."

Odpověděl:
"Ne, nemůžu ti ukázat Boha ani ti umožnit vidět Boha, protože Bůh nemůže být viděn, není objektem smyslů, který lze vidět. Nemůžeš vidět Boha, protože 'TY' jsi Bůh!
Jak můžete hledat to, čím jste ~ 'BYTÍ/SEBE' ? Bůh není objekt, který lze vidět.. Nemůže být viděn,
On je To Vidoucí, najdi tohoto Vidoucího.

Když se na mě podíval a podíval se mi do očí, celé mé tělo se začalo třást a třást. Tělem mi projela vlna energie. Mé nervy jakoby tančily a vstávaly mi vlasy na hlavě. Uvědomil jsem si v sobě Duchovní Srdce. To není fyzické srdce; je to místo toho Zdroj Života, Všeho, co existuje. Byl to mimořádný, nesmírně silný zážitek. Úplně mě to překvapilo, když se to stalo. Ale říkal jsem si: "Není dobré být čokoládou, chci ochutnat čokoládu." Chtěl jsem zůstat oddělený od Boha, abych se mohl těšit z blaženosti spojení s Ním. Našel jsem klidné místo v džungli na druhé straně kopce a usadil jsem se tam sám a nerušený. Zůstal jsem tam asi týden, ponořen do svých oddaných praktik. Krišna se přede mnou často objevoval a trávili jsme spolu spoustu času hraním.

Před odjezdem jsem ještě jednou navštívil ášram, částečně abych se rozloučil a částečně řekl Maharshimu, že nepotřebuji jeho pomoc k tomu, abych viděl Boha, protože jsem Ho viděl každý den svým vlastním úsilím. Když se Maharshi zeptal, kam jsem šel, řekl jsem mu s velkou dávkou samolibosti, že si hraji se svým Krišnou. Maharshi poznamenal: "Velmi dobře, velmi dobře. Vidíš Ho teď?" Odpověděl jsem: "Vidím Ho, jen když mám vidění." Maharshi řekl: "K čemu je Bůh, který se objevuje a mizí? Pokud je skutečným Bohem, musí být neustále s tebou."

Za celý život duchovního hledání jsem potkal stovky sádhuů, svámí a guruů, ale žádný z nich nedokázal odhalit pravdu tak, jak to udělal Maharshi.

Papaji
(Učitel Moojiho)

[Tara]

Očekávaná smrt

Když někdo zemře, první věc, kterou musíte udělat, je - NIC.

Nevolejte sestru. Netelefonujte. Zhluboka se nadechněte a buďte přítomni ve velikosti okamžiku.

Je čest být u postele někoho, koho milujete, když umírá. Ve chvíli, kdy se naposledy nadechl, je v prostoru neuvěřitelná posvátnost. Závoj mezi světy se otevírá.

Jsme tak nepřipravení a netrénovaní v tom, jak se vypořádat se smrtí, že někdy dostaneme záchvat paniky. "Je mrtvý!"

Věděli jsme, že zemře, takže jeho smrt není překvapením. Není problémem, který by se měl řešit. Je to velmi smutné, ale není to důvod k panice.

Jeho smrt je důvodem, proč se zhluboka nadechnout, zastavit se a být skutečně přítomen tomu, co se děje. Pokud jste doma, třeba postavte konvici s vodou a uvařte čaj.

Posaďte se k lůžku a buďte v klidu přítomni. Jak se cítíte? Co se s ním děje? Jaké další subjekty ho doprovází a podporují na jeho cestě? Nalaďte se na všechnu krásu a kouzla.

Odvedení pozornosti dává vaší duši šanci se přizpůsobit, protože ať jsme jakkoliv připraveni, smrt je stále šok. Pokud přejdeme rovnou do režimu "konat" a zavoláme sanitku nebo lékaře, nikdy nebudeme mít šanci vstřebat velikost události.

Věnujte pět minut, nebo deset minut, nebo patnáct minut, jen abyste byli s ním. Pokud ten čas teď nevyužijeme, nikdy se nám nevrátí.

Tak udělejte to nejmenší, co můžete udělat. Zavolejte jedné osobě, které potřebujete zavolat. Pohybujte se velmi, velmi pomalu, protože toto je období, kdy je snadné oddělit tělo a duši.

Naše těla se mohou pohybovat dopředu, ale někdy nás naše duše nedohání. Máte-li možnost být potichu a přítomní, využijte ji. Přijímejte a aklimatizujte se, a přizpůsobte se tomu, co se děje. Až skončí chvíle uklidnění, a než začnou všechny ty věci po smrti, raději se připravte.

Později už nebudete mít šanci dýchat. Musíte to udělat hned.

Být přítomný ve chvílích smrti je neuvěřitelný dar pro sebe sama, je to dar pro lidi, se kterými jste, a je to dar pro člověka, který právě zemřel. Je od vás vzdálen jen o vlásek. Právě začíná svou novou cestu po světě bez těla. Pokud udržíte klidný prostor kolem jeho těla a v místnosti, odejde mnohem hezčím způsobem. Je to služba na obou stranách závoje.


Sarah Kerr, průvodce umírajících,
Death Doula and Ritual Healing Practitioner

[Tara]

"Pracuji pro budoucnost a současníci mě nepochopí, ale jednou zvítězí vědecké zákony přírody, jejichž tajemství jsem objevil a jako mávnutím proutku se vše změní.
Vznikne nová éra lidské moudrosti, jejíž hlavními rysy bude chápání času, objev zdrojů nekonečné energie a formování hmoty dle vůle opravdových vědců.
Lidské vědomí posune hranice života a bude možné mluvit s duší mrtvých oddělených od těl.
Tato zjištění dále posunou naše chápání rozdílu mezi životem a smrtí.
Jsem přesvědčen, že celý vesmír je sjednocený, jak z hmotného, tak duchovního pohledu.
Ve vesmíru je jádro, ze kterého čerpáme všechnu sílu, všechnu inspiraci.
Věčně nás přitahuje, cítím jeho sílu a hodnoty, které vyzařuje do celého vesmíru a tím ho udržuje v harmonii.
Do tajemství toho jádra jsem nepronikl, ale vím, že existuje a když k němu chci přidat charakteristiku, myslím si, že je to SVĚTLO, a když se to snažím duchovně pochopit, tak je to KRÁSA a SOUCIT.
Ten, kdo v sobě nosí tuto víru, cítí se silný, práce ho dělá šťastným, protože on sám se cítí být jedním tónem v obecné harmonii."

Nikola Tesla

[Tara]

Když mluvím o svobodných lidech, mluvím o vnitřní "divokosti", o vnitřní svobodě. Nemůžete být opravdu svobodní, pokud necháte aby vaše mysl, programy a přesvědčení sabotovaly pravdu vašeho srdce. Svobodný člověk vnímá a stopuje záludné, propletené a podprahové snažení svého ega nastolit pocit strachu a vyhnout se tak naplnění vlastní autentické pravdy. Nemluvím o svobodných lidech jako o lidech bez závazku. Tito lidé si své závazky volí z místa svého čistého srdce. Takové volby totiž nejsou svazující. Naopak, dodávají životu naprosto jiný rozměr. "Divocí" svobodní lidé se nenechají ošálit předsudky a přesvědčeními druhých jak by věci měly být, co je správné a co ne. Své volby činí na základě toho, aby nikdy nezradili své srdce, svou pravdu - svou duši.

Martina Christová

http://www.slunecnabrana.cz
http://www.mistrovskekrystaly.cz